Poslední den v roce nejčastěji trávíme na Smrku a nejinak je tomu i letos. Začínáme na okraji Ostravice v osadě Skalka a brzy se napojujeme na červenou turistickou značku. Vzhledem k poměrně vysokým teplotám a tajícímu sněhu však záhy řešíme problém s rozvodněným Bučacím potokem. Nakonec jako nejschůdnější způsob jeho překonání volíme brodění. Stoupáme přes rozcestí Nad Holubčankou do sedla mezi oběma Smrky, přičemž u studánky Tajemná Řásnovka potkáváme staré kamarády (tedy oni nejsou zase až tak staří, ale prostě už je známe dlouho). Míjíme památníky Johna Lennona i Jana Palacha a vzápětí se ocitáme na vrcholu druhé nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Už desátým rokem je příchozím nabízen charitativní svařák. Za dobrovolný příspěvek určený na bohulibé účely si mohou všichni turisté připít na úspěšný nový rok, za což zvířátka, piráti i všichni ostatní zainteresovaní zaslouží veliké poděkování. Během čekání na další účastníky výstupu se přibližně na minutu roztrhá oblačnost a všichni rychle fotí výhledy na Čeladnou a Kunčice pod Ondřejníkem. Poté scházíme do sedla, z něhož někteří ještě odbočují na Malý Smrk. Pokračujeme po žluté v sestupu na Osmeckou cestu, která nás přivádí k výchozímu místu. Před odjezdem domů se nezapomeneme zastavit v Beskydském pivovárku, kde si dopřáváme pozdní oběd a rovněž doplňujeme zásoby piva na večerní oslavy.

 Po návštěvách dvou různých ostravských vánočních trhů se rozhodujeme nasát sváteční atmosféru ještě na výstavě Betlémy, zvyky a tradice, která probíhá na Slezskoostravském hradě. Betlémů je sice sotva deset, ale kdo by si takovou maličkostí nechal zkazit náladu. Prohlížíme si staré vánoční ozdoby či formy na cukroví a další nádobí. Mnohé z těchto předmětů ovšem známe z dětství ... čímž se nám pořadatelé pravděpodobně nenápadně snaží naznačit, že už nejsme úplně nejmladší. Dále jsou k vidění například historické fotografie ostravských vánočních stromů nebo obrázky svatých. Nemůžeme si nechat ujít ani stálou exposici v hradní věži. Ta je věnována Jantarové stezce i Hedvábné cestě a po novém roce by měla být nahrazena něčím novým. Za zmínku stojí také poněkud přestavěná hradní kaple, sklepení se zbraněmi či mučírnou nebo čerti v kovárně.

 Vánoční obědy a cukroví se snažíme vypotit na výletě, který zahajujeme u obecního úřadu v Hostašovicích. Po naučné stezce Františka Palackého se brzy dostáváme k vodojemu Hrázka se studánkou U Obrázku a dřevěným reliéfním ztvárněním obecního znaku. Kolem hřbitova a památníku obětem světových válek pokračujeme do Straníku (Nový Jičín). Největší zdejší lákadlo bezpochyby představuje přírodní památka Polštářové lávy ve Straníku s kaplí Panny Marie. Po pár stech metrech nás ještě zaujme někdejší pikritový lom a záhy odbočujeme na žlutou turistickou značku. Ta nás vede nejdříve na Dlouhý kopec a poté na Petřkovickou horu (608 m n. m.). Obdivujeme nízkou oblačnost v údolích, načež po místní žluté scházíme k Petřkovickým Lurdám se sochou Panny Marie a křížovou cestou. Dále jdeme neznačenou pěšinou do Lešné, v jejíž části Jasenice si postupně prohlížíme boží muka, dvojici kapliček, památník obětem I. světové války a nakonec přírodní památku Jasenice (Vápenka), tedy bývalý lom. Potom se už jen proti proudu Jasenického potoka vracíme do Hostašovic.

 Po loňské pauze zaviněné nepříznivým počasím se letos opět vracíme k naší oblíbené tradici štědrodenních výletů. Ovšem ani dnes nejsou podmínky ideální – vycházíme za deště, jenž však v průběhu dopoledne ustává. Z náměstí Míru v Lošticích nás chvíli vede cyklotrasa č. 6204, kterou opouštíme u židovského hřbitova. Po jeho prohlídce se napojujeme na žlutou (Loštický okruh), které se držíme zbytek dne. Pár set metrů jdeme po cestě k Palonínské skalce (bývalý lom), od níž odbočujeme na lesní pěšinu. U obrázku svatého Huberta na okraji Bouzova odpočíváme a svačíme, načež se kolem kamenolomu vracíme zpět do Loštic. Tady nás ještě čeká návštěva malované zastávky a především pohyblivého betléma – autorem obojího je místní řezbář Jaroslav Beneš. Bohužel uvnitř se nesmí fotografovat ani natáčet, tudíž pokud chcete mít představu, co vše je k vidění, můžete využít například reportáž z TVMohelnice.

 Poslední pracovní den v tomto roce hledáme smysluplnou zábavu a volba jednoznačně padá na nenáročnou procházku. Začínáme na zastávce u ostravské zoologické zahrady a po krátkém stoupání se ocitáme na vrcholu nejznámější ostravské haldy. Užíváme si výhledů na město a taky toho, že jsme zde sami (škoda, že to nebude platit i během novoročního výstupu). Když se dosyta vynadíváme, klesáme neznačenou pěšinou přes fotografickou galerii v přírodě Gengur. Kolem Keltičkovy kovárny a přes most Miloše Sýkory přicházíme na Masarykovo náměstí, kde si dopřáváme různé varianty punče a následně prohlašujeme letošní Vánoce za oficiálně zahájené.

 Po návštěvě velmi ochuzených vánočních trhů na Masarykově náměstí minulý týden se tentokrát rozhodujeme vyzkoušet ty v ostravské části Hrabůvka na místě zvaném náměstí Ostrava-Jih (ve skutečnosti se o žádné náměstí nejedná). A s nadšením zjišťujeme, že (podobně jako v mnoha jiných městech) může tato akce probíhat bez výraznějších omezení. Kromě nádherného stromku zde návštěvníci naleznou několik stánků s řemeslnými výrobky, jídlem či pitím. Velkou pozornost (především mezi dětmi) potom budí možnost svezení na velbloudovi či oslíkovi. A když se k tomu přidají vánoční melodie, užíváme si příjemnou sváteční atmosféru.

 Komorní osazenstvo výletu minulý víkend dnes doplňuje výrazně vyšší počet turistů. Po srazu všech devíti účastníků u vlakového nádraží v Ostravici se vydáváme na poslední společný předvánoční výlet. Necháváme se vést Krkavčí stezkou přes místní část Ujmiska na rozcestí Šance na okraji Starých Hamrů. Scházíme k nádrži Šance, kde obdivujeme nejen samotné vodní dílo, ale také dřevěnou sochu vodníka od Luďka Vančury (jeho další řezbářské skvosty naleznete především v Ráji dřevěných soch v Ostravici). Následně stoupáme úbočím kopce Čupel, záhy však odbočujeme k hotelu Zlatý orel, od něhož již neomylně směřujeme do Beskydského pivovárku. Tady si dopřáváme zasloužený oběd a nakupujeme zásoby zdejšího piva. To už nás čeká jen posledních pár set metrů a výlet je u konce.

 Zhruba před rokem jsem si pochvaloval, že navzdory nepříliš příznivé situaci probíhají na ostravském Masarykově náměstí tradiční vánoční trhy. Letos ovšem naši odborníci nezklamali a den před zahájením trhů náhodně vylosovali opatření o jejich zrušení. Příchozím se tak naskýtá poměrně smutný pohled na pouhé tři stánky s vánočními ozdobami a náhradní stromek, jehož osvětlení funguje jen z poloviny. Nicméně příležitost předvánočního setkání s kamarády si pochopitelně nemůžeme nechat ujít. Kromě punče, který lze zakoupit minimálně na třech různých místech, nás ještě láká velké ruské kolo. To nabízí netradiční pohled nejen na samotné náměstí, ale také na blízké i vzdálenější okolí. Vše zakončujeme návštěvou nedaleké katedrály Božského Spasitele s několika malými betlémy ve vitrínách a jedním velkým poblíž oltáře.

 Po měsíční pauze se konečně dostáváme opět na výlet. Vycházíme z parkoviště v Morávce po žluté turistické značce. Již od začátku si užíváme sněhu, který se v nížinách zatím moc nevyskytuje. Míříme vzhůru k rozcestí Pod Velkým Lipovým, na němž si dopřáváme krátký odpočinek spojený s malým občerstvením. Po červené stoupáme na samotný Velký Lipový a dále na Ropici. Konečně se trochu rozpouští nízká oblačnost a objevuje se sluníčko. Pokračujeme ještě kousek po značce, nicméně za chvíli odbočujeme na cestu vedoucí úbočím Ropice a pomalu se začínáme vracet zpět. V jednu chvíli se otevírají výhledy na hřeben s vrcholy Ropička či Lipí a následně už přes Kyčeru u Morávky sestupujeme k výchozímu místu.

 Jak jsem psal v článku z roku 2018, na svatomartinskou husu chodíme v sudých letech. Bohužel loni nám jedno z mnoha nesmyslných nařízení našich vládních odborníků tento gurmánský zážitek znemožnilo. Využíváme proto letošních (dosud) otevřených restaurací a vydáváme se na krátký výlet zakončený tradiční listopadovou pochoutkou. Začínáme v Malenovicích u Rajské boudy. Neznačenou cestou přicházíme na zelenou turistickou značku, která nás přivádí k osadě Na Staškově. Známá hospůdka U Zbuja je zavřená, tudíž pokračujeme k neméně populární restauraci U Veličků. Tady si dopřáváme drobné občerstvení a také trochu předčasný aperitiv. Po Medvědí stezce sestupujeme ke studánce U Korýtka a následně úbočím hory Hradová míříme kolem kaple Panny Marie zpět k Rajské boudě, v níž nás čeká již zmíněná husa.

 Parkujeme u autobusového nádraží v Městě Albrechtice a opodál nás zaujme někdejší zámecký pivovar. Pár set metrů jdeme proti proudu Opavice, ovšem záhy odbočujeme na značený Městský turistický okruh. Brzy se nám otevírají výhledy nejen na město, ale také na známý Hraniční vrch s dvojrozhlednou. Pokračujeme vzhůru kolem starého buku lesního a mnohem mladší kaple, až se ocitáme na Poutní hoře. Tady kdysi stával kostel, z nějž však zůstaly jen velmi nezřetelné zbytky. Bereme tak zavděk dřevěnou zvoničkou nebo malými jezírky. Z louky na úbočí pozorujeme Praděd, načež pokračujeme přes sedlo Nad Žáry a vrcholy Hraničná či Rozdíl až na Oldřišov. Kruhový val s příkopem dává tušit, že se zde před několika staletími nacházel hrad Burkvíz (Luginsland). Kromě valu je nejvíce viditelná studna a pak už jen prohlubně po objektech hradního jádra. Scházíme na rozcestí U Boroviček a neznačenou cestou klesáme zpět do údolí Opavice, podél jejíhož toku se vracíme do Města Albrechtice. Na náměstí si ještě prohlížíme radnici a kostel Navštívení Panny Marie. Výlet zakončujeme obědem v kavárně Residence.

 Další výlet do vzdálenějších končin zahajujeme v malé obci Salaš nedaleko Velehradu. Nejdříve si prohlížíme památník obětem světových válek a kapli sv. Jana Nepomuckého. Poté stoupáme po zelené turistické značce kolem studánky a dřevěné zvoničky k netradiční rozhledně Salaš. Ta představuje dvě do sebe zaklesnuté sedmičky a dopřává tak návštěvníkům výhledy hned ze dvou plošin. Nádherným podzimním lesem míříme k lovecké chatě Hubertka a nedalekému Hladnému mostu. Okolo několika studánek, z nichž jednoznačně nejkrásnější je U Lvích hlav, se dostáváme k pensionu Bunč. Ten provozuje známá vizovická likérka Rudolf Jelínek a kromě oběda v rámci probíhajících prvorepublikových hodů si tak pochopitelně dopřáváme i některé z vyhlášených tekutých produktů. Pokračujeme po červené přes Jeřabčinu skálu a kolem mostních pilířů nedokončené dálnice se dostáváme na vrchol Brdo (587 m n. m.) se stejnojmennou rozhlednou. Poté nás modrá značka vede nejdříve na násep v minulosti plánovaného dálničního úseku Zástřizly–Žlutava a následně přes vrchol Strachov k památníku obětem salašské tragédie. Od něj již údolím Salašky směřujeme do Salaše.

 Po více než dvou měsících od cyklistického výletu na Lysou horu se na stejný vrchol vydáváme pěšky. Začínáme u hotelu Petr Bezruč v Malenovicích a po zelené značce směřujeme na rozcestí Hradová. Tady se napojujeme na modrou a ta nás po nějaké době přivádí ke kamenné mohyle či památníku Ivančena. Následuje stoupání pod Malchor, kde vyměníme značku za žlutou a po někdejší severní sjezdovce se brzy dostáváme na nejvyšší bod Moravskoslezských Beskyd. Užíváme si nádherných výhledů, obdivujeme námrazu upozorňující na brzký příchod zimy a nakonec obědváme v Bezručově chatě. Sestupujeme po červené na Lukšinec a po žluté k hospodě U Veličků. Tady si dopřáváme drobné občerstvení a nakonec se kolem studánky U Korýtka vracíme zpět.

 Začínáme u budovy obecního úřadu v Rajnochovicích. Po červené turistické značce jdeme proti proudu Juhyně a brzy se ocitáme v areálu Rajnochovické lesní železnice. Kromě svezení zdejšími vláčky si mohou návštěvníci přečíst zajímavosti o dopravě dřeva v minulosti, pořídit snímek ve fotokoutku a pochopitelně se v mrazivém dopoledni zahřát jídlem i pitím. Dále naše kroky směřují do místní části Rosošné, kde odbočujeme na žlutou. Kolem kaple sv. Ducha stoupáme pod Černou bařinu a – vedeni zelenou – se hřebenovou trasou dostáváme na vrchol Hrad. Tady lze nalézt velmi sporé pozůstatky někdejšího hradu Šaumburk. O téměř sto výškových metrů níže se potom nachází zřícenina Zubříče (Nový Šaumburk). Scházíme do Podhradní Lhoty, v níž stojí za zmínku kaple sv. Floriána, socha Dívka se džbánkem od zdejšího rodáka Oldřicha Drahotušského nebo památník obětem světových válek před budovou mateřské školy. Neznačenou cestou se napojujeme na naučnou stezku Rudolfa Haši, která nás přivádí k malé rozhledně na Kunovické hůrce. Pozvolna klesáme do Rajnochovic ke kostelu Narození Panny Marie a sv. Anny, od něhož se lipovou alejí vracíme k výchozímu místu.

 Minulý víkend jsme navštívili vzdálenější končiny, proto tentokrát vybíráme něco bližšího. Parkujeme pod skiareálem Opálená v Pstruží. Jezevčí stezkou míříme sjezdovkou vzhůru a následně úbočím masivu Ondřejník k ruinám stejnojmenné chaty. V roubence Ondřejníček si dopřáváme drobné občerstvení a pokračujeme k rozcestí Kubalánky. Neznačenou pěšinou stoupáme na vrchol Ondřejník (890 m n. m.). Ačkoliv masiv jsme prošli již mnohokrát, na samotný vrchol vedou naše kroky poprvé. Vzhledem ke kůrovcové kalamitě – a tedy holým stráním – jsme odměněni nádhernými výhledy do okolí (např. na blízké Palkovické hůrky nebo i do vzdálenější Ostravy). Klesáme do sedla Ondřejník a poté opět lezeme vzhůru, tentokrát na vrchol Stanovec. Odsud je to již přibližně jen kilometr na 964 metrů vysokou Skalku, což je nejvyšší bod Ondřejníku. Za výstup se odměňujeme tekutinami z Medvědího BarBaru (děkujeme dobrovolníkům za pravidelné zásobování). Po Jezevčí stezce scházíme o 300 výškových metrů níže a víceméně po vrstevnici se vracíme na Opálenou, kde v restauraci obědváme.