Pro další letošní lyžování si vybíráme skiareál Opálená, jenž se nachází na území obce Pstruží. Přijíždíme ještě před spuštěním vleků – sjezdovka je tedy výborně upravená a jsme na ní téměř sami. S přibývajícím časem se pochopitelně objevuje více lidí, ale není to nic hrozného. I po několika hodinách lyžování je povrch v perfektním stavu a je nám tak skoro líto, když v poledne končíme. Ke všemu se povedlo také počasí – přestože před devátou hodinou přes mlhu nedohlédneme na konec sjezdovky, po pár minutách se objevuje slunce a nádherné výhledy do okolí (především na Lysou horu). Oběd ve zdejší restauraci je už jen takovou příslovečnou třešinkou na dortu. A protože třešní není nikdy dost, odpoledne přidáváme další v podobě návštěvy místeckého aquaparku Olešná. Vše potom zakončujeme v ostravské cukrárně Ollies. Prostě velmi povedený den nabitý spoustou zážitků.

Podrobnosti
Zobrazeno: 671

 Dnešní výlet zahajujeme v sedle Pindula na pomezí Trojanovic a Rožnova pod Radhoštěm. Po modré turistické značce míříme vzhůru pod vrchol Kršla a následně úbočím Kyčery až pod Malý Javorník. Ačkoliv na Velkém Javorníku jsme byli již mnohokrát, na jeho menšího souseda jsme se dosud nedostali, což nyní napravujeme krátkou odbočkou po neznačené lesní cestě. Na samotném vrcholu kromě hraničního kamene nenajdete nic zvláštního, a tak se po krátkém odpočinku a svačině vracíme zpět na modrou. Vzápětí ji však znova opouštíme a stoupáme na Kyčeru (875 m n. m.). Po oslavách úspěšného výstupu scházíme na zelenou, která nás přivádí pod Myší horu. Následuje krátká odbočka ze značky na vrchol a poté návrat zpět. Po pár stech metrech ovšem zelenou definitivně necháváme za sebou a po vrstevnici se vracíme pod Kršli, odkud je to již jen kousek k výchozímu bodu. Před odjezdem si ještě dopřáváme výborný oběd ve Zbojnické kolibě.

Podrobnosti
Zobrazeno: 732

 Začínáme u vlakového nádraží v Třemešné a po červené značce zvolna stoupáme na rozcestí Pod Kobylou. Tady se napojíme na modrou a pokračujeme k Milovnímu dolu. Kolem lávového vývěru sestupujeme k Liptaňskému bludnému balvanu, který patří k největším v naší republice. Jen nás poněkud zaráží, že byl nalezen několik kilometrů odsud a teprve následně dopraven na toto místo. V samotné obci rozhodně stojí za zmínku novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stoupáme na vrchol Strážnice se stejnojmennou rozhlednou, která navzdory své malé výšce nabízí krásný výhled především směrem do Polska. Po krátkém odpočinku scházíme pod Strážný vrch na okraj Liptaně ke kapli Panny Marie Pomocné, jejíž nedávno rekonstruované stěny ostře kontrastují s neutěšeným stavem okolní křížové cesty. Opodál se nachází ještě jedna menší kaple, od níž klesáme do Damašku (část Třemešné). Zaujme nás někdejší hospodářský dvůr, jenž má podobně tristní vzhled jako zmíněná křížová cesta. Podél vodního toku Mušlov se zvolna vracíme zpět. V Třemešné se nejdříve marně dobýváme do kostela sv. Šebestiána, aby se vzápětí objevil deus ex machina ... tedy ani bůh (ale jeho prodloužená ruka na Zemi), ani ze stroje (ale z vedlejší fary), nicméně zápletku se zamčenými dveřmi rychle řeší a navíc nás odměňuje zasvěceným výkladem. Tím náš dnešní výlet pomalu končí – vlastně nás čeká už jen oběd v restauraci Pančava a odjezd domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 763

 Dnes se vydávám do ostravské Staré arény, kde se v rámci pravidelných hudebních čtvrtků koná koncert frýdecko-místecké skupiny Přátelé Dr. Melouna. Ze zdravotních i jiných důvodů se kapela dostavuje ve značně okleštěné sestavě, tedy pouze Milan Bobo Bocviňok a Jonáš Kresaň. Vystoupení začíná zbrusu novou písní složenou před pár hodinami ve vlaku do Ostravy. Postupně zaznívají další songy včetně známých hitů o frýdeckých či místeckých hospodách (Flám, Tour de Místek), ovšem Frýdkem-Místkem jsou inspirované také méně „alkoholické“ skladby (Město měst). V průběhu večera se do vystoupení zapojuje několik čekaných i nečekaných hostů (včetně samotného Dr. Melouna nebo účastnice soutěže Česko Slovensko má talent Daniely Pokorné). Celkový počet účinkujících se tak nakonec zastavuje na šesti, nicméně ke zpěvu některých písní se rovněž připojili mnozí další návštěvníci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 792

 Parkujeme u skiareálu Horní Guntramovice (Budišov nad Budišovkou) a vycházíme proti proudu Budišovky. Na okraji obce se napojujeme na žlutou turistickou značku, která nás přivádí ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Kromě pamětní desky na samotné kapli zde naleznete památník/cestu Česko-německého porozumění a rovněž památník obětem bitvy u Guntramovic. Vše si důkladně prohlížíme, svačíme a zanedlouho pokračujeme neznačenou cestou mezi zdejšími pastvinami. Vzhledem k nádhernému počasí je v dálce viditelný Praděd spolu s navazujícím hřebenem. Již na území Norberčan se uprostřed bývalého čedičového lomu nachází skalní útvar Lávový suk Červená hora. Ten zkoumáme zdola i shora, načež se vydáváme ke Zlaté lípě. Od ní nás vede modrá značka na Červenou horu (749 m n. m.). Tady kromě vrcholové cedule stojí meteorologická stanice a základy bývalé navigační věže. Lesními cestami se dostáváme k vrcholu Vysutý a po sjezdovce scházíme k výchozímu místu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 806

 První letošní vernisáž navštěvuji v Třinci, konkrétně v městské galerii, jež se nachází v kulturním domě Trisia. Svá nedávná díla zde představuje David Vojtuš. Tento mladý umělec, dříve známý především jako vynikající ilustrátor, se v posledních letech věnuje různým netradičním formám umění, případně ty tradiční pojímá neotřelým způsobem. Dokáže tak na každé své další výstavě překvapit a především ukazuje, že i v dnešní době lze přijít s novými nápady, které umí návštěvníky okamžitě zaujmout. Podle autorových slov jsou na této výstavě k vidění čtyři cykly či série. Jedná se o abstraktní díla bez názvů a je tak jen na každém pozorovateli, co mu jeho fantazie umožní vidět. Úvodního slova se kromě samotného umělce ujal i zástupce galerie Janusz Niedoba. Akce pokračovala v příjemné atmosféře četnými dotazy příchozích a nakonec jsme byli svědky drobné performance.

Podrobnosti
Zobrazeno: 786

 Natrénováno na lyžích máme, a tak se můžeme po lednových zahřívacích jízdách na Skalce u Ostravy vypravit na nějakou větší sjezdovku. Vybíráme si skiareál Malenovice nedaleko Frýdlantu nad Ostravicí. Přijíždíme poměrně brzy ráno a užíváme si upraveného povrchu i malého počtu lidí. Později lyžařů přibývá, začíná sněžit a zhoršuje se kvalita tratě. To už máme své dvě hodiny pohybu téměř za sebou a pomalu končíme. Za předvedené výkony se odměňujme obědem v malenovické restauraci Pod Borovou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 667

 Víkendový pobyt s několika dávnými kamarády se uskutečňuje tradičně na chatě Skurečena (obec Čeladná) a netradičně v zimním období. Toho pochopitelně někteří z nás využívají k běžkařským vyjížďkám. Ale začněme postupně... Po pátečním srazu v restauraci Kněhyně se přesouváme na chatu. Vzhledem k pokročilé době nás čekají pouze nezbytné záležitosti (oheň, voda, jídlo). Následně jen povídáme, řešíme, slavíme a postupně odcházíme spát.

Podrobnosti
Zobrazeno: 744

 Výchozím místem našeho dnešního výletu se stává parkoviště u sběrného dvora v Morávce. Po neznačené cestě míříme pod osadu Vysuté, odkud kolem přírodní reservace Kršle stoupáme na okraj Vyšních Lhot ke kapli Neposkvrněného srdce Panny Marie. Tady se napojujeme na modrou turistickou značku a přes rozcestí Nad Vysutým se dostáváme na Malou Prašivou (707 m n. m.). Výhledy nejsou nic moc, a tak si alespoň prohlížíme zdejší známý dřevěný kostel sv. Antonína Paduánského. Vzhledem k většímu množství turistů v chatě Prašivá svačíme z vlastních zásob a pokračujeme po červené s odbočkou na samotný vrchol Prašivá (843 m n. m.). Další dočasné opuštění značky následuje vzápětí kvůli nejvyššímu bodu dnešní trasy, kterým je 872 metrů vysoký Čupel. Definitivní odklon od červené přichází u chaty Na Kotaři, kde se opět napojujeme na modrou. Zanedlouho si dopřáváme výborný pozdní oběd v Atelier hospůdce a poté už jen klesáme k výchozímu místu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 822

 Na Velké Čantoryji jsme byli před necelými čtyřmi měsíci, a tak se dnes tento známý vrchol stává jen vedlejším cílem našeho výletu, přičemž vyhlašujeme pokus o premiérové dobytí jeho menšího sourozence. Parkujeme u skokanských můstků v Nýdku a neznačenou cestou jdeme přes osadu Hora/Gora. Po červené a žluté značce přicházíme na polské území. Odsud nás vede opět červená a následně zelená na rozcestí Mała Czantoria, z něhož je to již jen kousek na samotný vrchol. Krásné počasí umožňuje výhled především na polská města Ustroń či Goleszów, ale i na Velkou Čantoryji. Chvíli se zdržujeme, pořizujeme fotografie a užíváme si naší zdejší první návštěvu. Kolem ruiny ovčína se vracíme na zelenou, jež nás přes sjezdovku Poniwiec vede k horské chatě Čantoryje. Obědváme, pijeme a přemýšlíme, zda ještě zamířit k rozhledně na Velké Čantoryji. Vzhledem k tomu, že je počasí nakloněno výhledům, rozhodujeme se ten přibližně kilometr na nejvyšší vrchol Slezských Beskyd a zpět absolvovat. A rozhodně nelitujeme, neboť mimo jiné vidíme Vysoké Tatry. Vracíme se k chatě, od níž začínáme klesat po žluté a poté červené kolem národní přírodní reservace Čantoria. Nad osadou U Buku odbočujeme na neznačenou cestu, která nás přivádí zpátky do Nýdku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 830

 Většinu lednových sobot trávíme v obci Vřesina nedaleko Ostravy, konkrétně ve Skalka family parku. A co jiného tam dělat v zimním období, než vyzkoušet zdejší sjezdovku? Samozřejmě se nejedná o žádné velké lyžování, kopec je vhodný spíše pro děti a začátečníky, nicméně na úvod sezony to docela stačí. Navíc po loňské zimě, kdy byly téměř všechny skiareály zcela nesmyslně zavřené, jsme rádi, že alespoň některé oblastí života začínají vypadat normálně ... a tak toho zavčas využíváme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 672

 První letošní výlet mimo území města Ostravy začínáme v obci Rybí, z níž po modré turistické značce stoupáme na rozcestí Holivák. Místní červená nás brzy přivádí na vrchol Puntík s nadmořskou výškou rovných 500 metrů. Navzdory silnému větru se zde nějakou dobu zdržujeme a užíváme si výhledy především na východ (Štramberk) i na západ (Starojický kopec se zříceninou Starý Jičín). Pokračujeme oblastí potoků a studánek k rozcestí Libotín, u něhož svačíme. Naše další kroky vedou přes sedlo Jedle a Fojtův les do přírodní památky Libotín. Kromě krásného lesa obdivujeme malé vodopády na říčce Libotínce, jejímž údolím směřujeme až na okraj Štramberku. Odbočujeme neznačenou cestou vzhůru a za chvíli se již před námi otevírá výhled na Rybí. Kolem několika církevních staveb a dvojice památných dubů letních se vracíme na výchozí místo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 969

 Rok se s rokem sešel a nastává tak opět čas na vyhodnocení počasí. Získané údaje pocházejí ze stanice Eurochron EFWS 2900, která poskytuje velké množství dat a navíc je automaticky ukládá na meteorologických serverech. Proto lze poměrně jednoduše vytvořit různé přehledy či statistiky. K těm vybraným jsou potom přiloženy i grafy. Pro ctitele přesných čísel jenom opakuji upozornění z minula, že stanice je částečně kryta domem, tudíž je nutné vše brát s rezervou. Jinak ve srovnání s rokem 2020 byl ten loňský v průměru o 1 °C chladnější a především téměř o třetinu sušší. Dále bych upozornil na nejnižší teplotu v historii měření (tedy od února 2019), stejně jako na nejdeštivější měsíc i den.

Podrobnosti
Zobrazeno: 836

 Již od roku 2017 se vždy první den nového roku účastníme (spolu s mnoha dalšími lidmi) výstupu na nejznámější ostravskou haldu. Začínáme před Slezskoostravským hradem a u blízkého kostela sv. Josefa se napojujeme na žlutou turistickou značku. Kolem hřbitova stoupáme vzhůru, až se ocitáme na přibližně 315 metrů vysoké Emě (v mapě stále naleznete 324 metry, ale vzhledem k neustálému prohořívání haldy se její výška postupně snižuje). Chvíli si užíváme výhledů na Ostravu (zvlášť impozantní je areál firmy Liberty). Vzhledem k našemu uměleckému založení scházíme neznačenou cestou ke galerii v přírodě Gengur. Pod bývalým dolem Terezie (Petr Bezruč) se na chvíli opět napojujeme na žlutou, kterou však u slezskoostravské radnice opouštíme. To už jsme jen kousek od hradu, kde náš první letošní výlet končí.

Podrobnosti
Zobrazeno: 764