Poslední den roku 2012 vyjíždíme ráno z Popradu do Starého Smokovce. Po zaparkování si nejdříve dáme snídani v místní jídelně a následně využijeme pozemní lanovku, kterou se přesuneme na Hrebienok. Odtud se vydáváme po zelené turistické značce k vodopádům Studeného potoka (Dlhému a Veľkému).

Silvestrovské výlety v minulých letech na Smrk se nám líbily, ale letos jsme zatoužili po něčem vyšším a vzdálenějším. A tak den před koncem roku vyjíždíme směrem na Vysoké Tatry. Po přibližně třech a čtvrt hodinách jízdy vystupujeme v obci Tatranská Kotlina, odkud se vydáváme naučnou stezkou k Belianskej jaskyni. Více než hodinová prohlídka rozhodně stojí za to a můžeme ji jen vřele doporučit. Po obědě v restauraci Koliba se kousek vracíme do Popradu, v němž máme na dnešní noc zamluveno ubytování. Jelikož je teprve kolem čtvrté hodiny, jednohlasně se rozhodujeme pro prohlídku centra města. Stejně jako před pár dny v Českých Budějovicích se nedílnou součástí naší procházky stává punč v jednom ze stánků na náměstí. Vánoce jsou prostě úžasné...

Jako obvykle se při návštěvě Českých Budějovic zmůžeme jen na malé procházky po městě. Tentokrát se na jednu z nich vydáváme až během pozdního večera, což znamená, že už je příliš velká tma i na noční fotky. Procházíme se především po břehu Vltavy a posléze v blízkosti náměstí Přemysla Otakara II., na kterém si nemůžeme nechat ujít různé druhy punče.

Po přibližně sedmi měsících opět míříme do údolí řeky Moravice, tentokrát do oblasti plné zaniklých i stále fungujících břidlicových dolů. Výchozím bodem našeho výletu se stává Podhradí, odkud vycházíme po červené turistické značce, která nás pravým břehem vede do obce Zálužné. Po krátké poradě a časových propočtech pokračujeme až do Jánských Koupelí, což je bývalá lázeňská osada, která však již delší dobu chátrá. Po zběžné prohlídce vyměníme červenou značku za zelenou a v Zálužném také pravý břeh Moravice za levý, po němž se vracíme zpět do Podhradí.

Na rozdíl od předchozích výletů se tentokrát rozhodujeme pro místo více vzdálené od Ostravy – konkrétně pohoří Javorníky. Parkujeme u informačního centra nedaleko železniční zastávky ve Velkých Karlovicích a vycházíme po zelené turistické značce přes rozcestí Pod Kyčerou a sedlo Příschlop až na rozcestí Bukovina, které leží na hlavním javornickém hřebeni.

Využíváme přítomnosti v Kopřivnici a po obědě se vydáváme na prohlídku Technického musea Tatra. Najdete zde celou řadu exponátů z historie slavné automobilky, neboť záběr firmy byl skutečně velmi rozsáhlý – různé typy osobních i nákladních automobilů, závodní speciály, hasičské vozy, motorové saně, drezíny, ale také například vlaky, letadla či mrazicí stroje.

Ve stejné budově se rovněž nachází exposice věnovaná atletickým úspěchům Emila a Dany Zátopkových.

Dnes se vydáváme téměř na stejné místo jako minulý víkend – za výchozí bod totiž volíme Kopřivnici. Plány máme velké – výlet do přírody, návštěvu musea a v neposlední řadě svatomartinskou husu s patřičným digestivem (což je také důvod, proč se naším dnešním ranním dopravním prostředkem stal autobus).

Dnešní vernisáží byla zahájena výstava PaedDr. Aleny Zupkové a MgA. Jiřího Bosáka nazvaná "Naproti sobě". Výstava se koná v překrásném prostředí Červeného kostela v Hlučíně a práce obou umělců naleznete skutečně "naproti sobě". Úvodní slovo pronesl ředitel Kulturního centra Hlučín Mgr. Zdeněk Kačor a podrobněji o vystavujících autorech i jejich dílech promluvila PaedDr. Ivana Kleinová. Podstatnou součástí vernisáže (kromě obvyklého občerstvení) bylo úžasné hudební vystoupení opavského blues-folkového dua Dobrozdání, tentokrát s hostující zpěvačkou Petrou Mročkovou.

Po docela dlouhé době (konkrétně u mě se jedná o téměř čtyři a půl roku) navštěvujeme jedno z nejkrásnějších míst v naší republice – městečko Štramberk, kterému se někdy přezdívá moravský Betlém.

Dnes se vydáváme do přírody na krátkou vycházku za prvním sněhem. Vybíráme si naučnou stezku Hvozdnice, která vede převážně stejnojmennou přírodní reservací.

Tento víkend se účastním srazu bývalých členů jednoho nejmenovaného oddílu na chalupě Skurečena nedaleko Martiňáku. Značná část soboty je vyplněna prací, a tak nám zůstává čas pouze na krátkou procházku po okolí doplněnou sběrem hub ... a že jich roste.

Po přibližně dvoutýdenní pauze se opět vydávám na vernisáž. Tentokrát vystavuje známý ostravský fotograf MgA. Jiří Hrdina, který svůj soubor nazval "Cestovní evidence – Indie". Výstava se koná na ostravské Stodolní ulici, konkrétně v restauraci RUBY BLUE, a jedná se o 24 černobílých fotografií zachycujících především každodenní život obyčejných lidí. Úvodní slovo pronesl nefalšovaný Ind Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, kterého veřejnost zná především jako předsedu občanského sdružení Vzájemné soužití. Výstava je prodejní a výtěžek se rozhodl autor věnovat právě zmíněnému sdružení.

Třetí vernisáž, které jsem se tento týden zúčastnil, se konala na půdě Střední umělecké školy v Ostravě, konkrétně v galerii SUŠi (budova Matiční 18). Vystavujícím umělcem byla animátorka Markéta Vlková; dnes se ovšem představila především jako nadějná malířka a svá díla označila souhrnným názvem "Zastřené fetiše". Vtipné úvodní slovo pronesl jeden z kurátorů galerie MgA. Jiří Martuška; druhý kurátor Mgr. Aleš Hudeček se ujal téměř simultánního tlumočení do vlkštiny, aby proslovu porozuměli i vystavující umělkyně a přítomní rodinní příslušníci. Na závěr předvedly své vystoupení na velmi netradiční hudební nástroje žákyně čtvrtého ročníku.

Po delší době opět proběhla vernisáž v divadle Aréna. Jednalo se o výstavu známého fotografa Martina Smékala s názvem "Věcnosti". Kromě samotného autora promluvil také kurátor (a rovněž fotograf) Roman Polášek. Nesmělo chybět ani kulturní vystoupení, které obstarala studentka konzervatoře Anežka Gebauerová na akordeon.

Již podruhé se letos v Domě kultury města Ostravy koná výstava prací žáků Střední umělecké školy v Ostravě, tentokrát v galerii Gaudeamus pod názvem "TO NEJLEPŠÍ z poslední doby".