Třetí víkend po pěší dovolené znamená třetí cyklovýlet. Tentokrát začínáme v nevelké obci Olšovec nedaleko Hranic. Cyklotrasou 6139 míříme do Stříteže nad Ludinou, kde si prohlížíme Humplíkův vodní mlýn. Ono těch mlýnů je ve Stříteži více, ale tento je rozhodně nejkrásnější. Následuje Jindřichov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, několika kaplemi či památníkem obětem I. světové války. Po č. 6225 objíždíme vrchol Na Vartě a odbočujeme do lesa. Míříme do Partutovic ke známému Maršálkovu větrnému mlýnu. Vzhledem k poměrně brzké hodině v blízkém kiosku doplňujeme především tekutiny. Kousek se vracíme, načež z rozcestí Bejchlovec (nedaleko stejnojmenného vrcholu) pokračujeme neznačenou cestou do Lipné (část Potštátu). Obdivujeme dřevěný kostel sv. Jana Křtitele s přilehlým hřbitovem, od něhož sjíždíme do samotného Potštátu (kostel Nanebevzetí Panny Marie, památník vzniku republiky, Bočkovo náměstí s hodinovou věží, kostelem sv. Bartoloměje, morovým sloupem, několika sochami a zámkem). Po trase 6172 stoupáme do Středolesí (Hranice), v němž se u místních hasičů nečekaně objevuje občerstvení a také zábava pro některé členy pelotonu. Vedeni stezkou 6173 klesáme k hrádku Kunzov na pomezí Radíkova, Hrabůvky a hranické části Lhotka. Jedná se o novogotickou vilu připomínající malý hrad. U lomu v Hrabůvce měníme trasu za č. 6058, jež nás přivádí do Velké (Hranice). Odsud žlutá turistická značka míří přes Lhotku do Olšovce, kde se u někdejšího mlýna (nyní pila) nachází louka, k níž má třetina z nás hluboký citový vztah. To už nám do cíle chybí jen necelé dva kilometry. Autem přejíždíme k mlýnu v Partutovicích, a protože se nám ve zdejším stánku s občerstvením líbily grilované dobroty, zakončujeme výlet pozdním obědem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 388

 Další z řady letošních cyklistických výletů zahajujeme v Pozděchově na modré turistické značce u rozcestí Pozděchov – okraj. Neznačenou cestou se dostáváme k prlovskému rybníku Neratov, kde se napojujeme na cyklostezku. Ta na okraji Valašské Polanky získává číslo 57 a pokračuje přes Lužnou na okraj Lidečka. Tam odbočujeme na 6117, která stoupá na naše oblíbené Vařákovy paseky. Kromě památníku připomínajícího tragédii z konce II. světové války se zde dnes mimořádně nachází stánek s občerstvením (probíhá turistický pochod Valašské túlání), čehož bohatě využíváme. Přes rozcestí Bařinky sjíždíme do osady Ploština (Drnovice), která si prošla podobným osudem jako již zmíněné Vařákovy paseky. Postupně si prohlížíme exposici Tragédie na Ploštině, kapli Panny Marie Bolestné, výstavu Nová Ploština a opodál stojící památník. Malá rozhledna nabízí výhled na blízké obce, ale také třeba na nejvyšší vrchol Vizovické vrchoviny Klášťov. V Drnovicích nás čeká cyklotrasa 5057, nad nimi potom kostel sv. Anežky České. Ze sousedního Vysokého Pole odbočujeme ke stejnojmenné rozhledně netradičního tvaru. Na druhé straně obce začíná u Envicentra křížová cesta, jež končí u kaple Panny Marie Vysocké. Krátká Cesta zdraví nás přivádí k další kapli se studánkou. Vracíme se na č. 5057, po níž směřujeme k rozhledně Doubrava (telekomunikační věž na stejnojmenném vrcholu nad obcí Loučka). Po trase 46 klesáme do Vizovic, kde v restauraci U Tonka obědváme. Následně stoupáme po žluté na vrchol Šibenice a po krátkém sjezdu do Ubla dále na rozcestí Tanečnice. U osady Závratě se objevuje Hornolidečská magistrála, která neomylně míří zpět do Pozděchova. Protože k definitivnímu cíli to máme sotva kilometr, můžeme si v osvědčeném občerstvení dovolit delší zastávku na doplnění tekutin.

Podrobnosti
Zobrazeno: 441

 První výlet po návratu z pěší dovolené v rakouských Korutanech je pro změnu cyklistický a vzhledem ke složení pelotonu nepříliš kopcovitý. Začínáme u hřbitova v Kyjově a přes Kostelec míříme do obce Hýsly. Jediné dnešní výraznější stoupání nás přivádí k rozhledně Súsedská. Z ní pozorujeme nejen blízké vinice a opodál ležící města, ale také třeba vzdálenější vysílač Babí lom. Vinicemi sjíždíme kolem netradiční stromové kaple do Žádovic, kde se zastavujeme v kukuřičném bludišti. V sousedním vinařství Štěpán Maňák degustujeme různé druhy vína a jiné dobroty, načež po cyklotrase Kyjovská míříme do Kelčan. Přesouváme se na Moravskou vinnou trasu, která vede uličkou s nádhernými vinnými sklepy do Vlkoše. V nedalekém Vracově se napojujeme na zelenou turistickou značku. Ta pokračuje krásným borovým lesem, což ovšem znamená poněkud nepříjemný písčitý povrch cesty. Za rekreačním střediskem Littner se objevuje asfaltový povrch mířící kolem hřebčína Rúdník (Vacenovice) do Ratíškovic. Prohlížíme si museum Ve Vagonu a obdivujeme funkční drezínu, kterou je možné si po předchozí domluvě vypůjčit. Opodál stojí pomník paradesantní skupiny Carbon, jež operovala v okolí koncem II. světové války. V blízkých Vacenovicích nás zaujme sklepní ulička a poté už nás trasa EV4 vede do Milotic. Postupně zastavujeme u kostela Všech svatých, u památníku obětem II. světové války, v restauraci U Draka a v zámeckém areálu. Mutěnická cyklotrasa směřuje do Svatobořic, kde v restauraci Na Nádraží (vznikla z bývalé nádražní budovy) obědváme. Po někdejší železniční trati pokračujeme zpět do Kyjova. Na Masarykově náměstí nám do cíle chybí už jen kilometr, tudíž výlet zakončujeme kávou se zákuskem, resp. zmrzlinou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 401

 V sobotu nás již podruhé čeká přejezd k Millstätter See. Tentokrát ovšem parkujeme na okraji Baldramsdorfu, tedy na opačné straně jezera než při naší výpravě za granáty. Lanovka nás vyváží do výšky necelých 1800 metrů. Odsud začínáme stoupat neznačenou cestou či pěšinou na vrchol Goldeck (2142 m n. m.). Opodál nás láká Panoramahütte, ale přeci jen je ještě brzy, tudíž – s odbočkami na menší vrcholy – pokračujeme po stezce 10, resp. 210. Ta nás nakonec přivádí k chatě Gusenalm. Tady už neodoláme a zastavujeme se na doplnění energie, přičemž ochutnáváme i výbornou domácí pálenku. Trasa 286 stoupá k další chatě Kapelleralm, kolem níž směřuje k Wieser Hütte s velkým parkovištěm. Zanedlouho odbočujeme na č. 275, která vede na Martennock (2039 m n. m.) s krásným křížem. Sestupujeme ke Goldeckhütte, která je však kvůli probíhající rekonstrukci zavřená. Stezka 210 a následně 31 nás přivádí zpět k lanovce.

Podrobnosti
Zobrazeno: 407

 Čtvrtek zahajujeme přesunem do Annenheimu (část Treffen am Ossiacher See). Lanovkou Kanzelbahn vyjíždíme přibližně do 1400 metrů nad mořem, načež pokračujeme pěšky po trasách 52, 176, 33 a 6 k asijské (kamenné) zahradě. Odsud je to již jen kousek k vrcholu Gerlitzen (1909 m n. m.). Na něm (nebo v jeho těsné blízkosti) se nachází vyhlídková plošina, kamenná věž, observatoř, hotel s restaurací a startovací plocha pro paraglidisty. Nejdříve si prohlížíme nepříliš vzdálené Julské Alpy a potom si už dopřáváme drobné občerstvení. Nakonec začínáme sestupovat po Alpe Adria Trail k Neugartenstüberl s malou vodní nádrží. Pokračujeme do osady Stifterborden a dále neznačenou lesní pěšinou ke kamennému stolu. Pěšina nám přijde velmi krásná (alespoň pro turisty), což si zjevně nemyslí protijedoucí postarší cyklista, když nám na pozdrav odpovídá „Katastrophe“. Klesáme k Steinwender Hütte, kde však nenacházíme jediné volné místo, pročež se občerstvujeme z vlastních zásob. Po žluté turistické značce, kterou však záhy opouštíme, míříme ke stanici lanovky. Tady nás čeká pozdní oběd a některé z nás také dětské hřiště.

Podrobnosti
Zobrazeno: 396

 Při návratu z výletu po Enzian-Granat-Steig se zastavujeme v museu Granatium v obci Radenthein. I když jsme cestou pár granátů viděli, přeci jen nás zajímá, jak vypadají vybroušené. U vstupu si stahujeme audioprůvodce, v němž si můžeme navolit angličtinu, které přeci jen rozumíme výrazně lépe než němčině. V samotném museu si prohlížíme ukázky různých hornin či minerálů, surové i vybroušené granáty a také získáváme informace z historie jejich vzniku a těžby ve zdejší oblasti. Přes dílnu brusiče pokračujeme do někdejšího dolu s dalšími ukázkami předmětů z granátů. Na konci štoly se nachází místo, kde si můžeme vyzkoušet nelehké dobývání tohoto nerostu. A i když z toho asi příliš nezbohatneme, nějaké výsledky své práce si přeci jen odnášíme s sebou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 427

 Poslední letní dovolená nás čeká v rakouských Korutanech, kde se většinu času pohybujeme v pohoří Nockberge (v češtině obvykle uváděno jako Gurktalské Alpy). Ubytování máme zajištěno v Simonbauerhof na okraji lázeňského a lyžařského městečka Bad Kleinkirchheim (část Zirkitzen). Po příjezdu ještě vyrážíme na nenáročnou procházku, kterou zakončujeme večeří v místní pizzerii. A když s námi servírka začne mluvit slovensky, připadáme si téměř jako doma.

Podrobnosti
Zobrazeno: 401

 Dnes se mi daří do sbírky dosavadních leteckých zážitků přidat další. Po dopravním letadle, paraglidingu, ultralightu a vrtulníku mě čeká vyhlídkový let větroněm nad Lysou horou. Vše má pod taktovkou Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí, tudíž pochopitelně startujeme z letiště ve frýdlantské části Lubno. Větroň (či kluzák) L-13 Blaník musí být nejdříve vynesen do výšin motorovým letounem Zlín Z-226MS a poté už jen tiše svištíme vzduchem. Pohybujeme se především v okolí startovního místa – z obcí tak vidíme Frýdlant nad Ostravicí, Čeladnou, Malenovice či Pstruží, ze vzdálenějších pak Frýdek-Místek a Ostravu. Obdivujeme rovněž řadu vrcholů v čele s majestátní Lysou horou, ale nepřehlédnutelný je také třeba Ondřejník, Velká i Malá Stolová nebo Radhošť. Zapomenout nesmím ani na vodní nádrž Šance. Po pár desítkách minut nádherných výhledů bezpečně přistáváme na letišti.

Podrobnosti
Zobrazeno: 387

 Necelé dva týdny po pěším výletě na Lysou horu se na tento vrchol vydáváme opět, nicméně tentokrát se jedná o cyklistickou vyjížďku. Začínáme u hřbitova v Ostravici a vzápětí se u nádraží napojíme na trasu č. 6113. První zastávka nás čeká na hrázi vodní nádrže Šance. Tuto zásobárnu pitné vody pak objíždíme na začátek Masarykova údolí, jímž míříme proti vodnímu toku Řečice téměř až k rozcestí Ježánky v blízkosti známé turistické osady Visalaje. Odbočujeme na červenou značku, kterou pár set metrů za rozcestím Vyšní Mohelnice opouštíme a přesouváme se na známou cestu z Papežova. Pokračujeme ve stoupání tak dlouho, až už to výše nejde. To je znamení, že jsme se ocitli na nejvyšším bodě Moravskoslezských Beskyd. Dopřáváme si zasloužené občerstvení v Bezručově chatě, načež sjíždíme asi dva kilometry zpět na rozcestí Zimný. Krátká odbočka nás přivádí ke stejnojmennému vrcholu (1080 m n. m.), jenž se před nedávnem začal objevovat na seznamu vedlejších beskydských tisícovek. Neznačenou lesní cestou přejíždíme k památníku Ivančena a dále pokračujeme přes Malenovický kotel do údolí Satiny. Podél jejího toku (později vedeni Čapí stezkou) míříme k restauraci Ydykseb, v níž obědváme. Odsud nás čeká už jen posledních pár kilometrů podél Ostravice.

Podrobnosti
Zobrazeno: 457

 Další cyklistický výlet zahajujeme v Budišově nad Budišovkou. Po cyklotrase 6144 se dostáváme k vodní nádrži Lobník, která slouží jako vyrovnávací nádrž pro mnohem známější Kružberk. Odbočujeme na lesní cestu, jež nás podél potoka Lobník vede do obce Dvorce. Tady si postupně prohlížíme hřbitovní kapli sv. Kateřiny, kostel sv. Jiljí a památník návštěvy Jana III. Sobieského. Neznačenou cestou míříme do místní části Rejchartice, kde se napojujeme na č. 6149. Ta nás přes Červený kopec s několika větrnými elektrárnami (či snad možná přesněji turbínami) přivádí na okraj Guntramovic (opět Budišov nad Budišovkou). Zastavujeme u kaple sv. Jana Nepomuckého s pamětní deskou Mileny Jesenské a Marie Kotrba-Nickl. V blízkosti kaple se potom nachází památník bitvy u Guntramovic a Cesta česko-německého porozumění. Přibližně o kilometr dále potom stojí za pozornost bývalý čedičový lom a hlavně pozůstatek sopečné činnosti s názvem Lávový suk Červená hora. Za chvíli se napojujeme na modrou turistickou značku a stoupáme na samotný vrchol Červená hora (749 m n. m.), na němž naleznete meteorologickou stanici a pozůstatky bývalé německé navigační věže. Značka nás vede do další budišovské části Podlesí, kde bych zmínil někdejší kostel sv. Mikuláše. V blízkosti vodního mlýna se občerstvujeme v hospůdce U Šárky, načež míříme do Starých Oldřůvek. Pokračujeme po NS Břidlicová stezka kolem několika bývalých dolů, až se nakonec údolím Budišovky vracíme zpět do výchozího města.

Podrobnosti
Zobrazeno: 418

 Vila Grossmann nás po proběhnuvší rekonstrukci láká už delší dobu. A tak, když se naskytne vhodná příležitost, neváháme ani chvíli. Navíc se nejedná jen tak o obyčejnou prohlídku, ale v rámci festivalu Schlaraffia Woche se mohou návštěvníci (pochopitelně mimo řady jiných akcí) zapojit do speciálních hraných prohlídek Po stopách Schlaraffie s Komorní scénou Aréna. Jak už vyplývá z názvu, hlavními aktéry jsou herci zmíněného ostravského divadla, ovšem na pár chvil se aktivně přidávají i všichni příchozí. Dozvídáme se nejen zajímavé informace z historie, ale také se seznamujeme s každodenním životem lidí přibližně před sto lety.

Podrobnosti
Zobrazeno: 425

 Z cyklistické dovolené jsme se vrátili už téměř před dvěma týdny, tudíž mi nějak začínají cukat nohy. Jako protiklad nepříliš kopcovité přímořské krajině u Baltského moře plánuji hned tři beskydské hory s výškou přes 1000 metrů. Vyjíždím od evangelického kostela v Gutech (Třinec). Trasou č. 56 se přesouvám do Oldřichovic, za nimiž začínám stoupat po 6083 kolem někdejší chaty Kozinec k chatě Ostrý. Modrá turistická značka vede na samotný vrchol (1044 m n. m.). Vracím se k chatě, v níž doplňuji energii. Pokračuji na rozcestí Kalužný, kde odbočuji směrem k vrcholu Smrčina (1015 m). Jedná se o jednu z nejméně známých a navštěvovaných beskydských tisícovek a je přístupná jen po neznačené lesní pěšině, na níž je bohužel vidět, že zde moc lidí nechodí; některé části jsou dokonce pod vodou. Naštěstí sjezd už je podstatně lepší. U rozcestí Ropice se napojuji na červenou značku, která směřuje na stejnojmenný vrchol. Ten se s výškou 1083 metrů stává nejvyšším bodem mého dnešního putování. Klesám do sedla Šindelná, odkud se již opět nechávám vést cyklotrasou 6083. Kolem chaty Ropička se dostávám nad Řeku, kde odbočuji na č. 6150. Tu však ještě před sjezdovkou opouštím a neznačenou lesní cestou jedu postupně úbočím Příslopu, Velkého Lipového, Ropice, Šindelné a Javorového. Z Gutského sedla definitivně mířím po zelené značce do Řeky. V restauraci Grunt obědvám a poté mám před sebou už jen poslední tři kilometry.

Podrobnosti
Zobrazeno: 463

 První výlet po návratu z cyklistické dovolené plánujeme pro změnu pěší. A po víceméně rovinatém Polsku pochopitelně směřujeme do hor. Trochu nám do toho zasahují neovlivnitelné okolnosti, tudíž z vlaku v Ostravici vystupujeme až o půl jedenácté. Navzdory tomu se vzápětí zastavujeme v Beskydském pivovárku, abychom s předstihem doplnili tekutiny. Využíváme příležitosti a zároveň si dopřáváme malou svačinu. Až kolem půl dvanácté tak vycházíme po modré značce a následně červené Krkavčí stezce k hotelu Zlatý orel. U něj krátce odbočujeme k vyhlídce na lomem Mazák. Přibližně o kilometr dále se napojujeme na žlutou. Kolem vrcholů Čupel a Kobylanka směřujeme na ten nejvyšší, tedy Lysou horu. Protože jsme nahoře až po druhé hodině, hlavní turistický ruch už je pryč, tudíž si můžeme bez fronty dát v Bezručově chatě drobné občerstvení. Začínáme sestupovat po žluté, kterou na rozcestí Malchor měníme za modrou. Ta vede ke známé mohyle Ivančena, u níž se na chvíli zastavujeme. Po červené stoupáme na vrchol Kykulka, z něhož míříme dolů po zelené a následně modré. V malenovické restauraci Pod Borovou nás čeká doplnění tekutin a něco malého k jídlu, ve Frýdlantě nad Ostravicí pak nemůžeme vynechat návštěvu osvědčené kavárny Libuška.

Podrobnosti
Zobrazeno: 415

 Poslední výlet naší dovolené v Polsku je také tím jednoznačně nejdelším. Začínáme přímo z ubytování a vyjíždíme po místní cyklostezce do Swarzewa. Tady chvíli přemýšlíme, zda navštívit kukuřičné bludiště, nicméně přeci jen toho dnes máme před sebou ještě hodně, a tak si pouze prohlížíme letadla, která zde stojí. Trasa EV10 vede místo bývalé železniční tratě, což znamená, že se jedná o téměř dokonalou rovinu. První zastávka nás čeká v osadě Kłanino (část Krokowy), kde se nachází Museum obrněnců. V něm kromě tanků či děl naleznete různé předměty z II. světové války. Následně pokračujeme do samotné Krokowy. Tady stojí za zmínku kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a také zámek, v jehož restauraci doplňujeme tekutiny. Kousek se vracíme do Sławoszyna, z něhož odbočujeme na R10 do Ostrowa. Obědváme v restauraci Przystań a někteří z nás opět neodolají plodům moře. Přesouváme se do Jastrzębiej Góry, v níž je jedním z největších lákadel nejsevernější bod Polska, na což upozorňuje památník Gwiazda Północy (Hvězda severu). Na okraji města potom navštěvujeme park miniatur majáků, z nichž dva si prohlížíme „naživo“ hned v sousedním Rozewie. V Hallerowo (Władysławowo) nás zaujme neobvyklý kostel Nanebevzetí Panny Marie s relikvií Jana Pavla II. či neovitráží Poslední večeře XXI. V blízkosti kostela si nemůžeme nechat ujít Alej hvězd sportu, přičemž nejvýraznějším místem je Koruna Himálaje. V další části Władysławowa s názvem Śródmieście se ještě na chvíli zastavujeme v lunaparku Sowiński a hned poté se napojujeme na cyklostezku, kterou již máme vyzkoušenou z výletu na Helskou kosu a která nás neomylně přivádí zpět do Pucku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 420

 Po včerejší cyklistické návštěvě známého trojměstí (Gdynia, Sopot, Gdańsk) si dnes vybíráme prvně jmenované město, ovšem směřujeme do něj vlakem. V podstatě nás čeká něco jako volný den ... ano, i my umíme na dovolené odpočívat (stalo se nám to asi podruhé). Z hlavního nádraží přecházíme na Jižní molo, kde navštěvujeme zdejší akvárium. Kromě živých ryb z různých oblastí světa se zde nachází množství exposic věnovaných především vodním živočichům, ale také například přímořským oblastem a jejich obyvatelům. Poté zkoumáme molo (kino v batyskafu Nautilus, netradiční památník Plachty (Stěžně), pomníky, sochy nebo také střelnice, kterou někteří z nás hned zkouší). Nepřehlédnutelná je dvojice lodí Dar Pomorza a Błyskawica. Zatímco Błyskawica je vojenská loď (torpédoborec), plachetnice Dar Pomorza sloužila jako cvičná loď polského námořnictva. Nyní obě fungují jako museum. Vzhledem ke skutečnosti, že vojenské (resp. válečné) artefakty jsme viděli v helském Museu obrany pobřeží i na pěším výletě, rozhodujeme se pro plachetnici. A vůbec nelitujeme – projít lze nejen palubu, ale také strojovnu, noclehárnu, kajuty důstojníků, jídelnu, kuchyň či místnost s radiostanicí. Protože je doba oběda, zaháníme hlad v jednom ze zdejších stánků s občerstvením. Jelikož se nacházíme na mořském pobřeží, volíme pochopitelně ryby. Následně kolem Musea vojenského námořnictva s řadou venkovních exponátů stoupáme na Kamennou horu, z níž lze krásně pozorovat především přístav a jeho okolí. Po sestupu dolů se chvíli zdržujeme v zábavním parku, v jedné ze zdejších cukráren ochutnáváme místní sladkosti (jsou výborné) a potom se už jen tak procházíme kolem přístavu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 425