Poslední den roku 2010 jsme se rozhodli vystoupit na druhý nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. A proč ne rovnou na ten nejvyšší? Inu, jednak jsem na něm byl letos už dvakrát a jednak mě jeho návštěva čeká opět přibližně za měsíc.

     Po několika dlouhých letech jsem obnovil svou běžkařskou výbavu, a tak mi nezbývalo nic jiného, než ji vyzkoušet. První vyzkoušení se konalo vlastně už přibližně před dvěma týdny na okruhu kolem Ondřejníku, kde ale vládlo tak mizerné počasí, že jsem neudělal jedinou fotku.

     Výlet z Bystřice pod Hostýnem na známé poutní místo Hostýn.

     Výstup na vrchol Radhošť, který je oblíbeným cílem všech turistů a výletníků z širokého okolí. Tentokrát jsme ale zvolili trochu netradiční trasu (alespoň pro mě se jednalo o úplnou novinku).

     Po nějaké době jsem se vypravil do ZOO Lešná nedaleko Zlína. Od mé poslední návštěvy se tady pár věcí změnilo, především přibyla tropická hala Yucatan.

     Letošní druhý výstup na Lysou horu, tentokrát ve dne a jinou trasou.

     Okružní výlet z Morávky na Kolářovu chatu Slavíč a zpět.

     Tentokrát nás vyrazilo více (jestli se nepletu, konkrétně šest) a v plánu bylo vystoupit na vrchol Travný (1203 m. n. m.), na kterém jsem zatím ještě nikdy nebyl. A jak jsme naplánovali, tak se také stalo ...

     Cílem dnešního výletu byla Velká Čantoryje, což je vrchol (995 m. n. m.) na slezsko-polských hranicích. A proč jsme si vybrali zrovna tento vrchol, když jsem na něm už oba byli? Inu proto, že polovina z nás na něm byla tak dávno, že ještě nezažila rozhlednu, která vás vyzvedne nad 1000 m. n. m. a hlavně poskytuje nádherné výhledy do České republiky i do Polska.

     První výlet nové éry (tím myslím éru po Himalájích) nás zavedl nejprve autobusem na Bílou. Odtud jsme pokračovali už po svých kolem Loveckého zámečku přes Kavalčanky na moravsko-slovenskou hranici. Cesta podél této hranice (teď jdu na Moravu ... teď jdu na Slovensko ...) pak už neomylně přes Bobek a Konečnou mířila až k cíli našeho dnešního výletu – na Bílý Kříž.

     Již tradiční poznávací zájezd chovanců našeho ústavu (samozřejmě pod dozorem statných ošetřovatelů) do města, jehož sláva se údajně hvězd dotýká ...

     Ráno se probouzíme a po snídani připravené naším sluhou vyrážíme na shikarách na prohlídku jezera Dal (Dal Lake). Jak brzy zjišťujeme, jsme patrně jediní turisté široko daleko. (V Kashmiru oficiálně probíhají povstalecké boje, ve skutečnosti se jen stávkuje, což znamená zavřené obchody, restaurace apod.)

Po návratu z treku je nám jasné, že máme v Lehu několik dní čas, než se podaří opravit poničené mosty a cesty, abychom se dostali do Kashmiru.

     Pátý den našeho pobytu v Indii přichází to, kvůli čemu jsem vlastně tak daleko cestoval – vyrážíme na trek do Himalájí!

     Hlavní dovolená letošních prázdnin znamenala splnění mého celoživotního snu. A i když nakonec neproběhla úplně podle plánu, Himaláje jsou prostě Himaláje. Jo, a jen tak mimochodem, tato akce mi trochu překopala osobní život ... Kdybych to byl býval věděl ...