Po minulém výletě na Pustevny nás tentokrát čeká méně známá oblast. Parkujeme ve Starých Těchanovicích u Davidova mlýna a vycházíme po naučné Břidlicové stezce – nejdříve proti proudu Moravice a posléze mírným stoupáním k rozhledně Těchanovická vyhlídka. Vidíme nejen blízké obce a vodní nádrž Kružberk, ale také například hlavní jesenický hřeben, který se stále ukrývá pod příkrovem sněhu. Poté odpočíváme na zdejších dřevěných křeslech, načež odcházíme přes louku ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Starých Těchanovicích. Opět se napojujeme na naučnou stezku, jež nás nad obcí přivádí ke kapli 14 svatých pomocníků v nouzi. Pokračujeme po červené turistické značce do místní části Jánské Koupele, což jsou bývalé známé a honosné lázně. Nyní však dosáhly již značného stupně zchátralosti (resp. stavu těsně před zřícením) a ani několikaleté vlastnictví slavným tenistou na tom bohužel nic nezměnilo. Přecházíme na levý břeh Moravice a proti jejímu toku směřujeme do Kružberku, odkud je to nedaleko k výchozímu místu.

 Za nádherného počasí a navíc o víkendu by nás asi nikdy nenapadlo vyrazit na Pustevny. Nicméně v současné situaci je nám jasné, že počet lidí zde bude minimální, což se potvrzuje už na parkovišti, kde při našem příjezdu o půl desáté parkuje sotva třicet aut. Nejdříve obdivujeme zrekonstruovanou chatu Libušín, která po zničujícím požáru již získala svou novou podobu (tedy alespoň zvenčí, uvnitř se stále pracuje). Kdo si vzpomíná na předchozí barvy laděné do černa, je nyní příjemně překvapen původními Jurkovičovými veselejšími tóny, jež se přenesly i na vedlejší Maměnku. Poté využíváme mizivého počtu lidí a směřujeme na stezku Valaška. Sice z faktu, že v chráněné krajinné oblasti vyrostla taková atrakce, nejsme úplně nadšeni (navíc, když zisk jde do kapsy hlavně soukromé firmě), nicméně Pustevny jsou už tak považované za beskydský „Václavák“ a počet návštěvníků se zřejmě příliš nezvýší. Nakonec musíme uznat, že stavba do krajiny (alespoň v rámci možností) docela zapadá. Vyhlídková plošina slouží jako rozhledna, pro odvážné je pak určen tzv. skywalk, tedy sedmimetrový chodník se skleněnou podlahou umístěný 30 metrů nad terénem. Drobný problém může některým návštěvníkům způsobit i 150 metrů dlouhý himalájský chodník, který se při chůzi mírně pohupuje. Po skončení prohlídky směřujeme z Pusteven po modré turistické značce nenáročnou hřebenovou trasou na známý vrchol Radhošť s kaplí sv. Cyrila a Metoděje. V restauraci blízkého hotelu obědváme, načež nás čeká návrat zpět.

 Po dvou týdnech nás opět čeká cesta do Oder. Tentokrát však z centra směřujeme přesně na opačnou stranu než při předchozím výletě. Kolem kostela sv. Bartoloměje a přilehlého parku se dostáváme na modrou turistickou značku a vzápětí na naučnou stezku Stříbrný chodník. Postupně stoupáme kolem Pivovarské chaty, přes Medvědí rokli a úbočím hory Pohoř až do stejnojmenné místní části, na jejímž okraji stojí rozhledna Olšová. Z volně přístupné vyhlídky si prohlížíme nejen Pohoř a blízké okolí, ale také vzdálenější panorama Moravskoslezských Beskyd. Zpět se vracíme údolím Zlatého potoka s malým vodopádem kolem bývalého Zlatého dolu a štoly Pohoř. Poté nás naučná stezka vede kolem trojice rybníků – Emauzský, Trávný a Trněný. To už jsme zpátky v Odrách, kde ještě obdivujeme areál firmy Mateiciuc, obědváme na náměstí v minule vyzkoušené pizzerii a nakonec odjíždíme domů.

 Využíváme nečekaného pondělního volna a vydáváme se do obce Luká, konkrétně do její části Javoříčko. Tento název již patrně většině čtenářů připomene známé Javoříčské jeskyně, které jsou překvapivě otevřené i v zimním období. Ve spojení s pracovním dnem to má jednu velkou výhodu – na prohlídce jsme téměř sami. Vybíráme si samozřejmě delší trasu zahrnující Suťový dóm, dóm Gigantů, Pohádkové jeskyně i mnohé další prostory. Kromě obvyklé jeskynní výzdoby v podobě stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů návštěvníky zaujmou netradiční excentrické krápníky (heliktity) a také množství zimujících netopýrů, především vrápenců malých. Po opuštění jeskynního komplexu pokračujeme po naučné stezce Špraněk k bývalému rekreačnímu středisku Vojtěchov a dále po proudu potoka Špraněk ke zřícenině hradu Branky (zvané též Zkamenělý zámek). Zde se nachází skalní brána, nepřístupná jeskyně a především vyhlídková plošina. Když se dostatečně vynadíváme, vracíme se kolem chaty Jeskyňka, propasti Zátvořice a Javoříčských jeskyní zpět do Javoříčka. Tady se ještě seznamujeme s pohnutou historií obce vypálené těsně před koncem II. světové války nacisty, což připomíná nejen pomník, ale i základy původních domů.

 Vycházíme z parkoviště u kaple pod rozhlednou Hraniční vrch v Městě Albrechtice a po cyklotrase č. 6116 směřujeme do místní části Piskořov. Tady stojí za zmínku městská památková zóna zahrnující spoustu stylových domů nebo také kapličku. Pokračujeme po proudu říčky Hrozová, která tvoří hranici mezi naší republikou a Polskem. Zanedlouho přicházíme do zaniklé obce Pelhřimovy (dnes součást Slezských Rudoltic). Obdivujeme kostel sv. Jiří, jehož rekonstrukci se již mnoho let věnuje parta nadšenců z hnutí Duha. Kolem Panské kaple se dostáváme na území našich severních sousedů, konkrétně do Pielgrzymówa, což je část obce Głubczyce. Jako první nás vítají ruiny zámku, zanedlouho následuje kostel św. Józefa – ten je v podobném stavu jako sv. Jiří na druhém břehu řeky. Proto vedle něj stojí novější a hlavně funkční svatostánek. Chvíli se ještě pohybujeme v zahraničí, nicméně při první vhodné příležitosti se vracíme do naší domoviny a zpět k výchozímu místu.

 Jak jsem již jednou psal, v posledních letech se často objevujeme na akcích, které nás dříve míjely. Planetárium Ostrava jsme sice už v minulosti navštívili v rámci Mezinárodního festivalu outdoorových filmů, ale dnes poprvé (a snad ne naposledy) se účastníme jednoho z mnoha programů samotného planetária. Vybíráme si film Lucie a tajemství padajících hvězd. Nejdříve se seznámíme s několika souhvězdími i dalšími zajímavostmi noční oblohy a poté již následuje samotná projekce, v níž nás tučňák, kolibřík a lední medvěd provázejí vesmírem. Za prohlídku stojí také prostory planetária, kde se nachází celá řada zajímavostí pro děti i dospělé. Můžete si tak vyzkoušet ovládat vozítko na Marsu, vyrobit zemětřesení, vyskočit na Měsíci a mnohá další lákadla. Hledáte-li netradiční náplň volného času, můžeme jenom doporučit. 

 V toto netradiční datum se vydáváme na výlet do města Odry. Parkujeme na náměstí a kolem pozůstatků městského opevnění stoupáme k Jahnovu kameni, od něhož se nabízí krásná vyhlídka na město a blízké okolí. Zde se napojujeme na naučnou stezku K Flascharovu dolu. Vzápětí si prohlížíme venkovní geologickou exposici, která nás seznamuje s horninami vyskytujícími se v této oblasti. Pokračujeme kolem několika dalších zastavení k bývalému břidličnému dolu Nový svět (štoly I, II a E). Nedaleko leží Flascharův důl, podle nějž se stezka jmenuje – ten by měl být v létě zpřístupněn veřejnosti. Neznačenou cestou se dostáváme do místní části Veselí, kde stojí za zmínku ani ne dva roky stará rozhledna. Scházíme po silnici kolem božích muk U Obrázku, Černé a Veselé studánky zpět do města. Tady ještě obdivujeme bývalou věznici Katovnu, nyní sloužící jako museum či galerie.

 Tradiční předjarní akce probíhá opět na ostravském Masarykově náměstí (pochopitelně kromě průvodu, který zasahuje mnohem dále). Letos se jedná již o dvanáctý ročník, a tak se přímo nabízí téma Dvanáctero v pohádkách. Kromě obvyklých stánků s různými dobrotami se na náměstí nachází také pódium, na němž mohou návštěvníci postupně sledovat různá hudební, divadelní i taneční vystoupení v podání např. Bílého divadla, několika mateřských škol, dětských souborů Heleny Salichové či Hlubinka nebo Čtyřlístku se skupinou Rytmy. Masopustní právo předává starostka městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Ing. Zuzana Ožanová. Následuje již zmíněný průvod a nakonec zabíjení kozla a pochovávání basy.

 Na plesy chodíme v průměru pouze jedenkrát až dvakrát za rok a na tento jsme se vypravili dokonce úplně poprvé. Kromě samotného Horobálu je součástí dvoudenní akce ve Frenštátě pod Radhoštěm také bohatý doprovodný program pod názvem Sraz cestovatelů. My vynecháváme páteční přednášky či projekce a začínáme až v sobotu v místním kině s Klárou Kolouchovou, které nás seznamuje se svými horolezeckými výpravami a především s úspěšným pokusem o dobytí K2. Pokračuje duchovní otec Horobálu Jiří Kráčalík s přednáškou Sajany a Bajkal. Poté se věnujeme přízemnějším starostem (večeře) a v sedm hodin již začíná v kulturním domě ples s mottem „Když nemůžeš, tak přidej!“ O hudbu se stará skupina Sagar, ve vedlejším sále potom hraje cimbálovka Radegast. Součástí programu jsou různé soutěže, exhibice freestyle football nebo bohatá tombola.

 Osmý ročník běžkařského závodu City Cross Sprint probíhá opět v ostravské Dolní oblasti Vítkovice. Teploty v týdnu před konáním akce přesahují 10 °C a je tak s podivem, že organizátoři dokázali vůbec celou trať připravit a udržet v provozuschopném stavu. Soutěžní odpoledne zahajují závody dětí, následuje kvalifikace dorostenců a dospělých, podle níž jsou závodníci nasazeni do divácky atraktivních vyřazovacích bojů. Vše je proloženo doprovodným programem, který letos zahrnuje například exhibici biketrialisty Petra Krause s bubenickým vystoupením Wild Sticks, seskoky parašutistů, autogramiádu baseballistů Arrows Ostrava, biatlonovou štafetu osobností, ohňostroj či závěrečný koncert Monkey Business. Diváků tentokrát přišlo poměrně málo, a i když podle televizních záběrů byla trať obsypána lidmi, ve skutečnosti to (při srovnání s předchozími roky) nebyla žádná sláva. Přesto zde panovala výborná atmosféra, kterou si všichni účastníci pochvalovali. V kategorii žen obhájila loňské prvenství Tereza Beranová před Petrou Hynčicovou a Barborou Antošovou (všechny ČR), v mužích triumfoval Kasper Stadaas z Norska před reprezentačním kolegou Evenem Northugem a Francouzem Baptiste Grosem. Kompletní výsledky dorostenců a dospělých naleznete zde.

 Jen pár kilometrů od Ostravy se nachází obec Šilheřovice, která tak představuje ideální výchozí místo pro nenáročný výlet. Parkujeme nad kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kolem něhož scházíme k Podzámeckému rybníku. Vzápětí se ocitáme u zámku, napojujeme se na naučnou stezku Šilheřovice a přes zdejší golfové hřiště směřujeme kolem loveckého zámečku k Evelinině jezeru. Pokračujeme po hranici přírodní památky Šilheřovice (posléze souběžně se žlutou turistickou značkou) k rozcestí Bažantnice. Dále se necháváme vést naučnou stezkou Areál opevnění Darkovičky kolem čtveřice bunkrů (přesněji pěchotních srubů) – U Pískovny, U Posedu, U Pramene a Černý les. Opět odbočujeme na NS Šilheřovice, která nás zanedlouho přivádí k vodní nádrži Juliánka, u níž se nachází malá rozhledna s výhledem nejen na Šilheřovice, ale například i na Bohumín. Odsud je to již jen kousek k restauraci U Sv. Jana, kde si dopřáváme oběd.

 Tradiční termín, tradiční místo a tradiční akce – to je první únorový týden, chata Severka v Dolní Lomné a lyžařský výcvik. Podmínky jsou tuto zimu velmi špatné v celé republice (vysoké teploty, málo sněhu), nicméně díky nezměrné snaze personálu i všech zúčastněných jedinců lze rovněž letošní kurs prohlásit za velmi vydařený. Po nedělním příjezdu následuje ubytování, večeře a seznámení s rekonstruovaným prostředím. V pondělí ještě necháváme pro jistotu sjezdovku odpočinout a zařazujeme procházku přes Kamennou chatu, kapli Panny Marie pod Muřinkovým vrchem a vrchol Velký Polom zpět. V úterý už začínáme okupovat Školskou sjezdovku, ve středu pak přidáváme Vojenskou. Jako obvykle jsme zde úplně sami, což lze samozřejmě považovat za velkou výhodu. Ve čtvrtek dopoledne odpočíváme při stavění sněhových soch, v pátek po obědě odjíždíme domů. Večery nám zpestřují hry, poezie, divadlo, hudba a jiná smysluplná zábava.

 Využíváme pokračujícího volna a vydáváme se na nenáročnou procházku v ostravských částech Petřkovice a Koblov. Začínáme prohlídkou venkovní exposice v Landek Parku, která je věnovaná důlní technice – lokomotivy, razicí kombajny, vrtací jednotky, mechanizované výztuže atd. Poté po žluté vystoupáme na naučnou stezku Národní přírodní památka Landek. Pokračujeme lesní cestou až k rozhledně, která se nachází na místě bývalého hradiště. Scházíme k Odře a proti jejímu proudu se vracíme zpět do areálu hornického musea. Cestou ještě obdivujeme černouhelnou sloj vystupující ve skále na zemský povrch, bustu koně Ferdinanda nebo ryby (a rybí betlém) v Akváriu Landek. V Harendě u Barborky obědváme, čímž náš výlet končí.

 Stejně jako již mnoho posledních let, i tentokrát proběhl na kruhovém objezdu v Ostravě-Hrabůvce tradiční novoroční ohňostroj. Po slavnostním proslovu místostarostky městského obvodu Ostrava-Jih Hany Tichánkové zazněla státní hymna a krátce nato se již ozvaly první tóny hudební doprovodu záhy doplněné spoustou světelných i zvukových efektů. Ohňostroj trval patnáct minut a každá z nich přišla zhruba na 33 000 Kč. Jestli je to moc, nebo málo – to si už musí rozhodnout každý sám. Pravdou zůstává, že se jedná o jediný oficiální ohňostroj na území města Ostravy a že jej každý rok sledují tisíce spokojených lidí. Po dvouleté přestávce jsem se opět rozhodl akci nafotit, nicméně jsem letos poprvé použil mobilní telefon. A výsledky lze překvapivě považovat za docela použitelné, ačkoliv mobily nejsou na tento typ focení zdaleka ideální (pomalejší ostření, nepoužitelný zoom, fotografování bez stativu – tedy nemožnost nastavit dlouhé časy apod.).

 Jak asi většina pravidelných návštěvníků těchto stránek postřehla, v průběhu minulého roku jsem si pořídil domácí meteostanici. Jedná se o model Eurochron EFWS 2900 (na některých trzích se prodává i pod jinými názvy). Kromě toho, že stanice měří spoustu různých údajů, zvládá tato data rovněž nahrávat na web a zálohovat. To mi umožňuje nejen na úvodní stránce v modrém boxu vpravo průběžně zveřejňovat informace o aktuálním počasí v místě mého bydliště (Ostrava-Hrabůvka), ale rovněž se s vámi mohu podělit o nejzajímavější údaje za předchozí rok (některé uvádím i v grafech). Ve statistikách není zahrnutý měsíc leden, neboť stanici vlastním až od února. Čidla jsou umístěna přibližně 30 metrů nad zemí, tudíž i měření teploty probíhá v této výšce – na rozdíl od meteorologicky správného měření 2 metry (případně 5 centimetrů) nad zemským povrchem.