Pracovní povinnosti mě na pár dní přivádějí do slovenských Košic. Po nedělním příjezdu a ubytování mi zůstává čas tak akorát na drobný nákup, večeři a především sledování zlatého finále mistrovství světa v ledním hokeji. Po malé oslavě se odebírám ke spánku, neboť zítřejší program je poměrně nabitý. Pondělí zahajujeme návštěvou kreativního centra Haliganda, které je určeno předškolním dětem. Společnost sídlí v areálu Kulturpark, jenž vznikl přestavbou někdejších kasáren. Seznamujeme se s charismatickým Romanem Sorgerem, sledujeme jeho práci a následně u kávy probíráme, co nás v následujících dnech čeká. Opouštíme Kulturpark i Romana a míříme na blízké Hlavní náměstí s katedrálou sv. Alžběty, v níž si nemůžeme nechat ujít výstup na vyhlídkovou věž. Poté si dopřáváme společný oběd a krátký odpočinek. Odpoledne se opět setkáváme s Romanem, řešíme další podrobnosti naší spolupráce a znova se vracíme do centra města. Ochutnáváme pravou italskou zmrzlinu, sledujeme doprovodný program k závodu historických vozidel a obdivujeme desítky veteránů. Navštěvujeme kulturní centrum Tabačka Kulturfabrik, nicméně si vše pouze prohlížíme a pokračujeme dále. Někteří z nás končí v čajovně, ostatní v restauraci U kohúta. Ta se vyznačuje skvělým pivem i jídlem, pročež není divu, že zde zůstáváme poměrně dlouho.

Podrobnosti
Zobrazeno: 498

 Dnešní vernisáž je netradiční už místem konání, neboť neprobíhá v žádné galerii, ale v budově ostravského pracoviště Národního památkového ústavu. Než se návštěvníci dostanou k samotné výstavě, čeká je ještě jiný program. Nejdříve pracovnice ústavu Alena Borovcová představí autora fotografií Romana Poláška a starostu Paskova Petra Baďuru, za jehož podpory celý projekt vznikl. Poté už předává slovo Sabrině Pasičnykové, která má připravenou poutavou přednášku Bylo, nebylo… aneb O Lašsku. Dále vystupuje Magdaléna Marjaková s neméně zajímavou presentací Tradice z obce Košická Belá a okolí, kterou ještě doplní živým hudebním vystoupením. Následně se příchozí seznamují s fotografiemi pod názvem Obrazy života našeho kraje. Jak už vyplývá z podtitulu Dny všední a sváteční aneb Tradice a obyčeje našich předků, Roman Polášek se snažil zachytit především různé zvyky, z nichž se mnohé dnes udržují jen na vesnicích. Role modelů a modelek ztvárnili členové folklórních souborů Paskovjanek a Paskovjan. Paní Borovcová rovněž seznamuje účastníky s vystavenými předměty, na závěr pak mohou zájemci ochutnat tradiční pokrmy, což vytvoří příjemnou tečku za povedenou akcí.

Podrobnosti
Zobrazeno: 669

 Už poněkolikáté se v České republice koná mistrovství světa v ledním hokeji a my u toho pochopitelně nemůžeme chybět. Navíc vzhledem k plánované výstavbě nové haly v Brně je velmi pravděpodobné, že se v budoucnu tato akce přesune právě tam a moravskoslezská metropole se bude muset bez světového hokeje obejít. Celkem logicky si vybíráme ostravskou skupinu, v níž pravidelně hrává tým Slovenska, což zaručuje přítomnost velkého množství fanoušků a s tím související výbornou atmosféru. S Ostravar arénou sousedí fan zóna, kde lze utišit hlad i žízeň, nakoupit dresy či jiné suvenýry, poslechnout si hudební vystoupení a také si zasoutěžit v hokejových dovednostech. Prvním dnešním utkáním je USA–Kazachstán. Podle papírových předpokladů by měl zápas skončit jasným vítězstvím zámořského celku, což se postupně jednoznačně potvrzuje v poměru 10:1. Diváci přesto potleskem oceňují každou povedenou akci outsidera a jeho jediný gól bouřlivě slaví. Následuje přestávka na úpravu plochy a odpočinek diváků, načež přichází zlatý hřeb dnešního večera, tedy souboj Slovensko–Lotyšsko. Zcela zaplněná hala samozřejmě vytrvale povzbuzuje naše východní sousedy, nicméně těm se příliš nedaří a nakonec prohrávají po samostatných nájezdech 2:3. Přesto se jedná o úžasný zážitek a jsme rádi, že se těchto ostravských sportovních akcí pravidelně účastníme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 606

 Štramberský Jasoň je název hvězdicového pochodu, při němž si účastníci mohou vybrat z deseti různých pěších tras od šestikilometrové vhodné pro malé děti nebo třeba kočárky až po 45kilometrovou, která je jako jediná soutěžní/závodní. Všechny pochopitelně končí ve Štramberku. Naše pěší sekce volí rozumný kompromis v podobě 32 kilometrů od Olešné. Navrch organizátoři přidali jedenáctou možnost pro cyklisty a tu si vybírám já. Startovní místo je u restaurace Koliba v ostravském Bělském lese. To už mám za sebou pár kilometrů, neboť pochopitelně vyjíždím přímo z domu. Ze Staré Bělé (po propletení mezi stánky a návštěvníky poutě) odjíždím po cyklotrase B do Krmelína, načež v rychlém sledu vystřídám trasu U, neznačenou cestu, žlutou turistickou značku a opět neznačenou cestu, abych se objevil u bývalého dolu Staříč II. Odsud odjíždím do samotné obce, kde se napojuji na č. 6003 a mířím k vodní nádrži Olešná. Č. 6006 pokračuje do Palkovic a přes Kozlovice na Hukvaldy. Dále se nechávám vést trasou 6001 do Kopřivnické části Lubina. Č. 502 (a její odnože) prochází centrem města a potom už stoupá do cílového bodu na náměstí ve Štramberku. Tady si vyzvedávám pamětní medaili a obědvám v restauraci zdejšího pivovaru. Přestože slavím úspěšné zdolání trasy, potřebuji se ještě nějak dostat domů. Nejdříve sleduji č. 502 a 6039, čímž se dostávám do Příbora, z něhož mě do Kateřinic a Trnávky odvádí 6134. Ta v kombinaci s PG01 míří přes Krmelín na okraj Ostravy. Ze Staré Bělé mě už místní cyklotrasy táhnou k minipivovaru Žíznivý dromedár, v němž oslavuji svůj dnešní výkon.

Podrobnosti
Zobrazeno: 637

 Po včerejším výletě se dnes vydáváme na Slezskoostravský hrad. Sice jsme jej navštívili před necelými dvěma měsíci v rámci akce Velikonoce na hradě, nicméně tenkrát byla výstava České korunovační klenoty na dosah nepřístupná, přičemž důvodem jsou pochopitelně finance ... tedy přesněji řečeno rozdílná výše vstupného na obě akce. Pozitivum vidíme alespoň v tom, že na rozdíl od tehdy přeplněného hradu se dnes na místě nachází jen velmi málo návštěvníků, což nám pochopitelně docela vyhovuje. K samotné výstavě bych uvedl, že kromě známého souboru korunovačních klenotů se zde nachází i původní žezlo a jablko – tyto předměty vznikly za Karla IV. a nejsou tak zdobné jako jejich následovníci. Dále tady můžete najít i různé historické předměty, např. husitské zbraně, dobové listiny nebo oděvy. Součástí expozice jsou rovněž informační panely. Srdce historika sice asi úplně nezajásá (a to jsem ještě neprozradil, že se jedná o repliky), ale pro nás laiky je to zcela dostačující.

Podrobnosti
Zobrazeno: 598

 Dnes vyrážím na cyklovýlet sám, tudíž můžu oproti středečnímu Mexiku přidat pár kilometrů a spoustu výškových metrů. Začínám u hřbitova v Ostravici a brzy se objevuje cyklotrasa č. 6113, která mě vede k vodní nádrži Šance a dále potom do Masarykova údolí. Z něj však před rozcestím Těšiňoky odbočuji proti potoku Řehucí a následně kolem stejnojmenného vrcholu. Přes Kobylanku mířím pod Zimný, kde se napojuji na známou cestu z Papežova. Po pár kilometrech se ocitám na vrcholu Lysé hory (1324 m n. m.). Dopřávám si orosenou odměnu a chvíli odpočívám, načež sjíždím zpět k Zimnému. Odbočuji na lesní cestu, která úbočím Lysé hory a Malchoru míří ke kamenné mohyle Ivančena. Pokračuji na Albínovo náměstí, z něhož po modré (s krátkou zajížďkou kvůli výhledům) klesám k hotelu Sepetná. Ve zdejší restauraci obědvám a poté už vedlejšími cestičkami jedu k Ostravici. Kolem přírodní památky Koryto řeky Ostravice se dostávám na výchozí místo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 576

 Zatímco minulý státní svátek jsme využili k pěšímu výletu několik desítek kilometrů od našeho bydliště, dnes plánujeme vyjížďku na kolech, a to rovnou z Ostravy. Začínáme cyklotrasou A přes Bělský les a ve Výškovicích přibíráme do pelotonu čtvrtého cyklistu. Na okraji Polanky nad Odrou odbočujeme kolem známých rybníků na červenou značku do Jistebníku. Po zelené pak přejíždíme do Klimkovic, kde nás čeká první větší přestávka. V cukrárně na náměstí si dopřáváme kávu a zákusek, čímž doplňujeme důležité cukry. Zanedlouho se vracíme na zelenou značku, která nás vede údolím Polančice až na rozcestí Mezihoří. Kolem Sanatorií Klimkovice sjíždíme k hostinci U Buroně, kterému většina lidí neřekne jinak než Mexiko. Tady se setkáváme s tříčlennou pěší sekcí. V následujících chvílích ochutnáváme zdejší různé druhy piva i jiných nápojů a pochopitelně si nemůžeme nechat ujít ani místní tvarůžkovou specialitu. Nakonec se po cyklotrase č. 6199 vracíme do Klimkovic, v nichž se přes náměstí dostáváme na č. 6011. Ta míří do Polanky nad Odrou (most bývalé železniční tratě, bludný balvan, kostel sv. Anny). Trasy I a A potom již zcela neomylně pokračují zpět do Ostravy, kde se ještě odměňujeme v restauraci Pod Parohama.

Podrobnosti
Zobrazeno: 542

 Dva roky jsme (k plné spokojenosti) své výpravy za vínem na jižní Moravu směřovali do obce Vlkoš. Jenže změna je život a člověk zatouží občas vyzkoušet něco nového. Letos tedy padla volba na Sedlec nedaleko Mikulova, konkrétně na ubytování U Katalpy. A jednalo se o minimálně stejně povedenou akci jako v minulých letech. Po příjezdu se nejprve chvíli procházíme mezi vinicemi a poté už následuje řízená degustace, kdy se dozvídáme spoustu zajímavých informací nejen o ochutnávaných vzorcích, ale i o vinařství obecně. Mezi víny je několik netradičních či méně obvyklých odrůd. Pokračuje volná zábava se zpěvem a tancem, přičemž po půlnoci se postupně odebíráme ke spánku. Ráno nás čeká snídaně, nákup vybraných vín a nakonec odjezd domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 552

 Státní svátek pochopitelně využíváme k výletu – počasí je nádherné, tudíž se přímo nabízí vyrazit někam do přírody. Výchozím místem se stává obec Oznice nedaleko Valašského Meziříčí. Nejdříve si prohlížíme památník padlým partyzánům a dřevěný reliéf se znakem obce před hasičskou zbrojnicí a poté už začínáme stoupat po žluté turistické značce. Postupně míjíme boží muka sv. Kryštofa a zvonici, až se ocitáme u velmi neobvyklé rozhledny Oznička. Ačkoliv není příliš vysoká, nabízí krásný výhled především na Oznici. Následně míříme pod vrchol Čarabovská, kde se nachází kříž, netradiční dalekohled, několik dřevěných soch či reliéfů a v neposlední řadě také samoobslužný bar – jak uvedl jeden z členů naší skupiny, začíná se nám tady rozmáhat takový hezký nešvar. Dlouho odpočíváme, užíváme si výhledy a nakonec se vracíme na žlutou, kterou však vzápětí na rozcestí Kuželek měníme za červenou. Pokračujeme kolem Hladové studánky, kaple Panny Marie s trojicí významných lip malolistých, pomníku Františka Josefa I. až do sedla Píšková. Tady si prohlížíme kapli a pomník TGM, načež odbočujeme na žlutou. Ta klesá zpět do Oznice, kde výlet zakončujeme pozdním obědem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 676

 Po několika pěších výletech se zase vydáváme na kolo. Začínáme u nádraží v Suchdole nad Odrou po cyklotrasách č. 6078 a č. 5. Na okraji Bernartic nad Odrou si prohlížíme Lesní mlýn, v samotné obci (to už nás vede žlutá značka) pak kostel Navštívení Panny Marie, památník obětem I. světové války, sídlo firmy UAX! či několik kaplí. Přejíždíme do Starého Jičína, v němž nás u samoobslužného baru čeká první občerstvovací přestávka. Úbočím Starojického kopce se dostáváme do centra obce. Chvíli ještě přemýšlíme, zda neodbočit ke zřícenině hradu Starý Jičín, nicméně vzhledem ke složení pelotonu a porci kilometrů, která nás ještě čeká, nakonec rovnou po trase č. 503 směřujeme do Hůrky. Tady stojí za zmínku kaple sv. Anny nebo památník letecké havárie. V Jeseníku nad Odrou potom podrobně zkoumáme obrázkový slovník moravskoslezského nářečí a o něco méně podrobně kostel Nanebevzetí Panny Marie s blízkým pomníkem obětem I. světové války. Z obce nás odvádí EV4, nicméně od železniční tratě začínáme zvolna stoupat po neznačené cestě k rozhledně Blahutovice. Pokračujeme kolem někdejšího kláštera (dnes komunitní centrum), studánky Rynka a dvou kaplí, až se ocitáme v Polomi. Napojujeme se na č. 6225, která proti toku Luhy míří do Bělotína. Kromě množství soch či plastik (povětšinou od Michala Moravce) nás zaujme také replika římského milníku, kostel sv. Jiří nebo kaple sv. Anny. Trasa č. 5 směřuje přes Lučice do Hrabětic (zvonice, boží muka, kaple sv. Václava a pamětní deska původního Hrabětického chodníku). Následuje posledních pár kilometrů podél kolejí, čímž se ocitáme na výchozím místě.

Podrobnosti
Zobrazeno: 496

 Letos proběhl na ostravské Střední umělecké škole již druhý ročník gastronomické charitativní akce, tentokrát se změněným názvem. Zatímco loňská Sladká pomoc spočívala v tom, že zájemci upekli dorty a další sladkosti do soutěžní přehlídky, vše se po vyhodnocení porotou následně prodalo (včetně nesoutěžních výrobků) a utržené peníze se věnovaly na bohulibé účely, letos přibyla slaná kategorie, což byl právě důvod ke změně názvu na Ochutnej a pomoz. Každá kategorie měla svou čtyřčlennou porotu, která podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bodovala jak vzhled, tak i chuť. Nejúspěšnější soutěžící pekařkou se stala Barbora Folterová, která získala 1. místo ve slané a 2. místo v mnohem silněji obsazené sladké kategorii. O pořadí tady ale vlastně zas až tak nešlo – důležité byly vybrané finance, které udělají radost lidem i zvířatům. Letos byl součástí akce také doprovodný program v podobě promítání animovaných filmů či autorského čtení. Na závěr chci vyslovit obrovské poděkování nejen všem, kteří přispěli, ale především celé třídě 3. C, která se již podruhé ve svém volném čase rozhodla připravit tuto úžasnou a smysluplnou akci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 524

 Tento víkend je velmi pošmourno, a tak bereme zavděk návštěvou Planetária Ostrava. S údivem zjišťujeme, že jsme v něm nebyli už několik let, tudíž celkem logicky některé věci vypadají jinak. Největší nadšení mezi malými i velkými návštěvníky budí zrcadla měnící podobu, názorná ukázka tornáda nebo možnost vyrobit si vlastní zemětřesení či vlnu tsunami. Tady si prostě vyhrají příchozí všech věkových kategorií. Představení Jsme potomky hvězd potom poutavou formou vypráví o vzniku vesmíru i jednotlivých prvků. Na úvod tradičně nesmí chybět seznámení s aktuální situací na hvězdné obloze.

Podrobnosti
Zobrazeno: 495

 Dnešnímu výletu by spíše slušelo označení nenáročná procházka. V podstatě se jedná o setkání přátel při slavnostní příležitosti doplněné trochou pohybu. Celá trasa vede po území obce Staré Hamry. Konkrétně vyrážíme z parkoviště Na Myjárně nedaleko známého východiska turistických tras Samčanka. Přes osady Jankula, Chlopčíky, Osťana či Medvědí míříme k Panskému potoku, jenž se zanedlouho vlévá do Velkého. Podél něj pokračujeme po žluté turistické značce. Prohlížíme si lesní střelnici a poté již odbočujeme k malebnému zákoutí u zmíněného Velkého potoka. Tady rozděláváme oheň, opékáme párky, odpočíváme, jíme, povídáme ... prostě trávíme příjemné chvíle. Nakonec odcházíme zpět na parkoviště, z nějž ještě společně odjíždíme do Brušperku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 519

 Přibližně po dvou letech nás opět čeká koncert populární skupiny Jelen. Tentokrát se ovšem na rozdíl od těch předchozích koná v kulturním domě Akord a především má úplně jinou podobu. Již z názvu Divadelní turné 2024 aneb 10 let na prknech je zřejmé, že kapela slaví deset let na hudební scéně. A také to, že jednotlivá vystoupení probíhají převážně v divadelních sálech, což znamená, že se během vystoupení sedí ... a to ne úplně všem návštěvníkům vyhovuje. Nicméně pojďme k samotnému koncertu – scéna je koncipována spíše jako zkušebna (koberce, křesla, věšáky), nejdříve přichází pouze Jindra Polák a začíná vyprávět příběh vzniku kapely. Logicky se tedy objevují další zakládající členové (Martin Kasal a Ondřej Málek) a až po nějaké době je doplňuje zbývající osazenstvo (Alexandr Smutný, Jan Vojtěch Rek, Josef Málek, Tomáš Málek a služebně i věkově nejmladší Víťa Polák). Pánskou sestavu nakonec uzavírá zpěvačka Adéla Charvátová. Vždy se chvíli hraje, chvílí vypráví a návštěvníci se tak dozvídají o Jelenech spoustu informací. Vzhledem k délce celé akce (téměř tři hodiny) je netradičně zařazena i přestávka. Během ní mohou diváci psát dotazy na skupinu jako celek i na jednotlivé členy. V druhé půlce koncertu je pak čas mezi jednotlivými písněmi věnován odpovědím. Abych nezapomněl na to nejdůležitější – zazněly všechny známé i některé méně známé písně včetně těch z nového alba Všechno bude dobrý (například Nebe nad Prahou, Jelen, Bílý klávesy, Zabili, zabili, Miluju tě nebo Je lepší se opít); jako přídavky potom jeden z největších hitů Magdaléna a na úplný závěr Rozlučková věnovaná Davidu Stypkovi. Prostě netradiční a velmi povedený Jelení počin...

Podrobnosti
Zobrazeno: 774

 Po návštěvě Polska během našeho velikonočního pobytu v Broumovské vrchovině se i dnes vydáváme k našim severním sousedům. Parkujeme na okraji Wisły u jezera Czerniańskie, do nějž ústí Biała Wisełka. Vycházíme proti jejímu toku po modré turistické značce a záhy obdivujeme několik větších či menších peřejí. Po odbočení z asfaltové cesty se objevuje množství kaskád a vodopádů. Ty jsou známé pod označením vodopády Białe Wisełki nebo Kaskady Rodła. Vytrvale stoupáme na hřeben, který nás brzy přivádí na vrchol Barania Góra (1220 m n. m.). Tady chvíli odpočíváme, svačíme a především ze zdejší rozhledny pozorujeme okolí. Dohled je poměrně daleký – na jedné straně Lysá hora, na druhé Vysoké Tatry. Nakonec odcházíme po zelené, z níž za vrcholem Gawlasi odbočujeme na žlutou. U osady Wysznia si dopřáváme lehký (rozuměj malý) oběd v podobě pirohů. Poté už jen přes několik vyhlídkových míst klesáme zpět.

Podrobnosti
Zobrazeno: 622