Neuplynul ani týden a nás čeká další koncert. Tentokrát se jedná o vystoupení stálice naší trampské, folkové a country scény, kterou bezpochyby skupina Hop Trop je. Akce se koná v populárním ostravském klubu Heligonka v Dolní oblasti Vítkovic. Kapela hraje v tradičním složení, tedy Jaroslav Samson Lenk, Jaromír Šroub Vondra a Ladislav Huberťák Kučera. Během příjemně stráveného večera si návštěvníci mohli zazpívat všechny známé hity – např. Nehrálo se o ceny, Dvoukolák, Kláda, Amazonka, Pošťák, Tři kříže, Jonatán či Vodácká holka. Nezbytnou součástí těchto koncertů bývá i zajímavé a mnohdy vtipné povídání.

 Po pár měsících se opět vypravujeme do známé obce Hradec nad Moravicí nedaleko Opavy. Začínáme v místní části Žimrovice, kde končí Weisshuhnův kanál, který ještě přibližně do poloviny minulého století sloužil k dopravě dřeva do zdejší papírny (nyní podnik Smurfit Kappa). Vycházíme po červené turistické značce, již však záhy opouštíme a sestupujme ke zmíněnému papírenskému náhonu. Po jeho břehu přicházíme k chatové osadě v Domoradovicích, kde nás příjemně překvapuje otevřené občerstvení, čehož samozřejmě využíváme. Napojujeme se opět na červenou, která nás přivádí až k počátku kanálu u Weisshuhnova jezu na řece Moravici. Neznačenou cestou obcházíme vrchol Kozí hřbety a směřujeme na druhou stranu Moravice, po jejímž pravém břehu se dostáváme na rozcestí Bukovina. Odsud se necháváme vést žlutou zpět k výchozímu místu. Tady nás ještě v Areálu dobré pohody čekají zvěřinové hody (od předkrmu až po desert), načež tento povedený výlet definitivně ukončujeme.

 Dlouho očekávaný koncert skupiny Jelen probíhá v ostravském klubu Garage a kromě samotných Jelenů se ho účastní celá řada předskokanů či hostů. Jako první se na pódiu objevuje poměrně nové seskupení Martyho banda z Kutné Hory. Zanedlouho je pět mužů vystřídáno jedinou dívkou Terezou Balonovou, která ovšem díky looperu může znít jako celá kapela. Poté už nastupuje hlavní účinkující dnešního večera, tedy čím dál populárnější skupina Jelen. Během koncertu přichází Michaela Tučná, jež s Jelenem nedávno natočila album Půlnoční vlak Michala Tučného, a tak zazní i některé písně této naší country legendy. Dalším hostem je Kateřina Marie Tichá – ta už tak nějak k Jelenům patří. K potěše diváků zazní všechny známé hity – Magdaléna, Vlčí srdce, Jehnědy, Pohanská, Klidná jako voda, Co bylo dál?, Slunovrat a jako poslední přídavek Jelen. Prostě povedená akce se vším všudy...

 Po necelém týdnu se opět vydávám na vernisáž – i když pokud mám být úplně přesný, jedná se spíše o slavnostní vyhlášení výsledků malířského bienále Oskar. Tuto soutěž pořádá ostravská Střední umělecká škola pro střední a vyšší odborné školy s výtvarným zaměřením napříč celou republikou. Také letos se sešly velmi kvalitní práce a odborná porota (Jana Babincová, Petr Hajdyla, Tomáš Koudela, Jiří Martuška, Lubomír Typlt) neměla vůbec jednoduché rozhodování. Předání cen a rovněž výstava oceněných děl se koná v nádherném industriálním prostředí strojovny národní kulturní památky Důl Michal. Kromě ředitele pořádající školy Martina Mikoláška se akce zúčastnil také náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Stanislav Folwarczny, který nad soutěží převzal záštitu. V jednotlivých kategoriích zvítězili Sandra Vlachová (Architektura), Roman Košťál (Figura), Adéla Valchařová (Krajina) a Lucie Králová (Zátiší). Kompletní výsledky naleznete zde.

 V tradičním datu se na Masarykově náměstí v Ostravě koná akce s názvem Svatomartinské hody. Návštěvníky v průběhu celého dne čekají hudební vystoupení (Iršava, Valašský vojvoda, Radegast), rytířské souboje, příjezd svatého Martina, lampionový průvod, kolotoč na ruční pohon, workshop výroby lampionu a pochopitelně také řada stánků s různými dobrotami. Samozřejmě nesmí chybět ani letošní mladé víno. Pomalu se nám centrum města zase začíná zaplňovat...

 V ostravském Trojhalí probíhá téměř do konce února výstava Giganti doby ledové. Jak již vyplývá z názvu, představují se nám velcí živočichové z období přibližně před 10.000 lety. Naleznete zde 18 realistických modelů v životní velikosti spolu s několika kostrami. Vše je doplněno zajímavými informacemi. Autoři zachytili i způsob života tehdejších lidí – jejich obydlí, lov mamuta apod. Zájemci si mohou prohlédnout také dokumentární filmy. A tak přestože se nejedná o nijak rozsáhlou výstavu, rozhodně si ji dovolím doporučit k návštěvě.

 Pátrám v paměti (tedy spíše v paměti těchto stránek) a ke svému zděšení zjišťuji, že poslední vernisáž, kterou jsem navštívil v Komorní scéně Aréna, proběhla již před více než čtyřmi lety. Tento nedostatek se tedy snažím napravit dnes, kdy výstava fotografií Dity Pepe zahajuje připravovaný cyklus chystající se představit různé přístupy k divadelnímu plakátu. Ty, jež můžeme obdivovat dnes, vznikly pro činohru Národního divadla a jak je pro autorku typické, jedná se o autoportréty – tentokrát doplněné herci zmíněné scény. Plakáty, jejichž grafické zpracování má na svědomí Milan Nedvěd, uváděly hry sezony 2017/18. Pokud jste alespoň trochu obeznámení s tvorbou Dity Pepe, určitě vás nepřekvapí, že samotnému fotografování předcházela pečlivá příprava, což je patrné i z přiložených poznámek. Zahájení výstavy se ujal kurátor Roman Polášek, pár slov pronesla pochopitelně také Dita a nechybělo ani hudební vystoupení tria flétnistek doplněného o trombonistu ze ZUŠ Vratimov.

 Během tohoto víkendu probíhá v olomoucké Střední škole polytechnické již pátý ročník výstavy Svět kostek Olomouc. Jak vyplývá z názvu akce, jedná se o presentaci modelů sestavených z kostek ... a to hned z těch nejznámějších, tedy LEGO®. Zájem veřejnosti je tak veliký, že se u vstupu tvoří fronta, která naštěstí postupuje docela rychle. Uvnitř naleznete lodě, hrady, filmové postavy, vesmírné lodě, bájné světy, kolejiště a mnohé další atrakce. Na své si tak přijdou nejen děti, ale i dospělí. Nezbytnou součástí akce je několik herních koutků především pro ty, kteří ještě úplně nevyrostli. Na závěr musím speciálně zmínit dvě ostravské stavby – Slezskoostravský hrad a nádraží ve Svinově.

 Při jedné z našich četných letošních návštěv obce Pozděchov nám zůstává čas na dva výlety. Ten sobotní začínáme na rozcestí Pozděchov – okraj, z něhož vyrážíme po modré turistické značce. První pamětihodnost představuje pomník (kamenný reliéf) sv. Huberta. Opodál stojí lovecký zámeček Trubiska, který je nyní veřejnosti nepřístupný a slouží především k pořádání akcí místního mysliveckého sdružení. Následuje jediné dnešní výraznější stoupání  k rozcestí U Oběšeného, z něhož pokračujeme po žluté k Horním Lačnovským skalám. Když si jich dostatečně užijeme, směřují naše kroky po modré na Vařákovy paseky. Ty (navzdory své pohnuté historii) představují nádherné místo, kam se vždy rádi vracíme. Kolem blízkého vysílače přicházíme na rozcestí Bařinka a z něj po naučné stezce Vařákovy paseky II zpět do výchozího bodu našeho dnešního putování.

 Již druhý ročník výstavy Vlaky, vláčky, modely probíhá opět v obou tělocvičnách i na venkovním hřišti ostravské ZŠ Jugoslávská. Pořadatelství se ujali Železniční modeláři Ostrava ve spolupráci se zmíněnou základní školou a také RK model Brno. Kromě prohlídky více či méně rozsáhlých modelových kolejišť různých měřítek zde mají příchozí jedinci možnost vyzkoušet řízení vláčků či zakoupit potřeby nutné pro činnost železničních modelářů. Nesmí chybět ani herní koutek pro nejmenší návštěvníky.

 Od motorestu ve Starém Jičíně vycházíme po žluté turistické značce kolem malé vodní nádrže na potoce Grasmanka a v mlžném oparu se zanedlouho dostáváme ke kaplím Panny Marie Lurdské a Svinec u Oční studánky. Chvíli odpočíváme a poté začínáme výrazněji stoupat na vyhlídkový vrchol Svinec (546 m n. m.). Sice jsme jej již navštívili několikrát, ale vždy nás překvapí, jaké úžasné rozhledy navzdory své malé výšce dokáže nabídnout. Po červené pokračujeme k chatě Svinec, kde doplňujeme energii i tekutiny a především ochutnáváme netradiční zázvorový likér. Klesáme na rozcestí Skalky a po naučné stezce Novojičínská kopretina přicházíme k Oční studánce a následně až k motorestu. Vzhledem k dostatku času se rozhodujeme ještě po žluté vystoupat na Starojický kopec se zříceninou hradu Starý Jičín. Po důkladné prohlídce (včetně výstupu na hradní věž) se opět vracíme k motorestu, v němž si dopřáváme pozdní oběd.

 Parkujeme u nádraží v Suchdole nad Odrou. Na úvod dnešního výletu se na blízké louce pokoušíme zprovoznit draka. Po chvíli laborování s délkou šňůr se nám ho podaří dostat do přibližně 50metrové výšky, a tak jsme na sebe patřičně pyšní, že ani po několika desítkách let nás tato dovednost neopustila. Poté se již vydáváme po naučné stezce Krajinou povodní, která povětšinou kopíruje tok řeky Odry, a to až k Jesenickému rybníku v Jeseníku nad Odrou. Pokračujeme kolem zdejšího zámku, jenž podle všeho donedávna fungoval jako restaurace, nicméně dnes se tváří poměrně nepřístupně. Další místní pamětihodností je bezpochyby pramen Jesenické kyselky. Od nádraží se pak podél kolejí pomalu vracíme zpět do výchozího místa. Za zmínku ještě rozhodně stojí naše první setkání s kudlankou nábožnou.

 Přibližně po měsíci a půl se opět vydáváme do druhého nejvyššího pohoří České republiky. Ovšem zatímco naše předchozí návštěva byla zaměřená na cyklistiku, nyní nás čeká tradiční pěší přechod hlavního jesenického hřebene, který zahrnuje hned tři jeho nejvyšší (hlavní) vrcholy. Vystupujeme ve vlakové stanici Ramzová v Ostružné a lanovkou se dostáváme pod vrchol Šerák. Počasí na první pohled moc k výletům neláká – podle některých účastníků „je krásně hnusně“, případně „je nádherně škaredé podzimní počasí“. V každém případě považujeme teplotu kolem pěti stupňů a nízkou oblačnost za dostatečně dobrý důvod k návštěvě chaty Jiřího na Šeráku. Na samotný pochod tak vyrážíme až téměř v poledne, což nám samozřejmě nijak nevadí. Pár set metrů od chaty se napojujeme na červenou turistickou značku, která nás po krátkém stoupání přivádí na vrchol Keprník (1423 m n. m.). Pokračujeme přes Trojmezí do sedla Pod Vřesovkou. Čtvrtina z nás odbočuje po žluté ke skalnímu útvaru Kamenné okno, ostatní se drží klasické trasy kolem Vřesové studánky, na níž se napojujeme u Bílého sloupu. Opět se potkáváme v jedné z restaurací na Červenohorském sedle, kde obědváme. Další naše kroky vedou úbočím Velkého Klínovce přes vrcholy Výrovka a Malý Jezerník na chatu Švýcárna. Tady nás čeká doplnění tekutin, přičemž si nemůžeme nechat ujít zdejší pověstný borůvkový likér. Po dvou a půl kilometrech se ocitáme na rozcestí Praděd, ovšem na samotný vrchol (1491 m n. m.) směřuje pouze jedna šestina turistů. Přestože začíná poměrně silně pršet, při sestupu jsme odměněni nádherným západem slunce v protrhávající se oblačnosti. Nakonec již téměř za tmy přicházíme na chatu Barborka, kde máme zamluveno ubytování.

 Jedna z našich četných návštěv obce Pozděchov v okrese Vsetín... Činností jsme pochopitelně prováděli celou řadu, nicméně za zmínku pro veřejnost stojí pravděpodobně pouze několikakilometrová sobotní procházka zaměřená především na sběr hub. A protože jich letos roste skutečně požehnaně, sbírali jsme v podstatě pouze „praváky“, tedy hřiby smrkové.

 Tento víkend probíhá na chatě Skurečena v Čeladné tradiční sraz kamarádů, kteří spolu v minulosti trávili spoustu času, nicméně nyní se většina z nich potkává pouze jedenkrát za dva až tři roky. Náplní našeho víkendového pobytu bylo samozřejmě vzpomínání na minulost, ale pochopitelně také debaty o současnosti či budoucnosti. V sobotu jsme se rovněž vydali na krátkou procházku spojenou se sběrem hřibů na večerní smaženici a nemohli jsme si nechat ujít ani návštěvu blízkého hotelu Martiňák, jenž byl nedávno stylově zrekonstruován. Prostě pohodově strávené dny s pohodovými lidmi...