Dnes není počasí příliš příznivé – střídavě drobně prší ... a mezi tím prší hodně. Klasický výlet moc nemá smysl, tudíž se vydáváme alespoň na krátkou procházku spojenou se sběrem hub ... a že jich roste. Parkujeme na Samčance (část obce Staré Hamry). Poté různě bloudíme lesem, hledáme houby a něco málo děláme pro své zdraví. Nakonec je z toho přibližně šest kilometrů a hub tak akorát pro všechny účastníky na pořádnou smaženici. Akci uzavíráme obědem v restauraci Bowling na výchozím místě.

 Čtvrtek zahajujeme návštěvou kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. Jedná se o téměř dokonalou ukázku barokní architektury, na jejímž vzniku se podíleli například Kryštof a Kylián Ignác Dienzenhoferové; z vnitřní výzdoby lze zmínit třeba Karla Škrétu a jeho Pašijový cyklus. Následuje krátká zastávka u Valdštejnského paláce a poté už přes Karlův most přecházíme na druhý břeh Vltavy. Ještě se chvíli zdržujeme u Rudolfina, načež vyhlašujeme přestávku na oběd. A kde jinde obědvat u Rudolfina než U Rudolfina? Odpoledne se přesouváme do galerie DOX s výstavami (Ne)Moc (různí autoři), Via Vitae (Věra Nováková) a MADe IN CHINA (Badiucao). Večerní program dnes obstarává Hlína.

 Celkem logicky po čtyřech letech opět mířím na pětidenní pracovní pobyt do Prahy. Tentokrát jsme ubytovaní nedaleko Václavského náměstí, tudíž vše důležité máme na dosah. Po pondělním příjezdu odkládáme zavazadla v hotelu, obědváme a vyrážíme na Vyšehrad. Do areálu vstupujeme Táborskou branou a první delší zastávka nás čeká u zdejší nejstarší stavby, tedy u rotundy sv. Martina. Poté si postupně prohlížíme čtyři známá Myslbekova sousoší, basiliku sv. Petra a Pavla i hřbitov se Slavínem. Kocháme se výhledem z hradeb na Prahu, načež Vyšehrad Cihelnou branou (vstup do kasemat) opouštíme. V Neklanově ulici obdivujeme kubistické domy a poté nábřežím Vltavy směřujeme k Tančícímu domu, u nějž končí oficiální část dnešního programu. Ta neoficiální pokračuje pro některé z nás zákuskem a kávou v Glass Baru (nejvyšší patro Tančícího domu s vyhlídkovou terasou). Přes Karlovo náměstí to máme jen kousek k místu ubytování, vedle něhož se nachází Pivovarský dům, který se stává naším večerním útočištěm.

 Dnes se vydáváme do Velkého světa techniky v ostravských Dolních Vítkovicích. Naším cílem je interaktivní výstava Baník Expo, která se koná jako jedna z několika akcí ke stoletému výročí založení známého fotbalového klubu FC Baník Ostrava. Ten vznikl v roce 1922 pod jménem SK Slezská v hostinci U Dubu (i když tehdy spíše U dubu). Pověstné slovo Baník se dostalo do názvu až o 30 let později. Výstava připomíná řadu úspěchů jednoho z našich nejznámějších celků (čtyři tituly mistra republiky, dalších deset umístění na stupních vítězů, osmkrát vítěz národního poháru). Příchozí mohou na vlastní oči vidět nejen některé ze získaných pohárů nebo individuální hráčské trofeje, ale také historické předměty (dresy, kopačky či sedadlo z legendárního stadionu Bazaly) a mnoho dalšího. Především pro nejmladší návštěvníky jsou určené různé hry nebo dovednostní soutěže.

 Po více než devíti letech se účastníme vernisáže v galerii zámku v Ostravě-Porubě. Pod jednoduchým (a zároveň výstižným) názvem Keramika & Malba zde vystavují žáci a žákyně obou zmíněných oborů Střední umělecké školy, Ostrava. Jedná se převážně o klausurní práce loňského třetího ročníku doplněné několika staršími díly. Většina autorek se pochopitelně tohoto slavnostního zahájení účastní. Kromě nich nechybí ani vedoucí oborů (Dita Drahotuská a Aleš Hudeček) spolu s dalšími pedagogy a svou účastí akci poctil i ředitel školy Martin Mikolášek. Ten výstavu zahájil spolu s Marií Prusali, hudební vystoupení potom obstaral Václav Němec.

 První regulérní výlet po návratu z poslední letošní dovolené směřujeme pochopitelně do Beskyd. Přijíždíme do Komorní Lhotky, kde přibíráme dalšího účastníka. Vyrážíme neznačenou cestou a brzy obdivujeme skalní masiv Godula i s několika horolezci. Záhy se ocitáme na modré turistické značce, ovšem hned po pár stech metrech vyhlašujeme přestávku u stánku s občerstvením. Náplň přestávky tvoří pivo, panák a placka. Poté už začínáme stoupat k chatě Kotař a dále na nepříliš známý vrchol Lipí (902 m n. m.). Pod ním se napojujeme na červenou, již však brzy opouštíme, abychom se dostali na nejvyšší bod dnešní trasy, kterým je 918 metrů vysoká Ropička. Po zelené klesáme na rozcestí Ropičník, z něhož pokračuje žlutá k restauraci Ondráš. Tady se lehce občerstvujeme a doplňujeme tekutiny. Nedaleko se nachází vrchol Godula, v jehož blízkosti si prohlížíme památník věnovaný vzniku Československé republiky. Následuje sestup k výchozímu místu, kde ještě trávíme nějaký čas opékáním párků, střílením z praku, povídáním a dalšími důležitými věcmi.

 Neplánovaně a nečekaně brzy po poslední návštěvě ostravské zoologické zahrady se v ní ocitáme znovu. A dá se říci, že zatímco minule jsme v zoo zakončovali starý školní rok, tentokrát zde zahajujeme nový. Vzhledem k tomu, že uplynuly teprve dva měsíce, nemohlo dojít k žádným velkým změnám. Mohu zmínit snad jen definitivní otevření nového pavilonu pro gibony bělolící (jenom jim bude muset někdo vysvětlit, že z něj nesmí utíkat). Kromě gibonů ve výběhu naleznete jelínka vepřího, součástí exposice je například také veverka šedobřichá nebo křepelka čínská. Samozřejmě si prohlížíme i další zvířata, potkáváme známé lidi, obědváme a užíváme si nenáročný výlet.

 Dnes odpoledne mám chvíli čas, a tak se vydávám na nepříliš známý hudební festival Folková dolina. Akce se koná na dopravním hřišti u ZŠ Gen. Janka v Ostravě – Mariánských Horách. Záštitu nad festivalem převzal starosta ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Patrik Hujdus. V průběhu odpoledne a večera vystoupilo deset skupin či zpěváků, přičemž z časových důvodů jsem viděl pouze polovinu. Kromě hudby, o kterou šlo dnes především, je připravený i doprovodný program převážně pro děti – kolotoč s originálním pohonem, výuka první pomoci, deskové hry, omalovánky, výroba ozdob z korálků, hlavolamy nebo opékání párků. Vše zakončilo promítání filmu Po čem muži touží 2. Jednalo se o povedenou akci bez velké publicity v komorním prostředí, která poskytla příležitost začínajícím nebo doposud nepříliš známým hudebníkům předvést své umění.

 Jeden den během naší cyklistické dovolené v Černé Hoře vyhlašujeme jako odpočinkový. Kola tak necháváme ležet ladem a jedeme autobusem přes Podgoricu (hlavní město) nejdříve ke Skadarskému jezeru. Tato rozsáhlá vodní plocha leží na hranici Černé Hory s Albánií. My se zastavujeme u obce Vranjina. Tady se nachází ústí řeky Morača, pevnost Lesendro nebo také obchod s vínem vytesaný ve skále. Pokračujeme do známého přímořského města Budva, přičemž si cestou ještě prohlížíme ostrov Sveti Stefan. V Budvě nás pak pochopitelně nejvíce zajímá Stari grad (Staré město), což je, jak už z názvu vyplývá, historické centrum. Za hradbami najdete spoustu úzkých uliček, obchůdků, restaurací, kostelů, museí či hotelů. Nemůžeme si nechat ujít ani prohlídku pevnosti Citadela s rozsáhlou knihovnou nebo pozůstatky kostela sv. Marie de Castello. Když si vše projdeme a lehce se občerstvíme, cca hodinu věnujeme koupání v moři, k čemuž konkrétně u mě dochází asi po dvaceti letech. Poté si dopřáváme něco sladkého v jedné ze zdejších kaváren. Následuje přejezd do Kotoru. Také tady procházíme historické centrum, které velmi připomíná to v Budvě. Nakonec v restauraci ochutnáváme mořské plody a pomalu se vydáváme na cestu zpět.

 V úterý máme naplánovaný přejezd do Kolašinu, ale počasí nám zpočátku příliš nepřeje. Ze Žabljaku sjíždíme do Javorje, kde se napojujeme na již známou cyklotrasu TT1. Před Gornja Bukovica ji však opouštíme a přes Donja Bukovica a Tušinja míříme do Boan. Cestou se k poměrně chladnému počasí a silnému větru přidává ještě postupně zesilující déšť, a tak jsme rádi, že se v Boan můžeme schovat do hospody. Snažíme se uschnout a řešíme, co v tomto nepříznivém počasí dělat dále, přičemž nás místní hosté opakovaně zvou na něco pro zahřátí. Nakonec se rozhodujeme rozdělit – někteří se vracejí do Žabljaku, kde na ně počká autobus s pěšími turisty, zatímco šest statečných pokračuje dál podle plánu. Počasí se pozvolna zlepšuje, déšť za nějakou dobu ustává a nakonec se objevuje i slunce. V Krnja Jela odbočujeme z hlavní silnice a prudkým stoupáním míříme ke kostelu sv. Arhidjakona Stefana. U něj definitivně vítězí nádherné počasí, tudíž se občerstvujeme a odpočíváme. Pokračujeme šotolinovou cestou přes náhorní plošinu pohoří Sinjajevina a záhy se opět napojujeme na TT1. Za osadou Katun Ječmen Do začíná poměrně náročný sjezd – prudký sklon a volné kameny na cestě jsou nepříjemné především pro tu třetinu z nás, která nemá horské kolo, tedy přesněji horské pláště. Nicméně se neocitáme v terénu poprvé a není to o moc těžší než třeba sjezd z Malého Travného, který jsem absolvoval nedávno. Proto všichni tento složitější úsek úspěšně zvládáme a zanedlouho se ocitáme u studánky Ropušica. Odsud už je cesta docela přijatelná, navíc se postupně objevuje civilizace a povrch se mění na asfalt. Následují Gornje a Donje Lipovo, odkud je to již jen kousek do Kolašinu. Před samotným ubytováním v hotelu Čile se ještě odměňujeme palačinkami a pivem, později večer si dopřáváme bohatou večeři v kolibě Konoba.

 Letos kromě obvyklé cyklodovolené na území naší republiky máme v plánu ještě jednu, pro změnu zahraniční. Vyrážíme pochopitelně s mnohokrát vyzkoušenou a osvědčenou CK Alpina, tentokrát do Černé Hory – konkrétně do pohoří Durmitor, Sinjajevina a Bjelasica. Noční přejezd směřuje z Brna přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko do cílové země. První zastávka nás čeká v obci Djurdjevića Tara, kde je největším lákadlem Djurdjevićův most přes kaňon řeky Tara. Kromě úchvatného výhledu do hlubokého údolí příchozí láká i zdejší zipline, který si pochopitelně mnozí z nás nemohou nechat ujít. Poté už jedeme do města Žabljak, v jehož okrajové části Razvršje se nachází kemp, který se na několik následujících nocí stane naším domovem. Po ubytování se vydáváme na krátkou odpolední vyjížďku pod blízký vrchol Ćurevac. Ten není přístupný na kole, tudíž své bicykly necháváme v lese a poslední přibližně kilometr šlapeme pěšky. Zmíněný Ćurevac (1625 m n. m.) nabízí výhledy především do údolí Tary, ale také na některé okolní vrcholy. Zamračené počasí sice není úplně ideální, ale i tak toho vidíme docela dost. Poté sjíždíme do Žabljaku a pokračujeme k nedalekému Černému jezeru (Crno jezero). I když převážná většina účastníků zájezdu je zde poprvé, hned na první pohled si všímáme viditelně nízkého stavu vody oproti normálu. Chvíli si vše prohlížíme, načež se vracíme do Žabljaku, kde si v jedné z místních hospůdek dopřáváme pozdní oběd a začínáme pracovat na vzájemném seznámení.

 Třetí cyklistický výlet během posledních pěti dní začínáme na náměstí Svobody ve Starém Bohumíně. Tentokrát nás jede více, tudíž oproti předchozím trasám poněkud narovnáváme výškový profil. Po stezce č. 10 objíždíme Velké Kališovo jezero a přes bohumínské části Šunychl s Kopytovem míříme k soutoku Odry a Olše. Tady chvíli odpočíváme, obdivujeme ledňáčka a proti proudu Olše jedeme do Věřňovic (část Dolní Lutyně). Odbočujeme na č. 6257, která nás přivádí k tepelné elektrárně Dětmarovice, z níž jsou pochopitelně nejvíce viditelné chladicí věže. Pokračujeme do Koukolné, kde se v motorestu u větrného mlýnku krátce občerstvujeme. Poté se napojujeme na č. 6258 a v Závadě (Petrovice u Karviné) přejíždíme do Polska. V Gołkowicích (Godów) si prohlížíme dřevěný kostel św. Anny, v samotném Godówě potom kostel św. Józefa Robotnika. Za zmínku ještě stojí bývala železniční trať s někdejší nádražní budovou a blízký památník obětem slezského odboje. V Łaziskach se nachází další dřevěný kostel, tentokrát Wszystkich Świętych. Opodál nemůžeme minout hřbitovní kapli św. Józefa s vitrážovými okny. Nad dálnicí A1 směřujeme do obce Gorzycki a dále přes Uchylsko či Olzu opět k soutoku Odry a Olše/Olzy. Na okraji Zabełkówa odpočíváme u zmrzliny a vzápětí přejíždíme k rozhledně s názvem Hraniční meandry Odry v Chałupkach. Po pár kilometrech nás ještě čeká zámek, přejezd přes Odru a pozdní oběd (brzká večeře) v restauraci Pod Zeleným dubem.

 Jen dva dny po předchozím výletě se rozhoduji pro další cyklistickou vyjížďku. Vzhledem k nedostatku času plánuji velmi krátkou vzdálenost. Vyjíždím z parkoviště u řeky Morávky ve Vyšních Lhotách. Zanedlouho se napojuji na cyklotrasu č. 46 a mířím do Raškovic. Známou cestou údolím Mohelnice pokračuji do Krásné (Tošanovský a Mohelnický vodopád) a u skiareálu Zlatník odbočuji po žluté proti proudu Travenského potoka. Míjím stejnojmenný vodopád, opouštím značku a vytrvalým stoupáním se dostávám až na vrchol Travný (1203 m n. m.), čímž do své sbírky cyklistických úspěchů přidávám další beskydskou tisícovku. Přes jeho menšího sourozence sjíždím na asfaltovou cestu, která kolem vodní nádrže směřuje do Morávky. Trasa č. 6113 vede přes Pražmo a Raškovice zpět k autu. Výlet končím obědem v oblíbené restauraci U Bobra.

 První výlet po návratu z cyklodovolené směřuji pochopitelně opět na kolo. Vybírám si východní část Moravskoslezských Beskyd a začínám u hřbitova v Jablunkově (nehledejte v tom žádný hlubší význam, prostě je tady velké parkoviště). Po cyklotrase č. 56 jedu do Bocanovic a dále po č. 6081 na okraj Dolní Lomné. Podjíždím železniční viadukt a napojuji se na trasu č. 6082. Zvolna stoupám proti proudu říčky Lomná, čímž se dostávám do Horní Lomné. Na rozcestí Doubrava odbočuji na č. 6101 a lesem (mimo hlavní silnici) přijíždím k hotelu Pod Kyčmolem. Samozřejmě více než hotel mě zajímá restaurace a minipivovar – dopřávám si výborný vývar a ještě lepší Lomňan. Neznačená cesta míří vzhůru pod zdejší hřeben a úbočím několika vrcholů (Burkův vrch, Muřinkový vrch, Velký Polom či Čerchlaný Beskyd) mě přivádí do skiareálu Severka. Následuje poslední dnešní výrazné stoupání na vrchol Severka (dříve Kostelky) ke stejnojmenné chatě. Ta momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, tudíž je pro veřejnost uzavřena. Vzhledem k dlouholetým dobrým vztahům s touto chatou však bez problémů dostávám zasloužené pivo (děkuji, Severko); bohužel však nevaří, pročež na oběd musím do nedaleké Kamenné chaty. Stezky č. 6084 a později 6081 klesají na okraj Jablunkova, odkud je to jen kousek k výchozímu místu.

 Čtvrteční výlet začínáme opět přímo z Velkých Pavlovic. Jestliže včera někteří z nás překonali svůj rekord v ujeté vzdálenosti, tak dnes se jedná o rekord v nastoupaných metrech, neboť trasa je poměrně kopcovitá. Hned na úvod míříme vzhůru k rozhledně Slunečná, z níž máme jako na dlani nejen okolní vinice, ale i celé město. Sjíždíme k Hornímu rybníku, kde obdivujeme velkou dřevěnou židli. Po cyklotrasách Modrohorská, André a opět Modrohorská pokračujeme na rozhraní Bořetic a Němčiček, kde se na Kraví hoře tyčí stejnojmenná rozhledna. Za zmínku stojí také nedaleká boží muka nebo základní kámen prabáby Moravy. Následuje přejezd do Kobylí. Tady se postupně zastavujeme u vinných sklepů či kostela sv. Jiří a na Kobylím vrchu u další dnešní rozhledny s názvem Stezka nad vinohrady. Po zelené značce se dostáváme do Vrbic s mohylou míru, vinnými sklepy a větrným mlýnem. Č. 412 míří do Čejkovic, kde se nedaleko zámku nachází Templářské sklepy, tedy jeden z našich nejznámějších výrobců vína. Samozřejmě si nemůžeme nechat ujít prohlídku spojenou s degustací. Následně obědváme ve sklepě U Templářských rytířů. Neznačenou cestou jedeme do Starého Poddvorova (větrný mlýn, kostel sv. Martina). V sousedním Novém Poddvorově potom navštěvujeme už čtvrtou rozhlednu tohoto výletu (Na Podluží), přičemž ochutnáváme další víno. Pokračujeme na okraj Moravského Žižkova, kde se napojujeme na trasu Podluží. Ta nás přivádí do Velkých Bílovic, z nichž po Velkopavlovické stezce mezi vinicemi stoupáme k občerstvení Bilovský sud. Nejdříve obdivujeme sochu nazvanou Slípka, nicméně potom si dopřáváme ledové caffè latte s vynikajícím cheesecakem. U nedalekého vrcholu Zimarky stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana. Po Habánské cyklotrase jedeme k Trkmanskému dvoru v Rakvicích, od něhož už máme návrat do Velkých Pavlovic natrénovaný.