Výchozím místem našeho dalšího výletu v jižních Čechách se stává město Nové Hrady na úpatí Novohradských hor. Po zaparkování na náměstí Republiky s radnicí a nedalekým kostelem sv. Petra a Pavla scházíme kolem historické kovárny či gotického hradu k budově bývalého pivovaru. Tady vstupujeme do národní přírodní památky Terčino (někdy též Terezino) údolí. Po stejnojmenné naučné stezce stoupáme ke Švýcarskému domu s blízkým Gabrieliným rybníkem, od něhož pokračujeme k tvrzi Cuknštejn. Pozvolna klesáme k řece Stropnice, z níž se odděluje vodní kanál, který napájí uměle vytvořený Stropnický vodopád. Opodál se nachází zřícenina bývalého Modrého domku. Poté nás čekají Lázničky (dřívější Václavovy lázně) s výborným jídlem i pivem. Nakonec ještě míjíme bývalý hamr (mlýn) a vracíme se zpět do centra města.

 Hlavním cílem našeho dnešního výletu do Hluboké nad Vltavou je Jihočeská zoologická zahrada (krátce Zoo Hluboká). Od naší poslední návštěvy se toho mnoho změnilo a především došlo k obrovskému rozšíření jak areálu, tak pochopitelně i počtu chovaných zvířat. Vzhledem k tomu, že je pracovní den a navíc ani počasí není úplně ideální, jsme zde téměř sami, což nám pochopitelně vyhovuje. Nejvíce se nám líbí tygr, vlk a liška, ale také jinde nepříliš běžní rosomák, korsak nebo několik druhů mravenců. S kladným ohlasem se rovněž setkává návštěva zdejší restaurace.

 Využíváme své návštěvy Českých Budějovic a jedeme do nedalekého města Hluboká nad Vltavou. Naším hlavním cílem je zdejší zoologická zahrada, nicméně stíháme i procházku kolem Munického rybníka a prohlídku betlému v kostele sv. Jana Nepomuckého. Pochopitelně si nemůžeme nechat ujít ani proslulý zámek s přilehlým parkem.

 Po několika letech se ve vánočním čase opět rozhodujeme pro návštěvu Českých Budějovic. První den našeho pobytu si nemůžeme nechat ujít vánoční trhy na náměstí Přemysla Otakara II. Najdete zde množství stánků především s punčem, ale k dostání jsou rovněž klobásky, sýry a spousta dalších dobrot. Pochopitelně nemůže chybět ani vánoční strom před budovou radnice, betlém, kolotoč či ledová plocha kolem Samsonovy kašny. Poté se ještě vydáváme do nedalekého kostela sv. Rodiny, v němž je k vidění zrekonstruovaný Vajerův mechanický a zvukový betlém.

 Letos pokračujeme v loni obnovené tradici štědrodenních výletů. Tentokrát se naším výchozím místem stává parkoviště u Zámeckého rybníka v Raduni. Odsud se vydáváme zámeckým parkem po naučné stezce Památce amerických letců proti proudu Raduňky kolem Čertova kamene u rybníka Kameník. Pokračujeme přes rozcestí Údolí Raduňky k hájovně ve Vršovicích. Dále směřujeme po modré turistické značce a vzápětí neznačenou cestou do centra Vršovic. Zde nejdříve obdivujeme dřevěnou kapli Panny Marie Sedmibolestné na vrchu Brdlice a poté kapli Božského srdce Páně se zvonkohrou. Alejí dubů se vracíme zpět do Raduně, kde si ještě prohlížíme Vošárnu (bývalá zámecká prádelna se sušárnou) a budovu barokní sýpky.

 Poslední pracovní den před Vánocemi se v budově ostravské Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia koná další ročník besídky žáků i pedagogů Střední umělecké školy – letos pod názvem Zpívá celá SUŠ. Jak již vyplývá z názvu, jednotlivé třídy si měly připravit hudební vystoupení. K vidění byly předtočené videoklipy, propracované choreografie k českým i zahraničním písním, ale také živá produkce vlastních skladeb. Všechna vystoupení sklidila bouřlivý ohlas a na konci byla po zásluze odměněna. Součástí programu byl rovněž krátký projev ředitele školy Mgr. Martina Mikoláška. Jako obvykle se jednalo o velmi povedené dopoledne.

 Po více než měsíci se konečně dostáváme na výlet a navíc si chceme užít první letošní sníh. I proto se moc neohlížíme na nepříznivé počasí a vyrážíme do Frýdku-Místku. Parkujeme u vodní nádrže Olešná, načež po cyklotrase č. 6003 směřujeme přes Zelinkovice do Chlebovic. Tady se napojujeme na žlutou turistickou značku a kolem Domu včelařů (Chlebovické fojtství) stoupáme k mohutnému tisu červenému s nedalekou studánkou Pod Kabáticí. Poté pokračujeme k rozcestí Palkovické hůrky, kde vyměníme značku za modrou (souběžně vede naučná stezka Hůrky). Sestupujeme na okraj Palkovic a dále zpět k Olešné.

 Jedna z dlouhodobě nejpopulárnějších českých hudebních skupin se po čtyřech letech opět vydává na halové turné. Pod prostým názvem Turné 2017 přichází před publikum se staršími i novějšími písněmi. Ostravský koncert se koná v Ostravar Aréně a už poněkolikáté kapela sáhla k osvědčenému pódiu uprostřed haly. Pro hudebníky je tento model samozřejmě náročnější na pohyb a diváci nemají vždy dokonalý přehled o dění, ale vše vypadá velmi efektně (včetně čtyř kruhů různé velikosti, na nichž se v průběhu večera objevují světelné efekty). Těsně po osmé hodině přichází všech pět členů a jako první zazní tóny písně V pekle sudy válej. Kromě známých hitů jako třeba Kdoví jestli, Burlaci, Šaman, Malá dáma či Starej bar si návštěvníci vyslechli i některé málo hrané písně – např. Do Bolívie na banány nebo Restaurace pana Kalvody. Tradiční závěr obstaralo Moderní děvče a spokojení diváci se pomalu rozcházeli domů. A kdybych měl na povedeném večeru přeci jen hledat nějaké chyby? Osobně mě trochu zamrzelo, že na posledních koncertech Kabát vytrvale odmítá hrát Báru.

 Dnešní mnou navštívená vernisáž se koná ve zrekonstruované budově Filosoficko-přírodovědecké fakulty Slezské university na Hauerově ulici v Opavě a je jedním z mnoha bodů programu 11. ročníku multižánrového festivalu Na cestě. Svou první výstavou pojmenovanou rovněž Na cestě se představují žákyně Střední umělecké školy v Ostravě – Michaela Jakšová a Michaela Rodáková. Jedná se o projekt, který lze jen těžko zaškatulkovat do některé z běžných uměleckých kategorií či žánrů. Dívky při svém pobytu na internátním pokoji rozložily na podlahu papír, jenž po dobu jednoho týdne zachytával veškeré stopy jejich přítomnosti – barvy, prach, ostříhané vlasy, spadlé jídlo, hmyz atd. Poté papír sbalily a přemístily do foyer zmíněné budovy. Vše doplňují fotografie dokumentující průběh akce. V denním světle by se tyto snímky dle vyjádření umělkyň navíc promítaly na stěnu, tudíž by vše získalo další rozměr, což jsme bohužel vzhledem k brzkému stmívání v tomto ročním období nemohli dostatečně ocenit. Mladé výtvarnice tímto svým debutem vzbudily zaslouženou pozornost odborné i laické veřejnosti, o čemž mimo jiné svědčí mnohé dotazy přítomných návštěvníků. Výstavu zahájila hlavní organizátorka festivalu Marika Kováčová, vznik díla popsala jedna z autorek Michaela Jakšová. Poslední stopy na vystaveném papíru poté zanechali účastníci vernisáže a také víno, které na podobných akcích nemůže chybět. Zdá se, že ve výtvarném umění je stále co objevovat a že o jeho budoucnost nemusíme mít obavy.

 Po delší době vyplněné výlety v Ostravě či blízkém okolí nás tento víkend opět čekají hory. Vycházíme po žluté turistické značce od hotelu Salajka v Horní Lomné přes osadu Lačnov do stejnojmenného sedla. Odsud nás hřebenová trasa a červená značka přivádějí ke Kolářově chatě na Slavíči. K obvyklé kombinaci polévky a piva tentokrát přidáváme drobné vylepšení. Poté pokračujeme po červené, kterou na chvíli opouštíme, abychom vystoupali na 952 metrů vysoký Babí vrch. Na rozcestí se stejným jménem se vracíme na žlutou, již u chaty Kamenitý vyměníme za modrou. Klesáme k hotelu Excelsior, od něhož nás vede cyklotrasa č. 6101 k Lačnovu. Následuje krátký sestup zpět k výchozímu místu a návrat domů.

 Dnes se vydáváme do DinoParku Ostrava. Hned na úvod bych chtěl zmínit, že označení Ostrava v názvu může být poněkud zavádějící, neboť tato atrakce se nachází v Doubravě, což je nejen jiná obec, ale dokonce i jiný okres. Tato nepřesnost ovšem místu nijak neubírá na kráse a rozhodně jej můžeme doporučit k návštěvě. Jak už vyplývá z názvu, najdete zde především celou řadu modelů dinosaurů (a to i pohyblivých), ale také například 3D kino, druhohorní nálezy, sopku, DinoExpres či různá hřiště. Prostě zábava pro děti i dospělé.

 Cestou zpět se ještě stavujeme u známého nakloněného kostela sv. Petra z Alkantary v Karviné a výlet končíme v orlovské stylové restauraci s vláčky Depo.

 Jeden z našich krátkých výletů by se dal spíše nazvat odpolední procházkou. Vyrážíme do oblasti svých oblíbených polaneckých rybníků. Parkujeme Na Honculi a postupně jdeme neznačenou cestou kolem rybníků Nová Louka, Velký Budní, Velký Vaček a Kačírek. Nikam nespěcháme a užíváme si nádherného podzimního počasí. U Malého Vačku se napojujeme na červenou turistickou značku, kterou však vzápětí opouštíme, načež nás místy poněkud zarostlá pěšina mezi Velkým Budním a Velkým Vačkem vede zpět k Nové Louce.

 Dnes začíná na obvyklém místě, tedy v Domě kultury města Ostravy, již patnáctý ročník Mezinárodního festivalu outdoorových filmů. Oproti předchozím rokům došlo v dramaturgii akce k několika změnám. Ta nejviditelnější byla patrná hned na počátku, kdy se moderování místo cestovatele Petra Horkého ujal populární ostravský herec Vladimír Polák, který mi subjektivně přišel mnohem zábavnější a vtipnější. Jako dobrý nápad se rovněž ukázalo promítání ukázek ze soutěžních filmů nikoliv v jednom bloku na závěr jako v minulosti (kdy už někteří lidé odcházeli), ale postupně v průběhu večera. Do programu orámovaného písněmi art-rockové skupiny Kazachstán se vešly nejen již zmíněné úryvky filmů, ale také množství hostů – cestovatel a fotograf Miloš Brunner, tanečnice Odile Velomana, cyklista Svatopluk (Svaťa) Božák, taneční duo Hybrids Crew, lyžař Otto Krajňák a duchovní otec festivalu Jiří Kráčalík. Z obrazovky pak přítomné pozdravil paralympijský vítěz Arnošt Petráček. Nechyběli ani zástupci města či kraje (místostarosta obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Dalibor Mouka, náměstkyně primátora Iveta Vozňáková, náměstek hejtmana Ivan Strachoň či europoslankyně Kateřina Konečná). Přišla i zástupkyně generálního partnera festivalu, kterým je letos Skupina ČEZ.

 Hodinu před zahájením Mezinárodního festivalu outdoorových filmů již tradičně ve vestibulu Domu kultury města Ostravy probíhá vernisáž. Tentokrát se jedná o výstavu fotografií brněnského cestovatele Miloše Brunnera s názvem Z Vysočiny do celého světa. Rozsah zachycených míst je skutečně značný a příchozí tak mohou „navštívit“ například USA, Nový Zéland či Madagaskar. Nelze se ani moc divit, neboť Miloš Brunner procestoval všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Výstavu podle očekávání zahájil Jiří Kráčalík a několik slov pronesl také samotný autor. Akci svou účastí poctili i další cestovatelé, sportovci či politici – Richard Konkolski, Pavel Klega, Svatopluk (Svaťa) Božák, Otto Krajňák nebo Ivan Strachoň.

 Nenáročný odpolední výlet zahajujeme u Slezskoostravského hradu. Vycházíme po žluté turistické značce kolem kostela sv. Josefa a židovského hřbitova s obřadní síní. Zanedlouho odbočujeme ze silnice a po krátkém stoupání se ocitáme na haldě Ema, která je třetím nejvyšším vrcholem Ostravy (momentálně cca 315 m. n. m.). Nadmořskou výšku nelze přesně určit, neboť vzhledem k neustále probíhajícímu procesu hoření se postupně snižuje. Navzdory hezkému počasí se zde nenachází příliš mnoho turistů; na druhou stranu tady poprvé v životě potkáváme cyklisty. Po nezbytném odpočinku spojeném s výhledy sestupujeme k radnici Slezská Ostrava, od níž se vracíme zpět k hradu.