První prázdninový výlet směřujeme poněkud dále od Ostravy, konkrétně až do Velkých Karlovic. V místní části Leskové začínáme na parkovišti Velká Hanzlůvka a vycházíme po zdejším červeném okruhu. Pozvolna stoupáme až na vrchol Miloňová (846 m n. m.), kde je bezpochyby největším lákadlem rozhledna z roku 2012. Na informační tabuli se mimo jiné dočtete, že kromě tradiční funkce vyvýšeného vyhlídkového místa pro turisty slouží také lesníkům ke kontrole požárů. Po krátkém občerstvení pokračujeme po místní zelené ke zvoničce Za Miloňovou a dále na rozcestí Velká Hanzlůvka – most. Odsud nás vede opět červená k malé vodní nádrži, která je ovšem momentálně bez vody, a tak za zmínku stojí spíše opodál ležící Ladův (někdy uváděn jako Láďův) pramen s netradiční říkankou. Přilehlým lesem se vracíme zpět k autu a nakonec nás ještě čeká velmi příjemná zastávka v minipivovaru Pod Pralesem.

 Již čtvrtý ročník ostravského hudebního festivalu zaměřeného na country a folk se uskutečnil opět na Slezskoostravském hradě. Pořadatelem bylo samozřejmě Country radio a moderování se jako obvykle ujal Zdeněk Sekanina, tentokrát ovšem s netradičním parťákem Milanem Schmidtem. První vystoupení obstaral vítěz soutěže Talent Country radia, kterým se letos stala skupina Heuréka. Poté se na pódiu vystřídali Jitka Vrbová (doprovázená Janem Frühwirtem), Pavel Žalman Lohonka a jeho „spol.“, Věra Martinová s kapelou, Folk Team (třetí účast ze čtyř ročníků) a vše zakončili Taxmeni s Vráťou Vyskočilem. Psát, že se celá akce velmi povedla, by bylo nošením dříví do lesa... Dovolte mi tedy alespoň vyslovit poděkování pořadatelům za to, že na rozdíl od jiných (rádoby „prestižnějších“) akcí nezakazují běžným návštěvníkům fotografovat.

 Další významnou sportovní akcí, která se v Ostravě koná, je premiérový turnaj v plážovém volejbalu. Uskutečnil se v průmyslovém prostředí Dolních Vítkovic, což většinu účastníků příjemně překvapilo. Ačkoliv se jednalo o první ostravský turnaj série FIVB World Tour, byl rovnou čtyřhvězdičkový, tedy druhé nejvyšší kategorie. Přitom od středy do pátku se neplatilo vstupné žádné, na vyřazovací víkendové boje potom pouze symbolické. Navzdory faktu, že tribuny nebyly příliš velké a počasí (především o víkendu) venkovnímu programu většinou nepřálo, diváci dokázali vytvořit fantastickou atmosféru. Možná i díky tomu se celkovými vítězkami mezi ženami staly Barbora Hermannová a Markéta Nausch Sluková. Jenom pro úplnost dodávám, že v kategorii mužů dosáhli na nejlepší umístění své kariéry Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem, kteří v zápase o bronz neproměnili sedm mečbolů a nakonec tak skončili čtvrtí.

 Letošní rok je plný změn, a tak místo obvyklé Malé Fatry se vybraných téměř třicet turistů vydává na přechod Hrubého Jeseníku. Z vlakové stanice Branná začínáme stoupat po naučné stezce Pasák ke stejnojmenné přírodní památce s několika skalními útvary. Přes vyhlídkový Přední a Zadní Alojzov (změna značky za zelenou) scházíme do zaniklé osady Josefová, kde kromě pozůstatků několika budov (viditelná je především škola) patrně nejvíce zaujme most se zbytky někdejší lesní železnice. Zanedlouho obdivujeme vodopád Hučavy na stejnojmenném potoce. Proti jeho proudu kolem Hášovy chaty přicházíme na vrchol Vozka (1377 m n. m.). Po žluté klesáme na Trojmezí, odkud nás červená a poslední dnešní stoupání přivádí na Keprník (1423 m n. m.). Po chvíli se ocitáme u chaty Jiřího na Šeráku, kde nás čeká první nocleh.

 57. ročník našeho nejlépe obsazeného atletického mítinku tentokrát poznamenalo nepříliš příznivé počasí – tedy především co se týče návštěvnosti. A tak zatímco v minulých letech býval problém v hledišti najít několik volných míst, dnes kvůli pár kapkám deště tribuny zely prázdnotou. Na druhou stranu se často zmiňoval fenomén Bolt, protože populární jamajský sprinter loni ukončil kariéru a jeho nepřítomnost mohla další stovky lidí odlákat. Nicméně ani nedostatek diváků nezabránil ve vytvoření tradičně výborné atmosféry, a ta zase nutila závodníky k co nejlepším výkonům. Byli jsme tak svědky celé řady osobních či dokonce národních rekordů, stejně jako nejlepších letošních výkonů. Z pohledu českého fanouška za zmínku stojí například vítězství Jakuba Vadlejcha a Nikoly Ogrodníkové v oštěpu nebo třetí místa Tomáše Staňka v kouli či Simony Vrzalové v běhu na 1500 metrů. Za nejhodnotnější výkon podvečera lze rozhodně považovat 8,66 metrů dlouhý let v dálce, jehož autorem byl Juan Miguel Echevarría z Kuby. Ovšem zahanbit se nenechal ani Katařan Mutaz Essa Barshim se svými 238 centimetry ve výšce.

 Po několikaleté pauze se v rámci Ostravské muzejní noci vydáváme i na jiná místa, než je naše oblíbená Střední umělecká škola. Začínáme v Železničním muzeu moravskoslezském. To se nachází v budově nádraží Ostrava-střed a naleznete zde nejen různé (především historické) předměty související se železniční dopravou, ale také modelové kolejiště s jezdícími vláčky, několik velkých modelů lokomotiv a v neposlední řadě trenažér strojvedoucího. Další zastávku našeho putování představuje budova městské galerie PLATO, v níž nedávno proběhla vernisáž výstavy s názvem Dočasné struktury 2. Po úvodní výstavě cyklu, která návštěvníkům představila bistro, knihovnu a prodejnu, přišla tentokrát na řadu zahrada. Ačkoliv by neinformovaný člověk pravděpodobně čekal upravenou květinovou zahrádku, skutečnost je mnohem drsnější – vrak terénního automobilu, hromady hlíny, pneumatiky, betonový odpad, ohořelá kytara či nefunkční motorová pila v kmeni pomalu zarůstají trávou i stromy a celý prostor tak připomíná spíše scénu z nějakého postapokalyptického filmu. Na závěr už zbývá jen dodat, že autorem řešení je Matyáš Chochola.

 I letos nám série závodů pro děti s názvem Čokoládová tretra připomíná, že zanedlouho se uskuteční ta opravdová, tedy Zlatá tretra. Oproti minulému roku poněkud narostl počet zapojených měst (na 23 moravských či slezských, 4 slovenská a dokonce jedno polské). My si pochopitelně vybíráme Ostravu, tedy přesněji Městský stadion ve Vítkovicích. Akci svou přítomností poctili známí regionální sportovci Petr Korbel (stolní tenis) a Tomáš Sladký (florbal), role startéra nejmladší kategorie se ujal náměstek primátora pro školství a sport Ing. Vladimír Cigánek. Kromě samotného běhu (přičemž délka tratí byla odstupňována podle věku od 30 m do 800 m) si příchozí mohli vyzkoušet i běh přes překážky, skok do dálky z místa nebo hod oštěpem. Všechny disciplíny byly samozřejmě přizpůsobeny schopnostem přišedších závodníků.

 Po zaparkování u kostela sv. Jana Nepomuckého v Pražmě nás ještě čeká krátký přesun autobusem na Zlatník (Krásná), odkud vycházíme po žluté turistické značce. Ačkoliv svítí slunce, již od počátku nás provází časté hřmění, postupně se zatahuje a kousek před Travenským vodopádem se spouští docela prudký déšť. Protože se však jedná pouze o obyčejnou vodu, která nikomu neublíží, pokračujeme samozřejmě dále. Toto počasí má mimochodem jednu obrovskou výhodu – za celý den nepotkáváme jediného turistu. Na rozcestí Plato se napojujeme na zelenou, načež hustota a četnost vodních kapek nepatrně zeslabuje. Když z rozcestí Travný odbočujeme po modré, déšť definitivně ustává a na samotném vrcholu (1203 m n. m.) již znova svítí slunce. Po krátkém odpočinku a občerstvení se vydáváme na sestup, který je zpočátku poměrně prudký. Přes menší vrcholy Kozlanka a Obora se dostáváme zpět do Pražma. Poté nás ještě v sousedních Raškovicích čeká v hospůdce U Bobra pozdní oběd.

 Předposlední květnový den vystupuje stále populární Pavel Žalman Lohonka, jehož současný „spol.“ tvoří Michaela Hálková (zpěv, flétny, foukací harmonika, perkuse), Petr Novotný (baskytara, klávesy) a Petr Havrda (kytara, zpěv). Stejně jako minulý ostravský koncert jednoho z našich nejznámějších folkových seskupení se i tento uskutečnil v kině Luna. Dnes byl ovšem důvod výběru poněkud netradičního koncertního místa poměrně prozaický – po samotném hudebním vystoupení následovala projekce inscenovaného dokumentu Naslouchám tichu země, ve kterém si Žalman zahrál vlastního dědečka a v němž nás nechává nahlédnout do některých nepříliš známých zákoutí svého života.

 Z důvodu rekonstrukce cyklotrasy L u Odry dnes začínáme poněkud netradičně – k řece se dostáváme po N, B a ulicích Jugoslávská, U Hrůbků a Říční. Poté už pokračujeme po L a G do Třebovic, kde se k nám přidávají ostatní. Dále nás vede č. 5 proti proudu Opavy přes Děhylov a Hlučín do Darkoviček. Stoupáme k pěchotnímu srubu František, od něhož odbočujeme po modré turistické značce kolem několika dalších bunkrů (např. Signál) a zanedlouho se napojujeme na č. 6095. U pískovny v Bohuslavicích nás poněkud překvapuje rozšíření těžby a s tím související zrušení cyklostezky, pročež jsme nuceni hledat alternativní trasu lesem. Přes Závadu přijíždíme do Bělé, konkrétně do zdejší populární pstruží farmy. Ačkoliv ryby běžně příliš nekonzumujeme, místní pověstnou pochoutku si nemůžeme nechat ujít. Následně se vydáváme neznačenou lesní cestou k myslivně v Bohuslavicích. Po č. 6096 směřujeme do Kozmic a dále po silnici k Hlučínskému jezeru, které objíždíme po č. 6128. Poté se vracíme na č. 5 a stejnou trasou jako ráno (tentokrát ovšem se zastávkou v Loděnici) se vracíme domů.

 Přibližně po roce se opět vydáváme do přírodní reservace Rezavka v ostravském obvodě Svinov. Čeká nás tak krátká a nenáročná odpolední procházka v jedné nepříliš známé části moravskoslezské metropole. Začínáme na parkovišti u Avion Shopping Parku a po cyklotrase U se dostáváme k Odře. Přes železniční most přecházíme na její levý břeh a pak už jen sledujeme zdejší naučnou stezku. Vidíme tak malebná zákoutí, vodní plochy, lesy či louky, ale také různé druhy rostlin, ptáků, brouků nebo měkkýšů. Tuto oblast lze přirovnat k jistebnickým a polaneckým rybníkům, ale zatím není tak známá ... proto je zde mnohem menší turistický ruch.

 Další letošní výlet na kolech zahajujeme po cyklotrase A z Ostravy-Hrabůvky přes Výškovice k rozcestí Na Honculi. Po L pokračujeme přes Proskovice do Košatky. Cyklotrasa č. 6135 nás po chvíli přivádí do Staré Vsi nad Ondřejnicí. Bohužel největší zdejší lákadlo, které bezpochyby představuje renesanční zámek se sgrafitovou výzdobou, se momentálně z větší části skrývá pod lešením a plachtou. Bereme tedy zavděk alespoň kostelem Narození sv. Jana Křtitele. Zanedlouho se ocitáme v Brušperku, kde nás čeká krátká přestávka a změna trasy za č. 6006. Přes Fryčovice míříme do hukvaldské části Rychaltice. V hospodě U Richarda si dopřáváme oběd. Následuje Dolní Sklenov a poté už slavnostně stoupáme ke známé hukvaldské oboře. Odměňujeme se v cukrárně a kavárně s příznačným názvem Ráj na zemi. Další metry ukrajujeme po Greenway K–M–W. Přes Hájov (Příbor), Kateřinice a Trnávku se vracíme do Staré Vsi nad Ondřejnicí. Odsud nás vede U a Radhošťská (PG01) do minipivovaru v Krmelíně (U Hodže). Tady přijíždíme – doprovázeni hromy a blesky – s prvními kapkami deště a máme tak alespoň důvod se chvíli zdržet. Když se počasí trochu umoudří, pokračujeme do Staré Bělé, odkud je to již jen kousek zpátky do Hrabůvky.

 Na posledním společném vícedenním přechodu nějakého pohoří jsme z pochopitelných důvodů byli téměř před čtyřmi lety. Nastal tedy nejvyšší čas tuto situaci napravit. Vybíráme si slovenskou Veľkou Fatru. Ta je sice nižší a turisty o něco méně navštěvovaná než známější Malá Fatra, ale krásou rozhodně nezaostává. Kvůli dopravním komplikacím poněkud měníme původní plán a vycházíme v pátek odpoledne ze známé obce Vlkolínec (památka UNESCO) nedaleko Ružomberoku. Po žluté turistické značce stoupáme do sedla Pod Sidorovom. Pokračujeme po zelené do sedla Vtáčnik (Pod Vtáčnikom) a dále do Vyšného Šiprúnskeho sedla. V jeho blízkosti si nacházíme nocležiště a po večeři se ukládáme ke spánku.

 Na další letošní vernisáž je sice nutné zajet do Orlové, ale zase se jedná rovnou o zahájení dvou výstav současně. V malé galerii zdejšího domu kultury představuje svá díla mladá umělkyně Anna Hrbáčová. Tato absolventka oboru grafický design (zaměření klasická a počítačová grafika) Střední umělecké školy v Ostravě, nyní studentka Universität für angewandte Kunst ve Vídni, se věnuje grafice, kresbě i malbě. Přeci jen však převažuje grafika, což je patrné nejen z předvedených děl, ale hlavně z nadšení, s jakým o jednotlivých oblastech své tvorby mluví. Podle vlastních slov v poslední době začíná experimentovat i s vícebarevnou grafikou, nicméně již z názvu výstavy každý pochopí, jaká barva je jí nejbližší. Nosný prvek tvoří pochopitelně práce z poslední doby, ovšem naleznete zde rovněž starší díla nebo katalogy dřívější tvorby. Samotná výstava je prodejní a zájemci si tak mohou odnést domů nejen některá z vystavených děl, ale také například grafické listy.

 Ve velké galerii se pak příchozí setkají především s tvorbou Mariany Há (vlastním jménem Marie-Anna Horská, rozená Růžičková). Ta představuje své malby – velkou část tvoří květinová zátiší, ale spatříte i několik triptychů, jež obsahují závažnější témata (např. Prvotní hřích). Neméně důležitou součástí výstavy jsou rovněž díla studentů Mariany Há, která se živí jako učitelka; kromě výtvarného umění se však věnuje také literatuře a vydala několik básnických sbírek.

 Hned po jednodenním odpočinku nás čeká další cyklistický výlet. Tentokrát se jedná o třetí ročník naší tradiční jarní akce nedaleko lázní v Klimkovicích. Sraz máme až na místě, tudíž každý přijíždí z jiného směru, někteří pak přicházejí pěšky. Konkrétně my jedeme po cyklotrasách A do Polanky nad Odrou, I a 6011 do Klimkovic a nakonec po zelené turistické značce proti proudu Polančice ke Kouzelné studánce ve Zbyslavicích. Tady nás čeká dlouhý odpočinek doplněný opékáním párků, klobás a dalších dobrot. Poté se vydáváme po zelené zpět do Klimkovic, z nichž pokračujeme dále až do Jistebníku. Ve známé restauraci U Matěje se občerstvujeme, načež oblíbenou trasou mezi zdejšími rybníky směřujeme přes Polanku nad Odrou do Hrabůvky.