Hlavní dovolená letošních prázdnin znamenala splnění mého celoživotního snu. A i když nakonec neproběhla úplně podle plánu, Himaláje jsou prostě Himaláje. Jo, a jen tak mimochodem, tato akce mi trochu překopala osobní život ... Kdybych to byl býval věděl ...

     To jsem se tak jednou rozhodl, že když do hor, tak rovnou do těch nejvyšších – do Himalájí. A protože samozřejmě nic není problém, 30. července nastupuji na pražském letišti spolu s dalšími jedenácti účastníky zájezdu CK Alpina (průvodce Pavel už čeká v Indii) do letadla směr Dubaj a po přestupu směr Delhi (Dillí). Po vystoupení na letišti nás čeká první vyplnění imigračního dotazníku, průtrž mračen, hledání průvodce, dohadování s taxikáři a následně přesun poblíž hotelu, který se na dvě noci stal naším útočištěm. Velice brzy chápeme, že v Indii musíme zapomenout na všechno, co považujeme za normální a běžné. Že si musíme sami roztlačit svého taxíka a že se jezdí po levé straně – to jsou jen drobné odchylky od našich zvyklostí. Vidíte na silnici dva jízdní pruhy? Počítejte minimálně se třemi (spíše však se čtyřmi) auty vedle sebe. Mezi nimi se pohybují cyklisté, krávy, psi, chodci a snad už nikdo další ... Během jízdy všichni nepřetržitě troubí, gestikulují, přejíždějí, nadávají ... Nicméně po nějaké době kupodivu úspěšně vystupujeme na Paharganji a míříme k hotelu Glow Inn. Všude v ulicích je špína, smrad, odpadky, žebráci, krávy a psi. V hotelu je toho naštěstí jen polovina (špína, smrad a odpadky). Už jste viděli pokoje bez oken, s ještěrkou či výkaly? Pokud ne, jeďte do Indie. Po ubytování a rozdýchání "kulturního šoku" (děkuji Ti, ó slivovice!) vyrážíme na prohlídku města. Měníme peníze (dolary či eura za rupie) a míříme na vlakové nádraží. Kupujeme jízdenky na vlak, kterým pojedeme asi za tři týdny. Už nás ani moc nepřekvapuje, že kvůli tomu musíme vyplnit složité dotazníky s množstvím osobních údajů a podpisem alespoň někoho z nás. Nastupujeme do metra, čemuž předchází průchod detekčním rámem a rentgen osobních věcí. Všemu z povzdálí přihlíží voják se samopalem či kulometem (nerozeznám, jsem veskrze pacifista) schovaný za hromadou pytlů písku. Překvapivě si s ním příjemně popovídáme, ale vyfotit se nenechá. Po vystoupení z metra nás čeká první nefalšované indické thali (několik hromádek luštěnin s rýží, plackami a jogurtovým nápojem). Když řeknu, že je to ostré jak cyp, věřte, že jsem ještě hodně diplomatický. Po načerpání energie směřujeme k Jama Masjid (Páteční mešita) – všichni vstup boso, holky navíc se zahalenými končetinami, takže fasují slušivá pyžama. Z jedné věže je nádherný výhled na Delhi ... všude tam, kam nám dovolí smog. Po prohlídce pokračujeme k nedaleké Red Fort (Červená pevnost). Navzdory názvu jsou zde nejen červené, ale i bílé budovy. Potkáváme svého miliontého psa a prvního chipmunka (to je zvíře, co vypadá jako Chip a Dale ... nebo je to naopak?). Pomalu se vracíme k hotelu a stavujeme se v turistické restauraci na kuře tandoori (naložené v jogurtové marinádě a pečené v peci), rooti (placky) a pár piv. Indie nakonec není tak hrozná ...

     Další den ráno jedeme najatým minibusem do města Agra. Cestou snídáme aloo parantha (bramborová placka). Pomalu si začínám zvykat na čaj, kterého jsem nakonec za měsíc v Indii vypil více než za posledních deset let doma. Po příjezdu do Agry nás čeká průtrž mračen, takže narychlo měníme plány a jdeme na oběd. Podává se opět thali, ale vzhledem k tomu, že se jedná o turistickou restauraci, tak pálí pouze normálně (navzdory ujišťování číšníka o opaku). Během jídla vyleze sluníčko a my vyrážíme za zlatým hřebem dnešního dne, kterým je hrobka Taj Mahal. Po zakoupení vstupenek, čekání ve frontě a průchodu detekčním rámem následuje důkladná osobní prohlídka, při které budí podezření i náhradní baterka do foťáku či polarizační filtr. Rozhodně neprojdete kontrolou s nožem nebo zapalovačem, kamarád se musí vráti kvůli cigaretám. Čekáme ... kamarád se vrací podruhé kvůli malému zápisníčku. Čekáme ... bývalý kamarád na třetí pokus uspěje a my se konečně můžeme kochat tím, co jsme doposud znali jen z fotografií či televize. Navzdory zažitým představám je v areálu mnohem více budov než jen ta hlavní hrobka, kterou si všichni pod jménem Taj Mahal představí. Po hodinové prohlídce a asi stovce fotografií pokračujeme do Fort Agra (Pevnost Agra), která v mnohém připomíná Červenou pevnost z Delhi – červené a bílé budovy, chipmunkové a spousta lidí (oproti Taj Mahalu je zde ovšem božský klid). Před pevností odoláváme soustředěnému náporu prodavačů čehokoliv a naším minibusem se vracíme zpět do Delhi ... se zastávkou na večeři. Jdeme celkem brzy spát ...

     ... protože už o půl třetí ráno vstáváme a taxíky se přemisťujeme na letiště. (Mimochodem, víte, jak se projíždí křižovatka na červenou? Před křižovatkou zatroubíte, aby vám tam – nedejbože – nevjelo auto mající zelenou, a můžete klidně jet.) Na letišti čekáme, snídáme a následně odlétáme do města Leh, což je středisko oblasti Ladakh. Cestou se kocháme nádhernými výhledy na Himaláje. Během necelé hodiny se z cca 300 m. n. m. dostáváme do asi 3200 m. n. m., opět vyplňujeme imigrační dotazníky a taxíky přejíždíme do samotného Lehu, který je ještě o dalších pár set metrů výše. Snídáme palačinky v German Bakery (Německá pekárna) a poté se s nedůvěrou přemisťujeme do hotelu Khan Manzil. K našemu velkému údivu se většina pokojů nedá s hotelem v Delhi srovnat – čisto, voňavo, sprcha ... No prostě příjemný šok ... Chvíli odpočíváme (čti "aklimatizujeme se") a následně vyrážíme do tibetské restaurace na momo (plněné taštičky). Po obědě se v rámci tréninku škrábeme ke klášteru nad městem. Nadmořská výška působí, docela funíme, ale výhledy stojí za to. Po sestupu se procházíme městem, sledujeme místní volejbalový turnaj a nakonec končíme na střeše jedné z restaurací, kde mají pivo, což tady není úplně běžné.

     Následující den je také aklimatizační, a tak najatými jeepy jedeme údolím řeky Indus a postupně navštěvujeme tři kláštery. Stakna je menší a klidný, zatímco Hemis je jeden z největších a nejvýznamnějších a jeho součástí je také unikátní museum se spoustou předmětů z tibetské historie. Následuje oběd (těstoviny se zeleninou) v městečku Karoo – kdo ještě neměl střevní potíže, tak teď je zaručeně má – a poté prohlídka posledního kláštera Thiksey. Zde nás u vstupu překvapuje mnich mluvící obstojnou češtinou. Navíc je schopen vyjmenovat několik českých, moravských a slezských měst a také ví, že máme nejlepší pivo a nejkrásnější holky. Posléze se ukazuje, že jeho znalosti jsou výsledkem výuky ostravské kuchařky pracující v místní restauraci. Svět je prostě malý ...

 

"Naše" letadlo společnosti Emirates, Praha-Ruzyně

 

Občerstvení na Dariba Kalan Road, Delhi

 

Páteční mešita, Delhi

 

Červená pevnost, Delhi

 

Strom v Červené pevnosti, Delhi

 

Červená pevnost, Delhi

 

Chipmunk v Červené pevnosti, Delhi

 

Thali v restauraci, Agra

 

Ulice Fatehabad, Agra

 

Taj Mahal, Agra

 

Taj Mahal, Agra

 

Taj Mahal, Agra

 

Pevnost Agra

 

Pevnost Agra

 

Himaláje z letadla

 

Výhled z terasy hotelu Khan Manzil, Leh

 

Mešita, Leh

 

Main Bazaar Road, Leh

 

Stupa, Leh

 

Modlitební mlýnek, Leh

 

Výhled z kláštera Stakna

 

Klášter Stakna

 

Klášter Stakna

 

Klášter Stakna

 

 

Klášter Stakna 

 

Výhled z kláštera Stakna 

 

U kláštera Stakna 

 

Klášter Stakna 

 

Klášter Hemis 

 

Pes u kláštera Hemis

 

Mnichové v klášteře Hemis

 

Klášter Hemis

 

Modlící se mnich v klášteře Hemis

 

Budha v klášteře Hemis 

 

Domy u kláštera Hemis 

 

Klášter Hemis

 

Klášter Thiksey

 

Výhled z kláštera Thiksey

 

Knihovna kláštera Thiksey 

 

Klášter Thiksey