Jak jsem kupoval cestovní fotoaparát (březen 2022)

V některých dávnějších článcích jsem si stěžoval (respektive se omlouval), že fotografie pochází z mobilního telefonu a že tedy nedosahují patřičné technické kvality. Tehdy se jednalo o Samsung S5 mini. Situace se o něco zlepšila přibližně před třemi lety s pořízením Samsungu S9, nicméně celkem logicky od čipu 1/2,5 palce nelze čekat velké zázraky. Ve srovnání s APS-C čipem mé zrcadlovky Canon EOS 7D se jedná o přibližně třináctkrát menší plochu, což se samozřejmě na fotografii musí projevit. Možná už tušíte, kam tím mířím ... ano, vybírám si malý cestovní fotoaparát, který nezabere o moc více místa než zmíněný mobil, ale bude dělat kvalitnější fotky.

Teď se pravděpodobně ptáte, proč vůbec fotím mobilem, když mám slušný fotoaparát. Samozřejmě tam, kde to jde, zrcadlovku používám. Fotografie z pěších i cyklistických výletů, stejně jako například z vernisáží, jsou pochopitelně pořizované zmíněným Canonem. Problém nastává ve dvou případech. Za prvé je to tehdy, kdy je použití zrcadlovky velmi nepraktické. Typickým příkladem jsou běžkařské vyjížďky nebo lyžování. Na běžkách jsem s sebou zrcadlovku párkrát měl a pořizování fotografií probíhalo následovně: zastavit, sundat batoh, vytáhnout z batohu pouzdro, vyndat fotoaparát z pouzdra, pořídit fotografii, vše zase schovat, rozjet se ... a o dvacet metrů dále zjistit, že odsud by to bylo lepší. Takže zastavit, sundat batoh... Proto nyní s sebou na běžky vozím pouze mobil, který mám v kapse bederního pásu, tudíž focení je otázkou pár sekund. Druhá situace, kdy svůj fotoaparát nepoužívám, je tam, kde je to zakázané. Nejčastějším případem jsou koncerty. Čest některým výjimkám, kde si pořadatelé či kapely na nic nehrají, zrcadlovky neřeší a případně si ještě fotografie ode mě vezmou na své oficiální stránky (např. Country fontána nebo Slavnosti pivovaru Ostravar), nicméně ve většině případů vás se zrcadlovkou a teleobjektivem na koncerty nepustí (pokud jste běžný návštěvník a nemáte akreditaci). Fotografování mobilními telefony či malými kompakty se ovšem toleruje (i když pravděpodobně jen proto, že pořadatelé to nejsou schopni uhlídat).

Abych se vůbec přes své úvahy dostal k tématu dnešního článku... Chtěl jsem tedy něco, co bude malé, ale šikovné. Mé myšlenkové pochody se ubíraly dvěma směry. Buď si pořídím lepší mobil, nebo nějaký menší fotoaparát. Mobil by byl praktičtější v tom, že jej stejně u sebe neustále nosím. Nicméně lepší fotoaparáty jsou u mobilních telefonů obvykle vyhrazeny tzv. vlajkovým lodím, tedy těm nejvyšším modelům. A ty jsou na můj vkus zbytečně velké. Já osobně nejsem příznivcem rozměrných telefonů, neboť například v létě, kdy jdu ven pouze v tričku a riflích či kraťasech, jsem zvyklý mobil dát do kapsy, což by například u Samsungu S22 Ultra s více než 16 centimetry a hlavně nepraktickými hranatými tvary byl problém. A do bederního pásu batohu bych jej nestrčil ani náhodou. Ještě lepší fotoaparát než zmíněný Samsung má třeba Huawei P50 Pro, jenže u toho z důvodu sankcí nefungují Google služby (alespoň ne oficiálně). Nejvíce se mi líbily snímky z Vivo X70 Pro+, ale ten se u nás ani neprodává. Vysloveně na fotografy je pak zaměřen Sony Xperia Pro I, který je vybaven jednopalcovým čipem (i když nevyužívá celou jeho plochu). Jeho cena ovšem atakuje téměř 50 000 Kč, což už mi přišlo poměrně hodně.

Po zralé úvaze jsem tedy oblast mobilních telefonů opustil a zaměřil se menší fotoaparáty. Mé požadavky byly jasné – kompaktní rozměry, rozumná cena a především alespoň jednopalcový čip. I tak bude plocha tohoto čipu téměř třikrát menší než u mého Canonu, nicméně 7D je více než deset let starý a technologie zpracování obrazu se za tu dobu výrazně zlepšila, tudíž nečekám, že bych si s kvalitou obrazu výrazně pohoršil. Samozřejmě se vyrábí i full frame kompakty, ale 130 000 Kč za Leicu Q2 určitě nedám. Navíc má pevný objektiv (podobně jako třeba Fujifilm FinePix X100V s APS-C čipem), což může být v některých situacích docela omezující. Přidávám tak další požadavek, a to proměnlivou ohniskovou vzdálenost. Nyní mám u základního objektivu rozsah po přepočtu cca 27–88 mm a nerad bych si pohoršil. Po pročítání článků, sledování videorecenzí a prohlížení ukázkových snímků mi zůstávají dva hlavní kandidáti: Canon PowerShot G5 X Mark II a Sony RX100 VII. Bohužel podle dostupných specifikací i zmíněných recenzí je každý lepší v něčem jiném, což mi poněkud komplikuje finální výběr. Jdu tedy do ostravské prodejny Megapixel, abych si oba vyzkoušel (panu prodavači děkuji za ochotu i nezměrnou trpělivost). A informace z internetu se potvrzují – Canon se mnohem lépe drží a má výrazně lepší světelnost objektivu, Sony zase podstatně rychleji ostří a má jednodušší vysunování hledáčku. Ono těch rozdílů je pochopitelně více (např. cena nebo rozsah zoomu), ale tyto jsem pro sebe vybral jako nejdůležitější. Samozřejmě se nerozhoduji na místě, v klidu přemýšlím doma, vyhledávám ještě nějaké informace a nakonec si vybírám Canon. Kdybych často natáčel video nebo fotil rychlý děj (děti, zvířata), vyhrál by jednoznačně Sony, ale takto to bylo v podstatě nerozhodně a možná nakonec rozhodla skutečnost, že jeden Canon už mám doma a nebudu si tak muset zvykat na jiné ovládání.

Canon PowerShot G5 X Mark II – přední strana