Ve středu ráno se znovu balíme a po snídani odjíždíme na korbách najatých nákladních automobilů do lyžařského střediska Dragobrat, čímž se vyhneme dlouhému, namáhavému a hlavně zbytečnému šlapání do kopce.

Mezi rozestavěnými hotely a restauracemi vystupujeme a pokračujeme po svých do sedla pod vrchol Bliznica. Ten je však v mlze, a tak na něj ani nejdeme a rovnou se vydáváme přes Svidoveckou poloninu. Dnes nás nečeká žádná velká vzdálenost, proto nikam nespěcháme, dlouho obědváme a vůbec si to docela užíváme. I přesto jsme již přibližně ve tři hodiny u Apšineckého jezera, kde táboříme. Téměř všichni využíváme nádherného počasí ke koupání, někteří fotí, jiní sbírají borůvky ... Prostě si připadáme spíše jako na dovolené u moře než na přechodu hor natěžko ... K večeru nasbíráme nějaké dřevo a děláme oheň, opékáme salám a topinky, dopíjíme zásoby desinfekce, zpíváme a nakonec jdeme spát.

Ráno pořídíme ještě několik fotek jezera, pár nadšenců se znovu vykoupe a pokračujeme dále přes mírně zvlněnou poloninu až k vrcholu Tempa (1634 m. n. m.). Tady obědváme a po odpočinku začínáme sestupovat až do vesnice Usť-Čorná. Hned v první hospodě si dáváme jídlo (výborné, velké a levné) a samozřejmě i pivo. Průvodce Palič okamžitě vyjedná slevu hřivnu na pivo, pokud jich vypijeme alespoň sto, což se nám bez sebemenších problémů nakonec daří (co by člověk neudělal pro dvoukorunovou slevu, že ...). V průběhu plnění limitu si pouze odskočíme postavit stany na místní fotbalové hřiště a zanedlouho se vracíme zpět pracovat na slevě. Jsme tak úspěšní, že v závěru večírku dojdou i lahváče ...

V pátek se opět necháváme vyvézt nákladními auty, tentokrát na poloninu Krásná pod vrchol Klimova, přes který pokračujeme pěšky a hlavně nalehko, což je oproti předchozím dnům příjemná změna. Některé vrcholy dobýváme, jiné obcházíme a nakonec si sedáme pod vrcholem Topas, popíjíme pivo a kocháme se nádhernými výhledy na hory, údolí a vesnici Koločava. Po sestupu do Koločavy a nezbytném občerstvení postavíme stany na fotbalovém hřišti u školy, využijeme sprchy u tělocvičny k očistě a vyrážíme za nočním životem.

Poslední den našeho pobytu na Podkarpatské Rusi je vyhrazen především poznávání Koločavy – pravoslavný kostel (s nádherným interiérem), skansen Stare selo (množství dřevěných lidových staveb s vybavením, vlaky, ale i např. obrněný transportér), museum a památník místním občanům bojujícím ve válkách (především v Afganistanu), hřbitov (hroby Nikoly Šuhaje s bratrem a také Nikolovy milé Eržiky Derbak) a židovský hřbitov. Následuje oběd ve známe hospodě Četnická stanice (skutečně se jmenuje česky, dokonce se tady setkáte i se spoustou českých nápisů). Na závěr nás čeká prohlídka dřevěného kostela sv. Ducha a pak už nasedáme do autobusu a vyjíždíme směrem na Maďarsko. Cestou ještě uděláme dvě zastávky – jednu na utracení zbytku hřiven a jednu na koupání v řece Tisa u města Chust – a nezadržitelně pokračujeme domů ...

 

Svidovecká polonina

 

Apšinecké jezero

 

Apšinecké jezero

 

Ranní Apšinecké jezero

 

Svidovecká polonina

 

Na vrcholu Tempa (1634 m. n. m.)

 

Seník s posuvnou střechou nad vesnicí Usť-Čorná

 

Usť-Čorná

 

Naše dopravní prostředky na poloninu – Usť-Čorná

 

Pod vrcholem Klimova

 

Za vrcholem Klimova

 

Polonina Krásná

 

Výhled pod vrcholem Topas na Koločavu

 

Vysílač nad Koločavou

 

Nad Koločavou

 

Pravoslavný kostel – Koločava

 

Kříž u kostela – Koločava

 

Skansen Stare selo – Koločava

 

Skansen Stare selo – Koločava

 

Skansen Stare selo – Koločava

 

Skansen Stare selo – Koločava

 

Skansen Stare selo – Koločava

 

Římskokatolický a pravoslavný kostel v těsném sousedství – Koločava

 

Hrob Nikoly Šuhaje a jeho bratra – Koločava

 

Socha pastevce ovcí před budoucím hotelem – Koločava

 

Hospoda Četnická stanice – Koločava

 

Kostel sv. Ducha – Koločava

 

Kostel sv. Ducha – Koločava