První letošní cyklovýlet rozhodně nepatří k nejkratším, nicméně volíme alespoň rovinatý profil. Začínáme podél řeky Ostravice po cyklostezce E, kterou u Slezskoostravského hradu měníme za J. Míjíme soutok Odry a Ostravice, z Koblova se necháváme vést trasou G a v Antošovicích odbočujeme po č. 6109 kolem rybníka Mžikovec. Zanedlouho přijíždíme do Bohumína. Tady si prohlížíme pěchotní srub MO-S5 Na Trati i opodál stojící dvojici kaplí – Pustyňa a Všech svatých. Hraniční přechod ani nepostřehneme, přesto se vzápětí ocitáme v Polsku. V obci Chałupki stojí za zmínku pałac Rotszyldów s parkem, dětským hřištěm a několika nádhernými modely známých polských pamětihodností. Pokračujeme po cyklostezce 355Z podél Odry až k rozhledně. Dále následuje Zabełków a opět Chałupki. Skrz téměř neviditelnou dvojici hraničních přechodů přejíždíme zpátky do naší republiky, konkrétně do Šilheřovic. Žlutá turistická značka nás vede Černým lesem přes Koblov do areálu hornického musea Landek. Zdejší harendu sice okupuje značné množství cyklistů, ale zaslouženou odměnu si nemůžeme nechat ujít. Na závěr se podél Odry cyklotrasami G, L a A vracíme domů.

 Když už jsme se ocitli poblíž známého ostravského dopravního uzlu na Hranečníku, rozhodujeme se, že kromě výstavy citrusů navštívíme ještě nedaleký Slezskoostravský hrad. Vycházíme tedy z Hranečníku a postupujeme po místní cyklotrase O. Ta vede většinou podél tramvajové tratě nebo řeky Lučina. Cestou toho moc k vidění není, snad jen spousta kvetoucích jarních rostlin. Prostě se jedná o příjemnou a nenáročnou podvečerní procházku. Potkáváme několik jezdců na koních a vzápětí se již ocitáme u hradu. Ten momentálně prochází rekonstrukcí, a tak jsou některé exposice nepřístupné. Na druhou stranu se zase neplatí vstupné. Po krátké prohlídce a občerstvení se vracíme tramvají zpět na Hranečník.

 Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Ostravské university pořádá několikrát za rok různé tematicky zaměřené výstavy. Můžete se tak setkat například s orchidejemi, paprikami, sukulenty apod. Zahrada není běžně přístupná; chcete-li se do těchto prostor podívat, máte jedinečnou možnost právě v termínu konání některé akce. Pokud se vám rostliny alespoň trochu líbí, doporučujeme si udělat čas a tuto nepříliš známou ostravskou atrakci navštívit. Konkrétně během tohoto týdne si mohou příchozí v jednom z několika zdejších skleníků prohlédnout především různé druhy citrusů, ale k vidění je samozřejmě i celá řada jiných rostlin (např. masožravé) či venkovní exposice. 

 Za jednu z největších ostravských kulturních událostí tohoto roku lze bezpochyby označit zahájení provozu městské galerie PLATO v dočasných prostorách bývalého hobbymarketu Bauhaus. Většina obyvatel moravskoslezské metropole sice pravděpodobně netrpělivě očekává slíbenou rekonstrukci budovy jatek, kam se má galerie nakonec přestěhovat, ale na druhou stranu jsou titíž lidé – po všeobecně známých peripetiích se vznikem důstojných výstavních prostor – bezpochyby vděčni alespoň za momentální stav. A protože několik let vyklizený objekt potřebuje nejdříve zařídit, v letošním roce nás čeká řada výstav nazvaných Dočasné struktury, které budou postupně sloužit k vytvoření funkčního zázemí galerie. Dnes se v rámci Dočasných struktur 1 mohli návštěvníci seznámit s knihovnou, bistrem a prodejnou. Neméně důležitou výzdobu „5000 m2 pro umění“ tvoří díla laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého ze sbírky Magnus Art. Vernisáže se zúčastnila nejen celá řada osobností zdejšího kulturního života, ale i „obyčejní“ příznivci umění. Marně vzpomínám, na které vernisáži v poslední době se sešlo několik stovek lidí. A převážná část z nich odcházela bezpochyby nadšená ... důkazem budiž například velmi pochvalná recenze Ivana Mottýla, který se dokonce nebojí mluvit o „zázraku nedaleko Stodolní“. Zahájení se ujali ředitel galerie Marek Pokorný a primátor města Tomáš Macura. Nepatrnou vadou na kráse celého podvečera bylo snad jen horší ozvučení při úvodních projevech ... ale kdo by hledal chyby na tak slavnostní a dlouho očekávané chvíli, že?

 První letošní námi navštívený koncert se koná v divadelním sále Domu kultury města Ostravy a svými písničkami i vtipnými průpovídkami nás baví skupina Hop Trop. Na rozdíl od Country fontány v roce 2016, kdy se ze zdravotních důvodů proměnili v duo, se tentokrát představují v plné tříčlenné sestavě, tedy Jaroslav Samson Lenk, Jaromír Šroub Vondra a Ladislav Huberťák Kučera. Zazněla celá řada známých hitů (např. Amazonka, Vodácká holka, Jonatán, Betty, Škrábej, Tři kříže, Kláda, Nehrálo se o ceny), ale i těch méně známých či novějších písní. Prostě tradičně příjemný večer...

 Dnes nás čeká poměrně odpočinkový výlet, jehož hlavním cílem je jedno z nejznámějších beskydských míst, které se nám ovšem doposud nějak vyhýbalo. Vycházíme od hotelu Rajská bouda v Malenovicích po žluté turistické značce. Tu však zanedlouho opouštíme a odbočujeme neznačenou pěšinou k přírodní památce Vodopády Satiny. Postupujeme proti proudu vodního toku a míjíme řadu peřejí, kaskád či vodopádů. Na rozcestí U Korýtka se napojujeme na žlutou Medvědí stezku, po níž stoupáme ke známému hostinci U Veličků. Odpočíváme a občerstvujeme se, načež vyrážíme dále. Přes Albínovo náměstí se dostáváme k restauraci U Zbuja, kde nás čeká další občerstvení. Úbočím Ostré hory scházíme kolem Medvědí skály na cestu, která nás přivádí ke sjezdovce v Malenovicích. Po prudším sestupu před sebou máme už jen několik závěrečných metrů k Rajské boudě.

 Poslední den před návratem ze Slovenska máme ještě naplánovanou návštěvu Múzea oravskej dediny v Zuberci, konkrétně v místní části Brestová. Začíná silně sněžit, takže skansen získává poněkud zvláštní atmosféru a především se – navzdory velikonočnímu programu – nemusíme prodírat davem jiných návštěvníků, protože jsme tady téměř sami. Areál je rozdělen do pěti částí (Dolnooravský rínok, Hornooravská ulica, Goralské lazy, Kostol s cintorínom a Mlynisko s vodnými technickými stavbami). Celkem zde naleznete na tři desítky různých staveb, které sem byly přemístěny z různých obcí Oravy. Prohlédnout si tak můžete větší i menší usedlosti, řemeslnické dílny, školu, mlýn, zvonici a další budovy.

 Sobotní výlet začínáme v Oravici za drobného deště, který ovšem zanedlouho ustává a během dne (navzdory předpovědi) nakonec převažuje jasné nebo polojasné počasí. Po naučné stezce (náučný chodník) Antona Kocyana stoupáme místní sjezdovkou na horu Krúpová. Cestou míjíme záplavu květů šafránu karpatského. Nad osadou měníme značku za žlutou, která nás záhy přivádí na rozcestí Vyšné diely. Odsud je to již jen kousek po modré na vrchol Magura (1232 m n. m.). Znovu se napojujeme na NS Antona Kocyana a scházíme do Tiché doliny (údolí řeky Oravica). Na rozcestí Pod Šatanovou odbočujeme k ústí Juráňovy doliny, která je ale bohužel v tomto ročním období z důvodu ochrany přírody uzavřená. Po žluté přecházíme na rozcestí Pod Suchou dolinou. Tady stojí za zmínku Sirkový (sirný) pramen. Bobroveckou dolinou se stejnojmenným potokem se vracíme do Oravice. Před samotnou obcí ještě doporučujeme rašeliniště Peciská s povalovým chodníkem a malou rozhlednou.

 Po ranní prohlídce Brestovské jeskyně se přesouváme na parkoviště lyžařského střediska Roháče Spálená. Vycházíme po zelené turistické značce na rozcestí Šindľovec, kde se napojujeme na červenou. Začínáme zvolna stoupat na Adamcuľu. Navzdory vysloveně jarnímu počasí a teplotě téměř 20 °C se všude nachází množství sněhu – to ovšem v nadmořské výšce přes 1000 metrů není nic překvapivého. Z Adamcuľy odbočujeme po žluté a modré. Sklon svahu se postupně stává prudší, ale zakrátko se ocitáme u Roháčského vodopádu. Jeho podstatná část je samozřejmě zamrzlá, což mu dodává na kráse. Když se dostatečně vynadíváme, vracíme se zpět na Adamcuľu a pokračujeme po červené k Ťatliakovu jezeru. Opodál se nachází stejnojmenná chata, ale v tomto období je zavřená, pročež musíme vzít zavděk vlastními zásobami. Poté se vydáváme na zpáteční cestu údolím Studeného potoka. Dopřáváme si výborný oběd v restauraci Šindľovec a po krátkém přejezdu autem nás čeká zasloužená relaxace v aquaparku Meander v osadě Oravice (část Vitanové).

 V pátek pokračujeme ve své cestě po Oravě. Ráno nás čeká soukromá návštěva Brestovské jeskyně v Zuberci. Tato nepříliš známá turistická atrakce byla pro návštěvníky zpřístupněná teprve před necelými dvěma roky a rozhodně zde nemůžete čekat betonové chodníky nebo elektrické osvětlení. Před vstupem dostanete přilbu s čelovkou ... a co si sami nenasvítíte, to neuvidíte. Prohlídková trasa je samozřejmě usnadněna například železnými schody, ale celkově patří jeskyně k těm méně návštěvnicky přívětivým, což je právě skutečnost, která nás láká nejvíce. Krápníková výzdoba (jež v jiných jeskyních obvykle představuje největší lákadlo) je tady poměrně chudá, ale nějaké stalaktity či stalagmity určitě najdete. Poměrně často se setkáte s různými sintrovými brčky, povlaky či jezírky. Za jednu z největších zdejších vzácností lze považovat dobře ukrytou ukázku aragonitové výzdoby (nepříliš častá forma uhličitanu vápenatého). Při troše štěstí můžete spatřit i některého ze zimujících netopýrů. Víceméně celým podzemím prolíná vodní tok, jenž nedaleko vstupu vyvěrá jako Števkovský potok.

 Své čtyřdenní putování s kódovým označením SC1 po slovenské Oravě zahajujeme ve stanici Tanečník (obec Zákamenné) Oravské lesní železnice. Nejdříve si prohlížíme zdejší malé museum, načež kupujeme jízdenky. Vzhledem k nepříliš výletnímu počasí (mlha a déšť) nás cestuje velmi málo a vejdeme se tak všichni do motorové drezíny V760 2004. Vyhlídková jízda úzkokolejkou končí ve stanici Sedlo Beskyd s nedalekou rozhlednou. Pokračujeme pěšky po zelené turistické značce na rozcestí Talapkov Beskyd a dále po modré na vrchol Bednárová (1093 m n. m.). Asi kilometr za ním stojí památník Panski Kopec. Po nějaké době přicházíme do sedla Podúšust, z něhož po žluté klesáme údolím Magurského potoka až k jeho soutoku s Jurikovým. Odsud je to již jen kousek zpět do výchozího místa.

 Dnes nás čeká výlet ve Veřovických vrších (část Radhošťské hornatiny). Vycházíme od železniční stanice v Hostašovicích po červené turistické značce. Kolem studánky Jaščerka (v minulosti příklad bifurkace) a pomníku odboje (připomíná zpravodajskou skupinu Javor) směřujeme na hřeben Trojačka. Následně se pohybujeme po hranici stejnojmenné přírodní reservace. Přes několik vrcholů (např. Oprchlice) se dostáváme na nejvyšší bod dnešního putování, kterým je 709 metrů vysoká Trojačka. Z nedalekého sedla scházíme po zelené kolem Poutnické studánky na cyklotrasu č. 6016 v Mořkově. Ta nás dovede zpět k nádraží v Hostašovicích. Přejíždíme do blízkých Hodslavic, obědváme a poté se vracíme domů.

 Oproti předchozímu výletu se docela snížila teplota a navíc se ráno pohybujeme v nízké oblačnosti, což je důvod, proč plánujeme mnohem kratší trasu; v průběhu dne se však počasí výrazně zlepšuje a nakonec máme poměrně hezky. Začínáme na parkovišti u motorestu ve Starém Jičíně. Žlutá turistická značka nás kolem malé vodní nádrže na potoce Grasmanka přivádí ke kapli Panny Marie Lurdské s nedalekou Oční studánkou. Napojujeme se na místní žlutou, která přes okraj Kojetína (část Nového Jičína) stoupá na vyhlídkový vrchol Svinec (546 m n. m.). V opodál stojící stejnojmenné chatě ochutnáváme kulajdu a velikonoční speciál Master. Pokračujeme směrem na rozcestí Skalky, před nímž si ještě nepatrně zacházíme ke studánce Svinec. Přes místní sjezdovku se vracíme k Oční studánce a následně zpět k motorestu, kde nás čeká zasloužený pozdní oběd.

 Po delší době nám zase vychází volný čas i počasí, tudíž nemůžeme odolat další letošní procházce. Teploty se oproti minulému víkendu zvýšily téměř o 30 °C a dnešní výlet tak můžeme směle nazvat prvním jarním v tomto roce. Po zaparkování u koupaliště v Libotíně (část Štramberku) vycházíme po červené turistické značce. Přes rozcestí Libotín se dostáváme na vrcholy Holivák, Kocmínek a Puntík (500 m n. m.), které nabízejí nádherné výhledy po okolí. Napojujeme se na naučnou stezku Za pohledy z Rybí a scházíme přes Pstruží potok či kolem studánek U Kříže a U Dobré vody zpět na rozcestí Libotín. Tady krátce odpočíváme, načež pokračujeme úbočím vrcholů Jedle a Hlásnice zpět do Libotína.

 Dnešní výlet zahajujeme v obci Hukvaldy. Vyrážíme po naučné stezce Leoš Janáček očima dětí do místní části Horní Sklenov. Stoupáme Hornosklenovskou roklí kolem božích muk s bezejmennou studánkou a zvoničkou až k prameni Kopčanka. Nad ní se nachází Vrchy (425 m n. m.), z nichž by se naskýtaly nádherné výhledy ... kdyby bývalo bylo lepší počasí. Sestupujeme do Dolního Sklenova, kde si dopřáváme první odpočinek v hostinci U Štamgastů. Zde čepují pivo z minipivovaru Hukvaldy, tudíž zkoušíme hned několik druhů. Dále pokračujeme podél řeky Ondřejnice ke koupališti, odkud nás čeká místy poměrně strmý výstup k Janáčkově lavičce. Scházíme znovu k Ondřejnici a před sebou máme poslední cestu vzhůru – kolem památníku Leoše Janáčka se dostáváme zpět do centra. V restauraci Hukvaldská bašta obědváme a následně odjíždíme domů.