V některých dávnějších článcích jsem si stěžoval (respektive se omlouval), že fotografie pochází z mobilního telefonu a že tedy nedosahují patřičné technické kvality. Tehdy se jednalo o Samsung S5 mini. Situace se o něco zlepšila přibližně před třemi lety s pořízením Samsungu S9, nicméně celkem logicky od čipu 1/2,5 palce nelze čekat velké zázraky. Ve srovnání s APS-C čipem mé zrcadlovky Canon EOS 7D se jedná o přibližně třináctkrát menší plochu, což se samozřejmě na fotografii musí projevit. Možná už tušíte, kam tím mířím ... ano, vybírám si malý cestovní fotoaparát, který nezabere o moc více místa než zmíněný mobil, ale bude dělat kvalitnější fotky.

 Po včerejším výletě a dnešních ranních povinnostech mi zůstává ještě nějaký volný čas. Ten využívám mimo jiné k pokusům o makrofotografie květů. Všechny snímky jsem pořídil s běžným objektivem 17–55 mm doplněným o 20mm mezikroužek Kenko. Jak už je u mě zvykem, fotím z ruky, což je občas při podrobném zkoumání znát, ale jinak lze výsledky prohlásit za použitelné. Pokud jste se někdy podobnému druhu fotografování věnovali, asi víte, že největší problém činí minimální hloubka ostrosti. To obcházím zapnutím sériového snímání a drobným posunem fotoaparátu během snímání. Následně pak fotografie skládám ve Photoshopu. Samozřejmě ideální by bylo mít stativ a makrosáňky, pak by jednotlivé snímky na sebe pasovaly mnohem lépe, ale pro takové to domácí focení...

 Při našem pobytu v Pozděchově využívám volného času a pokouším se o makrofotografie různých květů. Používám reversně (obráceně) nasazený objektiv 17–55. Protože s sebou nemám stativ (doma je mu dobře), natož makrosáňky (žádné nevlastním), fotografuji takzvaně z ruky a jedná se tedy spíše o metodu pokus–omyl. Vzhledem k minimální hloubce ostrosti pak tuto ještě doma vylepšuji složením více fotografií ve Photoshopu (tzv. focus stacking). Z důvodu již zmíněného fotografování bez stativu není výsledek zdaleka dokonalý, ale rozhodl jsem se ho prohlásit alespoň za použitelný.

 V úvodu tohoto článku uvedu pár skutečností, které sice s nadpisem zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti jsou důvodem, proč jsem se do porovnávání programů vůbec pustil. Od začátku roku 2013 používám k úpravě svých fotografií pořízených ve formátu RAW (tedy u Canonu s příponou .CR2) program Adobe Photoshop Lightroom (zkráceně Lightroom). Bohužel firma Adobe v poslední době přehodnocuje svou politiku a přechází na tzv. Creativ Cloud, tedy model předplatného. Zákazník se přihlásí k nějakému plánu a potom vlastně platí programy formou pronájmu. Ačkoliv před nedávnem jeden ze zaměstnanců Adobe prohlásil, že Lightroom zůstane i v běžné desktopové verzi, došlo k tomu, čeho se mnozí obávali – nyní lze tento program pořídit pouze jako součást předplatného. To je důvod, proč jsem se začal poohlížet po nějaké alternativě.

Dnes jsem vyzkoušel tvorbu tzv. planetek. Ty se obvykle používají k ozvláštnění panoramatických fotografií – panorama se stočí dokola, aby vznikl kruh připomínající planetku. Nedávno jsem ovšem na internetu objevil návod, jak jednoduše vyrobit planetku z jakékoliv fotografie. Samozřejmě některé jsou vhodné více, jiné méně, ale to už si případně musíte vyzkoušet sami. Já jsem pro začátek použil fotky z posledních dvou výletů. Vždycky jsem se domníval, že se jedná o složitý postup, nicméně při troše šikovnosti to rozhodně zvládne každý. Kdybyste se tedy náhodou někdy nudili, podívejte se na video v odkazu a můžete experimentovat.

Nedávno jsem se stal majitelem mezikroužků Kenko a rovněž adaptéru k reversnímu uchycení objektivu k fotoaparátu. Obě tato zařízení slouží k pořizování makrofotografií bez nutnosti vlastnit makroobjektiv. I o jeho pořízení jsem uvažoval, ale výborný Canon EF 100mm f/2,8L Macro IS USM stojí něco přes 20 000 Kč, tudíž hodlám nejdříve za mnohem nižší obnos vyzkoušet, zda mě fotografování makra chytne a zda se mi tedy případná investice do dalšího objektivu vůbec vyplatí. Dnes jsem se rozhodl výše zmíněné pomůcky otestovat.

Dnes se ani tak nechci chlubit pečením, jelikož se jedná o celkem běžnou činnost, ale hlavně svým prvním pokusem o tzv. time-lapse video, kterému se také říká časosběrná fotografie. První video je složeno ze 103 snímků, druhé potom z 39. Fotografie vznikly během příprav na silvestrovské oslavy a jsou pořízeny pomocí bezdrátové spouště v desetisekundových intervalech. Ke složení jsem použil jednoduchý program Windows Movie Maker. Video se přehraje v novém okně po kliknutí na příslušný obrázek. Samozřejmě vím, že k dokonalosti mají mé pokusy daleko, nicméně alespoň mám prostor pro zlepšování.

Přibližně po roce opět nemůžu příliš běhat po horách (důvody jsou v podstatě stejné jako minule), pročež se věnuji loni vyzkoušené zábavě – tvorbě fotoknihy. Nyní jsem si vybral necelé čtyři roky starou dovolenou v indickém Himálaji (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl). Také tentokrát je výsledný produkt primárně zamýšlen jako dárek, nicméně doufám, že i já do něj budu moci alespoň občas nahlédnout. Po předchozích zkušenostech mi sice jde práce od ruky podstatně rychleji, ovšem na druhou stranu tato dovolená byla mnohem delší, takže výsledkem mého zhruba dvouměsíčního snažení je nakonec kniha s přibližně 130 stranami a téměř 400 fotkami. Pomalu přicházím na chuť tištěným fotografiím, o kterých jsem si s nástupem digitální fotografie myslel, že jsou zbytečné. Začínám si pohrávat s myšlenkou, že bych fotoknihu vytvořil vždycky na konci každého roku, ale ještě si to budu muset pořádně promyslet. Přeci jenom pokud má výsledek za něco stát, tak to docela trvá.

Jak jste asi odhadli podle podezřelého klidu na mých stránkách, jistá vyšší moc mi momentálně brání chodit po výletech. Ta vyšší moc má zkratku OS ETN a vůbec z ní nejsem nadšený... A tak se bavím jinak.

Hned na úvod, aby náhodou nedošlo k omylu, musím čtenáře upozornit, že tento článek bude pojednávat o výměně fotografického těla, tedy fotoaparátu. Své vlastní tělo sice rozhodně nepovažuji za dokonalé, ale o jeho výměně jsem zatím ještě nepřemýšlel.

Pokud čtete mé články pravidelně, asi jste už zaznamenali občasné stesky na chybějící teleobjektiv. Můj základní a zatím jediný objektiv (Canon EF–S 17–55mm f/2.8 IS USM) je sice kvalitní, ale horní konec (po přepočtu odpovídá 88 mm) žádné velké vyskakování neumožňuje. Je tedy logické, že již delší dobu pošilhávám po něčem delším. Jenže na výběr je celá řada výrobků, a tak se pokusím své myšlenkové pochody sepsat pro případné další váhající... Hned na úvod bych ovšem rád upozornil, že se v žádném případě nejedná o celosvětově platné pravdy, ale pouze o mé názory a úvahy.

Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží mé narozeniny a příbuzní mi chtějí narvat spoustu peněz, začal jsem přemýšlet, co s nimi (myslím s těmi penězi, ne příbuznými, ty si musím nechat). Když jsem si tak probíral, co z fotopříslušenství ještě postrádám, napadl mě stativ. Ne, že bych snad stativ neměl, ale Hama Star 05 byl sotva dostatečný na můj předchozí EVF, ovšem zrcadlovku s objektivem bych se na něj rozhodně postavit neodvážil.

Takže mě čekalo další náročné rozhodování ...

Tak jsem úspěšně zvládl složité rozhodování, jaký si koupit fotoaparát. Ale žádný zasloužený odpočinek se nekoná – hned mě čeká další (neméně náročný) úkol, a tím je výběr objektivu. Učinil jsem totiž zajímavou zkušenost – můžete mít sebelepší tělo, ale bez objektivu ne a ne udělat pořádnou fotku. Dobře, trochu žertuji, už když jsem vybíral fotoaparát, přemýšlel jsem o objektivech, ale to hlavní rozhodování jsem nechal až na teď – s tím, že tělo i objektiv celkem logicky koupím společně.

Vzhledem k tomu, že jsem se o pár dní dříve definitivně rozhodl pro fotoaparát Canon EOS 40D, volba objektivu byla velmi jednoduchá – musí jít nasadit na zmíněné tělo. Jenže takových je spousta, že ...

Přibližně tři roky jsem (víceméně spokojeně) k fotografování používal EVF Fuji FinePix S5500. Postupně jsem ovšem získával stále neodbytnější pocit, že 4 MPx jsou málo, že maximální ISO 400 mi nedostačuje a navíc šumí jako prase, že zpoždění spouště je příliš veliké, že autofokus funguje zbytečně pomalu, že nastavení parametrů je nesmírně složité a zdlouhavé, že ...

Asi už tušíte, kam tím mířím. Prostě jsem se rozhodl, že potřebuji zrcadlovku. Sice ve mně hlodal malinký červíček, který se mi snažil namluvit něco o velké hmotnosti zrcadlovky, nutnosti pořídit si několik objektivů a navíc je průběžně měnit, výhledově také mít pevnější stativ, externí blesk, filtry a kdoví, co ještě. Ale i přes tyto drobné nevýhody nakonec zvítězila touha být in, takže mě čekaly příjemné starosti spojené s výběrem mé vytoužené hračky. Jediné, o čem jsem měl naprosto jasno již od samého počátku, bylo, že se bude jednat o zrcadlovku digitální. Ne snad, že bych měl něco proti filmu, ale přeci jen mé hlavní zkušenosti s fotografováním jsou spojené s výše zmíněným EVF a hlavně – digitální fotka prý nic nestojí. Jenže jak pokračovat ve výběru dál?