Naším nejoblíbenějším silvestrovským výletem je výstup na druhý nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, tedy na Smrk. Ani letos si nenecháváme ujít setkání s přáteli, známými i úplně cizími lidmi. Vycházíme z parkoviště u osady Skalka v Ostravici. Po červené značce míříme k rozcestí Nad Holubčankou. Tady chvíli odpočíváme a svačíme, načež pokračujeme dále. Teprve nad rozcestím se objevuje větší množství sněhu, což – vzhledem k nedávné sněhové kalamitě – je poněkud překvapující. Několik serpentin nás přivádí na Barabskou cestu, z níž vede Knížecí chodník kolem studánky Tajemná Řásnovka do sedla Smrk. Následuje poslední výraznější stoupání, dvojice památníků (John Lennon, Jan Palach) a poté se už ocitáme spolu s desítkami dalších turistů na vrcholu. Tady probíhá již jedenáctý ročník akce Charitativní silvestrovský svařák ... jde o to, že několik dobrovolníků sem vynese desítky litrů vína, vařiče, koření a kelímky, načež příchozím v podstatě zdarma uvedený nápoj rozdávají. Na každém potom záleží, jakou částkou přispěje na bohulibé účely (například hospic Ondrášek nebo spolek Podané ruce). Bude-li vám tedy někdo vyprávět, že na Smrku dostal víno od prasete či krávy, nemusíte ho hned podezřívat, že to přehnal s oslavami. Když dostatečně oslavíme, popijeme a přispějeme, sestupujeme zpět do sedla. Z něj pak míříme po žluté na Osmeckou cestu, která vede zpět k výchozímu místu. Nesmíme ještě zapomenout na oběd v Beskydském pivovárku a poté už míříme domů.

 Po téměř dvou letech se opět vydáváme na pohodovou procházku po jednom z našich nejmalebnějších měst. V rámci akce Štramberkem za betlémy nás čeká několik desítek těchto tradičních vánočních ozdob. Začínáme jako obvykle u zdejší základní školy a hlavní ulicí (Zauličí) stoupáme vzhůru. První výrazný dojem v nás zanechává dřevěný mechanický betlém v cukrárně U Hezounů, nicméně betlémů je zde spousta a každý má své kouzlo. Přes Dolní a Horní Baštu se dostáváme na náměstí s nepříliš nápaditým jménem Náměstí. V kostele sv. Jana Nepomuckého si vychutnáváme soukromý varhanní koncert, v jehož průběhu se dozvídáme spoustu zajímavých informací o tomto úžasném nástroji. Odvážnější návštěvníci si dokonce na něj mohou zkusit zahrát. Během hudebního představení nám docela vyhládne, a tak bereme zavděk obědem v restauraci hotelu Štramberk. Následně si nemůžeme odpustit ochutnávku štramberských uší a výstup k rozhledně (původně hradní věži) Trúba. Ta je sice v tomto ročním období zavřená, nicméně i z její blízkosti se nabízí nádherné výhledy do okolí. Pomalu se začínáme vracet k výchozímu místu. Z něj pak ještě odbočujeme do Národního sadu k proslulé jeskyni Šipka.

 Dnes nás čeká krátká procházka v okolí centra Ostravy. Začínáme u Forum Nová Karolina, odkud naše kroky míří k výstavišti Černá louka. Tady startuje poznávací hra určená především dětem, nicméně i dospělí se během ní dozvědí spoustu zajímavostí z historie Ostravy. Postupně jdeme kolem Slezskoostravského hradu a bývalého dolu Trojice k mostu Miloše Sýkory. Dále směřujeme podél řeky Ostravice k Nové radnici. V přilehlých Komenského sadech si prohlížíme výstavu Sochy!!! ...vypráví své příběhy (Michal Trpák a Jakub Flejšar). Poté už jedeme dvěma výtahy na vrchol radniční věže, přičemž si cestou vyzvedáváme odměnu za úspěšné splnění všech herních úkolů. Počasí sice není úplně ideální, nicméně i tak toho vidíme poměrně dost.

 Po včerejší nenáročné návštěvě štáblovického zámku dnes vyrážíme na delší výlet. Začínáme u vlakového nádraží ve Frýdlantě nad Ostravicí a kromě pár set metrů ke konci se celou dobu necháváme vést černou Čapí stezkou (jedna z tras projektu Po medvědích tlapkách). Za řekou Ostravicí mírně stoupáme do části Lubno, kde se nachází letiště. Pokračujeme vzhůru do malenovické části Borová, v níž si prohlížíme kostel sv. Ignáce z Loyoly a z blízké vyhlídky pozorujeme Ondřejník. Přecházíme k potoku Satina a podél jeho toku se dostáváme do areálu Ydykseb. Nachází se zde pension, koňské stáje a jízdárna, nicméně nás nejvíce zajímá restaurace, v níž si objednáváme oběd. Poté se už kolem kaple a památníku obětem I. světové války vracíme do centra Frýdlantu, kde se ještě odměňujeme v kavárně Libuška.

 Mezi tradičními vánočními aktivitami (jako například rozbalování dárků, sledování pohádek, vaření punče nebo návštěvy rodinných příslušníků) si nacházíme čas na nenáročný výlet do obce Štáblovice v blízkosti Opavy. Naším cílem je nádherně zrekonstruovaný zámek, v kterém probíhají vánoční prohlídky. Kromě klasických informací o historii či předchozích majitelích se tudíž rovněž dozvídáme něco o vánočních zvycích a můžeme se setkat s vánočními stromečky, betlémem a několika čerty. Bohužel se uvnitř až na pár výjimek nesmí fotografovat, tudíž interiérových snímků uvidíte jen několik. Za zmínku stojí i upravený park obklopující zámek nebo restaurace, v níž si dopřáváme oběd. Smíšené pocity tak máme jen ze současného majitele – ačkoliv paní průvodkyně jeho identitu až úzkostlivě tají a rovněž na webových stránkách se všude hovoří pouze o novém majiteli, není příliš složité jeho jméno dohledat. A tak na jednu stranu oceňujeme záslužnou práci v těchto místech, ovšem na druhou stranu nemůžeme zapomenout na zřícení ostravského obchodního domu Ostravica-Textilia při nepovolených opravách a následné mnohaleté chátrání této významné budovy. Obyvatelé Opavy pak mají podobné zkušenosti s Bredou.

 Ani letos si nemůžeme odpustit tradiční štědrodenní výlet. Tentokrát míříme do Domašova nad Bystřicí. Z náměstí vycházíme po místní červené Domašovské trase, kterou však přibližně po kilometru opouštíme a neznačenou cestou míříme do někdejšího kamenolomu. Následně pokračujeme nad lom, kde se napojujeme na cyklotrasu č. 6108. Ze sedla pod vrcholem Tanečná nás vede opět Domašovská trasa do údolí Bystřice, kde se k nám připojuje stejnojmenná naučná stezka a modrá značka. Postupně míjíme studánku Nad Tratí, břidlicový lom Jívová, Domašovský tunel a pstruží líheň Bělá. Poslední dnešní stoupání nás přivádí na vrchol skalního masivu Malý Rabštýn. Následuje několik závěrečných výškových metrů a potom už přes přírodní památku Kamenné proudy u Domašova klesáme k Bystřici, podél jejíhož toku se vracíme na výchozí místo.

 Jestliže minulý víkend na Lysé hoře byla trocha sněhu a množství mlhy (resp. nízké oblačnosti), dnes si naopak užíváme spousty sněhu i sluníčka. Ono tedy mraků je poměrně hodně, ale vzhledem k inverzi leží v údolí pod námi, což znamená jeden z těch nezapomenutelných horských výletů, které se vám vydaří pouze několikrát za život. Začínáme jako obvykle na parkovišti u autobusového a vlakového nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí, odkud zvolna stoupáme po modré značce. První delší zastávka nás čeká u známého lesního baru, v němž si dopřáváme malé občerstvení a něco na zahřátí. Zanedlouho se ocitáme u vyhořelé chaty Solárka a chátrající chaty Ondřejník. Dále se zde nachází funkční občerstvení Ondřejníček, kaple sv. Antonína a poměrně nově rovněž srdce rádia Orion či dřevěná socha Jany Vytřasové Legenda o divé Haně. Pokračujeme do sedla Ondřejník, z něhož míříme na stejnojmenný vrchol. Postupně se nám otevírají již avizované výhledy na údolní inverzi. U vrcholového kříže chvíli odpočíváme a poté se už vydáváme na sestup. Za rozcestím Kubalánky odbočujeme na neznačenou cestu, která nás přivádí zpět do Frýdlantu nad Ostravicí. Na závěr obědváme v osvědčené restauraci Park.

 Přibližně o dva týdny později než vánoční trhy na Masarykově náměstí v centru města navštěvujeme ty na náměstí Ostrava-Jih v Hrabůvce. Dnes zde probíhá hudební program pro děti, nicméně my dříve narození oceňujeme spíše různé druhy punče, případně širokou nabídku řeznických či uzenářských výrobků. Dále jsou návštěvníkům k dispozici různé atrakce – malý kolotoč, svezení na velbloudovi, další zvířátka, možnost vyzkoušet si kovářské řemeslo a v neposlední řadě celá řada stánků s vánočním sortimentem i s občerstvením. Chybět pochopitelně nesmí vánoční strom ani betlém.

 Na dnešní výlet vyrážíme netradičně až odpoledne. Původně je totiž akce plánována jako cesta za západem slunce na Lysé hoře, nicméně už během dopoledne je nám z předpovědi počasí jasné, že se žádné úchvatné výhledy konat nebudou. To nám ale ve výstupu na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd rozhodně nebrání. Proto kolem druhé hodiny začínáme stoupat z parkoviště u hotelu Petr Bezruč v Malenovicích po zelené turistické značce, abychom se za chvíli na úbočí Kykulky napojili na modrou. Závěrečná partie vede po žluté bývalou severní sjezdovkou, načež se ocitáme v mlhavém cíli. Po nezbytných oslavách se občerstvujeme v chatě Emil Zátopek – Maraton. Vycházíme do tmy a vzhledem ke sněhové (místy zledovatělé) pokrývce okamžitě nasazujeme tzv. nesmeky. Sestupová trasa z velké části kopíruje tu výstupovou, pouze si dopřáváme krátkou odbočku k památníku Ivančena.

 Tradiční akce Česko zpívá koledy se koná letos již po dvanácté a jak vyplývá z názvu, jedná se o to, že ve stejnou dobu probíhá na mnoha místech naší republiky hromadný zpěv několika předem určených koled či jiných vánočních písní. My si tentokrát vybíráme oblast Dolních Vítkovic. Přicházíme docela s předstihem, tudíž ještě stíháme zvukovou zkoušku, drobné občerstvení i něco na zahřátí. Hlavními protagonisty jsou známé osobnosti (nejen) ostravské hudební scény – Jiří Krhut, Pavel Sotoniak, Mario Šeparović a Nikos Petros Kuluris. Opomenout pochopitelně nesmíme ani dva sbory, tedy Mužský pěvecký sbor Vítkovice a Dětský sbor MŠ Adamusova. Důležitou součástí je rovněž přibližně stovka příchozích návštěvníků, kteří většinou nezpívají tak dokonale jako uvedení profesionálové, nicméně zapojují se minimálně se stejnou chutí.

 V rámci Ostravských Vánoc dnes na Masarykově náměstí vystupuje s přibližně hodinovým programem populární zpěvák, který je známý jako Pokáč (vlastním jménem Jan Pokorný). Jak říká v úvodu, připravil si set vánočních písní ... což jsou vlastně jeho běžné písně, ale s patřičným komentářem, který je zařazuje do období Vánoc. Nesmí tak chybět největší hity jako Mám doma kočku, Cowboy nebo V lese. Náměstí bylo více než slušně zaplněné a lidé si navzdory značné zimě koncert patřičně užili. Veliké uznání si ovšem zaslouží hlavně samotný interpret, protože hrát v mrazivém počasí hodinu na kytaru a ukulele je (i přes přítomné teplomety) obdivuhodný počin.

 Po devíti letech se opět vydáváme do Vídně na vánoční (adventní) trhy. Tentokrát ovšem tuto akci – spolu s dalšími přibližně 40 účastníky – pojímáme jako dvoudenní. V dopoledních hodinách vystupujeme z autobusu u Naturhistorisches a Kunsthistorisches Museum a první naši zastávku tak pochopitelně představuje nedaleký palácový komplex Hofburg (dnes sídlo presidenta, národní knihovny a několika museí). Na Michaelerplatz s římskými vykopávkami ochutnáváme první dnešní punč. Dále pokračujeme kolem mnoha významných míst (stáje španělské jezdecké školy v paláci Stallburg, Albertina, Café Sacher, Wiener Staatsoper či Albertina Modern) na Karlsplatz, kde se nachází další stánky s vánočním sortimentem. Za Schwarzenbergplatz s památníkem Rudé armády, jehož část dnes září ukrajinskými barvami, si prohlížíme Unteres a Oberes Belvedere včetně přilehlých zahrad. Následně směřujeme na Stephansplatz, přičemž cestou obědváme v jedné z mnoha zdejších restaurací. Poté už navštěvujeme Stephansdom a nemůžeme si samozřejmě nechat ujít ani výstup na vyhlídkovou jižní věž. Nakonec okolo dalších pamětihodností (Peterskirche, Ferstel Passage nebo Burgtheater) jdeme na Rathausplatz, kde se nějakou dobu zdržujeme ... kromě stánků s punčem a jídlem zde naleznete například kolotoč či kluziště. Výchozí místo je nedaleko (za sídlem parlamentu) a z něj nás autobus odváží do obce Zaječí.

 Dnes se pohybujeme střídavě na území lázeňské obce Teplice nad Bečvou a střídavě na území Hranic. Parkujeme u Janáčkova zdroje a nejdříve pochopitelně procházíme lázeňský areál. Poté míříme po zelené značce podél Bečvy, od níž záhy odbočujeme proti proudu potoka Krkavec. Odpočíváme u studánky Mariánské údolí, načež kolem Temných skal pokračujeme k Valšovickým jezírkům. Nad pramenem Krkavce se napojujeme na červenou, která nás kolem pomníku Josefa Pitrona (ředitel školního polesí a učitel na lesnické škole) přivádí zpět do Teplic nad Bečvou. Postupně si prohlížíme několik křížů, kapli Nejsvětější Trojice, dřevěný betlém, Jurikův pramen nebo pamětní desku objevitelské cesty do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Nakonec se přesouváme autem do restaurace Stará střelnice v Hranicích, kde si dopřáváme zasloužený oběd.

 Během dvou týdnů již třetí vernisáž ... tentokrát v hlučínském Červeném kostele vystavuje zdejší rodačka Anna Hrbáčová. Jedná se o mladou grafičku, která má za sebou studia na Střední umělecké škole v Ostravě a následně na Universität für angewandte Kunst ve Vídni včetně stáží v Krakově a v St. Louis. Pod názvem Krasohled dnes návštěvníky seznamuje se svou babičkou a prostředím, v němž babička bydlí. Můžeme tak spatřit typické venkovské motivy – přírodu, sad, ovoce, zeleninu či slepice; v některých případech nás autorka nechává nahlédnout i do interiérů. To vše Anna fotila a nyní příchozím presentuje ve formě sítotisků se znatelnými barevnými kanály CMYK. Doplňkem čtrnácti sítotisků jsou potom dvě olejomalby. Úvodní slova kromě samotné autorky pronesl kunsthistorik a kurátor Martin Mikolášek, hudební vystoupení na varhany pak obstarala Kornelie Šnapková.

 Začínáme v turisticky atraktivní obci Hukvaldy, nicméně zdejší hlavní lákadlo (tedy zříceninu stejnojmenného hradu) vynecháváme. Vycházíme po naučné stezce Leoš Janáček očima dětí, kterou však záhy opouštíme a stoupáme Hornosklenovskou roklí ke kapli se zvoničkou a studánkou. Zanedlouho se u studánky Korýtka vracíme na naučnou stezku, která míří úbočím Fojtových vrchů na Vrchy (425 m n. m.). Tady stojí další zvonička a rovněž se nabízí nádherný výhled na blízké Hukvaldy či vzdálenější Příbor, ovšem vzhledem k aktuálnímu počasí toho moc nevidíme. Sestupujeme k minipivovaru Hukvaldy a dále pokračujeme proti proudu Ondřejnice. U někdejšího koupaliště odbočujeme k Janáčkově lavičce, od níž je vidět hrad Hukvaldy. Za lavičkou stoupáme po modré turistické značce. Z té však u Žabáka uhýbáme a pěšinou se brzy dostáváme na nejvyšší bod dnešní trasy – 546 metrů vysokou Zadní Babí horu. Vracíme se na modrou, již na blízkém rozcestí měníme za zelenou. Poslední stoupání nás od Ondřejnice přivádí zpět do centra Hukvald. V pekárně ještě kupujeme pověstné frgály a potom už se přesouváme na okraj Příbora do restaurace U Čápa na svatomartinské menu ... tedy předkrm (husí paštika), polévku (husí kaldoun), hlavní jídlo (pochopitelně husa se zelím a knedlíky) a závěrečný koláč (ten už z husy nebyl). Prostě dokonalé zakončení výletu...