Přibližně po roce se opět vydáváme do přírodní reservace Rezavka v ostravském obvodě Svinov. Čeká nás tak krátká a nenáročná odpolední procházka v jedné nepříliš známé části moravskoslezské metropole. Začínáme na parkovišti u Avion Shopping Parku a po cyklotrase U se dostáváme k Odře. Přes železniční most přecházíme na její levý břeh a pak už jen sledujeme zdejší naučnou stezku. Vidíme tak různá malebná zákoutí, vodní plochy, lesy či louky, ale také různé druhy rostlin, ptáků, brouků nebo měkkýšů. Tuto oblast lze přirovnat k jistebnickým a polaneckým rybníkům, ale zatím není tak známá ... proto je zde mnohem menší turistický ruch.

 Další letošní výlet na kolech zahajujeme po cyklotrase A z Ostravy-Hrabůvky přes Výškovice k rozcestí Na Honculi. Po L pokračujeme přes Proskovice do Košatky. Cyklotrasa č. 6135 nás po chvíli přivádí do Staré Vsi nad Ondřejnicí. Bohužel největší zdejší lákadlo, které bezpochyby představuje renesanční zámek se sgrafitovou výzdobou, se momentálně z větší části skrývá pod lešením a plachtou. Bereme tedy zavděk alespoň kostelem Narození sv. Jana Křtitele. Zanedlouho se ocitáme v Brušperku, kde nás čeká krátká přestávka a změna trasy za č. 6006. Přes Fryčovice míříme do hukvaldské části Rychaltice. V hospodě U Richarda si dopřáváme oběd. Následuje Dolní Sklenov a poté už slavnostně stoupáme ke známé hukvaldské oboře. Odměňujeme se v cukrárně a kavárně s příznačným názvem Ráj na zemi. Další metry ukrajujeme po Greenway K–M–W. Přes Hájov (Příbor), Kateřinice a Trnávku se vracíme do Staré Vsi nad Ondřejnicí. Odsud nás vede U a Radhošťská (PG01) do minipivovaru v Krmelíně (U Hodže). Tady přijíždíme – doprovázeni hromy a blesky – s prvními kapkami deště a máme tak alespoň důvod se chvíli zdržet. Když se počasí trochu umoudří, pokračujeme do Staré Bělé, odkud je to již jen kousek zpátky do Hrabůvky.

 Na posledním společném vícedenním přechodu nějakého pohoří jsme z pochopitelných důvodů byli téměř před čtyřmi lety. Nastal tedy nejvyšší čas tuto situaci napravit. Vybíráme si slovenskou Veľkou Fatru. Ta je sice nižší a turisty o něco méně navštěvovaná než známější Malá Fatra, ale krásou rozhodně nezaostává. Kvůli dopravním komplikacím poněkud měníme původní plán a vycházíme v pátek odpoledne ze známé obce Vlkolínec (památka UNESCO) nedaleko Ružomberoku. Po žluté turistické značce stoupáme do sedla Pod Sidorovom. Pokračujeme po zelené do sedla Vtáčnik (Pod Vtáčnikom) a dále do Vyšného Šiprúnskeho sedla. V jeho blízkosti si nacházíme nocležiště a po večeři se ukládáme ke spánku.

 Na další letošní vernisáž je sice nutné zajet do Orlové, ale zase se jedná rovnou o zahájení dvou výstav současně. V malé galerii zdejšího domu kultury představuje svá díla mladá umělkyně Anna Hrbáčová. Tato absolventka oboru grafický design (zaměření klasická a počítačová grafika) Střední umělecké školy v Ostravě, nyní studentka Universität für angewandte Kunst ve Vídni, se věnuje grafice, kresbě i malbě. Přeci jen však převažuje grafika, což je patrné nejen z předvedených děl, ale hlavně z nadšení, s jakým o jednotlivých oblastech své tvorby mluví. Podle vlastních slov v poslední době začíná experimentovat i s vícebarevnou grafikou, nicméně již z názvu výstavy každý pochopí, jaká barva je jí nejbližší. Nosný prvek tvoří pochopitelně práce z poslední doby, ovšem naleznete zde rovněž starší díla nebo katalogy dřívější tvorby. Samotná výstava je prodejní a zájemci si tak mohou odnést domů nejen některá z vystavených děl, ale také například grafické listy.

 Ve velké galerii se pak příchozí setkají především s tvorbou Mariany Há (vlastním jménem Marie-Anna Horská, rozená Růžičková). Ta představuje své malby – velkou část tvoří květinová zátiší, ale spatříte i několik triptychů, jež obsahují závažnější témata (např. Prvotní hřích). Neméně důležitou součástí výstavy jsou rovněž díla studentů Mariany Há, která se živí jako učitelka; kromě výtvarného umění se však věnuje také literatuře a vydala několik básnických sbírek.

 Hned po jednodenním odpočinku nás čeká další cyklistický výlet. Tentokrát se jedná o třetí ročník naší tradiční jarní akce nedaleko lázní v Klimkovicích. Sraz máme až na místě, tudíž každý přijíždí z jiného směru, někteří pak přicházejí pěšky. Konkrétně my jedeme po cyklotrasách A do Polanky nad Odrou, I a 6011 do Klimkovic a nakonec po zelené turistické značce proti proudu Polančice ke Kouzelné studánce ve Zbyslavicích. Tady nás čeká dlouhý odpočinek doplněný opékáním párků, klobás a dalších dobrot. Poté se vydáváme po zelené zpět do Klimkovic, z nichž pokračujeme dále až do Jistebníku. Ve známé restauraci U Matěje se občerstvujeme, načež oblíbenou trasou mezi zdejšími rybníky směřujeme přes Polanku nad Odrou do Hrabůvky.

 První letošní cyklovýlet rozhodně nepatří k nejkratším, nicméně volíme alespoň rovinatý profil. Začínáme podél řeky Ostravice po cyklostezce E, kterou u Slezskoostravského hradu měníme za J. Míjíme soutok Odry a Ostravice, z Koblova se necháváme vést trasou G a v Antošovicích odbočujeme po č. 6109 kolem rybníka Mžikovec. Zanedlouho přijíždíme do Bohumína. Tady si prohlížíme pěchotní srub MO-S5 Na Trati i opodál stojící dvojici kaplí – Pustyňa a Všech svatých. Hraniční přechod ani nepostřehneme, přesto se vzápětí ocitáme v Polsku. V obci Chałupki stojí za zmínku pałac Rotszyldów s parkem, dětským hřištěm a několika nádhernými modely známých polských pamětihodností. Pokračujeme po cyklostezce 355Z podél Odry až k rozhledně. Dále následuje Zabełków a opět Chałupki. Skrz téměř neviditelnou dvojici hraničních přechodů přejíždíme zpátky do naší republiky, konkrétně do Šilheřovic. Žlutá turistická značka nás vede Černým lesem přes Koblov do areálu hornického musea Landek. Zdejší harendu sice okupuje značné množství cyklistů, ale zaslouženou odměnu si nemůžeme nechat ujít. Na závěr se podél Odry cyklotrasami G, L a A vracíme domů.

 Když už jsme se ocitli poblíž známého ostravského dopravního uzlu na Hranečníku, rozhodujeme se, že kromě výstavy citrusů navštívíme ještě nedaleký Slezskoostravský hrad. Vycházíme tedy z Hranečníku a postupujeme po místní cyklotrase O. Ta vede většinou podél tramvajové tratě nebo řeky Lučina. Cestou toho moc k vidění není, snad jen spousta kvetoucích jarních rostlin. Prostě se jedná o příjemnou a nenáročnou podvečerní procházku. Potkáváme několik jezdců na koních a vzápětí se již ocitáme u hradu. Ten momentálně prochází rekonstrukcí, a tak jsou některé exposice nepřístupné. Na druhou stranu se zase neplatí vstupné. Po krátké prohlídce a občerstvení se vracíme tramvají zpět na Hranečník.

 Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Ostravské university pořádá několikrát za rok různé tematicky zaměřené výstavy. Můžete se tak setkat například s orchidejemi, paprikami, sukulenty apod. Zahrada není běžně přístupná; chcete-li se do těchto prostor podívat, máte jedinečnou možnost právě v termínu konání některé akce. Pokud se vám rostliny alespoň trochu líbí, doporučujeme si udělat čas a tuto nepříliš známou ostravskou atrakci navštívit. Konkrétně během tohoto týdne si mohou příchozí v jednom z několika zdejších skleníků prohlédnout především různé druhy citrusů, ale k vidění je samozřejmě i celá řada jiných rostlin (např. masožravé) či venkovní exposice. 

 Za jednu z největších ostravských kulturních událostí tohoto roku lze bezpochyby označit zahájení provozu městské galerie PLATO v dočasných prostorách bývalého hobbymarketu Bauhaus. Většina obyvatel moravskoslezské metropole sice pravděpodobně netrpělivě očekává slíbenou rekonstrukci budovy jatek, kam se má galerie nakonec přestěhovat, ale na druhou stranu jsou titíž lidé – po všeobecně známých peripetiích se vznikem důstojných výstavních prostor – bezpochyby vděčni alespoň za momentální stav. A protože několik let vyklizený objekt potřebuje nejdříve zařídit, v letošním roce nás čeká řada výstav nazvaných Dočasné struktury, které budou postupně sloužit k vytvoření funkčního zázemí galerie. Dnes se v rámci Dočasných struktur 1 mohli návštěvníci seznámit s knihovnou, bistrem a prodejnou. Neméně důležitou výzdobu „5000 m2 pro umění“ tvoří díla laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého ze sbírky Magnus Art. Vernisáže se zúčastnila nejen celá řada osobností zdejšího kulturního života, ale i „obyčejní“ příznivci umění. Marně vzpomínám, na které vernisáži v poslední době se sešlo několik stovek lidí. A převážná část z nich odcházela bezpochyby nadšená ... důkazem budiž například velmi pochvalná recenze Ivana Mottýla, který se dokonce nebojí mluvit o „zázraku nedaleko Stodolní“. Zahájení se ujali ředitel galerie Marek Pokorný a primátor města Tomáš Macura. Nepatrnou vadou na kráse celého podvečera bylo snad jen horší ozvučení při úvodních projevech ... ale kdo by hledal chyby na tak slavnostní a dlouho očekávané chvíli, že?

 Dnes nás čeká poměrně odpočinkový výlet, jehož hlavním cílem je jedno z nejznámějších beskydských míst, které se nám ovšem doposud nějak vyhýbalo. Vycházíme od hotelu Rajská bouda v Malenovicích po žluté turistické značce. Tu však zanedlouho opouštíme a odbočujeme neznačenou pěšinou k přírodní památce Vodopády Satiny. Postupujeme proti proudu vodního toku a míjíme řadu peřejí, kaskád či vodopádů. Na rozcestí U Korýtka se napojujeme na žlutou Medvědí stezku, po níž stoupáme ke známému hostinci U Veličků. Odpočíváme a občerstvujeme se, načež vyrážíme dále. Přes Albínovo náměstí se dostáváme k restauraci U Zbuja, kde nás čeká další občerstvení. Úbočím Ostré hory scházíme kolem Medvědí skály na cestu, která nás přivádí ke sjezdovce v Malenovicích. Po prudším sestupu před sebou máme už jen několik závěrečných metrů k Rajské boudě.

 Poslední den před návratem ze Slovenska máme ještě naplánovanou návštěvu Múzea oravskej dediny v Zuberci, konkrétně v místní části Brestová. Začíná silně sněžit, takže skansen získává poněkud zvláštní atmosféru a především se – navzdory velikonočnímu programu – nemusíme prodírat davem jiných návštěvníků, protože jsme tady téměř sami. Areál je rozdělen do pěti částí (Dolnooravský rínok, Hornooravská ulica, Goralské lazy, Kostol s cintorínom a Mlynisko s vodnými technickými stavbami). Celkem zde naleznete na tři desítky různých staveb, které sem byly přemístěny z různých obcí Oravy. Prohlédnout si tak můžete větší i menší usedlosti, řemeslnické dílny, školu, mlýn, zvonici a další budovy.

 Sobotní výlet začínáme v Oravici za drobného deště, který ovšem zanedlouho ustává a během dne (navzdory předpovědi) nakonec převažuje jasné nebo polojasné počasí. Po naučné stezce (náučný chodník) Antona Kocyana stoupáme místní sjezdovkou na horu Krúpová. Cestou míjíme záplavu květů šafránu karpatského. Nad osadou měníme značku za žlutou, která nás záhy přivádí na rozcestí Vyšné diely. Odsud je to již jen kousek po modré na vrchol Magura (1232 m. n. m.). Znovu se napojujeme na NS Antona Kocyana a scházíme do Tiché doliny (údolí řeky Oravica). Na rozcestí Pod Šatanovou odbočujeme k ústí Juráňovy doliny, která je ale bohužel v tomto ročním období z důvodu ochrany přírody uzavřená. Po žluté přecházíme na rozcestí Pod Suchou dolinou. Tady stojí za zmínku Sirkový (sirný) pramen. Bobroveckou dolinou se stejnojmenným potokem se vracíme do Oravice. Před samotnou obcí ještě doporučujeme rašeliniště Peciská s povalovým chodníkem a malou rozhlednou.

 Po ranní prohlídce Brestovské jeskyně se přesouváme na parkoviště lyžařského střediska Roháče Spálená. Vycházíme po zelené turistické značce na rozcestí Šindľovec, kde se napojujeme na červenou. Začínáme zvolna stoupat na Adamcuľu. Navzdory vysloveně jarnímu počasí a teplotě téměř 20 °C se všude nachází množství sněhu – to ovšem v nadmořské výšce přes 1000 metrů není nic překvapivého. Z Adamcuľy odbočujeme po žluté a modré. Sklon svahu se postupně stává prudší, ale zakrátko se ocitáme u Roháčského vodopádu. Jeho podstatná část je samozřejmě zamrzlá, což mu dodává na kráse. Když se dostatečně vynadíváme, vracíme se zpět na Adamcuľu a pokračujeme po červené k Ťatliakovu jezeru. Opodál se nachází stejnojmenná chata, ale v tomto období je zavřená, pročež musíme vzít zavděk vlastními zásobami. Poté se vydáváme na zpáteční cestu údolím Studeného potoka. Dopřáváme si výborný oběd v restauraci Šindľovec a po krátkém přejezdu autem nás čeká zasloužená relaxace v aquaparku Meander v osadě Oravice (část Vitanové).

 V pátek pokračujeme ve své cestě po Oravě. Ráno nás čeká soukromá návštěva Brestovské jeskyně v Zuberci. Tato nepříliš známá turistická atrakce byla pro návštěvníky zpřístupněná teprve před necelými dvěma roky a rozhodně zde nemůžete čekat betonové chodníky nebo elektrické osvětlení. Před vstupem dostanete přilbu s čelovkou ... a co si sami nenasvítíte, to neuvidíte. Prohlídková trasa je samozřejmě usnadněna například železnými schody, ale celkově patří jeskyně k těm méně návštěvnicky přívětivým, což je právě skutečnost, která nás láká nejvíce. Krápníková výzdoba (jež v jiných jeskyních obvykle představuje největší lákadlo) je tady poměrně chudá, ale nějaké stalaktity či stalagmity určitě najdete. Poměrně často se setkáte s různými sintrovými brčky, povlaky či jezírky. Za jednu z největších zdejších vzácností lze považovat dobře ukrytou ukázku aragonitové výzdoby (nepříliš častá forma uhličitanu vápenatého). Při troše štěstí můžete spatřit i některého ze zimujících netopýrů. Víceméně celým podzemím prolíná vodní tok, jenž nedaleko vstupu vyvěrá jako Števkovský potok.

 Své čtyřdenní putování s kódovým označením SC1 po slovenské Oravě zahajujeme ve stanici Tanečník (obec Zákamenné) Oravské lesní železnice. Nejdříve si prohlížíme zdejší malé museum, načež kupujeme jízdenky. Vzhledem k nepříliš výletnímu počasí (mlha a déšť) nás cestuje velmi málo a vejdeme se tak všichni do motorové drezíny V760 2004. Vyhlídková jízda úzkokolejkou končí ve stanici Sedlo Beskyd s nedalekou rozhlednou. Pokračujeme pěšky po zelené turistické značce na rozcestí Talapkov Beskyd a dále po modré na vrchol Bednárová (1093 m. n. m.). Asi kilometr za ním stojí památník Panski Kopec. Po nějaké době přicházíme do sedla Podúšust, z něhož po žluté klesáme údolím Magurského potoka až k jeho soutoku s Jurikovým. Odsud je to již jen kousek zpět do výchozího místa.