Když už letos neproběhl náš obvyklý štědrodenní výlet, nechceme si nechat ujít alespoň ten silvestrovský. Přestože počasí v nížinách ráno k turistice příliš neláká, vydáváme se do Oldřichovic (část Třince). Parkujeme u chaty Kozinec, která je momentálně mimo provoz a čeká na svého nového majitele. Po modré značce stoupáme úbočím Velkého Kozince, přičemž se nám začínají otevírat výhledy na údolní inverzi. Podle spadaného listí by člověk roční období tipoval spíše na podzim ... sníh se objevuje až v nadmořské výšce kolem 900 metrů. Přicházíme na vrcholový hřeben a po neznačené lesní cestě odbočujeme na Ostrý (1044 m n. m.). Alespoň tady to trochu připomíná zimu, i když vrstva sněhové pokrývky dosahuje sotva deseti centimetrů. Vracíme se na modrou a klesáme k chatě Ostrý, kde nás čeká polévka i něco na oslavu posledního dne v roce. Obcházíme Ostrý po cyklotrase č. 6083, kterou na závěrečných pár set metrů posledního letošního výletu vyměníme za zelenou.

 Během dnešního odpoledne se poněkud neplánovaně, vedeni snahou alespoň částečně kompenzovat konzumaci cukroví a jiných kalorických dobrot, vydáváme na krátkou procházku. Ze situace tak nějak vyplývá, že se pohybujeme především na území ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Nejdříve přicházíme ke kostelu Panny Marie Královny, který je však zavřený, pročež si jej prohlížíme pouze zvenčí. Vedle se nachází Fakulta umění Ostravské university. Pokračujeme před budovu úřadu městského obvodu na místo zvané Radniční náměstí – ve skutečnosti se však jedná pouze o malou travnatou plochu mezi několika ulicemi. Další naše kroky směřují do lesoparku Benátky s rybníky, sportovním areálem nebo psím cvičištěm. Místo někdejší oblíbené restaurace naleznete již jen několik cihlových solitérů. Na blízkém návrší stávalo populární hulvácké koupaliště, které tak dlouho chátralo, až bylo nutné jej zbourat a zasypat. Poblíž nedaleké tramvajové točny si prohlížíme památník Nikolaje Ovčinikova, jenž zde v samotném závěru II. světové války zahynul ve svém letadle. U terminálu Hulváky stojí Duhový dům. Ten slouží například jako domov pro osoby se zdravotním postižením nebo denní stacionář. Kolem areálu školy PRIGO se dostáváme k výchozímu místu, čímž naše nenáročná pohybová aktivita končí.

 Po mnoha letech se nám z důvodu velmi nepříznivého počasí nedaří uskutečnit tradiční štědrodenní výlet, tudíž se do přírody dostáváme až o tři dny později. Parkujeme v Raduni nedaleko zámku, který tak pochopitelně představuje naši první zastávku. V zámeckém areálu se nachází ještě například oranžerie, sýpka nebo momentálně vypuštěný rybník. V blízkosti kostela Nejsvětější Trojice pak stojí bývalá zámecká prádelna a sušárna, tedy Vošárna (z německého Waschraum). Kolem zrekonstruované budovy obecního úřadu s vánoční výzdobou, mateřské školy s jesličkami a základní školy se dostáváme k dubové aleji, která nás přivádí do Vršovic. Tady stojí za zmínku nejen kaple Božského srdce Páně, ale především vyhlídkové místo Brdlice s kaplí Panny Marie Sedmibolestné, altánem, jesličkami, dřevěnou zvoničkou či bylinkovou zahrádkou. I nadále pokračujeme neznačenou cestou ... až se kousek pod hájovnou napojujeme na modrou turistickou značku. Po ní (a částečně lesními pěšinami) se dostáváme na vrchol Šance, kde před více než dvěma stoletími stávalo vojenské opevnění, z něhož jsou dnes patrné jen terénní nerovnosti. Nedaleko stěží rozeznatelného pramene Raduňky narážíme na naučnou stezku Památce amerických letců. Kolem jejich pomníku a již zmíněné hájovny se dostáváme do údolí Raduňky, podél jejíhož toku se vracíme do zámeckého parku. Tady ještě chvíli marně přemýšlíme, kdo (a hlavně jaký) měl důvod ukrást více než tunu těžký Čertův kámen, načež pořizujeme poslední fotky zámku a odjíždíme domů. 

 Dnešní výlet zahajujeme u koliby Pod Stolovou, od níž stoupáme po žluté turistické značce podél potoka Stolovec mezi Velkou a Malou Stolovou. Nedaleko studánky a chaty Leopoldka se napojujeme na červenou. Po pár stech metrech svačíme, což zřejmě vede k chvilkové nepozornosti, kvůli které dvě pětiny turistů špatně odbočí a najednou nás pěšina přivádí ke kříži, na jehož podstavci jsou připevněny tři pamětní desky. O kousek dál se nachází třetí nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, tedy Kněhyně (1257 m n. m.). Scházíme do stejnojmenného sedla, kde se nám k naší velké radosti daří znovu najít červenou. Odbočujeme ke studánce U Partyzánky a blízkému pomníku Růženy Valentové. Přes sedlo stoupáme na 1206 metrů vysoký Čertův mlýn. Úbočím Skalky klesáme do sedla Tanečnice, z něhož pokračujeme po zelené. Ta na nás kolem dvou vodopádů (bezejmený a Bystrý) přivádí na rozcestí Vyrubanina, odkud se po cyklotrase Radegastův okruh 5 a následně žluté značce vracíme zpět.

 Ostravská Střední umělecká škola vznikla v roce 1990 jako první výtvarně zaměřená škola v Moravskoslezském kraji a letos tak slaví 30 let od svého založení. U příležitosti tohoto kulatého výročí se v opavském Domě umění koná velká výstava prací žáků, absolventů a pedagogů. Vzhledem k neustále se vracejícím vlnám nesmyslných restrikcí neproběhla tradiční vernisáž ... výstava prostě začala. Návštěvníci – pokud se jim podařilo trefit pár dnů, během nichž bylo otevřeno – se seznámili se všemi pěti obory (osmi školními vzdělávacími programy), které lze na SUŠ studovat. Škola si za dobu své existence vybudovala pevnou pozici vedle starších a již zavedených uměleckých škol, což nepochybně dokazuje na třech patrech výstavních prostor. A i když si Ivan Motýl ve svém článku v kulturním deníku ostravan.cz posteskl, že na rozdíl od ostravské výstavy IN VITRO není ta opavská pojata příliš kreativně, určitě můžeme ocenit nejen kvalitu vystavených děl, ale i jejich instalaci. Možná šlo celý koncept pojmout poněkud odvážněji, nicméně škola prostě předkládá výběr toho nejlepšího z posledních let a celkem pochopitelně se také snaží na jednotlivé obory či zaměření přilákat případné zájemce o studium. Alespoň trochu překvapivým prvkem v instalaci je tak snad jen dvanáct lavic s pracemi a vzpomínkami úspěšných absolventů před tabulí s textem historika a teoretika umění Martina Drábka.

 Začínáme u zámku a obecního úřadu v Bolaticích. Nedaleko stojí kostel sv. Stanislava, kaple, kříž, památník a skansen lidových tradic a řemesel. Pokračujeme po cyklotrase č. 6092, kterou kupodivu v mapě nenajdete, kolem MŠ, ZŠ, hřbitova a suchého poldru do místní části Borová. Na zdejším náměstíčku si prohlížíme vánoční strom, památník založení obce, zvoničku, další zvon a sochu kozla, načež se napojujeme na naučnou stezku Chuchelenský les. Ta nás přivádí na okraj Chuchelné, kde se nachází odpočívadlo Pinkadélko s pramenem potoka Zbojnička. Zanedlouho se rozhodujeme, zda výlet prodloužit až do centra obce, ale protože nás ještě čeká kácení vánočního stromku, volíme kratší variantu. Naučnou stezkou se tedy necháváme vést zpět do Borové, odkud míříme po zelené k výchozímu místu.

 Navzdory současné situaci i letos (k naší velké radosti) probíhají na ostravském Masarykově náměstí tradiční vánoční trhy. Jisté rozdíly oproti předchozím rokům přeci jen najdete – nejvýraznější změny představuje snížený počet stánků a chybějící ledová plocha. Vzhledem k chaoticky se měnícím nařízením máme poněkud obavy z možného uzavření, a proto trhy navštěvujeme co nejdříve. Chybějící kluziště nás sice docela mrzí, ale vše si vynahrazujeme punčem, medovinou, chlebovými plackami, jízdou na ruském kole a tím nejdůležitějším, tedy setkáním s blízkými lidmi. Na závěr si ještě kupujeme frgály a prohlašujeme letošní předvánoční období za úspěšně zahájené.

 Minulý týden nás při putování úbočím Ondřejníku nalákal nejvyšší vrchol Skalka. Na dnešek proto vyhlašujeme pokus o jeho dobytí, čímž plníme přání nejmladšího účastníka našich výletů. Parkujeme ve Lhotce (restaurace a pension U Fandy) a vzápětí si prohlížíme kostel Navštívení Panny Marie s křížem či památníkem vojákům padlým při osvobozování obce na konci II. světové války. Napojujeme se na zelenou turistickou značku, z níž po pár stech metrech odbočujeme k týden staré dřevěné zvoničce. Dále nás zelená vede kolem pramene Olešné a obrázku svatého Antonína na rozcestí Kubalánky. Obcházíme vrchol Ondřejník, čímž se dostáváme k chatám Solárka (vyhořelá) a Ondřejník (chátrající). Naštěstí již několik let funguje roubenka Ondřejníček, tudíž si můžeme koupit něco na zahřátí. Pokračujeme po modré přes dvojici sedel až na Skalku (964 m n. m.). Tady svačíme, přičemž obdivujeme základní kámen plánované rozhledny, Medvědí barbar a lesní kolový traktor (lakatoš). Kolem startovací louky paraglidistů se vydáváme na sestup. Vzápětí modrou opouštíme a klesáme na naučnou stezku Skalka, jež nás přivádí zpět do sedla Ondřejník. Neznačenou cestou se napojujeme na zelenou – a to už jsme jen kousek od výchozího místa.

 Po třech akcích s větším počtem účastníků nás dnes čeká výlet v komornější sestavě. Vycházíme od obecního úřadu a pošty v Kunčicích pod Ondřejníkem po místní zelené značce. Kolem pensionu Krkoška a H-Resortu stoupáme k oboře s daňky. Úbočím Ondřejníku se dostáváme k myslivně v Kozlovicích. Zanedlouho přicházíme ke kapli sv. Máří Magdalény s pramenem Magdalena. Po krátkém odpočinku a občerstvení pokračujeme po žluté, z níž však brzy odbočujeme neznačenou cestou ke kapli sv. Trojice, která leží na hranici Kunčic pod Ondřejníkem, Kozlovic a Tiché. Záhy se vracíme na žlutou, jež nás opět kolem Magdaleny přivádí na Valašskou cestu. Ta již neomylně směřuje zpět k výchozímu místu.

 Po včerejšku se i dnes vydáváme na výlet, tentokrát ovšem mnohem blíže k Ostravě ... a spíše se jedná jen o takovou nenáročnou procházku, doplňující setkání s přáteli. Začínáme u budovy lázní v Klimkovicích (Hýlov) po naučné stezce Lesní park Klimkovice. Tu po chvíli měníme za žlutou a vzápětí za modrou turistickou značku. Přes rozcestí Mezihoří a Vlčí kout scházíme k silnici mezi Zbyslavicemi a Čavisovem, kde se náš počet rozšiřuje na jedenáct. Pokračujeme ještě kousek po modré a poté nás neznačená cesta přivádí k rybníku Stavy. Podél vodního toku Polančice se dostáváme ke Kouzelné studánce. Tady se zdržujeme poměrně dlouho – opékání párků, vaření kávy, koupání a další radosti zaberou spoustu času. Když už se odpoledne chýlí ke svému závěru, odcházíme zpět.

 Téměř stejné (jen o něco chladnější) počasí jako na našem posledním výletě nás vítá u nádraží v Mořkově. Naším cílem jsou Veřovické vrchy, jejichž nejvyšší vrchol Velký Javorník jsme navštívili přibližně před dvěma měsíci. Tentokrát máme v plánu západní polovinu tohoto geomorfologického okrsku Moravskoslezských Beskyd. Úvodní stoupání po modré turistické značce nás přivádí na hřeben. Tady se napojíme na červenou a za chvíli již odpočíváme v přístřešku na vrcholu Huštýn (747 m n. m.). Zaujme nás schránka s logem Tajného spolku přátel Beskyd, ukrývající vrcholovou knihu. Pokračujeme hřebenem s poněkud omezenými výhledy přes Trojačku a Oprchlici. Kolem studánky Jaščerka (někdejší bifurkace) sestupujeme na cyklotrasu č. 6016, která vede zpět do Mořkova.

 Ani podobně mlhavé počasí jako před třemi dny, které ovšem na rozdíl od předchozího výletu vydrží celou dobu, nás neodradí od další cesty do přírody, k čemuž se nám poměrně snadno daří přemluvit i několik dalších lidí. Začínáme nedaleko vlakové zastávky Brňov (Valašské Meziříčí). Po modré turistické značce stoupáme k vrcholu Prašivá, od něhož nás vede hřebenová (dnes bohužel nevyhlídková) trasa k Medůvce. Prohlížíme si skalní útvar, větrný mlýn a dřevěnou zvonici. Opodál (mimo značenou cestu) se tyčí Skypalova skála a ještě kousek dále vrchol Medůvka (608 m n. m.). Ten se už nachází na území Malé Lhoty (část Velké Lhoty). Mělo by následovat několik vyhlídkových míst, což je dnes ovšem poněkud bezpředmětné, tudíž bereme zavděk další dřevěnou zvonicí či památníkem padlým v I. světové válce. Po červené scházíme k restauraci Na kraji lesa*, kde si poněkud překvapivě můžeme objednat nejen jídlo, ale i něco na zahřátí. Cyklotrasou č. 6012 směřujeme do Podlesí. Pokračujeme neznačenou cestou kolem motorestu Podlesí (Museum veteránů, tramvaj, lamy) na trasu č. 50, která nás přes Jarcovou přivádí k výchozímu místu.

 Svůj dnešní výlet směřujeme poněkud dále od místa bydliště, konkrétně do okolí Potštátu. V tomto městě na okraji vojenského újezdu Libavá parkujeme na Bočkově náměstí. Hodinová věž, morový sloup, kostel sv. Bartoloměje s farou, zámek, kašna, několik soch či křížů ... to je jen stručný výčet toho, co zde lze obdivovat. Po žluté turistické značce se dostáváme nad místní část Kyžlířov. Cesta vede nejdříve pastvinami, později lesem. Často se pohybujeme v mlze, která se v nedaleké Moravské bráně udrží až do večera. První zdejší zajímavostí jsou pozůstatky bývalé rozhledny Zikmunda Desfours-Walderode. Zanedlouho následuje zřícenina hradu Puchart (někdy též Sudetský zámek), který buď míval dvě části, nebo se jednalo o samostatné hrady (historici dodnes nemají úplně jasno). Klesáme do údolí Veličky, abychom po červené opět stoupali do Boňkova (část Olšovce). V obci stojí za zmínku dřevěná zvonice a kříž, v přilehlém lese se potom nachází několik kaplí nebo boží muka. Další dřevěnou zvonici nalézáme v Michalově, čímž se ocitáme zpět na území Potštátu. Následuje závěrečný úsek s výhledy nejen na samotné město, ale také na již zmíněnou Moravskou bránu.

 Stejně jako minulý týden se vydáváme do Palkovických hůrek, tentokrát ovšem do jejich vyšší části. Vycházíme od Domu včelařů v Chlebovicích (část Frýdku-Místku) a po žluté turistické značce zvolna stoupáme k osadě Hůrky II (Palkovice). Měníme značku za modrou a ta nás vede kolem kaple Panny Marie a Holého vrchu na Kubánkov, který je s výškou 660 m n. m. nejvyšším vrcholem tohoto geomorfologického celku. Neznačenou cestou se vracíme úbočím Kubánkova a Holého vrchu k Hůrkám II, odkud směřujeme na vyhlídkový vrchol Kabátice. Pár set metrů pod ním stojí rozhledna Panorama, vedle ní památník básníka Františka Lazeckého a o kousek dále kříž s dřevěnou sochou sv. Marie Goretti. Poté bývalou sjezdovkou scházíme zpět do Chlebovic.

 Včerejší cyklistickou vyjížďku dnes střídá pěší výlet. Začínáme na parkovišti v obci Hukvaldy a zanedlouho přicházíme ke zdejší oboře. Po červené turistické značce kolem sochy lišky Bystroušky (v pořadí již třetí, neboť zloději jsou mezi námi stále) stoupáme ke známé zřícenině hradu. V jednom ze stánků si kupujeme medovinu, aby nám prohlídka rychleji ubíhala. Navzdory tomu zde trávíme poměrně hodně času a na samotný výlet tak vyrážíme až téměř v poledne. Po místní červené pokračujeme oborou, v níž potkáváme překvapivě málo lidí. Od zvoničky nad Kozlovicemi klesáme, vedeni křížovou cestou, do areálu Na Mlýně (bývalý Smiřákův mlýn). Tady obědváme a zároveň přečkáváme krátký déšť. Jelikož alternativních tras není moc na výběr, vracíme se stejnou cestou zpět. V Hukvaldech potom ještě navštěvujeme nově otevřený rodinný podnik Kavárna fara Hukvaldy s výbornou kávou, zákusky, domácí limonádou i přátelským prostředím. Definitivní konec výletu pak obstarává nákup tradičních frgálů ve vedlejší pekárně. Prostě několik sladkých teček na závěr...