Předpověď slibuje nádherné počasí, což je rozhodně dobrý důvod vyrazit na hory. Vycházíme po červené turistické značce od známého skiareálu v Mostech u Jablunkova. Nejdříve nás čeká prudší stoupání úbočím Fojtského grúně, načež pokračujeme kolem chaty Studeničné k rozcestí Štípanka. Tady odbočujeme neznačenou lesní cestou na 840 metrů vysoký vrchol Girová (někdy též Gírová). O něco níže se nachází stejnojmenná chata, kde si dopřáváme krátký odpočinek. Poté se necháme zlákat šipkou ke skalnímu útvaru Čertovy mlýny, ovšem pěšina obchází skály shora, tudíž toho moc nevidíme. Zanedlouho se na Štípance napojíme opět na červenou, která nás přivádí zpátky do výchozího místa. Tady ještě stihneme jednu jízdu na bobové dráze a pozdní oběd v restauraci Grůň.

 Náš dnešní výlet začíná na parkovišti u zámku v Hradci nad Moravicí. Po modré turistické značce jdeme postupně kolem Červeného zámku s Hodinovou věží, Bílého zámku s Bílou věží, Beethovenova památníku, pamětní desky Ference Liszta a Medvědí skály až k Bezručově vyhlídce. Podmínky sice nejsou úplně ideální, ale něco přeci jen vidíme. Pokračujeme přes myslivnu v Doubravě ke Včelímu hradu. Tady chvíli odpočíváme, načež sestupujeme po žluté k rozcestí Pod kaluží. Následuje nejhezčí úsek, kdy se po naučné stezce Bukový chodník úbočím Doubravy dostáváme k vyhlídce Bellaria. Vzhledem k výšce okolních stromů sice údolí Moravice spíše jen tušíme, ale i přesto jsme rádi, že jsme se k této odbočce odhodlali. Dále nás naučná stezka vede kolem Bukové a Jedlové studánky zpět do zámeckého parku. Akci uzavíráme obědem v jedné ze zámeckých restaurací.

 Počasí předchozích zim (i mnohé další okolnosti) běžkám příliš nepřálo, a tak konkrétně já se k této aktivitě dostávám po dlouhých téměř čtyřech letech. Parkujeme u nádraží ve Frýdlantě nad Ostravicí a nejdříve nás čeká pěší stoupání k turistické chatě Ondřejník. Ta je již několik let zavřená; místo ní ovšem funguje nedaleká roubenka Ondřejníček, v níž na úvod doplňujeme tekutiny. Poté namažeme běžky a přes sedlo Ondřejník se vydáváme na nenáročný asi jedenáctikilometrový okruh po naučné stezce Přírodní rezervace Skalka a okolí (někdy jen zkráceně naučná stezka Skalka). Ta vede úbočím známého masivu Ondřejník a s jednou drobnou výjimkou tak neobsahuje žádná prudká klesání ani stoupání. Nejedná se sice o strojově upravovanou stopu, nicméně běžkaři se tady pohybují celkem pravidelně v hojném počtu. Není se tak třeba obávat, že by bylo nutné se prodírat hlubokým sněhem, jak to někdy hrozí například mezi Bílým Křížem a Mosty u Jablunkova. Po návratu k roubence následuje zasloužená odměna a sestup do Frýdlantu nad Ostravicí, kde ještě obědváme v restauraci Park.

 Po loňském výjezdu do slovenské Krušetnice se opět vracíme k tradici lyžařských výcviků na chatě Severka v Dolní Lomné. Tentokrát odjíždíme již před polovinou ledna, nicméně sněhové podmínky jsou letos výborné, tudíž lze jezdit na všech čtyřech zdejších sjezdovkách. K naší velké lítosti zatím nově postavená lanová dráha nemá všechna nutná povolení – navzdory faktu, že je zcela funkční. Po nedělním příjezdu následuje v dalších dnech výuka či zdokonalení jízdy na lyžích nebo na snowboardu. V pondělí a úterý není počasí úplně ideální, ovšem ani mlha a časté sněžení nás od pohybu na sjezdovkách neodradí. Od středy se potom objevuje sluníčko a pobyt venku se tak stává mnohem příjemnějším. Jako odpočinkovou aktivitu ve středu odpoledne z důvodu padajících stromů a s tím souvisejícím zákazem vycházení nezařazujeme obvyklou procházku na Velký Polom, ale stavění sněhových soch, což má poměrně velký úspěch. Ve čtvrtek i v pátek dopoledne pokračuje výcvik, načež po obědě odjíždíme domů. Jako každý rok si večery zpestřujeme různými hrami, poezií, divadlem, filmy, hudbou, bazénem, saunou a dalšími příjemnými činnostmi. Celou akci tak lze směle označit za velmi povedenou.

 První letošní výlet mimo Ostravu nás přivádí do obce Malenovice nedaleko Frýdlantu nad Ostravicí. Parkujeme u restaurace Pod Borovou a po žluté turistické značce kolem Rajské boudy směřujeme k rozcestí U Korýtka. Následuje krátká odbočka k Satinskému vodopádu, načež pokračujeme po žluté Medvědí stezce. Kolem hotelu Petr Bezruč stoupáme na úbočí hory Hradová. Jsme zde jediní turisté, a tak se (za vytrvalého sněžení) brodíme desítky centimetrů vysokou pokrývkou. Po nějaké době přicházíme opět do „civilizace“ a kolem kaple Panny Marie se dostáváme ke kostelu sv. Ignáce z Loyoly. Tady stojí poměrně nedávno vybudovaná vyhlídka, nicméně klimatické podmínky nám umožňují dohlédnout sotva na nejbližší domy. Scházíme ke stylové restauraci Pod Borovou a odměňujeme se výborným obědem.

 Již třetí rok v řadě se vydáváme na tradiční novoroční výstup na haldu Ema. Začínáme u Slezskoostravského hradu a po žluté turistické značce (vedoucí souběžně s naučnou stezkou Slezská Ostrava) stoupáme kolem kostela sv. Josefa a ústředního hřbitova až na 324 m vysokou dominantu Ostravy. Výhledy tentokrát nejsou úplně ideální, ale i přesto se chvíli na vrcholu zdržíme. Turistů, kteří se chtějí po silvestrovských oslavách trochu provětrat, je zde poměrně hodně. Nakonec nás čeká sestup zpět k výchozímu místu.