Hlavní menu

Můj deník

 Dnes vyrážím na cyklovýlet sám, tudíž můžu oproti středečnímu Mexiku přidat pár kilometrů a spoustu výškových metrů. Začínám u hřbitova v Ostravici a brzy se objevuje cyklotrasa č. 6113, která mě vede k vodní nádrži Šance a dále potom do Masarykova údolí. Z něj však před rozcestím Těšiňoky odbočuji proti potoku Řehucí a následně kolem stejnojmenného vrcholu. Přes Kobylanku mířím pod Zimný, kde se napojuji na známou cestu z Papežova. Po pár kilometrech se ocitám na vrcholu Lysé hory (1324 m n. m.). Dopřávám si orosenou odměnu a chvíli odpočívám, načež sjíždím zpět k Zimnému. Odbočuji na lesní cestu, která úbočím Lysé hory a Malchoru míří ke kamenné mohyle Ivančena. Pokračuji na Albínovo náměstí, z něhož po modré (s krátkou zajížďkou kvůli výhledům) klesám k hotelu Sepetná. Ve zdejší restauraci obědvám a poté už vedlejšími cestičkami jedu k Ostravici. Kolem přírodní památky Koryto řeky Ostravice se dostávám na výchozí místo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 196

 Zatímco minulý státní svátek jsme využili k pěšímu výletu několik desítek kilometrů od našeho bydliště, dnes plánujeme vyjížďku na kolech, a to rovnou z Ostravy. Začínáme cyklotrasou A přes Bělský les a ve Výškovicích přibíráme do pelotonu čtvrtého cyklistu. Na okraji Polanky nad Odrou odbočujeme kolem známých rybníků na červenou značku do Jistebníku. Po zelené pak přejíždíme do Klimkovic, kde nás čeká první větší přestávka. V cukrárně na náměstí si dopřáváme kávu a zákusek, čímž doplňujeme důležité cukry. Zanedlouho se vracíme na zelenou značku, která nás vede údolím Polančice až na rozcestí Mezihoří. Kolem Sanatorií Klimkovice sjíždíme k hostinci U Buroně, kterému většina lidí neřekne jinak než Mexiko. Tady se setkáváme s tříčlennou pěší sekcí. V následujících chvílích ochutnáváme zdejší různé druhy piva i jiných nápojů a pochopitelně si nemůžeme nechat ujít ani místní tvarůžkovou specialitu. Nakonec se po cyklotrase č. 6199 vracíme do Klimkovic, v nichž se přes náměstí dostáváme na č. 6011. Ta míří do Polanky nad Odrou (most bývalé železniční tratě, bludný balvan, kostel sv. Anny). Trasy I a A potom již zcela neomylně pokračují zpět do Ostravy, kde se ještě odměňujeme v restauraci Pod Parohama.

Podrobnosti
Zobrazeno: 183

 Dva roky jsme (k plné spokojenosti) své výpravy za vínem na jižní Moravu směřovali do obce Vlkoš. Jenže změna je život a člověk zatouží občas vyzkoušet něco nového. Letos tedy padla volba na Sedlec nedaleko Mikulova, konkrétně na ubytování U Katalpy. A jednalo se o minimálně stejně povedenou akci jako v minulých letech. Po příjezdu se nejprve chvíli procházíme mezi vinicemi a poté už následuje řízená degustace, kdy se dozvídáme spoustu zajímavých informací nejen o ochutnávaných vzorcích, ale i o vinařství obecně. Mezi víny je několik netradičních či méně obvyklých odrůd. Pokračuje volná zábava se zpěvem a tancem, přičemž po půlnoci se postupně odebíráme ke spánku. Ráno nás čeká snídaně, nákup vybraných vín a nakonec odjezd domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 196

 Státní svátek pochopitelně využíváme k výletu – počasí je nádherné, tudíž se přímo nabízí vyrazit někam do přírody. Výchozím místem se stává obec Oznice nedaleko Valašského Meziříčí. Nejdříve si prohlížíme památník padlým partyzánům a dřevěný reliéf se znakem obce před hasičskou zbrojnicí a poté už začínáme stoupat po žluté turistické značce. Postupně míjíme boží muka sv. Kryštofa a zvonici, až se ocitáme u velmi neobvyklé rozhledny Oznička. Ačkoliv není příliš vysoká, nabízí krásný výhled především na Oznici. Následně míříme pod vrchol Čarabovská, kde se nachází kříž, netradiční dalekohled, několik dřevěných soch či reliéfů a v neposlední řadě také samoobslužný bar – jak uvedl jeden z členů naší skupiny, začíná se nám tady rozmáhat takový hezký nešvar. Dlouho odpočíváme, užíváme si výhledy a nakonec se vracíme na žlutou, kterou však vzápětí na rozcestí Kuželek měníme za červenou. Pokračujeme kolem Hladové studánky, kaple Panny Marie s trojicí významných lip malolistých, pomníku Františka Josefa I. až do sedla Píšková. Tady si prohlížíme kapli a pomník TGM, načež odbočujeme na žlutou. Ta klesá zpět do Oznice, kde výlet zakončujeme pozdním obědem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 193

 Po několika pěších výletech se zase vydáváme na kolo. Začínáme u nádraží v Suchdole nad Odrou po cyklotrasách č. 6078 a č. 5. Na okraji Bernartic nad Odrou si prohlížíme Lesní mlýn, v samotné obci (to už nás vede žlutá značka) pak kostel Navštívení Panny Marie, památník obětem I. světové války, sídlo firmy UAX! či několik kaplí. Přejíždíme do Starého Jičína, v němž nás u samoobslužného baru čeká první občerstvovací přestávka. Úbočím Starojického kopce se dostáváme do centra obce. Chvíli ještě přemýšlíme, zda neodbočit ke zřícenině hradu Starý Jičín, nicméně vzhledem ke složení pelotonu a porci kilometrů, která nás ještě čeká, nakonec rovnou po trase č. 503 směřujeme do Hůrky. Tady stojí za zmínku kaple sv. Anny nebo památník letecké havárie. V Jeseníku nad Odrou potom podrobně zkoumáme obrázkový slovník moravskoslezského nářečí a o něco méně podrobně kostel Nanebevzetí Panny Marie s blízkým pomníkem obětem I. světové války. Z obce nás odvádí EV4, nicméně od železniční tratě začínáme zvolna stoupat po neznačené cestě k rozhledně Blahutovice. Pokračujeme kolem někdejšího kláštera (dnes komunitní centrum), studánky Rynka a dvou kaplí, až se ocitáme v Polomi. Napojujeme se na č. 6225, která proti toku Luhy míří do Bělotína. Kromě množství soch či plastik (povětšinou od Michala Moravce) nás zaujme také replika římského milníku, kostel sv. Jiří nebo kaple sv. Anny. Trasa č. 5 směřuje přes Lučice do Hrabětic (zvonice, boží muka, kaple sv. Václava a pamětní deska původního Hrabětického chodníku). Následuje posledních pár kilometrů podél kolejí, čímž se ocitáme na výchozím místě.

Podrobnosti
Zobrazeno: 142

 Letos proběhl na ostravské Střední umělecké škole již druhý ročník gastronomické charitativní akce, tentokrát se změněným názvem. Zatímco loňská Sladká pomoc spočívala v tom, že zájemci upekli dorty a další sladkosti do soutěžní přehlídky, vše se po vyhodnocení porotou následně prodalo (včetně nesoutěžních výrobků) a utržené peníze se věnovaly na bohulibé účely, letos přibyla slaná kategorie, což byl právě důvod ke změně názvu na Ochutnej a pomoz. Každá kategorie měla svou čtyřčlennou porotu, která podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bodovala jak vzhled, tak i chuť. Nejúspěšnější soutěžící pekařkou se stala Barbora Folterová, která získala 1. místo ve slané a 2. místo v mnohem silněji obsazené sladké kategorii. O pořadí tady ale vlastně zas až tak nešlo – důležité byly vybrané finance, které udělají radost lidem i zvířatům. Letos byl součástí akce také doprovodný program v podobě promítání animovaných filmů či autorského čtení. Na závěr chci vyslovit obrovské poděkování nejen všem, kteří přispěli, ale především celé třídě 3. C, která se již podruhé ve svém volném čase rozhodla připravit tuto úžasnou a smysluplnou akci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 166

 Tento víkend je velmi pošmourno, a tak bereme zavděk návštěvou Planetária Ostrava. S údivem zjišťujeme, že jsme v něm nebyli už několik let, tudíž celkem logicky některé věci vypadají jinak. Největší nadšení mezi malými i velkými návštěvníky budí zrcadla měnící podobu, názorná ukázka tornáda nebo možnost vyrobit si vlastní zemětřesení či vlnu tsunami. Tady si prostě vyhrají příchozí všech věkových kategorií. Představení Jsme potomky hvězd potom poutavou formou vypráví o vzniku vesmíru i jednotlivých prvků. Na úvod tradičně nesmí chybět seznámení s aktuální situací na hvězdné obloze.

Podrobnosti
Zobrazeno: 138

 Dnešnímu výletu by spíše slušelo označení nenáročná procházka. V podstatě se jedná o setkání přátel při slavnostní příležitosti doplněné trochou pohybu. Celá trasa vede po území obce Staré Hamry. Konkrétně vyrážíme z parkoviště Na Myjárně nedaleko známého východiska turistických tras Samčanka. Přes osady Jankula, Chlopčíky, Osťana či Medvědí míříme k Panskému potoku, jenž se zanedlouho vlévá do Velkého. Podél něj pokračujeme po žluté turistické značce. Prohlížíme si lesní střelnici a poté již odbočujeme k malebnému zákoutí u zmíněného Velkého potoka. Tady rozděláváme oheň, opékáme párky, odpočíváme, jíme, povídáme ... prostě trávíme příjemné chvíle. Nakonec odcházíme zpět na parkoviště, z nějž ještě společně odjíždíme do Brušperku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 164

 Přibližně po dvou letech nás opět čeká koncert populární skupiny Jelen. Tentokrát se ovšem na rozdíl od těch předchozích koná v kulturním domě Akord a především má úplně jinou podobu. Již z názvu Divadelní turné 2024 aneb 10 let na prknech je zřejmé, že kapela slaví deset let na hudební scéně. A také to, že jednotlivá vystoupení probíhají převážně v divadelních sálech, což znamená, že se během vystoupení sedí ... a to ne úplně všem návštěvníkům vyhovuje. Nicméně pojďme k samotnému koncertu – scéna je koncipována spíše jako zkušebna (koberce, křesla, věšáky), nejdříve přichází pouze Jindra Polák a začíná vyprávět příběh vzniku kapely. Logicky se tedy objevují další zakládající členové (Martin Kasal a Ondřej Málek) a až po nějaké době je doplňuje zbývající osazenstvo (Alexandr Smutný, Jan Vojtěch Rek, Josef Málek, Tomáš Málek a služebně i věkově nejmladší Víťa Polák). Pánskou sestavu nakonec uzavírá zpěvačka Adéla Charvátová. Vždy se chvíli hraje, chvílí vypráví a návštěvníci se tak dozvídají o Jelenech spoustu informací. Vzhledem k délce celé akce (téměř tři hodiny) je netradičně zařazena i přestávka. Během ní mohou diváci psát dotazy na skupinu jako celek i na jednotlivé členy. V druhé půlce koncertu je pak čas mezi jednotlivými písněmi věnován odpovědím. Abych nezapomněl na to nejdůležitější – zazněly všechny známé i některé méně známé písně včetně těch z nového alba Všechno bude dobrý (například Nebe nad Prahou, Jelen, Bílý klávesy, Zabili, zabili, Miluju tě nebo Je lepší se opít); jako přídavky potom jeden z největších hitů Magdaléna a na úplný závěr Rozlučková věnovaná Davidu Stypkovi. Prostě netradiční a velmi povedený Jelení počin...

Podrobnosti
Zobrazeno: 237

 Po návštěvě Polska během našeho velikonočního pobytu v Broumovské vrchovině se i dnes vydáváme k našim severním sousedům. Parkujeme na okraji Wisły u jezera Czerniańskie, do nějž ústí Biała Wisełka. Vycházíme proti jejímu toku po modré turistické značce a záhy obdivujeme několik větších či menších peřejí. Po odbočení z asfaltové cesty se objevuje množství kaskád a vodopádů. Ty jsou známé pod označením vodopády Białe Wisełki nebo Kaskady Rodła. Vytrvale stoupáme na hřeben, který nás brzy přivádí na vrchol Barania Góra (1220 m n. m.). Tady chvíli odpočíváme, svačíme a především ze zdejší rozhledny pozorujeme okolí. Dohled je poměrně daleký – na jedné straně Lysá hora, na druhé Vysoké Tatry. Nakonec odcházíme po zelené, z níž za vrcholem Gawlasi odbočujeme na žlutou. U osady Wysznia si dopřáváme lehký (rozuměj malý) oběd v podobě pirohů. Poté už jen přes několik vyhlídkových míst klesáme zpět.

Podrobnosti
Zobrazeno: 161

 V neděli nejdříve jedeme dvě zastávky vlakem na okraj Teplic nad Metují a vzápětí směřujeme po žluté turistické značce do místní části Lachov. Na rozcestí Údolí Klučanky (to už jsme na území Žďáru nad Metují) se napojujeme na červenou, ze které brzy přecházíme na zelenou. Ta prochází v podstatě skrz celou přírodní památku Kočičí skály s množstvím skalních věží či útvarů. Největší pozornost budí Kočičí hrad a sluj Českých bratří. Když vše dostatečně prozkoumáme, vracíme se na červenou, kterou zanedlouho vyměníme za modrou. Po několika stech metrech se ocitáme na vrcholové plošině stolové hory Ostaš. Tady se nachází spousta dalších skal – Bludiště, Trosky, Medvědi či Čertovo auto. Z Krtičkovy vyhlídky si prohlížíme blízké Kočičí skály i vzdálenější okolí. Poté už oslavujeme dobytí samotného vrcholu (700 m n. m.). Od Frýdlantské vyhlídky pokračujeme neznačenou pěšinou po okraji plošiny, až nakonec mezerou mezi skalními masivy sestupujeme na modrou značku. Po krátké odbočce ke studánce Samaritánka s krásným kamenným reliéfem obracíme své kroky na opačnou stranu směrem na Dědov, kam se dostáváme neznačenými stezkami. Po červené přicházíme do Javoru, z něhož odbočujeme ke včera navštíveným Jiráskovým skalám. Kousek před nimi přichází poslední dnešní změna značky (na žlutou), která kolem Mariánské kapličky a pramene sv. Huberta zvolna klesá k výchozímu místu. Ke zpáteční cestě tentokrát volíme autobus a na závěr nás čeká zasloužená odměna ve vyzkoušené restauraci Orlík.

Podrobnosti
Zobrazeno: 174

 Velikonoční pobyty v posledních dvou letech se nám osvědčily, tudíž není důvod, abychom podobnou akci nenaplánovali i letos. Tentokrát si za svůj cíl vybíráme Broumovskou vrchovinu s ubytováním v pensionu Čtyřlístek na okraji Teplic nad Metují. Hned první den nás čeká nejnavštěvovanější oblast tohoto pohoří, tedy Adršpašsko–teplické skály. Vzhledem k naší poloze pochopitelně nejdříve míříme do méně známých Teplických skal. Jak je naším dobrým zvykem, vycházíme poměrně brzy, což znamená, že se na trase dlouhou dobu pohybujeme téměř sami. Do skal vstupujeme modrou turistickou značkou a prvním výrazným bodem našeho putování je zřícenina skalního hradu Střmen s nádherným výhledem. Poté následují různé skalní útvary, z nichž mnoho nese jméno, které jim dala lidská fantazie. Na rozcestí Krápníky se napojujeme na zelenou, ovšem po chvíli se u bývalé obce Záboř stává naší průvodkyní opět modrá. Kolem několika vyhlídek přicházíme do Vlčí rokle, skrz kterou míří žlutá značka k Adršpašskému jezírku. Tady se už začínají objevovat další turisté, kterých je ovšem podstatně méně, než jsme čekali, tudíž na projížďku po jezírku se dostáváme bez jakéhokoliv čekání, což nás poněkud překvapuje. Od Malého vodopádu pokračujeme po zelené kolem skalní kaple a mnoha skalních útvarů či věží. Z těch nejznámějších lze zmínit například Milence, Starostu a Starostovou, Velké panorama nebo Myší díru. Od Cukrové homole ještě krátce odbočujeme ke Gotické brance a poté už kolem zatopeného lomu Pískovna odcházíme ze skal ven. Nedaleko východu se nachází vlaková stanice, ze které za pár minut odjíždí vlak zpět do Teplic nad Metují. V restauraci hotelu Orlík ochutnáváme velikonoční speciality, načež nás čeká závěrečných několik set metrů na ubytování.

Podrobnosti
Zobrazeno: 127

 Cestou na velikonoční pobyt v Teplicích nad Metují se zastavujeme v Rychlebských horách. Konkrétně parkujeme v sedle Lądecka na pomezí polské obce Lutynia a české Travné (část Javorníku). Vycházíme po zelené turistické značce a přes Ostrý vrch či Młyńskou se dostáváme na známý vrchol Borůvková hora. Kromě kaple a několika památníků se zde nachází rozhledna umožňující výhledy jak do Polska, tak do České republiky. Po krátkém odpočinku sestupujeme k rozcestí Pod Bílou skálou, na němž se napojujeme na zelenou. Na Letišti měníme značku za modrou, která klesá do Travné. Postupně si prohlížíme kapli Panny Marie Salettské, grottu se sochou Panny Marie Lurdské a pramenem Saletta, křížovou cestu a po pár stech metrech také kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Po žluté stoupáme kolem dědičné štoly Travná k restauraci Celnice, kde si dopřáváme pozdní oběd. Odtud je to již jen kousek k výchozímu místu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 176

 Dnes máme čas jen dopoledne, což je tak akorát na návštěvu tradiční akce Velikonoce na hradě, která se koná na Slezskoostravském hradě. Program je poměrně očekávaný – základ tvoří stánky s velikonočním sortimentem (pomlázky, zdobená vajíčka, věnce, květiny, svíčky), chybět nesmí vystoupení hudebních a tanečních skupin či kejklířů a komediantů a velké oblibě se rovněž těší různé tvořivé dílny především pro malé návštěvníky. Žádanou součástí je občerstvení v pevné i tekuté formě. Zábava na celý den to asi není (alespoň pro nás), ale přibližně dvě příjemné hodinky se tady dají strávit. Jenom nás trochu mrzí, že je dnes nepřístupná výstava korunovačních klenotů, což zprvu moc nechápeme, ale při pozdějším zkoumání výše vstupného na tuto akci a zmíněnou výstavu je nám vše jasné.

Podrobnosti
Zobrazeno: 323

 Vzhledem k tomu, že víkend máme obsazený jinými aktivitami, vydáváme se na výlet netradičně již v pátek odpoledne. Proto plánujeme jen krátkou procházku nepříliš daleko od našeho bydliště. Vycházíme od nádraží ve Frýdlantě nad Ostravicí a po modré turistické značce začínáme zvolna stoupat vzhůru proti proudu Hutného potoka. Pár set metrů pod bývalými chatami Solárka a Ondřejník si dopřáváme zastávku s občerstvením v lesním baru, tudíž kolem roubenky Ondřejníček už jen procházíme. V sedle Ondřejník odbočujeme na neznačenou pěšinu, která nás přivádí na stejnojmenný vrchol. Ten dal jméno celému masivu, ačkoliv s výškou 890 metrů zdaleka není nejvyšším bodem. Po krátkém odpočinku sestupujeme na rozcestí Kubalánky a dále zpět k výchozímu místu. V nedaleké kavárně Libuška nás čeká zasloužená odměna v podobě zákusků, čaje či kávy.

Podrobnosti
Zobrazeno: 274

Additional information