Letošní dovolenou v horách jsme stejně jako loni strávili s CK Alpina, ale tentokrát jsme se vydali výrazně blíže – konkrétně na Podkarpatskou Rus (neboli Zakarpatskou Ukrajinu). Hlavní náplní zájezdu byl přechod tří polonin, což jsme beze zbytku splnili.

Začínáme v pátek večer na autobusovém nádraží v Brně, odkud vyjíždíme přes Bratislavu a Maďarsko směrem na Ukrajinu. Po nezbytných formalitách překračujeme hranici a ocitáme se na území, které v letech 1919-1939 patřilo k tehdejšímu Československu. První větší zastávka nás čeká ve městě Mukačevo. Po snídani a výměně eur na místní hřivny se procházíme centrem města. Za pozornost rozhodně stojí náměstí Míru s radnicí a také blízké okolí včetně několika kostelů či nedaleké tržnice. Následně se vydáváme k patrně neznámější mukačevské památce, kterou je hrad Palanok. Po jeho prohlídce nasedáme do autobusu a pokračujeme přes Chust a jeden z geografických středů Evropy (tento byl určen ještě za Rakouska-Uherska) nedaleko obce Dilove až do dnešního cíle – kempu Pietros ve vesnici Kvasy. Zde stavíme stany, večeříme a vzápětí se vydáváme do nedalekého obchodu, kde nás ovšem nejvíce zajímá čepované pivo za necelých 10 Kč, které se výborně hodí k našemu seznamovacímu večírku.

V neděli ráno se balíme a po snídani vyrážíme do poměrně prudkého a dlouhého kopce, který končí asi za hodinu u kapličky. Odměnou za namáhavý začátek nám jsou nádherné výhledy. Po chvíli odpočinku pokračujeme přes Černohorskou poloninu kolem mnoha salaší a dále borůvkovými pláněmi do sedla pod vrchol Pietros. Zde obědváme a následně zdoláváme samotný vrchol (2020 m. n. m.). Opět si užíváme úžasné výhledy, a když už nás to přestane bavit, pokračujeme dál. Pod Pietrosem narazíme na nově postavenou chatu s ubytovnou a hospodou. Po celodenním pochodu si pivo nebo dvě (víc jich stejně nemají) rozhodně zasloužíme. Tábořiště se nachází nedaleko, a tak s odchodem ani moc nespěcháme. Nakonec však přeci jen stihneme postavit stany i uvařit večeři ještě za světla. Poté z nalezených zbytků dřeva děláme malý oheň a za doprovodu flétny a bubínku zpíváme (tedy alespoň ti, kteří to umí).

Následující den o půl hodiny posouváme odchod, aby nám stihly oschnout orosené stany. Kolem deváté se vydáváme na nejvyšší vrchol Podkarpatské Rusi i celé Ukrajiny Hoverlu (2061 m. n. m.), který zanedlouho úspěšně zdoláváme. Po nezbytném kochání a focení někteří z nás (konkrétně průvodce Palič) vymýšlejí ptákoviny typu "vynes svou partnerku s dvacetikilovým batohem na zádech k vrcholu", což samozřejmě pro většinu chlapů není žádný problém. Sestupujeme z Hoverly, přecházíme několik malých kopečků a obědváme. Pokračujeme přes vrchol Turkul (1933 m. n. m.) k jezeru Nesamovyte, kde se většina z nás i přes nízkou teplotu vody s nadšením koupe. Když se dostatečně vyblbneme a oschneme, vydáváme se dál přes poloninu kolem hory Tomnatek. Cestou potkáváme stáda koní i několik turistů. K večeru zakládáme tábor v sedle nedaleko hory Pop Ivan. Po večeři se kupodivu zatáhne a dokonce chvíli prší. Zanedlouho se sice opět vyjasní, ale dnes žádný večírek nepořádáme, a tak po pár dávkách dezinfekce (čti "panácích slivovice") jdeme spát.

V úterý nás nejdříve čeká mírné stoupání k vrcholu Pop Ivan alias Čorna hora (2022 m. n. m.), který je nápadný již zdálky viditelnou zříceninou. Ačkoliv tyto trosky většině z nás připomínají "tajemný hrad v Karpatech", jedná se o bývalou polskou astronomickou a meteorologickou observatoř, která však svému účelu sloužila zhruba jen rok před druhou světovou válkou. Od té doby se z observatoře bohužel staly chátrající ruiny, ovšem i ty mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Celou stavbu důkladně prozkoumáme a nafotíme, načež se postupně skrz kameny, kosodřevinu a les vydáváme na dlouhý sestup do údolí. Jakmile dorazíme k říčce Bílá Tisa, vyhlašujeme pauzu na odpočinek a hlavně na koupání. I když z vedlejšího údolí slyšíme hromy a vidíme blesky, nám svítí sluníčko. Po krátkém osvěžení pokračujeme údolím podél řeky. Postupně se zatahuje a nakonec nás dohání déšť, který však trvá jen asi čtvrt hodiny. Zanedlouho potkáváme houbaře s dodávkou, kterého se nám podaří přesvědčit, aby nás naložil k bednám s hřiby a odvezl do Rachivu. Tady si něco málo nakoupíme na další trek, projdeme se po městě a vzápětí odjíždíme linkovým autobusem do kempu v Kvasech. Po postavení stanů a sprše nás čekají výborné šašliky s pivem, hudbou a zpěvem.

 

Ráno těsně za maďarsko-ukrajinskými hranicemi

 

Radnice na náměstí Míru – Mukačevo

 

Pravoslavný kostel Ikony Počájevské Matky Boží – Mukačevo

 

Hrad Palanok – Mukačevo

 

Hradní kaple – Mukačevo

 

Restaurace u geografického středu Evropy nedaleko Dilove

 

Geografický střed Evropy nedaleko Dilove

 

Kaplička nad vesnicí Kvasy

 

Výhled od kapličky

 

Salaše na Černohorské polonině

 

Výstup do sedla pod vrcholem Pietros

 

Výhled z Pietrose na Hoverlu

 

Kaple na vrcholu Pietros (2020 m. n. m.)

 

Pod Pietrosem

 

Tábořiště pod Hoverlou

 

Výstup na Hoverlu (vzadu vlevo Pietros)

 

Hoverla (2061 m. n. m.)

 

Hlavní hřeben Černohorské poloniny (vzadu vlevo Hoverla)

 

Náš bývalý hraniční kámen na vrcholu Turkul (1933 m. n. m.)

 

Jezero Nesamovyte (za ním Turkul)

 

Hlavní hřeben Černohorské poloniny (vzadu vpravo Pop Ivan)

 

Tábořiště před Pop Ivanem

 

Bývalá observatoř na vrcholu Pop Ivan (2022 m. n. m.)

 

Kříž u observatoře

 

Pod vrcholem Pop Ivan

 

Bílá Tisa

 

Pravoslavný kostel – Rachiv

 

Římskokatolický kostel – Rachiv