Téměř tři měsíce mi trvalo, než jsem se vypravil na další koncert. Tentokrát se jedná o vystoupení ostravské skupiny Zpocený Voko a Přátel Dr. Melouna z Frýdku-Místku. Akce probíhá ve známé frýdecko-místecké hudební hospůdce U Arnošta, v níž se pohříchu ocitám vůbec poprvé. Zatímco Zpocený Voko pod vedením Jiřího Neduhy lze rozhodně považovat za zavedenou stálici minimálně na regionální scéně, Přátele Dr. Melouna můžeme označit za poměrně nové seskupení kolem Milana Bobo Bocviňoka. Zpěvák, kytarista a autor hudby i textů písní, kterého znalci místních hudebních poměrů mohou pamatovat již z konce minulého století jako jednoho ze zakladatelů ostravské skupiny Homeless, nyní pokračuje ve své tvorbě jen o pár kilometrů dále. Pouze před několika dny spatřil světlo světa nadmíru povedený klip k písni Flám (Tour de nekonečný flám). Jen několik zasvěcených návštěvníků koncertu poznává, že kapela ze zdravotních i jiných důvodů vystupuje v úplně jiném složení, než je pro ni běžné. Navíc se na pódiu neustále střídají různí hosté (včetně například zakladatele hospůdky U Arnošta Ivo Pokludy), takže většina příchozích brzy ztrácí přehled. Navzdory improvizované sestavě skupina předvádí výborný výkon a celou akci lze označit za velmi povedenou.

 Pár dní po návratu z cyklodovolené se opět vydáváme na kolo, i když tentokrát pochopitelně na mnohem kratší a méně náročný výlet. Startujeme v Leskovci nad Moravicí, ovšem již po chvíli se zastavujeme u blízké vodní nádrže Slezská Harta. Probíhá tady totiž víkendový závod dračích lodích – dnes konkrétně sprint na 200 metrů. Zúčastnit se může kdokoliv, komu se podaří složit alespoň 16členný tým veslařů s jedním bubeníkem; lodě i kormidelníka dodá pořadatel. Nikdy jsem netušil, jaký je o tuto soutěž zájem, nicméně již od prvních rozjížděk bylo pobřeží plné diváků. My ovšem zhruba po hodině pokračujeme dále po cyklotrase č. 6162. Na okraji Razové si prohlížíme vápennou pec, o kousek dále letiště a v samotné obci potom přírodní památku Razovské tufity, tedy bývalý lom s pozůstatky sopečné činnosti. Na břehu vodní nádrže čekáme na přívoz, čehož někteří z nás využívají k pravděpodobně poslednímu letošnímu přírodnímu koupání. Přívozem se dostáváme do obce Roudno, odkud po č. 6142 přejíždíme do Bílčic. Zde obdivujeme kostel sv. Markéty a čedičový lom, načež se ocitáme na hrázi Slezské Harty. Vzápětí odbočujeme neznačenou cestou zpět do Leskovce nad Moravicí, kde si nejdříve půjčujeme šlapadlo (sledujeme tak pokračující závody přímo z vody) a nakonec ochutnáváme gruzínské speciality v jednom z mnoha zdejších stánků.

 V sobotu se většina cyklistů proměňuje na turisty, neboť si nechceme nechat ujít návštěvu jedné ze zdejších polonin, konkrétně Wetlińske. Mikrobusem přejíždíme do sedla Wyżna, z něhož začínáme po žluté turistické značce vytrvale stoupat na vrchol Hasiakowa Skała. U chaty Puchatka chvíli odpočíváme, načež po červené přes Osadzki Wierch (1253 m n. m.) a Szare Berdo přicházíme do sedla Mieczysława Orłowicza. Následuje poslední stoupání na Smerek. Samotný vrchol je z důvodu ochrany přírody nepřístupný, a tak jej supluje nedaleký vršek s pamětním křížem. Když se dostatečně vynadíváme po okolí, vydáváme se zpět do sedla a dále po žluté do Wetliny. Před večeří ještě navštěvujeme jednu ze zdejších restaurací nebo ochutnáváme místní sýry. 

 Navzdory našim zvyklostem zařazujeme tento rok během letních prázdnin už třetí dovolenou, i když poněkud kratší. Již po několikáté vyrážíme s osvědčenou cestovní kanceláří Alpina, nicméně si odbýváme premiéru v podobě cyklistického zájezdu. Naším cílem jsou polské Bieszczady nedaleko hranic se Slovenskem a Ukrajinou. V této oblasti téměř žádné cyklisty nepotkáte, což nám samozřejmě vyhovuje mnohem více než některá naše přelidněná pohoří či jiné lokality. Spolu s námi, tedy šestnácti cyklisty, v autobuse cestují i pěší turisté, které pochopitelně čeká poněkud odlišný program.

 Po páteční vyjížďce na kole nás hned o dva dny později čeká pěší výlet. Parkujeme v sedle Čarták na pomezí obcí Hutisko-Solanec a Karolinka a vycházíme po červené turistické značce kolem horského hotelu Čarták, informačního a výtvarného centra Zvonice či souboru dřevěných soch na vrchol Soláň (861 m n. m.). Z něj i blízké sjezdovky jsou krásné výhledy na okolí, především severním směrem (Radhošť apod.). Pokračujeme hřebenovou trasou do sedla Pod Kotlovou. Ve zdejším bufetu Horní Bečva ochutnáváme klobásu, pivo a výbornou domácí pálenku, načež míříme po žluté ke Karlovskému jezeru (často jen Jezero). Ignorujeme počínající déšť (stejně za chvíli přestane) a klesáme do osady Jezerné ve Velkých Karlovicích. Neznačenou cestou vystoupáme na hřeben nad obcí, kde se napojíme na další žlutou vedoucí souběžně s cyklotrasou č. 6020/2. Přes několik bezejmenných vrcholků s výškou mezi 600 a 700 metry se dostáváme nad Grandhotel Tatra, kolem něhož scházíme do Velkých Karlovic. Za několik minut nám odjíždí autobus zpět do sedla Čarták, a tak nemáme ani čas na prohlídku dřevěného kostela Panny Marie Sněžné či ordinace seriálového doktora Martina.

 Po týdnu se vydáváme opět na kolo, tentokrát ovšem pouze na jednodenní vyjížďku. Klasickou kombinací ostravských cyklotras N, A, R se dostáváme k jistebnickým rybníkům. Postupně jedeme po červené i modré turistické značce a nakonec se neznačenou cestou napojujeme pod kostelem sv. Petra a Pavla v Jistebníku na č. 6190. Tu však na okraji Velkých Albrechtic opouštíme, nicméně to nám již chybí jen kousek k zámku ve Studénce. Za největší zdejší lákadlo lze bezpochyby považovat Vagonářské museum, v němž naleznete nejen exposici věnovanou historii výroby vagonů, ale také modely z různých epoch, hernu pro děti a v neposlední řadě rozsáhlé modelové kolejiště. Mezi studéneckými rybníky přejíždíme do Albrechtiček, odkud po Greenway K–M–W pokračujeme do Staré Vsi nad Ondřejnicí. V restauraci Odra (místní část Košatka) obědváme a za pár kilometrů odbočujeme po Radhošťské (PG01) do Krmelína. Odsud nás už vede ostravská trasa U přes Novou Bělou do Hrabové. Stačí několik málo odboček mezi domy, načež se ocitáme v nově otevřeném minipivovaru Žíznivý dromedár, což je ideální příležitost na zakončení dnešního výletu.

 V netradičním prázdninovém termínu se v oderské galerii PAPE koná vernisáž výstavy serigrafií (sítotisků) a digitálních tisků všestranného kujavského umělce Jana Drozda. Představená díla vznikla na Katedře grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské university, kde tento výtvarník momentálně působí v Ateliéru volné grafiky. Uvedení výstavy se kromě jednoho z provozovatelů galerie Pavla Kozubíka ujal také vedoucí výše zmíněné katedry Marek Sibinský. Hudební vystoupení obstaral David Ovčačík. Akce se navzdory období dovolených zúčastnilo několik desítek příznivců umění, a to včetně mnoha známých výtvarníků – např. Jiřího Bosáka, Pavla Nogy, Tomáše Macíčka, manželů Hajdylových a dalších.

 Pomalu se nám blíží další cyklodovolená, a proto vyrážíme na víkendový trénink do oblasti nejvyššího pohoří na území Moravy a Slezska. V pátek odpoledne se ubytováváme v hotelu Valdes v Loučné nad Desnou. Večer věnujeme procházce po blízkém okolí – zámek s kaplí a přilehlým parkem či restaurace Biograf. Ráno začínáme po červené turistické značce do místní části Filipová a dále neznačenou cestou na okraj Velkých Losin. Odbočujeme po cyklotrase č. 6187 a zanedlouho v Maršíkově obdivujeme dřevěný kostel sv. Michaela Archanděla. Poblíž se nachází obora s daňky a o něco dále kaple Nejsvětější Trojice (někdy jen sv. Trojice) s pramenem. Další zastávku představují Vernířovice – kostel sv. Matouše, památník čarodějnických procesů nebo dřevěné sochy. Po č. 6189, 6256 a 6255 směřujeme na rozcestí Branka. Měníme trasu za č. 6264 a přes skalnatou vyhlídku s nepříliš originálním jménem Vyhlídka se dostáváme na rozcestí Pod Homolí. Po č. 6263 následuje poslední stoupání k horní nádrži přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (1353 m n. m.). Po načerpání energie a doplnění tekutin nás čeká zasloužená odměna v podobě nádherného patnáctikilometrového sjezdu do Koutů nad Desnou (převážně po č. 6155), kam přijíždíme za počínajícího hustého deště. Přichází tak jasná volba – oběd v jedné ze zdejších restaurací. Přestává pršet, což znamená dokončení výletu závěrečným úsekem po hlavní silnici. Protože je do večera ještě daleko, po krátkém odpočinku navštěvujeme Velké Losiny, konkrétně zahrádku pizzerie Istria, kde si dopřáváme kávu se zákuskem. Po návratu do Loučné sledujeme přibližně poslední čtvrtinu utkání místního fotbalového klubu, načež se opět vypravujeme do Biografu.

 Tento víkend si vybíráme mnohem bližší destinaci než před týdnem. Začínáme v Hradci nad Moravicí nedaleko Kajloveckého rybníka, od něhož stoupáme po zelené turistické značce na vrchol Kalvárie. Cestou obdivujeme několik zastavení křížové cesty, na samotném vrcholu pak také nádherné výhledy či pozůstatky opevnění. Přes rozcestí Nad Kajlovcem, Nad Záviliším (změna značky na žlutou) a Záviliší (změna na místní žlutou) se dostáváme k lomu Bohučovice, v jehož blízkosti jsou patrné pozůstatky nedostavěné železniční tratě Opava–Fulnek. V nedaleké místní části Jakubčovice si prohlížíme šance Pod Příletem, rozhlednu Šance a památník připomínající sestřelení amerického vojáka v průběhu druhé světové války. Pokračujeme úbočím Předního kopce znova na rozcestí Nad Záviliším, odkud odbočujeme po naučné stezce a místní zelené kolem několika bývalých štol či dolů. Klesáme do údolí říčky Hradečná, podél jejíhož toku se vracíme zpět. Během zpáteční cesty se ještě zastavujeme v Bravanticích, kde na zdejším hipodromu probíhají klusácké závody.

 Další prázdninový výlet směřujeme do vzdálenějších končin. Vycházíme z parkoviště Hildy Synkové v městě Brumov-Bylnice a již po několika stech metrech si prohlížíme zříceninu hradu Brumov. Za zmínku stojí studna na horním nádvoří, vyhlídková hranolová věž či exposice o historii hradu i města ve sklepení. Zde také naleznete truhlu s pokladem nebo bílou paní. Pokračujeme po zelené turistické značce úbočím hory Matka až na stejnojmenné sedlo. Odsud nás nejdříve čeká krátká odbočka k pomníku Andělíček a poté již neznačenou lesní cestou scházíme na cyklotrasu č. 49. Tu u hájovny Hložec opouštíme a stoupáme na rozcestí Vrbovce, čímž se napojíme na žlutou, která nás kolem kaple sv. Cyrila a Metoděje přes několik míst s nádhernými výhledy přivádí zpět do výchozího bodu. Na závěr ještě v jedné ze zdejších cukráren ochutnáváme výbornou zmrzlinu.

 První výlet po dvojici dovolených směřujeme na nejvyšší vrchol v okolí Ostravy, tedy Lysou horu (1323 m n. m.). Protože se pro některé z nás jedná o první samostatný výstup takové obtížnosti, parkujeme v Ostravici až u transformátoru (pro méně znalé u lanového centra Opičárna). Vycházíme klasicky po červené turistické značce (vedoucí souběžně s naučnou stezkou) a směřujeme přes Butořanku (první výhledy) či Lukšinec (malé občerstvení) vytrvale vzhůru. Přibližně kilometr před cílem nás překvapuje dlážděný chodník, který nepříjemně připomíná podobnou vymoženost například v Krkonoších ... nicméně pořád lepší než „asfalt“ z Pusteven na Radhošť. Kolem pomníku lysohorským obětem se dostáváme až na nejvyšší bod Moravskoslezských Beskyd. Následuje zasloužená odměna v Bezručově chatě, načež se pomalu vydáváme na sestup. Dole ještě v Opičárně zkoušíme lanové překážky, čímž dnešní akci definitivně zakončujeme.

 Další pěší výlet máme před sebou v pátek. Vycházíme ze Světců (část Tachova) a hned vzápětí obdivujeme zdejší jízdárnu, která je druhou největší ve střední Evropě. Obnovit tento novorománský skvost se podařilo až díky rozsáhlé rekonstrukci po roce 2000. Opodál stojí bývalý klášter, v němž se nyní nachází Střední průmyslová škola Tachov. Sousední budova konventu měla být v minulosti přestavěna na honosný zámek, což se ale nepovedlo, a tak z velkolepých plánů zůstaly pouze krásné ruiny, stejně jako z kostela Čtrnácti svatých pomocníků. Po naučné stezce Vysoká–Světce směřujeme kolem zaniklé Husmannovy kaple a Šibeničního smrku na vrchol Vysoká (563 m n. m.). Tady se nachází základy další bývalé kaple, Lurdská jeskyně, památník bitvy u Tachova a především rozhledna. Po zelené scházíme zpět a v místní kavárně ochutnáváme vynikající zákusky či neméně výbornou kávu. Následuje přesun do Tachova a prohlídka zdejšího zámku. Po obědě přejíždíme ještě do Plané, kde nás čeká hornické museum ve štole Ondřej Šlik a přilehlé budově.

 Ve čtvrtek během pobytu v západních Čechách nás nejdříve čeká téměř šestikilometrová procházka. Parkujeme u železničního přejezdu mezi Pomezím nad Ohří a chebskou částí Podhoří. Po žluté turistické značce vytrvale stoupáme na Zelenou horu (637 m n. m.), kde se kromě známého televizního vysílače tyčí také kamenná Bismarckova rozhledna. Počasí sice není úplně ideální, ale něco přeci jen vidíme. Po zelené se přesouváme do bývalé obce Horní Pelhřimov. Zde zaujme především zřícenina kostela sv. Anny, ale také například dřevěný kříž, několik náhrobních kamenů nebo pomník obětem první světové války. Poté se stejnou trasou vracíme zpět k autu a přejíždíme do Chebu. První zastávku představuje kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží, sarkofágem hraběnky Sidonie Schlickové, výstavou o pohřbívání nebo akcí 13. komnata, která má poukázat na případy zneužívání dětí katolickými duchovními. Pokračujeme na blízké náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, kde nás čeká oběd ve stejnojmenné stylové restauraci. Poté se vydáváme k chebskému hradu, u něhož bych vyzdvihl především Černou a Mlýnskou věž, tzv. Chebská kamna, kapli sv. Martina, Erharda a Uršuly nebo sochu Sépie Jaroslava Róny. V závěru dnešního dne se ještě přesouváme do Františkových Lázní, v nichž si postupně prohlížíme dvoranu Glauberových pramenů, sochu Josefa II., meteorologický sloup, Františkův pramen i blízkou pověstnou sochu Františka. Vše zakončujeme sladkou tečkou v Café Kolonáda.

 V rámci našeho středečního cyklovýletu na dovolené v okolí Mariánských Lázní nás čeká návštěva Bečova nad Teplou. Zdejší zámek nabízí dva hlavní prohlídkové okruhy. Celkem podle očekávání volíme ten s názvem Relikviář sv. Maura – přeci si nenecháme ujít druhou nejvzácnější památku na území naší republiky (po korunovačních klenotech). Seznamujeme se s relikviáři obecně, s historií vzniku tohoto konkrétního, s jeho přesunem na naše území a konečně s dobrodružným příběhem vedoucím k jeho znovuobjevení v roce 1985. Následovaly náročné restaurátorské práce a nyní jej můžeme opět obdivovat v plné kráse. Je skutečně nádherný; bohužel se nesmí fotografovat, nicméně pokud byste měli zájem, na internetu lze spoustu obrázků najít. Po skončení prohlídky se chvíli procházíme v zámeckém parku a poté ještě oddalujeme začátek fyzické aktivity návštěvou kavárny a palačinkárny Mlsný medvěd ... což se ukazuje jako výborné rozhodnutí.

 V úterý ráno se přesouváme autem do osady Kateřina (Skalná), kde parkujeme u známé reservace Soos. Nejdříve ovšem navštěvujeme Muzejní úzkorozchodnou dráhu Kateřina, která nabízí projížďky k depu a zpět. Vše je doplněno prohlídkou různých lokomotiv či vagonů a pochopitelně také poutavým výkladem průvodců. Po návratu nás čeká již zmíněná národní přírodní reservace. Krátký (přibližně dvoukilometrový) okruh představuje prameny Císařský a Věra, jezírka, rašeliniště, křemelinu nebo mofety. Na kole tak vyjíždíme až v poledne po cyklotrase č. 2133 do Skalné (roubené chalupy, kostel sv. Jana Křtitele, hrad a zámek Vildštejn, Horní zámek apod.). Pokračujeme po č. 23 do Vojtanova a dále po č. 2065 do Hazlova. Tady nás zaujme zřícenina zámku – ta je celkem pochopitelně nepřístupná, nicméně momentálně prochází rekonstrukcí a možná výhledově... Z nedaleké Polné odbočujeme po č. 2062 do Libé, v níž si postupně prohlížíme bývalou přádelnu Göldner, zámek a kostel sv. Kateřiny, načež v restauraci Liebenstein obědváme. Dále nás vede EV13 přes Ostroh (Poustka) s hradem Seeberg k rybníku Amerika, u něhož se nachází stejnojmenný zookoutek. To jsme již na okraji Františkových Lázní, odkud např. kolem rozhledny Salingburg, Císařských lázní nebo vinárny Zámeček míříme zpět do výchozího místa.