V ostravském Trojhalí probíhá téměř do konce února výstava Giganti doby ledové. Jak již vyplývá z názvu, představují se nám velcí živočichové z období přibližně před 10.000 lety. Naleznete zde 18 realistických modelů v životní velikosti spolu s několika kostrami. Vše je doplněno zajímavými informacemi. Autoři zachytili i způsob života tehdejších lidí – jejich obydlí, lov mamuta apod. Zájemci si mohou prohlédnout také dokumentární filmy. A tak přestože se nejedná o nijak rozsáhlou výstavu, rozhodně si ji dovolím doporučit k návštěvě.

 Pátrám v paměti (tedy spíše v paměti těchto stránek) a ke svému zděšení zjišťuji, že poslední vernisáž, kterou jsem navštívil v Komorní scéně Aréna, proběhla již před více než čtyřmi lety. Tento nedostatek se tedy snažím napravit dnes, kdy výstava fotografií Dity Pepe zahajuje připravovaný cyklus chystající se představit různé přístupy k divadelnímu plakátu. Ty, jež můžeme obdivovat dnes, vznikly pro činohru Národního divadla a jak je pro autorku typické, jedná se o autoportréty – tentokrát doplněné herci zmíněné scény. Plakáty, jejichž grafické zpracování má na svědomí Milan Nedvěd, uváděly hry sezony 2017/18. Pokud jste alespoň trochu obeznámení s tvorbou Dity Pepe, určitě vás nepřekvapí, že samotnému fotografování předcházela pečlivá příprava, což je patrné i z přiložených poznámek. Zahájení výstavy se ujal kurátor Roman Polášek, pár slov pronesla pochopitelně také Dita a nechybělo ani hudební vystoupení tria flétnistek doplněného o trombonistu ze ZUŠ Vratimov.

 Během tohoto víkendu probíhá v olomoucké Střední škole polytechnické již pátý ročník výstavy Svět kostek Olomouc. Jak vyplývá z názvu akce, jedná se o presentaci modelů sestavených z kostek ... a to hned z těch nejznámějších, tedy LEGO®. Zájem veřejnosti je tak veliký, že se u vstupu tvoří fronta, která naštěstí postupuje docela rychle. Uvnitř naleznete lodě, hrady, filmové postavy, vesmírné lodě, bájné světy, kolejiště a mnohé další atrakce. Na své si tak přijdou nejen děti, ale i dospělí. Nezbytnou součástí akce je několik herních koutků především pro ty, kteří ještě úplně nevyrostli. Na závěr musím speciálně zmínit dvě ostravské stavby – Slezskoostravský hrad a nádraží ve Svinově.

 Při jedné z našich četných letošních návštěv obce Pozděchov nám zůstává čas na dva výlety. Ten sobotní začínáme na rozcestí Pozděchov – okraj, z něhož vyrážíme po modré turistické značce. První pamětihodnost představuje pomník (kamenný reliéf) sv. Huberta. Opodál stojí lovecký zámeček Trubiska, který je nyní veřejnosti nepřístupný a slouží především k pořádání akcí místního mysliveckého sdružení. Následuje jediné dnešní výraznější stoupání  k rozcestí U Oběšeného, z něhož pokračujeme po žluté k Horním Lačnovským skalám. Když si jich dostatečně užijeme, směřují naše kroky po modré na Vařákovy paseky. Ty (navzdory své pohnuté historii) představují nádherné místo, kam se vždy rádi vracíme. Kolem blízkého vysílače přicházíme na rozcestí Bařinka a z něj po naučné stezce Vařákovy paseky II zpět do výchozího bodu našeho dnešního putování.

 Již druhý ročník výstavy Vlaky, vláčky, modely probíhá opět v obou tělocvičnách i na venkovním hřišti ostravské ZŠ Jugoslávská. Pořadatelství se ujali Železniční modeláři Ostrava ve spolupráci se zmíněnou základní školou a také RK model Brno. Kromě prohlídky více či méně rozsáhlých modelových kolejišť různých měřítek zde mají příchozí jedinci možnost vyzkoušet řízení vláčků či zakoupit potřeby nutné pro činnost železničních modelářů. Nesmí chybět ani herní koutek pro nejmenší návštěvníky.

 Od motorestu ve Starém Jičíně vycházíme po žluté turistické značce kolem malé vodní nádrže na potoce Grasmanka a v mlžném oparu se zanedlouho dostáváme ke kaplím Panny Marie Lurdské a Svinec u Oční studánky. Chvíli odpočíváme a poté začínáme výrazněji stoupat na vyhlídkový vrchol Svinec (546 m n. m.). Sice jsme jej již navštívili několikrát, ale vždy nás překvapí, jaké úžasné rozhledy navzdory své malé výšce dokáže nabídnout. Po červené pokračujeme k chatě Svinec, kde doplňujeme energii i tekutiny a především ochutnáváme netradiční zázvorový likér. Klesáme na rozcestí Skalky a po naučné stezce Novojičínská kopretina přicházíme k Oční studánce a následně až k motorestu. Vzhledem k dostatku času se rozhodujeme ještě po žluté vystoupat na Starojický kopec se zříceninou hradu Starý Jičín. Po důkladné prohlídce (včetně výstupu na hradní věž) se opět vracíme k motorestu, v němž si dopřáváme pozdní oběd.

 Parkujeme u nádraží v Suchdole nad Odrou. Na úvod dnešního výletu se na blízké louce pokoušíme zprovoznit draka. Po chvíli laborování s délkou šňůr se nám ho podaří dostat do přibližně 50metrové výšky, a tak jsme na sebe patřičně pyšní, že ani po několika desítkách let nás tato dovednost neopustila. Poté se již vydáváme po naučné stezce Krajinou povodní, která povětšinou kopíruje tok řeky Odry, a to až k Jesenickému rybníku v Jeseníku nad Odrou. Pokračujeme kolem zdejšího zámku, jenž podle všeho donedávna fungoval jako restaurace, nicméně dnes se tváří poměrně nepřístupně. Další místní pamětihodností je bezpochyby pramen Jesenické kyselky. Od nádraží se pak podél kolejí pomalu vracíme zpět do výchozího místa. Za zmínku ještě rozhodně stojí naše první setkání s kudlankou nábožnou.

 Přibližně po měsíci a půl se opět vydáváme do druhého nejvyššího pohoří České republiky. Ovšem zatímco naše předchozí návštěva byla zaměřená na cyklistiku, nyní nás čeká tradiční pěší přechod hlavního jesenického hřebene, který zahrnuje hned tři jeho nejvyšší (hlavní) vrcholy. Vystupujeme ve vlakové stanici Ramzová v Ostružné a lanovkou se dostáváme pod vrchol Šerák. Počasí na první pohled moc k výletům neláká – podle některých účastníků „je krásně hnusně“, případně „je nádherně škaredé podzimní počasí“. V každém případě považujeme teplotu kolem pěti stupňů a nízkou oblačnost za dostatečně dobrý důvod k návštěvě chaty Jiřího na Šeráku. Na samotný pochod tak vyrážíme až téměř v poledne, což nám samozřejmě nijak nevadí. Pár set metrů od chaty se napojujeme na červenou turistickou značku, která nás po krátkém stoupání přivádí na vrchol Keprník (1423 m n. m.). Pokračujeme přes Trojmezí do sedla Pod Vřesovkou. Čtvrtina z nás odbočuje po žluté ke skalnímu útvaru Kamenné okno, ostatní se drží klasické trasy kolem Vřesové studánky, na níž se napojujeme u Bílého sloupu. Opět se potkáváme v jedné z restaurací na Červenohorském sedle, kde obědváme. Další naše kroky vedou úbočím Velkého Klínovce přes vrcholy Výrovka a Malý Jezerník na chatu Švýcárna. Tady nás čeká doplnění tekutin, přičemž si nemůžeme nechat ujít zdejší pověstný borůvkový likér. Po dvou a půl kilometrech se ocitáme na rozcestí Praděd, ovšem na samotný vrchol (1491 m n. m.) směřuje pouze jedna šestina turistů. Přestože začíná poměrně silně pršet, při sestupu jsme odměněni nádherným západem slunce v protrhávající se oblačnosti. Nakonec již téměř za tmy přicházíme na chatu Barborka, kde máme zamluveno ubytování.

 Jedna z našich četných návštěv obce Pozděchov v okrese Vsetín... Činností jsme pochopitelně prováděli celou řadu, nicméně za zmínku pro veřejnost stojí pravděpodobně pouze několikakilometrová sobotní procházka zaměřená především na sběr hub. A protože jich letos roste skutečně požehnaně, sbírali jsme v podstatě pouze „praváky“, tedy hřiby smrkové.

 Tento víkend probíhá na chatě Skurečena v Čeladné tradiční sraz kamarádů, kteří spolu v minulosti trávili spoustu času, nicméně nyní se většina z nich potkává pouze jedenkrát za dva až tři roky. Náplní našeho víkendového pobytu bylo samozřejmě vzpomínání na minulost, ale pochopitelně také debaty o současnosti či budoucnosti. V sobotu jsme se rovněž vydali na krátkou procházku spojenou se sběrem hřibů na večerní smaženici a nemohli jsme si nechat ujít ani návštěvu blízkého hotelu Martiňák, jenž byl nedávno stylově zrekonstruován. Prostě pohodově strávené dny s pohodovými lidmi...

 Téměř tři měsíce mi trvalo, než jsem se vypravil na další koncert. Tentokrát se jedná o vystoupení ostravské skupiny Zpocený Voko a Přátel Dr. Melouna z Frýdku-Místku. Akce probíhá ve známé frýdecko-místecké hudební hospůdce U Arnošta, v níž se pohříchu ocitám vůbec poprvé. Zatímco Zpocený Voko pod vedením Jiřího Neduhy lze rozhodně považovat za zavedenou stálici minimálně na regionální scéně, Přátele Dr. Melouna můžeme označit za poměrně nové seskupení kolem Milana Bobo Bocviňoka. Zpěvák, kytarista a autor hudby i textů písní, kterého znalci místních hudebních poměrů mohou pamatovat již z konce minulého století jako jednoho ze zakladatelů ostravské skupiny Homeless, nyní pokračuje ve své tvorbě jen o pár kilometrů dále. Pouze před několika dny spatřil světlo světa nadmíru povedený klip k písni Flám (Tour de nekonečný flám). Jen několik zasvěcených návštěvníků koncertu poznává, že kapela ze zdravotních i dalších důvodů vystupuje v úplně jiném složení, než je pro ni běžné. Navíc se na pódiu neustále střídají různí hosté (včetně například zakladatele hospůdky U Arnošta Ivo Pokludy), takže většina příchozích brzy ztrácí přehled. Navzdory improvizované sestavě skupina předvádí výborný výkon a celou akci lze označit za velmi povedenou.

 Pár dní po návratu z cyklodovolené se opět vydáváme na kolo, i když tentokrát pochopitelně na mnohem kratší a méně náročný výlet. Startujeme v Leskovci nad Moravicí, ovšem již po chvíli se zastavujeme u blízké vodní nádrže Slezská Harta. Probíhá tady totiž víkendový závod dračích lodích – dnes konkrétně sprint na 200 metrů. Zúčastnit se může kdokoliv, komu se podaří složit alespoň 16členný tým veslařů s jedním bubeníkem; lodě i kormidelníka dodá pořadatel. Nikdy jsem netušil, jaký je o tuto soutěž zájem, nicméně již od prvních rozjížděk bylo pobřeží plné diváků. My ovšem zhruba po hodině pokračujeme dále po cyklotrase č. 6162. Na okraji Razové si prohlížíme vápennou pec, o kousek dále letiště a v samotné obci potom přírodní památku Razovské tufity, tedy bývalý lom s pozůstatky sopečné činnosti. Na břehu vodní nádrže čekáme na přívoz, čehož někteří z nás využívají k pravděpodobně poslednímu letošnímu přírodnímu koupání. Přívozem se dostáváme do obce Roudno, odkud po č. 6142 přejíždíme do Bílčic. Zde obdivujeme kostel sv. Markéty a čedičový lom, načež se ocitáme na hrázi Slezské Harty. Vzápětí odbočujeme neznačenou cestou zpět do Leskovce nad Moravicí, kde si nejdříve půjčujeme šlapadlo (sledujeme tak pokračující závody přímo z vody) a nakonec ochutnáváme gruzínské speciality v jednom z mnoha zdejších stánků.

 V sobotu se většina cyklistů proměňuje na turisty, neboť si nechceme nechat ujít návštěvu jedné ze zdejších polonin, konkrétně Wetlińske. Mikrobusem přejíždíme do sedla Wyżna, z něhož začínáme po žluté turistické značce vytrvale stoupat na vrchol Hasiakowa Skała. U chaty Puchatka chvíli odpočíváme, načež po červené přes Osadzki Wierch (1253 m n. m.) a Szare Berdo přicházíme do sedla Mieczysława Orłowicza. Následuje poslední stoupání na Smerek. Samotný vrchol je z důvodu ochrany přírody nepřístupný, a tak jej supluje nedaleký vršek s pamětním křížem. Když se dostatečně vynadíváme po okolí, vydáváme se zpět do sedla a dále po žluté do Wetliny. Před večeří ještě navštěvujeme jednu ze zdejších restaurací nebo ochutnáváme místní sýry. 

 Navzdory našim zvyklostem zařazujeme tento rok během letních prázdnin už třetí dovolenou, i když poněkud kratší. Již po několikáté vyrážíme s osvědčenou cestovní kanceláří Alpina, nicméně si odbýváme premiéru v podobě cyklistického zájezdu. Naším cílem jsou polské Bieszczady nedaleko hranic se Slovenskem a Ukrajinou. V této oblasti téměř žádné cyklisty nepotkáte, což nám samozřejmě vyhovuje mnohem více než některá naše přelidněná pohoří či jiné lokality. Spolu s námi, tedy šestnácti cyklisty, v autobuse cestují i pěší turisté, které pochopitelně čeká poněkud odlišný program.

 Po páteční vyjížďce na kole nás hned o dva dny později čeká pěší výlet. Parkujeme v sedle Čarták na pomezí obcí Hutisko-Solanec a Karolinka a vycházíme po červené turistické značce kolem horského hotelu Čarták, informačního a výtvarného centra Zvonice či souboru dřevěných soch na vrchol Soláň (861 m n. m.). Z něj i blízké sjezdovky jsou krásné výhledy na okolí, především severním směrem (Radhošť apod.). Pokračujeme hřebenovou trasou do sedla Pod Kotlovou. Ve zdejším bufetu Horní Bečva ochutnáváme klobásu, pivo a výbornou domácí pálenku, načež míříme po žluté ke Karlovskému jezeru (často jen Jezero). Ignorujeme počínající déšť (stejně za chvíli přestane) a klesáme do osady Jezerné ve Velkých Karlovicích. Neznačenou cestou vystoupáme na hřeben nad obcí, kde se napojíme na další žlutou vedoucí souběžně s cyklotrasou č. 6020/2. Přes několik bezejmenných vrcholků s výškou mezi 600 a 700 metry se dostáváme nad Grandhotel Tatra, kolem něhož scházíme do Velkých Karlovic. Za několik minut nám odjíždí autobus zpět do sedla Čarták, a tak nemáme ani čas na prohlídku dřevěného kostela Panny Marie Sněžné či ordinace seriálového doktora Martina.