Počátkem roku se galerie Plato změnila na příspěvkovou organisaci a rovněž ukončila svou činnost v Dolní oblasti Vítkovic. Nyní působí na Českobratrské ulici jako Kancelář pro umění. V letošním roce se ještě plánuje přestěhování do bývalého hobbymarketu Bauhaus, výhledově by měla v horizontu několika let obsadit budovu bývalých městských jatek. Navzdory faktu, že již o dva dny dříve proběhla komentovaná prohlídka, lze za zahájení výstavní činnosti galerie považovat dnešní vernisáž výstavy patnácti autorů pod názvem Přípravný portrét Mladé dívky. Trojice kurátorů pojala výstavu poměrně netradičně a podle jejich slov ji můžeme považovat za jakousi upoutávku na budoucí činnost galerie, když se snaží umění představit v různých neobvyklých formátech. Název výstavy odkazuje ke knize Hrubý materiál k teorii Mladé dívky z konce minulého století. Autoři Mladou dívku popisují jako jeden z nejdůležitějších prvků současné kultury. Součástí výstavy bude i několik performancí v Bauhausu.

 Navzdory nepříliš příznivé předpovědi počasí se i dnes vydáváme na nenáročný výlet ... nebo spíše krátkou procházku. Parkujeme u sauny v Komorní Lhotce a vycházíme po žluté turistické značce. Zima se nám rozhodla ukázat, že ještě zdaleka neskončila, a tak si užíváme i sněžení. Pozvolným stoupáním se dostáváme ke známé turistické chatě na vrcholu Malá Prašivá. Chata sice momentálně prochází rekonstrukcí, nicméně je plně funkční a nic nám tak nebrání v naší oblíbené kombinaci pivo + polévka. Po načerpání sil se stejnou cestou vracíme zpátky do Komorní Lhotky, kde zakončujeme výlet pozdním obědem v restauraci Koliba.

 Parkujeme ve známé obci Hukvaldy a vyrážíme po naučné stezce Hůrky vedoucí souběžně se zelenou turistickou značkou. Po úvodním klesání do údolí Ondřejnice začínáme zvolna stoupat. Úbočím Zadní Babí hory a Babí hory se dostáváme na nejvyšší vrchol Palkovických hůrek – 660 metrů vysoký Kubánkov. Po krátkém odpočinku a občerstvení sestupujeme po naučné stezce Janáčkův chodníček, která nás spolu se žlutou značkou přes Myslíkovskou vyhlídku a Myslíkovské Lurdy přivádí do kozlovického areálu Na Mlýně (bývalý Smiřákův mlýn). Tady si dopřáváme výborný oběd doplněný neméně skvělým višňovým pivem. Poté kolem zvoničky pokračujeme do hukvaldské obory a zpět k výchozímu místu.

Jak už to tak v Ostravě občas bývá, konají se dvě vernisáže během jednoho dne. Proto se ihned po zahájení výstavy Petra Blažka přesouvám do přívozské galerie Nibiru. Také zde jsou presentovány fotografie, a to v podání mladého umělce Vojtěcha Kovařčíka. Pod názvem Únor 2017 autor představuje portréty deseti nejoblíbenějších (nejdůležitějších) lidí z okruhu svých přátel či spolužáků. Nečekejte ovšem klasický přístup – Vojtěch experimentuje s dlouhými časy, což přináší různé neobvyklé výsledky, včetně třeba zachycení několika pozic portrétované osoby. Vše navíc doplňuje použitím filtrů, světelných zdrojů nebo dalších předmětů. Při tomto stylu fotografování lze jen obtížně předvídat výsledek, a proto je součástí výstavy i řada menších snímků vzniklých v průběhu spolupráce s jednotlivými modely a modelkami. Výstavu zahájili kurátor galerie MgA. Michal Moučka, fotograf a pedagog MgA. Tomáš Macíček a samozřejmě také samotný autor. Součástí vernisáže bylo rovněž podepisování fotografovaných jedinců na stěny galerie.

Na první dnešní vernisáž vyrážím do Knihovny města Ostravy, konkrétně do její pobočky Ostrava-Fifejdy (Jiřího Trnky). Návštěvníky zde čekají nádherné fotografie Petra Blažka pod názvem Poodří – krajina snů. Autor zde předkládá výsledky svých četných toulek, a to jak v černobílé, tak i barevné podobě. Uvidíte zde nejen klasické širokoúhlé záběry krajiny, ale rovněž detailní pohledy či dokonce makrofotografie. Prostě spousta krásných snímků ... není tedy divu, že samotný fotograf jen těžko hledal odpověď na dotaz jednoho z návštěvníků, zda má mezi vystavenými obrázky nějaký oblíbený. Výstavu zahájila vedoucí pobočky Mgr. Světlana Honzková, pár slov pochopitelně pronesl i Petr Blažek a také jeden z jeho kamarádů. Hudební vystoupení obstarala kapela FiHa.

Také letos se vydáváme na tradiční ostravský masopust, který se tentokrát uskutečnil pod názvem Masopustní radovánky doby barokní. Hlavní program probíhá jako obvykle na Masarykově náměstí – návštěvníci mohli zhlédnout vystoupení folklórních souborů, barokní hudebníky, šermíře, různá divadla atd. Vše samozřejmě doplňují nezbytné stánky s občerstvením a množstvím dalšího zboží. Po slavnostním předání masopustního práva starostkou Moravské Ostravy a Přívozu Ing. Petrou Bernfeldovou se zformoval maškarní průvod, který následně putoval centrem Ostravy. Celou akci zakončilo symbolické zabíjení kozla a pochovávání basy.

Předpověď slibuje nádherné počasí, a proto nemůžeme zůstat sedět doma. Výchozím bodem našeho dnešního putování se stává parkoviště před nádražím v Suchdole nad Odrou. Odsud nás naučná stezka Krajinou povodní (spolu se žlutou turistickou značkou) zanedlouho přivádí k řece Odře. U Bernartic nad Odrou zjišťujeme, že stezka nedostala své jméno pro nic za nic, a tak se nějakou dobu pohybujeme přes brody či na podmáčených loukách. Bereme to jako příjemné zpestření a pokračujeme dále do Jeseníku nad Odrou. Tady jsou největšími lákadly zámek a pramen Jesenické kyselky. Poté se vracíme podél kolejí do Suchdolu nad Odrou.

Konečně jsou nám okolnosti příznivě nakloněny, tudíž se vydáváme na první společný letošní výlet za hranice Ostravy. Naším cílem je Háj ve Slezsku a jeho blízké okolí. Po zaparkování v centru obce vycházíme kolem kaple Nanebevzetí Panny Marie, obecního úřadu a kostela sv. Valentina. Záhy se napojujeme na naučnou stezku Padařov. Ačkoliv značení má do dokonalosti daleko, zanedlouho přicházíme na vrchol Těškovice. Zde se nachází kamenná mohyla slezských skautů, která připomíná malou Ivančenu. Pokračujeme po naučné stezce a zelené turistické značce, načež se přes rozcestí Dubská dostáváme na další vrchol Ostrá hůrka. Tady nás vítá již zdaleka viditelný památník odboje slezského lidu. Po krátkém občerstvení směřujeme na protější kopec Padařov, kde nás láká dělostřelecká tvrz Smolkov. Ta se skládá z několika objektů, jež je možné si bohužel prohlédnout pouze zvenčí. Nakonec scházíme zpět do Háje ve Slezsku.

Jako každý rok se i letos počátkem února vydáváme na chatu Severka v Dolní Lomné. Naším cílem je zdokonalit lyžařské či snowboardové dovednosti 45 svěřených dětí a především si užít týdenní pobyt na horách ... což se nám nadmíru daří. Program probíhá podle osvědčeného scénáře – pondělní dopolední příjezd střídá odpolední lyžování, které pokračuje celé úterý i středu dopoledne. Odpoledne jako odpočinkovou aktivitu zařazujeme procházku přes Muřinkový vrch na Velký Polom. Čtvrtek a pátek opět vyplňuje lyžování. Večery si zpestřujeme různými hrami, oslavami, country zábavou, poezií, kursem první pomoci a sebeobrany, pobytem v sauně či bazénu a množstvím dalších příjemných činností. V sobotu dopoledne ještě probíhá rej masek na sněhu, načež následuje nepopulární balení a návrat domů. Oproti minulému roku jsou sněhové podmínky mnohem lepší, a tak máme k disposici několik sjezdovek (včetně té nejdelší).

Letošní první koncert, který se rozhoduji navštívit, se koná v nově otevřeném ostravském Pjetka Music Clubu. Vystupující skupinou je opavské bluesfolkové duo Dobrozdání, tentokrát ovšem v nejsilnější možné šestičlenné sestavě. Ta se dala dohromady v roce 2013 kolem jedinečného projektu Běs v srdci mém a od té doby může být Dobrozdání tvořeno různým počtem členů, neboť jednotliví hudebníci většinou účinkují ještě v dalších kapelách. Dnes nám tedy v příjemném prostředí klubu hrají nejen původní členové Jiří Bosák (kytara, dobro, zpěv) a Kamil Quis (kytara, zpěv), ale také Oldřich Kutra (elektrická kytara, zpěv), Tomáš Havránek (foukací harmonika), Petr Kašný (klávesy) a Jan Stejskal (bicí). Snad už ani nemusím dodávat, že se jedná o pohodový večer se skvělou hudbou – jak je ostatně u tohoto seskupení obvyklé.

Třetí mnou navštívená lednová vernisáž probíhá v ostravské Fotografické galerii Fiducia. Jedná se o díla známého fotografa Jaroslava Malíka pod názvem „Křížová cesta (Emila Navrátila)“. Výstava je pojata jako vzpomínka na dědu, kterého autor nikdy nepoznal a který zemřel během války v rakouském koncentračním táboře. Návštěvníky zaujme především netradiční instalace v dřevěných rámech křížové cesty (celkem logicky je jich čtrnáct), ale také vzhled vystavených děl, jež jsou presentována formou koláží nejen z vlastních fotografií Malíka, ale rovněž z dochovaných dobových materiálů. Úvodní slova (pochopitelně kromě autora) obstarali kurátor galerie Roman Polášek, slovenský fotograf Miro Švolík a mladá studentka fotografie Michaela Přeliášová. Akce se zúčastnilo značné množství lidí – důvodem byl nejen mimořádný zájem o samotnou výstavu, ale i skutečnost, že autor následným rautem pro zvané oslavil své kulaté narozeniny.

V ostravské Dolní oblasti Vítkovic se koná již 5. ročník akce s názvem City Cross Sprint. Jedná se o závody ve sprintu na běžkách v nádherných industriálních kulisách bývalých vysokých pecí, koksovny a dolu. Nejprve probíhá kvalifikace; podle výsledků se následně závodníci nasazují do vyřazovacích bojů. V nejobsazenější kategorii mužů tentokrát zvítězil Australan Phillip Bellingham před Finem Lasse Pakkonenem a naším Ondřejem Dudkem. Trojnásobný vítěz a obhájce loňského bronzu Dušan Kožíšek po kolizi v semifinále letos poprvé v historii zůstal mimo stupně vítězů. Mezi ženami triumfovala Tereza Tvarůžková před Lucií Hamanovou a Soňou Jurkovou (všechny ČR). V dalších kategoriích vyhráli Mike Ophoff (starší dorostenci), Tereza Krejčí (starší dorostenky), Tomáš Holman (mladší dorostenci) a Anna Strouhalová (mladší dorostenky). Součástí programu byla tradičně celá řada doprovodných akcí – spanilá jízda, letecká show Martina Šonky, vystoupení bubeníků Wild Sticks, akrobacie borců z Gibbon Slacklines nebo biatlonový závod osobností (např. krasobruslař Tomáš Verner, hokejista David Moravec, kajakář Vavřinec Hradilek či moderní pětibojař Jan Kuf). Nesmíme opomenout ani příspěvek diváků do Nadace ČEZ, který se uskutečnil formou jízdy na speciálně upraveném kole.

Během tohoto týdne se vydávám již na druhou vernisáž. Ta dnešní probíhá v nedávno otevřené galerii PAPE v Odrách. Jedná se o zahájení výstavy známého opavského výtvarníka a hudebníka Jiřího Bosáka. Pod názvem Slunýška zde můžete vidět Bosákova tradiční vtipná a hravá díla, která se netváří jako „velké“ umění, ale spíše mají pozorovatele pobavit či potěšit. Vzhledem k omezeným prostorám galerie se návštěvníci musí smířit s podstatně menším rozsahem než na loňské stejnojmenné výstavě v Hradci nad Moravicí, což ovšem představeným dílům rozhodně neubírá na atraktivitě. Navzdory faktu, že akce probíhá v poměrně malém městě a teprve jako druhá výstava v začínající galerii, účastní se značné množství lidí. Úvodní řeč pronesli postupně oba provozovatelé galerie, tedy Petra a Pavel Kozubíkovi; hudební vystoupení obstaral sám vystavující autor.

První vernisáží tohoto roku se pro mě stává zahájení výstavy mladého ostravského výtvarníka Davida Vojtuše v Galerii Dole. Tento umělec je znám především jako výborný ilustrátor, ale v poslední době experimentuje s netradičními technikami, při nichž využívá především tušové skvrny (viz např. předchozí výstava #1 v dole Michal). Nyní presentovaná díla jsou rovněž tvořena skvrnami, ale téměř miniaturních rozměrů – pozorovatel tak navzdory zažitým představám o prohlížení uměleckých děl musí přijít VELMI blízko. Název výstavy rovněž odkazuje k použitému materiálu LDPE (polyethylen s nízkou hustotou), který je natažen na dřevěném rámu. Další část výstavy tvoří volně položené průhledné igelitové sáčky naplněné barevnou tekutinou – zde se oproti běžným zvyklostem dokonce vyžaduje dotýkání. Vyznění výstavy zřejmě nejlépe vystihl její kurátor Martin Mikolášek, který je zároveň i kurátorem celé galerie. V katalogovém listu o autorovi napsal: „Vydal se na cestu, kterou pravděpodobně nebudou lemovat davy obdivovatelů, která je ale fascinující přísností svého vymezení i potenciálem jejich možných vyústění.“ Minimálně na vernisáži ovšem těch obdivovatelů bylo více než dost.

Tradiční novoroční ohňostroj probíhá opět na kruhovém objezdu v Ostravě-Hrabůvce a jeho pořadatelem je městský obvod Ostrava-Jih. Jako obvykle se jedná o nádhernou přibližně patnáctiminutovou podívanou, kterou si nenechaly ujít tisíce diváků. A na základě jejich ohlasů můžeme jen konstatovat, že i letošní (již jedenáctý) ročník se velmi povedl. Nezbývá nic jiného, než se těšit na příští rok...