První námi navštívenou vernisáží v tomto roce se stává zahájení výstavy mladé ostravské výtvarnice Hany Furmančíkové. V oderské galerie PAPE představuje pod názvem Kobzole své propracované kresby. Nejedná se však pouze o zachycení této běžné potraviny. Návštěvníci totiž mohli rovněž nahlédnout do nádherné knihy Obludář, která vznikla tak, že k Hančiným ilustracím sepsal Ondřej Pechník krátké texty a příběhy. S touto knihou se ovšem v knihkupectvích bohužel zatím nesetkáte, a to především z finančních důvodů. Pokud by někdo chtěl její vydání sponzorovat, byli by mu autoři zajisté velmi vděční. V průběhu vernisáže nemohlo chybět nejen obvyklé hudební vystoupení, ale také čtení jednoho textu ze zmíněné knihy. Toho se ujala doc. PhDr. Eliška Čabalová – vedoucí Ateliéru obalového a knižního designu Katedry grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské university. Ze stejného ateliéru se vernisáže zúčastnila také MgA. Petra Jiroušková, která vedla diplomovou práci Hany Furmančíkové. Z dalších příchozích umělců lze zmínit například Lucii Štefkovou, Magdalenu Cónovou, Jana Drozda nebo Jiřího Bosáka.

 Velmi nenáročný výlet (alespoň co se týče výškového profilu) zahajujeme u hráze Hlučínského jezera, které je možná známější pod názvem Štěrkovna. Neznačenou cestou se po jeho břehu dostáváme až k jezu na řece Opavě v Jilešovicích (část Háje ve Slezsku), odkud nás cyklotrasa č. 6128 zanedlouho přivádí ke Kozmickým ptačím loukám. Tady se nachází malá rozhledna sloužící jako ptačí pozorovatelna. Vracíme se k Jilešovickému jezu a po druhém břehu jezera směřujeme poněkud bahnitou cyklostezkou zpět k výchozímu místu.

 Součástí našeho pobytu ve slovenské obci Krušetnica je rovněž návštěva místního unikátního musea kávy. Múzeum Oravakafe seznamuje návštěvníky nejen s historií pití tohoto oblíbeného nápoje, ale také se současnou situací kolem pěstování kávovníku. Naleznete zde velké množství předmětů souvisejících s přípravou kávy včetně funkční pražičky, tudíž si zde můžete výborná čerstvě upražená zrna rovněž zakoupit. Velkým lákadlem je bezpochyby nástěnná mozaika tvořená přibližně čtyřmi miliony kávových zrn. V neposlední řadě se dozvíte spoustu důležitých informací ohledně správného vaření a pití jednoho z nejpopulárnějších světových nápojů. Budete-li mít cestu kolem, rozhodně doporučuji tento nenápadný domek navštívit.

 Po několika letech úžasných lyžařských dovolených na Severce v Dolní Lomné tentokrát z různých důvodů dochází k poměrně zásadní změně. Vydáváme se k našim východním sousedům do obce Krušetnica. Ubytování máme zajištěno přímo pod místní sjezdovkou v pensionu Pohoda a přilehlých chatkách. Podmínky jsou po všech stránkách výborné, a tak i přes určitý nepříjemný pocit, že jsme Severce trochu nevěrní, si to celé velmi užíváme. Program vychází z osvědčeného modelu minulých let, k několika úpravám ovšem pochopitelně došlo. Přijíždíme v neděli odpoledne, v pondělí i v úterý probíhá lyžařský výcvik. Úterní večer je vyhrazen společnému programu. Ve středu dopoledne ještě lyžujeme, zatímco odpoledne vyrážíme na krátkou procházku po okolí zakončenou návštěvou musea kávy. Poté odjíždíme do aquaparku v nedalekém Dolnom Kubíne. Ve čtvrtek opět okupujeme sjezdovku, poslední večer tradičně patří akci s názvem country western music, během pátečního dopoledne se na lyže a snowboardy vydávají již jen poslední vytrvalci a po obědě se vracíme domů.

 Náš první mimoostravský výlet v tomto roce začíná na parkovišti u hotelu Visalaje. Po zelené a vzápětí modré turistické značce stoupáme na Bílý Kříž. Restaurace Sulov je z důvodu rekonstrukce momentálně uzavřena, nicméně v naproti stojícím provizorním stanu si dopřáváme svou oblíbenou občerstvovací kombinaci. Pokračujeme po žluté k chatě Švarná Hanka. Vracíme se na rozcestí Smrkovina, z něhož se vydáváme po zelené kolem stejnojmenného vrcholu zpět na výchozí místo. Tradiční závěr obstarává pozdní oběd v raškovické hospůdce U Bobra.

 Ve Velkém světě techniky v ostravské Dolní oblasti Vítkovice probíhá výstava s názvem Tajemná Indonésie – Tamtamy času. Jejím hlavním organizátorem je cestovatel Rudolf Švaříček, resp. jeho cestovní kancelář Livingstone. Návštěvníci si mohou zblízka prohlédnout velké množství autentických předmětů pocházejících z Indonésie, Nové Guineje, Šalamounových ostrovů a dalších (pro většinu z nás) exotických oblastí. Vše je doplněno nejen vysvětlujícími texty, ale také projekcí filmů nebo živými zvířaty. Závěrečná část exposice připomíná další legendy našeho cestování – Miloslava Stingla a Jiřího Hanzelku s Miroslavem Zikmundem. 

 Po naší loňské premiéře se i první den letošního roku vydáváme na haldu Ema. Počasí je tentokrát mnohem teplejší, ale na druhou stranu také zamračenější. Vyrážíme od Slezskoostravského hradu po žluté turistické značce vedoucí souběžně s naučnou stezkou Slezská Ostrava. Kolem kostela sv. Josefa a přilehlého hřbitova zanedlouho přicházíme na 324 metry vysokou hromadu hlušiny, která se v průběhu let stala oblíbeným výletním cílem mnoha Ostravanů – ačkoliv vstup je stále pouze na vlastní nebezpečí. Návštěvnost dosahuje mnohem vyšších hodnot než před rokem, ale přesto se nám daří ukořistit pamětní diplom. Následně sestupujeme ke slezskoostravské radnici a dále zpět k hradu.