Jak už se stalo v posledních letech tradicí, poslední den v roce se vydáváme na druhý nejvyšší beskydský vrchol, tedy horu Smrk. Vycházíme přibližně o dvě hodiny dříve, než je na našich výletech obvyklé – odstavná plocha u osady Skalka v Ostravici je poměrně malá a později bychom už nezaparkovali, což by znamenalo přibližně čtyři nezáživné kilometry navíc po asfaltové cestě. Začínáme po červené proti proudu Bučacího potoka. Zanedlouho následuje nezbytné brodění, načež se od vodního toku stáčíme k rozcestí Nad Holubčankou. Po krátkém odpočinku pokračujeme dále a konečně se objevuje nějaký sníh. Cestu docela dobře známe, tudíž nám poměrně rychle ubíhá. Další drobnou zastávku si dopřáváme u studánky Tajemná Řásnovka a poté už směřujeme přes sedlo Smrk na stejnojmenný vrchol (1276 m n. m.). Stejně jako v minulých letech zde probíhá charitativní akce, a proto si s radostí bereme od krávy či prasete kelímky se svařeným vínem, za což každý přispívá částkou podle svého uvážení na mobilní hospic Ondrášek, společnost Podané ruce nebo ZŠ a MŠ Naděje. Po nějaké době se vracíme do sedla, z něhož odbočujeme neznačenou pěšinou na 1174 metrů vysoký Malý Smrk. Scházíme na žlutou značku, která klesá na Osmeckou cestu, jež nás přivádí k výchozímu místu. Celou akci zakončujeme obědem v Beskydském pivovárku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 225

 Ačkoliv to vzhledem k ročnímu období zní možná trochu překvapivě, denní teplota se dnes pohybuje kolem 10 °C a my se rozhodujeme pro cyklistický výlet. Pochopitelně se nepouštíme do žádných velkých akcí, tudíž volíme tu nejméně náročnou trasu podél dvojice největších ostravských řek. Nejdříve se po cyklotrasách N, B a U dostáváme k Odře, kolem jejíhož toku nás vede EV4. Postupně míjíme soutok s Porubkou či Opavou, malou vodní elektrárnu Lhotka nebo bývalý důl Odra. Záhy se ocitáme v petřkovickém Landek Parku. Prohlížíme si někdejší důl Eduarda Urxe, řetízkové šatny a exposici důlní techniky. V Bistropen doplňujeme energii i tekutiny, načež pokračujeme dále. Za soutokem Odry s Ostravicí odbočujeme na trasu E a vedle druhé jmenované řeky směřujeme do centra města. U Nové radnice nás zaujmou sochy v Komenského sadech. Následně se zastavujeme ve vile Hanse Ulricha, resp. ve výstavní síni Sokolská 26. Pod názvem Kouzelná vánoční vila jsou zde k vidění krakovské jesličky. Nejedná se jen tak o nějaké betlémy, ale o tradici zařazenou na seznam UNESCO. U soutoku Ostravice s Lučinou přejíždíme na druhý břeh řeky a vzápětí obdivujeme nový City Campus Ostravské university. Přibližně o kilometr dále objevujeme lávku DOV architekta Josefa Pleskota. Ve Vratimově odbočujeme k hřebčínu v Hrabové a trasami P, H, C a A se vracíme domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 233

 Další z nenáročných vánočních výletů nás zavádí do Rožnova pod Radhoštěm, kde je naším cílem především proslulé Valašské museum v přírodě (známé jako skansen). Nejdříve navštěvujeme Dřevěné městečko, v němž stojí za zmínku třeba stará rožnovská radnice, fojtství z Velkých Karlovic nebo kostel sv. Anny z Větřkovic. U hospody Na Posledním groši kupujeme a ihned konzumujeme pochutiny v pevném i tekutém skupenství. Přesouváme se do Mlýnské doliny, což je nejmenší část celého musea. Zdejší stavby jsou v zimě uzavřené, nicméně třeba mlýn, hamr či pila určitě stojí za prohlídku i zvenčí. Největší plochu zaujímá Valašská dědina. Také tady si lze jednotlivé exponáty (až na výjimky) prohlédnout pouze zvenčí, ale to jim na kráse nijak neubírá. K našemu překvapení se areál začíná pomalu rozrůstat, jelikož vzniká nová část s názvem Kolibiska – nejviditelnější stavbou je hájovna z Valašské Bystřice. Ne zcela oficiální cestou odbočujeme na Karlův kopec s Jurkovičovou rozhlednou, která nabízí výhledy na Rožnovskou brázdu i na přilehlé Moravskoslezské Beskydy a Hostýnsko-vsetínskou hornatinu. Vracíme se do Dřevěného městečka, kde obědváme v již zmíněné hospodě Na Posledním groši, čímž svou návštěvu Valašského musea v přírodě příjemně zakončujeme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 232

 Naše zámky se v posledních letech naučily pořádat různé adventní či vánoční prohlídky. Pryč jsou tedy doby, kdy se v listopadu vše zavřelo a otevřelo zase až v dubnu. Spousta hradů či zámků tak v prosinci organizuje speciální trasy, které bývají zaměřeny především na (před)vánoční zvyky, zatímco historická fakta se odsunují až na druhou kolej. Tím jsou tyto prohlídky vhodné především pro děti, ale kupodivu na nich naleznete mnohem více dospělých. My si po podobné akci v Kroměříži před pár dny pro dnešek vybíráme zámek Raduň nedaleko Opavy. Jedná se o naši první prohlídku této kulturní památky a díky úžasnému výkladu pana průvodce si ji nesmírně užíváme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 262

 Ačkoliv tradiční štědrodenní výlet jsme si odbyli už včera, je nám dnes líto jen tak sedět doma. Při volbě mezi návštěvou kulturní akce Zlaté prase na útěku a ostravské zoologické zahrady nakonec vítězí druhá jmenovaná – a to navzdory nepříliš ideálnímu počasí. Podobný nápad má kupodivu poměrně hodně lidí, nicméně vzhledem k rozloze celého areálu to nepředstavuje žádný problém, neboť se všichni tak nějak rozmístí v prostoru. Přestože v tomto ročním období se musí příchozí smířit s tím, že ne všechna zvířata uvidí (nejezdí safari vláček a někteří tvorové jsou ukryti v zázemí), shodujeme se na tom, že i zimní návštěva má nepochybně své kouzlo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 247

 Předpověď počasí na zítřek není příliš příznivá, a proto se rozhodujeme náš tradiční štědrodenní výlet o den uspíšit. Ostatně ani dnes nejsou podmínky zdaleka ideální, ale nejedná se o nic, co by průměrně zkušený turista nezvládl. Parkujeme na okraji obce Slavkov nedaleko Opavy a vycházíme po naučné stezce Hvozdnice, která je vedena především v okolí stejnojmenného vodního toku. Jak už to tak bývá, celou dobu téměř nikoho nepotkáváme ... lidé asi dokončují předvánoční nákupy. Procházíme kolem rybníka Hvozdnice a zanedlouho si prohlížíme odkryté dno někdejšího prvohorního moře. Za největším z trojice zdejších rybníků, tedy tím Jankovým, procházíme okrajem Štáblovic kolem bývalého vodního mlýna do lesa Březí. Krátký okruh nás přivádí zpět k mlýnu, od něhož pokračujeme neznačenou cestou do Uhlířova. Tady stojí za zmínku památník obětem obou světových válek, zvonice či kaple sv. Antonína Paduánského. Vracíme se k naučné stezce, ovšem vzhledem k blátivému terénu se pohybujeme spíše v její blízkosti než přímo na ní. Na závěr si ještě z padlého stromu bereme jmelí, čímž jsme na letošní Vánoce definitivně připraveni.

Podrobnosti
Zobrazeno: 242

 V Kroměříži jsme sice byli naposledy přibližně před rokem a půl, ovšem tenkrát se jednalo o letní návštěvu na kole, zatímco nyní přijíždíme autem a v zimě. Nejdříve si tak na Velkém náměstí prohlížíme adventní výzdobu, nicméně stánky jsou vzhledem k brzké hodině ještě zavřené. Po krátce procházce náměstím (radnice, Lennonova ulička, památník Jana Milíče z Kroměříže, historické domy) a jeho nejbližším okolí (kostel sv. Mořice, Arcibiskupské gymnasium) vcházíme do areálu blízkého zámku. V prosinci zde probíhají speciální adventní prohlídky zaměřené na vánoční a předvánoční tradice. Bohužel se během prohlídky nesmí fotit – jedinou výjimku představuje Sněmovní sál. Po cca hodině se vracíme na náměstí, kde si dopřáváme punč a drobné občerstvení. Přesouváme se do známé Květné zahrady a docela nás překvapuje, že – navzdory víkendu a hezkému počasí – jsme zde téměř sami. V obou zdejších sklenících se kromě obvyklé flóry nachází také vánoční výzdoba (včetně několika betlémů). Samotná zahrada sice bez množství barevných květin vypadá poněkud smutně, ale i tak má své kouzlo. Vracíme se na centrální náměstí a v jedné ze zdejších restaurací obědváme. Poté se už pomalu vydáváme na cestu domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 248

 V Divadle loutek Ostrava jsme byli již mnohokrát, nicméně dnes se nejedná o běžné představení. Akce s názvem Cesta kolem loutek za 70 minut oslavuje 70 let existence této divadelní scény. Vše začíná vernisáží výstavy historických plakátů, fotografií a dalších předmětů. Úvodního slova se ujali herec Ondřej Beseda a výtvarník Tomáš Volkmer. Poté se návštěvníci přesouvají do hlavního sálu, kde si je po slavnostním zahájení uměleckým šéfem Jakubem Maksymovem rozebrali průvodci či průvodkyně. Naši skupinu dostává na starost sama paní ředitelka Alena Punčochářová. Postupně procházíme šesti stanovišti, která jsou věnována prvním šesti dekádám existence divadla. Můžeme tak zhlédnout nejen ukázky z někdejších her, ale také si poslechnout dobové písně, zjistit, jak se ovládají loutky nebo vyrábějí zvuky k představením. Na závěr se opět všichni setkáváme před hlavní scénou, na níž defilují postavy ze současných či nedávných her – tím uzavíráme poslední desetiletku. Poté se už Jakub Georgiev ujímá křtu knihy, jež zachycuje minulých deset let této významné a oblíbené ostravské instituce. Za návštěvníky bych chtěl všem aktérům tohoto nezapomenutelného večera poděkovat za úžasný a skvěle připravený program, jakož i za nadšení, které z nich bylo patrné.

Podrobnosti
Zobrazeno: 248

 Stejně jako v předchozích letech se i během letošního prosince několikrát vydáváme na akci Ostravské Vánoce, tedy na vánoční trhy, jež probíhají především na Masarykově náměstí. Dětskou scénu potom naleznete na sousedním Kuřím rynku (oficiálně Jiráskovo náměstí), součástí programu je také kluziště na náměstí Dr. Edvarda Beneše či přenos adventních koncertů a zpívání koled před Novou radnicí. Na hlavní scéně probíhají četné koncerty, v okolí pódia nesmí chybět množství stánků s punčem i jiným alkoholem, hladovým návštěvníkům přijdou vhod výborné chlebové placky, trdelníky a další občerstvení, přičemž spoustu potravin lze zakoupit s sebou (frgály, uzeniny, sýry). Vše doplňuje tradiční vánoční sortiment (ozdoby na stromeček, jmelí), dárky (vlněné výrobky, svíčky, šperky) nebo třeba domácí potřeby. Již stálicí se stalo ruské kolo poskytující patřičný nadhled. My své návštěvy, kterých je nakonec kolem tří (jak u koho), pojímáme především jako setkání s přáteli a společně nasáváme předvánoční atmosféru.

Podrobnosti
Zobrazeno: 239

 Dalším oborem ostravské Střední umělecké školy, který představuje své práce v Knihcentru, se stává Užitá malba. Návštěvníci mohou obdivovat díla vzniklá především v posledních letech, která zachycují všechny klasické malířské náměty – krajinu, architekturu, zátiší či portréty. Velmi neformálního zahájení výstavy, jež se tentokrát obešlo bez obvyklého hudebního vystoupení, se ujal vedoucí oboru Aleš Hudeček. Akce se zúčastnili nejen vystavující i jiní malíři, ale také například fotografové a v neposlední řadě rovněž zástupci neuměleckých oblastí vystavující školy.

Podrobnosti
Zobrazeno: 244

 Z Krakówa se ještě přesouváme pár kilometrů do Wieliczky – malého města proslaveného svými solnými doly. Jde o jednu z nejznámějších polských pamětihodností, která je (stejně jako historické centrum Krakówa) zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Oproti naší předchozí návštěvě se prohlídková trasa zase o něco prodloužila, tudíž nám ani příliš nevadí, že momentálně není přístupná kaple sv. Antonína. Na oplátku se premiérově můžeme kochat komorami Michałowice (dřevěné výztuže, krásný lustr), Drozdowice III (sousoší horníků) nebo Józefa Piłsudskiego (socha sv. Jana Nepomuckého). Ochuzeni pochopitelně nezůstaneme ani o největší klenot, tedy kapli sv. Kingi s mnoha sochami či reliéfy. Třešničku na dortu pak představuje hudební produkce se světelnými efekty v jedné ze zdejších komor se slaným jezerem. Těsně před koncem si ještě v komoře Stanisława Staszica prohlížíme exposici nerostů, čímž se pomalu blížíme do poslední místností Warszawa. Samotný závěr se poněkud protahuje, protože (pravděpodobně z důvodu technické poruchy) se vzhůru jezdí pouze malými výtahy, což při značném počtu návštěvníku způsobuje nemalé fronty ... to nám ale nemůže zkazit zážitek z povedeného víkendu. Na povrchu ještě kupujeme zdejší sůl a vydáváme se na cestu domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 243

 Téměř přesně po roce nás celkem logicky opět čekají adventní trhy. Tentokrát se spolu s dalšími účastníky zájezdu rozhodujeme pro polský Kraków. Po odpoledním příjezdu a ubytování u hlavního nádraží, tedy pár minut chůze od historického centra města, se spolu s místním průvodcem vydáváme na prohlídku blízkých pamětihodností. Skrz Floriánskou bránu míříme na Rynek Główny. Pokračujeme kolem několika budov Jagellonské university, Papežské university Jana Pavla II. a kostela sv. Františka z Assisi zpět na hlavní náměstí. Tady končí společná část programu – nás zajímají kostely sv. Vojtěcha a Nanebevzetí Panny Marie, radniční věž, tržnice Sukiennice a hlavně stánky s punčem, svařeným vínem, občerstvením, suvenýry a jiným vánočním sortimentem. S jídlem to moc nepřeháníme, neboť nás zanedlouho čeká bohatá večeře v hotelu, po níž následuje družná zábava ve zdejším baru.

Podrobnosti
Zobrazeno: 276

 Nečekaně volné pondělí využíváme k výletu na nejvyšší beskydský vrchol. Začínáme (jak je v poslední době obvyklé) u hotelu Petr Bezruč a následně stoupáme po zelené k rozcestí Hradová pod Kykulkou. Pokračujeme po modré k mohyle Ivančena, která připomíná smrt pěti ostravských skautů pár dní před koncem druhé světové války. Úbočím Malchoru se dostáváme na úpatí někdejší severní sjezdovky, načež nás čeká už jen pár serpentin po žluté a ocitáme se na 1324 metrů vysokém vrcholu Lysé hory. Pořizujeme několik dokumentačních fotografií a odcházíme na oběd do jedné ze zdejších chat. Posilněni se vydáváme na sestup po červené na Lukšinec. Vyměníme značku za žlutou a kolem přírodní památky Ondrášovy díry či známého hostince U Veličků se dostáváme ke studánce U Korýtka. To už nás čeká poslední kilometr po zelené přes údolí Satiny.

Podrobnosti
Zobrazeno: 253

 Začínáme na parkovišti u vlakového nádraží v Ostravici (jejíž katastr dnes neopustíme) a po modré značce míříme na okraj obce. V části Mazák se napojujeme na místní červenou a zvolna stoupáme úbočím Smrčiny. Ze značky po nějaké době odbočujeme a neznačenou cestou (místy lesní pěšinou) se dostáváme ke skalnímu útvaru Liščí díry. V jeho blízkosti se nachází vyhlídkové místo, z něhož je – navzdory nepříznivým klimatickým podmínkám – vidět na Ostravici i Ondřejník. Sestupujeme k rozcestí Butořanka, od kterého nás vede modrá údolím Suchého potoka zpět do osady Mazák. Odsud je to již jen kousek k Beskydskému pivovárku, v němž obědváme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 236

 Přibližně po dvou měsících opět navštěvujeme oblíbenou oderskou galerii PAPE. Dnes nás čeká zahájení výstavy Dancers, kterou má na svědomí Radek Hill. Jak už vyplývá z názvu, na presentovaných fotografiích jsou zachyceny tanečnice. Úvodní proslovy v podání galeristy Pavla Kozubíka a vystavujícího autora tentokrát probíhají nezvykle ve foyer a teprve následně se příchozí za zvuku kláves Davida Ference dostávají do samotných prostor galerie. Černobílé snímky jsou pořízeny (možná dnes trochu netradičně) na film, a to s použitím delšího času a několika záblesků, tudíž je na nich zachycený pohyb a v některých případech vypadají jako vícenásobné exposice. Autor si filmy sám vyvolává, některé fotografie vznikají klasickým zvětšením v temné komoře, jiné jsou vytištěny na inkoustové tiskárně. V obou případech jsou použity nejkvalitnější materiály a díla jsou tak vhodná k archivaci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 278