Dnes nás čeká výlet do vzdálenějších končin – k vojenskému újezdu Libavá. Sraz je v Domašově nad Bystřicí a zatímco ostatních patnáct účastníků se přesouvá vlakem do Hrubé Vody, odkud se údolím řeky Bystřice vracejí zpět, já tak trochu trhám partu a vyjíždím na kole. Udělal jsem si totiž (poněkud opožděně) radost k letošním kulatým narozeninám a koupil si nový stroj Author Synergy 2015 (loňský model je nepatrně lepší než letošní). Myslím, že po cca patnácti letech už na výměnu tohoto dopravního prostředku nastal nejvyšší čas. A samozřejmě je nezbytně nutné ho co nejdříve vyzkoušet.

Využíváme několikadenního volna a v průběhu týdne se vydáváme na Lysou horu ... existuje tak reálná šance, že nebudeme potkávat obvyklé davy víkendových turistů. Vybíráme pravděpodobně nejméně náročnou trasu – vycházíme z osady Zlatník po zelené turistické značce, kterou na rozcestí Vyšní Mohelnice vyměníme za červenou. Vytrvale stoupáme, až se ocitáme na vrcholu nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Od naší poslední návštěvy se tady toho poměrně hodně změnilo – přibyla kaple, zmizel Šantán, fungují restaurace obou nových chat. My si vybíráme tu Bezručovu, v níž nás čeká klasická kombinace piva s polévkou, kterou zakončujeme místním digestivem. Poté se stejnou cestou vracíme zpět a výlet uzavíráme v osvědčené restauraci U Bobra v Raškovicích.

Parkujeme v obci Bílá před hotelem Bauer. Protože třetina z nás ještě nikdy nejela lanovkou, necháváme se vyvézt na vrchol Zbojnická. Po chvíli se napojujeme na modrou turistickou značku, která nás zanedlouho přivádí k vrcholu, osadě a rozcestí Bobek. Vyměníme značku za červenou a kopírujíce česko-slovenskou hranici, směřujeme přes Lukavici, Hluchanku, Janošec či Korytovo na chatu Kmínek. Doplňujeme tekutiny a pokračujeme na vrchol Beskyd (900 m. n. m.), v jehož těsné blízkosti leží poměrně nedávno zrekonstruovaná Masarykova chata. Dopřáváme si pozdní oběd a z blízkého rozcestí Smutníky sestupujeme po zelené údolím Smradlavy zpět do Bílé.

Vernisáží začíná v jedné z porubských poboček Knihovny města Ostravy výstava fotografií Jaroslava Malíka. Název Čtrnáct zastavení mimo jiné odkazuje na původ rámů, které pochází z kostela ve Zlatých Horách a dříve obsahovaly obrazy křížové cesty. Zahájení se ujala vedoucí pobočky Mgr. Eva Chudejová, kulturní vystoupení obstarali spisovatelka Irena Šťastná a houslista Jiří Macháček. Několik slov pronesl i vystavující umělec, který sám sebe označuje za „fotografa, učitele, cyklistu, kaktusáře apod.“. Akce se zúčastnila řada známých tváří ostravské umělecké scény – např. fotografové Jiří Šigut či Martin Popelář, ilustrátorka Šárka Kolaříková, malíř Josef Mladějovský a další.

V Teplicích nad Bečvou jsou (možná společně s lázněmi) bezpochyby největším lákadlem Zbrašovské aragonitové jeskyně, které díky svému hydrotermálnímu původu představují jedinečný jeskynní systém v celé České republice. I proto se v nich teplota pohybuje kolem 14 °C, tedy vysoko nad průměrem „běžných“ jeskyní. Dalším unikátem (jak už vyplývá z názvu) je nerost aragonit. Jedná se především o jehlicovité krystaly uhličitanu vápenatého, s nímž se mnohem častěji setkáte ve formě kalcitu. Celá prohlídková trasa trvá téměř hodinu a končí v Mramorové síni, kde se často konají koncerty či výstavy. Momentálně zde pod názvem Pozor, sklo! naleznete práce žáků Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské z Valašského Meziříčí.

Dnešní výlet zahajujeme v centru Hranic. Nejdříve si prohlížíme Masarykovo náměstí (kostel Stětí sv. Jana Křtitele, kašna se sochou Panny Marie, Stará radnice či měšťanské domy). Dále pokračujeme do nedaleké synagogy, která nyní funguje jako výstavní síň. Poté vycházíme po žluté turistické značce na samotný výlet. Za sady Čs. legií opouštíme město, stoupáme k Bílému kameni a zanedlouho přicházíme do Teplic nad Bečvou. Kromě známých lázní se zde nacházejí unikátní Zbrašovské aragonitové jeskyně. Po jejich prohlídce navštěvujeme lázeňskou kolonádu, ochutnáváme netradiční zmrzlinu i vodu z místních minerálních pramenů a nakonec po červené směřujeme k Hranické propasti. Ta je pravděpodobně nejhlubší na světě, jenom se to ještě nikomu nepodařilo změřit. Nedlouho po naší návštěvě byla změřena hloubka 404 metry a Hranická propast se tak oficiálně stala nejhlubší zatopenou propastí na světě (a to ještě nebylo dosaženo dna). Pomalu se vracíme přes zříceninu hradu Svrčov a vyhlídku U sv. Jana zpět do Hranic. Tady nás ještě čeká zámek (dnes sídlo městského úřadu), židovský hřbitov a oběd.

Během návratu z výletu do Olomouce se ještě zastavuji na náměstí v Brušperku. Ve zdejší Galerii Výtvarného centra Chagall totiž dnes probíhá vernisáž výstavy mladé ostravské výtvarnice Doroty Kaustové. Vystavovanými objekty jsou digitální tisky na plátně a také smalty. Většina děl je inspirována vlastním nelehkým životem autorky a Dorota tak poměrně otevřeně odhaluje nejen svůj zevnějšek, což je patrné na fotografiích níže, ale i nitro. To však objeví návštěvník teprve v popiscích k jednotlivým objektům ... máte-li zájem, můžete se na výstavu vypravit. Zahajovacích proslovů se ujali Helena Schmuckerová a PhDr. Petr Pavliňák z Výtvarného centra Chagall, vyčerpávající představení autorky si pak vzala na starost její maminka.

Při návštěvě Olomouce si samozřejmě nemůžeme nechat ujít zdejší známou zoologickou zahradu v místní části Svatý Kopeček. Vzhledem k tomu, že je pracovní den, se v areálu pohybuje jen minimální množství návštěvníků, což znamená především klid na fotografování (a to i z neobvyklých míst), ale také možnost si například pohladit soba. Nejdelší čas každopádně trávím u vlků, kterých zde chovají hned tři druhy a kteří jsou prostě podobně úžasní jako velké kočkovité šelmy.

První zastávka při návštěvě Olomouce nás čeká v Arcidiecézním museu, které tvoří jednu z budov Musea umění Olomouc. Najdete zde nejen rozsáhlé sbírky obrazů, soch a dalších uměleckých předmětů, ale také klenotnici, kočárovnu, sklepení s původními základy a archeologickými nálezy, erbovní sál, kaple sv. Jana Křtitele i sv. Barbory, Zdíkův palác, rajský dvůr a mnoho dalšího. A když přijdete ve správný den nebo se správnou skupinou lidí, máte vstup zdarma.

Olomouc jsme sice navštívili přibližně před rokem a čtvrt, ale když se naskytne poměrně nečekaná příležitost, neváhám ani chvíli a vydávám se do hanácké metropole znovu. Tentokrát se jedná o dvoudenní výlet, jehož hlavní náplní jsou návštěvy Arcidiecézního musea (více zde), zoologické zahrady (více zde) a centra města. Ono je toho samozřejmě mnohem více, ale to ostatní by pro vás pravděpodobně nebylo tak zajímavé.

Komorní scéna Aréna v Ostravě dnes zahajuje novou sezonu. Pravděpodobně hlavním lákadlem jsou prohlídky zákulisí v doprovodu některého z herců (naší skupině se věnuje Petr Panzenberger). Rovněž musíme zmínit slavnostní odhalení nových velkoformátových portrétů členů divadelního souboru za doprovodu rapperky MC Zuzky (Zuzana Truplová). Návštěvníci měli možnost nechat se vyfotografovat v divadelních kostýmech, získat podpisy jednotlivých herců či zakoupit vstupenky s výraznou slevou. Zahajovací projevy si vzali na starost ředitelka divadla Mgr. Renáta Huserová a dramaturg Tomáš Vůjtek. Večerní část programu poté obstarává kapela Mamalör.

Dnes jedeme pouze o pár kilometrů dále než minulý týden. Parkujeme v Horní Lomné pod kostelem sv. Kříže. V blízkosti samotného kostela se nachází umělá jeskyně Panny Marie Lurdské se studánkou a rovněž netradiční křížová cesta. Nedaleko se napojujeme na modrou turistickou značku a po chvíli sedíme v minipivovaru Pod Kyčmolem, kde ochutnáváme místní zlatavý mok. Pokračujeme vzhůru proti proudu potoka Kyčmol a přicházíme do sedla Pod Malým Polomem. Mírně klesáme úbočím Kozího hřbetu na rozcestí Kozí hřbet – Václavičky. Tady měníme značku za červenou a u přístřešku Lačnov za žlutou. Odsud nás čeká už jen klesání k restauraci Salajka, v níž si dopřáváme zasloužený oběd.

Poslední prázdninový víkend využíváme nádherného počasí a směřujeme do obce Dolní Lomná. Náš výlet má dva hlavní cíle – Jestřabí vodopád a Borůvkový víkend na Kamenné chatě, Severce a Skalce. Po zaparkování u restaurace Mánes začínáme stoupat po modré turistické značce. Tu však nad osadou Latkula opouštíme a neznačenými cestami se přesouváme k potoku Jestřabí. Na jednom z jeho bezejmenných přítoků se nachází Jestřabí (někdy také Jestřábí) vodopád. Samozřejmě v tomto ročním období s minimem dešťových srážek nelze čekat žádné zázraky, ale my jsme spokojeni. Pokračujeme úbočím Velkého Polomu, až se nakonec napojíme na červenou, která nás brzy přivede ke Kamenné chatě. Někteří zkoušíme borůvkové pivo, jiní borůvkové knedlíky ... a obojí je výborné. U nedaleké chaty Skalka se napojujeme na žlutou, po níž přes osadu Velká Louka sestupujeme k viaduktu v Dolní Lomné. Ještě nás čeká kousek po cyklostezce č. 6082, načež výlet zakončujeme zmrzlinovým pohárem v místní cukrárně.

Při návratu z naší šumavské dovolené se po dlouhé době zastavujeme v Českých Budějovicích. Odpolední procházka nás přivádí kolem Rabenštejnské věže do samotného centra města, tedy na náměstí Přemysla Otakara II. se známou Samsonovou kašnou. Samozřejmě si nemůžeme nechat ujít výstup na populární Černou věž, která nabízí daleké výhledy (např. zámek Hluboká nad Vltavou nebo jaderná elektrárna Temelín). Pokračujeme po Lannově třídě na zmrzlinu apod., načež se vracíme do centra. Na závěr navštěvujeme dva minipivovary – Beeranek (netradiční pípa) a Krajinská 27 (27° pivo s objemem alkoholu více než 10 %).

Čtvrteční výlet zahajujeme v Kvildě. Po cyklotrase č. 331 se dostáváme k Jezerní slati a po její prohlídce do Horské Kvildy. Odbočujeme na č. 1042 a úbočím hory Sokol (či Antýgl) jedeme do Filipovy Huti. Po č. 33 sjíždíme do Modravy, odkud nás vedou č. 1042 a 1023 proti proudu Modravského potoka na vyhlídkové místo Březník. Kousek se vracíme k rozcestí Na Ztraceném, z kterého následuje stoupání přes Ptačí nádrž těsně pod vrchol Černé hory (cca 1270 m. n. m.). O něco níže se nachází vyhlídka, z níž sjíždíme k prameni Vltavy a dále po č. 1041 zpět do Kvildy, kde si dopřáváme zasloužený pozdní oběd.