V rámci našeho několikadenního pobytu v Bartošovicích se ve čtvrtek vydáváme na výlet do nedalekého Kunína. Zajímá nás pochopitelně zdejší proslulý zámek s parkem, kuželnou a kostelem Povýšení sv. Kříže. Vše zahajujeme kávou a zákuskem. Následně se pohybujeme spíše v parku, později nás čeká speciální prohlídka zámku s výbornou průvodkyní. Za zmínku stojí například pohostinský pokoj, jídelna, pracovna bývalých majitelů, učebna zámecké školy, obrazárna, dětský pokoj nebo půda s unikátním komínovým systémem. V zámecké restauraci obědváme a nakonec se vracíme zpět do Bartošovic.

 Po turistickém kursu na Malé Fatře mám tento měsíc před sebou ještě jednu služební cestu – pětidenní pobyt na zámku v Bartošovicích (okres Nový Jičín). Slovní spojení služební cesta si pochopitelně dejte do uvozovek, neboť celá akce probíhá ve velmi pohodovém duchu s velmi pohodovými lidmi. Kromě samotného zámku se pohybujeme pochopitelně také v zámeckém parku, navštěvujeme opodál stojící záchrannou stanici pro volně žijící živočichy či vzdálenější mlýn a ve čtvrtek se jedeme podívat na zámek do Kunína. Večery trávíme nejen na zámku, ale často také u fotbalového hřiště, kde například probíhají různé hry. Prostě týdenní příjemné rozptýlení před začátkem prázdnin...

 Přibližně týden po festivalu Country fontána mě čeká další hudební zážitek. Tentokrát se jedná o vystoupení opavského Dobrozdání v ostravském Parníku. Dnešní koncert je druhým ze série tří, na nichž skupina křtí svou trojdesku s názvem 3x Víc dobra. Původně bluesfolkové duo Jiří Bosák (akustická kytara, dobro, zpěv) a Kamil Quis (akustická kytara, zpěv) se podle vyjádření samotné kapely často mění na sedmihlavou saň, tudíž nám ještě hrají Tomáš Havranek (foukací harmonika), Jan Stejskal (bicí), Tomáš Pěla (basová kytara), Oldřich Kutra (elektrická kytara, zpěv) a Petr Kašný (klávesy). Během večera se na pódiu objeví také další lidé, kteří se na vzniku alba podíleli – např. Hana Kopřivová nebo Tomáš Hubáček (Háček). Asi ani nemá cenu dodávat, že se jedná o velmi příjemně strávené přibližně dvě hodiny.

 Dnešní vernisáž výstavy fotografií probíhá ve velmi netradičním prostoru bývalé ostravské prodejny Galex (dříve sídlo firmy Walter) na křižovatce ulic Nádražní a Hollarova. Své klausurní práce na téma „Co jsem byla, co jsem, co budu“ zde představují žákyně třetího ročníku oboru Užitá fotografie a média Střední umělecké školy. Na poměry tohoto oboru dostaly při tvorbě poměrně volnou ruku co se týče obsahu nebo závěrečného výstupu. A tak zatímco třeba ilustrátoři již několikátým rokem tvoří díla pro své zaměření zcela netypická, což vyvrcholilo u letošní praktické maturity, fotografové se až dosud drželi spíše tradičních témat ... a především tradičních postupů. Nezasvěcený návštěvník by možná jen s obtížemi chápal, že se ocitl na výstavě fotografií, nicméně žákyně si nečekanou tvůrčí svobodu pochvalovaly. Navzdory faktu, že výstavní prostory bylo zapotřebí nejdříve připravit, že výstava trvala pouhé tři dny nebo že se některé potýkaly s technologickými potížemi typu „jak vytisknout fotografii na sklo“. O výjimečnosti celé akce svědčí rovněž fakt, že se informace o jejím konání objevila i ve zpravodajství naší veřejnoprávní televize. Nezbývá tak než vzdát dík MgA. Jiřímu Hrdinovi, který je pod vším podepsaný.

 Pátý ročník hudebního festivalu Country fontána v Ostravě se koná o dva týdny dříve než v předchozích letech, což znamená, že se kryje nejen s Ostravskou muzejní nocí, ale letos také s koncertem skupiny Kabát. Nicméně dáváme přednost této přehlídce country a folkové hudby ... a rozhodně nelitujeme. Úvod tentokrát obstarává vítěz oblastního kola Porty – Šansonika, následovaný vítězem soutěže Talent Country radia – slovenští BB Country. Již podruhé se v Ostravě objevuje Pozdní sběr, i když v trochu pozměněné sestavě. Pokračují Nezmaři (také druhá účast, poprvé vystupovali s Miki Ryvolou), kteří zde dnes pokřtili svůj Velký zpěvník ... konkrétně ho tedy pokřtil Pavel Kopřiva z Folk Teamu. Po Nezmarech přichází Bokomara s Naďou Urbánkovou. Místy poněkud rockovější vystoupení předvádí Karel Kahovec doprovázený skupinou George and Beatovens. Závěr patří valašskému Fleretu. Zbývá jen dodat, že moderování se ujal Vladimír Vlach.

 Po loňské přestávce se v rámci velmi populárního turistického kursu opět vracíme na jedno z nejhezčích slovenských pohoří, kterým je bezpochyby Malá Fatra. Vlakem přijíždíme do Žiliny a po následném přestupu do vlakové stanice Nezbudská Lúčka-Strečno. Poté se už 27 turistů a turistek nechává vést červenou značkou. U zříceniny Starého hradu si dopřáváme krátký odpočinek, načež pokračujeme poměrně náročným stoupáním na vrchol Plešel. Cestou nás překvapují holé stráně v místech, kde se v minulých letech nacházel hluboký les. Dnešní cíl představuje chata Pod Suchým – naše nocležiště. 

 Začínáme v obci Košařiska na parkovišti u autobusové zastávky Milíř. Chvíli nás sice vede modrá turistická značka ... tu však velmi brzy opouštíme a neznačenou cestou úbočím hory Kozubová směřujeme k rozcestí Nad Milíkovem. Po krátkém odpočinku pokračujeme po žluté k turistické chatě Kozubová. Tady nás čeká občerstvení a doplnění tekutin. Věž opodál stojící kaple sv. Anny slouží jako rozhledna a nabízí krásné výhledy po okolí – např. obce Košařiska a Milíkov nebo protější vrchol Ostrý. Samotný vrchol Kozubová (981 m n. m.) leží přibližně ještě o půl kilometru dále. Z něj scházíme na rozcestí U Kamenitého, kde měníme značku za modrou. Poté už jen klesáme k výchozímu místu a v občerstvení U Černého čápa výlet zakončujeme.

 První červnový den probíhá v centru Ostravy Český běh žen. Jak už vyplývá z názvu, tato akce je určena pouze pro příslušnice něžnějšího pohlaví, které mohou závodit na vzdálenostech 2,5 km, 5 km či 10 km. Doprovodné tratě tvoří 1 km (děti, rodiče s dětmi) a 2,5 km nordic walking; pětikilometrová trať je navíc určena i pro čtyřčlenná družstva. Většinou nejde až tak o výsledky, a proto na tratích potkáte například i maminky s kočárky či dámy, které se už na první pohled za žádnými rekordy nehoní. V místě startu, tedy u Nové Karoliny, najdete spoustu doprovodných atrakcí pro děti i dospělé.

 Po loňské úspěšné premiéře turnaje v plážovém volejbale Ostrava Beach Open se seriál FIVB World Tour vrátil do Ostravy i letos. Stejně jako minulý rok se tato akce odehrála v industriálním prostředí Dolních Vítkovic a zůstaly zachovány čtyři hvězdičky (tedy druhá nejvyšší kategorie). První tři dny byl opět vstup zdarma, víkendová permanentní vstupenka potom vyšla na dvě stě korun. Zřejmě i proto byly často tribuny naplněné k prasknutí a diváci dokázali vytvořit fantastickou atmosféru. Bohužel se vůbec nedařilo obhájkyním prvenství Barboře Hermannové a Markétě Nausch Slukové, které vypadly už po dvou porážkách v základní skupině. Naopak Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem dokázali své loňské čtvrté místo ještě vylepšit, když až ve finále podlehli světovému páru č. 1 z Norska.

 Dnes přijíždíme do městečka, které se honosí přezdívkou Moravský Betlém, tedy do Štramberku. Od botanické zahrady směřujeme po naučné stezce Lašská – Štramberk do Národního sadu, v němž si nejdříve prohlížíme světoznámou jeskyni Šipka. Ta proslula jako nejstarší obydlené místo na území naší republiky. Pokračujeme kolem mnoha soch a pomníků k blízkému vápencovému lomu Kotouč a dále až na náměstí, které se nepříliš originálně jmenuje Náměstí. V Městském pivovaru Štramberk obědváme a ochutnáváme zdejší produkty. Hned vedle se nachází exposice akvarijních a terarijních zvířat Aqua Terra. Naši další zastávku představuje populární hradní věž Trúba, jež v současnosti funguje jako rozhledna. Po krátkém stoupání se dostáváme na Bílou horu s další rozhlednou. Poté nás čeká už jen sestup k přírodní památce Kamenárka (někdy též Horní Kamenárka) a sousední botanické zahradě v bývalém lomu Dolní Kamenárka.

 Podruhé v životě se účastníme dlouholeté akce Noc kostelů a vybíráme si známý dřevěný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v ostravském obvodě Hrabová. Tato stavba sice pochází ze 16. století, nicméně po rozsáhlém požáru v roce 2002 z ní téměř nic nezůstalo a dnes tak můžete spatřit pouze repliku s několika málo fragmenty původní budovy. V rámci akce mohli návštěvníci kromě běžně přístupných prostor spatřit například i varhanní kruchtu, podkroví či věž se zvony. Jako obvykle byl o prohlídku velký zájem a pořadatelé zaznamenali 431 hostů.

 Na první letošní vernisáž vyrážím do ostravské galerie Sokolská 26. Svou výstavu tady zahajuje mladý malíř Václav Buchtelík, který je i neméně zdatným hudebníkem. Dnes nám ovšem představuje své výtvarné práce z posledního roku. Jedním z mála snadno rozpoznatelných objektů je váza s květinami. U ostatních pláten musí člověk poněkud přemýšlet. Jedná se snad o siluetu náhrobního kamene? Nemohlo by to být něco jiného? Některá díla vypadají skoro až abstraktně. Ale pravděpodobně jde všude o konkrétní předměty. Barevná škála je výrazně redukována na odstíny modré, hnědé a černé. Daniel Balabán ve svém katalogovém listu označil výstavu jako funerální. Sám autor vysvětluje vznik těchto temných děl v rozhovoru s Ivanem Mottýlem na stránkách kulturního deníku Ostravan.

 Po třech výletech v oblasti Vítkovské vrchoviny tentokrát směřujeme pro nás tradičnějším směrem, tedy do Moravskoslezských Beskyd. Vycházíme od železniční stanice v Ostravici a po chvíli se ocitáme v areálu Beskydského pivovárku, kde si zpříjemňujeme začátek akce. Poté pokračujeme po cyklotrase č. 461 (nebo č. 6113) k vodní nádrži Šance. Zde obdivujeme loni dokončenou rozsáhlou rekonstrukci hráze, načež se napojujeme na Krkavčí stezku a úbočím hory Čupel přicházíme ke známému hotelu Zlatý orel. Přes řeku Ostravici se dostáváme do místní části Ujmiska, kde stojí za zmínku památná lípa malolistá. Pomalu se vracíme zpět do Ostravice, v níž nás ještě čeká prohlídka exposice Ráj dřevěných soch (autor Luděk Vančura) a na závěr oběd v Beskydském pivovárku.

 Další středeční státní svátek nás již potřetí během posledních přibližně dvou týdnů přivádí do Vítkovské vrchoviny. Parkujeme v Podhradí (část Vítkova) a nejdříve chvíli jdeme neznačenou cestou po pravém břehu řeky Moravice. U jezu Podhradí přecházíme na břeh levý, který již do konce výletu neopustíme, a téměř výhradně se pohybujeme na území obce Radkov. Lesní cestou (či místy spíše pěšinou) se proti proudu řeky dostáváme až k bývalému Hanzlovu mlýnu. Nyní zde naleznete už jen základy, ruiny stěn a stopy náhonu, ale také třeba mlýnské kameny, studánku nebo chatu. Dále se napojujeme na zelenou turistickou značku a směřujeme pomalu zpět. Na závěr si ještě nemůžeme nechat ujít prohlídku známé zříceniny Vikštejn.

 Po obědové pause během naší návštěvy Wrocławi se přesouváme k místní zoologické zahradě. Někteří si vybírají kulturnější záležitosti v blízkém okolí, ale většina z nás dává přednost fauně. Wrocłavská zoo je poměrně rozlehlá a pokud během návštěvy ještě fotografujete, jsou vyhrazené tři hodiny sotva dostačující. Proto vynecháváme zdejší chloubu – Afrykarium s velkým průchozím akváriem. Tento pavilon nás sice velmi láká, ale půlhodinová fronta před vstupem je z již zmíněných časových důvodů neakceptovatelná. I tak si prohlídku užíváme a ani nám nevadí, že se v závěru spouští poměrně silný déšť.