Jen pár kilometrů od Ostravy se nachází obec Šilheřovice, která tak představuje ideální výchozí místo pro nenáročný výlet. Parkujeme nad kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kolem něhož scházíme k Podzámeckému rybníku. Vzápětí se ocitáme u zámku, napojujeme se na naučnou stezku Šilheřovice a přes zdejší golfové hřiště směřujeme kolem loveckého zámečku k Evelinině jezeru. Pokračujeme po hranici přírodní památky Šilheřovice (posléze souběžně se žlutou turistickou značkou) k rozcestí Bažantnice. Dále se necháváme vést naučnou stezkou Areál opevnění Darkovičky kolem čtveřice bunkrů (přesněji pěchotních srubů) – U Pískovny, U Posedu, U Pramene a Černý les. Opět odbočujeme na NS Šilheřovice, která nás zanedlouho přivádí k vodní nádrži Juliánka, u níž se nachází malá rozhledna s výhledem nejen na Šilheřovice, ale například i na Bohumín. Odsud je to již jen kousek k restauraci U Sv. Jana, kde si dopřáváme oběd.

 Tradiční termín, tradiční místo a tradiční akce – to je první únorový týden, chata Severka v Dolní Lomné a lyžařský výcvik. Podmínky jsou tuto zimu velmi špatné v celé republice (vysoké teploty, málo sněhu), nicméně díky nezměrné snaze personálu i všech zúčastněných jedinců lze rovněž letošní kurs prohlásit za velmi vydařený. Po nedělním příjezdu následuje ubytování, večeře a seznámení s rekonstruovaným prostředím. V pondělí ještě necháváme pro jistotu sjezdovku odpočinout a zařazujeme procházku přes Kamennou chatu, kapli Panny Marie pod Muřinkovým vrchem a vrchol Velký Polom zpět. V úterý už začínáme okupovat Školskou sjezdovku, ve středu pak přidáváme Vojenskou. Jako obvykle jsme zde úplně sami, což lze samozřejmě považovat za velkou výhodu. Ve čtvrtek dopoledne odpočíváme při stavění sněhových soch, v pátek po obědě odjíždíme domů. Večery nám zpestřují hry, poezie, divadlo, hudba a jiná smysluplná zábava.

 Využíváme pokračujícího volna a vydáváme se na nenáročnou procházku v ostravských částech Petřkovice a Koblov. Začínáme prohlídkou venkovní exposice v Landek Parku, která je věnovaná důlní technice – lokomotivy, razicí kombajny, vrtací jednotky, mechanizované výztuže atd. Poté po žluté vystoupáme na naučnou stezku Národní přírodní památka Landek. Pokračujeme lesní cestou až k rozhledně, která se nachází na místě bývalého hradiště. Scházíme k Odře a proti jejímu proudu se vracíme zpět do areálu hornického musea. Cestou ještě obdivujeme černouhelnou sloj vystupující ve skále na zemský povrch, bustu koně Ferdinanda nebo ryby (a rybí betlém) v Akváriu Landek. V Harendě u Barborky obědváme, čímž náš výlet končí.

 Stejně jako již mnoho posledních let, i tentokrát proběhl na kruhovém objezdu v Ostravě-Hrabůvce tradiční novoroční ohňostroj. Po slavnostním proslovu místostarostky městského obvodu Ostrava-Jih Hany Tichánkové zazněla státní hymna a krátce nato se již ozvaly první tóny hudební doprovodu záhy doplněné spoustou světelných i zvukových efektů. Ohňostroj trval patnáct minut a každá z nich přišla zhruba na 33 000 Kč. Jestli je to moc, nebo málo – to si už musí rozhodnout každý sám. Pravdou zůstává, že se jedná o jediný oficiální ohňostroj na území města Ostravy a že jej každý rok sledují tisíce spokojených lidí. Po dvouleté přestávce jsem se opět rozhodl akci nafotit, nicméně jsem letos poprvé použil mobilní telefon. A výsledky lze překvapivě považovat za docela použitelné, ačkoliv mobily nejsou na tento typ focení zdaleka ideální (pomalejší ostření, nepoužitelný zoom, fotografování bez stativu – tedy nemožnost nastavit dlouhé časy apod.).

 Jak asi většina pravidelných návštěvníků těchto stránek postřehla, v průběhu minulého roku jsem si pořídil domácí meteostanici. Jedná se o model Eurochron EFWS 2900 (na některých trzích se prodává i pod jinými názvy). Kromě toho, že stanice měří spoustu různých údajů, zvládá tato data rovněž nahrávat na web a zálohovat. To mi umožňuje nejen na úvodní stránce v modrém boxu vpravo průběžně zveřejňovat informace o aktuálním počasí v místě mého bydliště (Ostrava-Hrabůvka), ale rovněž se s vámi mohu podělit o nejzajímavější údaje za předchozí rok (některé uvádím i v grafech). Ve statistikách není zahrnutý měsíc leden, neboť stanici vlastním až od února. Čidla jsou umístěna přibližně 30 metrů nad zemí, tudíž i měření teploty probíhá v této výšce – na rozdíl od meteorologicky správného měření 2 metry (případně 5 centimetrů) nad zemským povrchem.

 Již počtvrté zahajujeme nový rok tradičním výstupem na nejznámější ostravskou haldu, tedy haldu Ema. Kdysi druhý nejvyšší bod Ostravy s momentální nadmořskou výškou přibližně 315 metrů už díky neustálému prohořívání přišel zhruba o 10 metrů a klesl tak na třetí místo. Začínáme u Slezskoostravského hradu a po žluté turistické značce vedoucí souběžně s naučnou stezkou Slezská Ostrava začínáme zvolna stoupat. Nejdříve nás čeká prohlídka betléma v nedalekém kostele sv. Josefa. Poté pokračujeme kolem hřbitova a nakonec se ocitáme (spolu s desítkami dalších lidí) na jednom z nejkrásnějších vyhlídkových míst v Ostravě. Sestupujeme do Trojického údolí (zvaného také Burňa) a dále kolem Keltičkovy kovárny, Slezskoostravské radnice či bývalého dolu Trojice zpět k hradu.