Po delší době se zase vydáváme na představení Divadla Járy Cimrmana ... prostě „na Cimrmany“. To dnešní se koná na prknech kulturního domu Akord v Ostravě-Zábřehu. Hra s názvem Lijavec má tradiční strukturu (i když se přednášející na začátku snaží divákům namluvit opak), tedy nejdříve probíhá seminář (série referátů) o hře a o zajímavostech z Cimrmanova života. Tato úvodní část je zakončena zpěvem známé písně Elektrický valčík. Po přestávce následuje zmíněný Lijavec s podtitulem „hra s opravdovým deštěm“ v obsazení Zdeněk Svěrák (inspektor starobinců), Petr Brukner (porodní dědek Formánek), Genadij Rumlena (poručík Pihrt), Zdeněk Škrdlant (mlynář) a Marek Šimon (správcová). Vše se odehrává v útulku pro pocestné (herberk), ovšem teprve v průběhu představení návštěvníci postupně zjišťují, že se jedná o tzv. léčebné divadlo, které vymyslel Cimrman a které napsal pro sebe, neboť je ve starobinci nespokojen především s Pejřilem a vrchní světnicovou Královou.

 Poněkud neplánovaně se dnes dostáváme do Malého světa techniky U6 v ostravských Dolních Vítkovicích. Po rozsáhlé letní přestavbě nás čeká celá řada nových exponátů a především interaktivních prvků. V podstatě vše je možné si vyzkoušet, a tak – i když se rozloha na první pohled nezdá příliš velká – je dobré si na návštěvu vyhradit minimálně dvě hodiny. My pochopitelně testujeme téměř všechno a postupně se z nás stávají například obráběči dřeva, stavitelé mostu, závodníci na šlapadlech, řidiči různých dopravních prostředků, netopýři, potrubní pošťáci, výrobci elektřiny na kolech či pasažéři ponorky. Ačkoliv exposice zdánlivě cílí především na dětské návštěvníky, na své si přijdou i hraví dospělí. A že jsme jich dnes potkali...

 V rámci tradičního víkendového pobytu na chatě Skurečena (obec Čeladná) věnují někteří z nás jeden den pěšímu výletu. Po žluté značce míříme vzhůru na rozcestí Bařiny, z něhož pokračujeme po zelené na Bukovinu a Davidov. Kolem studánky Čertův mlýn ještě kousek stoupáme na stejnojmenný vrchol (1206 m n. m.), v jehož blízkosti se nachází známý skalní útvar Čertův stůl. Po červené klesáme do sedla Tanečnice, samotný vrchol pak obcházíme po zelené. Tím se ocitáme v nejznámějším beskydském sedle, tedy na Pustevnách. Trochu doplňujeme energii, trochu slavíme a nakonec vyrážíme po červené na zpáteční cestu. Brzy míjíme jezírko Mořské oko, načež se úbočím všech dnes navštívených vrcholů dostáváme na Bařiny, odkud je to jen kousek na chatu, kde nás čeká (nejen) výborný oběd.

 Také další letošní pobyt v Pozděchově se nemůže obejít bez výletu, který na rozdíl od srpnových cyklistických tentokrát pojímám jako pěší. Začínám na Vsetíně u dvojice hypermarketů, od nichž stoupám kolem základní školy po žluté turistické značce k vysílači na hřebeni. Pokračuji přes sedlo Lysný, osady U Karolů a U Krošenků, přičemž za druhou jmenovanou začínám mírně klesat do sesedla Nad Červenkou. Poslední stoupání míří na rozcestí Pod Vsackým Cábem a neznačenou pěšinou na vrchol Cáb (841 m). Scházím k chatě Vsacký Cáb, v níž se odměňuji zaslouženým obědem. Po Baťově naučné stezce sestupuji úbočím Kozích hřbetů do údolí Červenky a po jejím soutoku s Jasenicí pokračuji neznačenou cestou zpět.

 Ve Velkém světě techniky v ostravských Dolních Vítkovicích probíhá výstava CZECH REPUBRICK s podtitulem Svět z LEGO® kostek. Jak už je zřejmé z názvu, exponáty jsou vytvořené z oblíbené stavebnice LEGO. Návštěvníci se setkají se scénami z různých filmů, známými i obyčejnými stavbami či fiktivními objekty. Především mladší příchozí si mohou vyzkoušet něco postavit vlastníma rukama. Po nasbírání otisků všech razítek obdrží odměnu a stanou se obyvateli zdejší republiky. Pro ty větší jsou zase určené různé vtipné detaily jednotlivých staveb. Přestože výstava je otevřená už měsíc, je o ni stále obrovský zájem, a tak jsme rádi, že přicházíme hned ráno a nemusíme – na rozdíl od pozdějších příchozích – čekat na volnou kapacitu. Počet exponátů sice není nijak závratný (ve srovnání například s akcí Svět kostek Olomouc, kterou jsme navštívili před čtyřmi lety), ale i tak můžeme návštěvu doporučit.

 Nestává se moc často, abych na těchto stránkách psal o nějakém školení. Tedy abych byl přesný, je to úplně poprvé. Nicméně dvoudenní týmový workshop s názvem Kaizen určitě stojí za zmínku. Jedná se jednu z mála akcí tohoto typu, u které má člověk pocit, že je smysluplná, že se řeší konkrétní věci a že si něco odnese i do budoucna. Za to vše lze vyslovit poděkování Radovanovi a Romanovi z RainFellows a pochopitelně také ostatním dvaceti účastníkům. Zázemí nám vytvořil pension U Fandy ve Lhotce nedaleko Frýdku-Místku. Po odpoledním programu zůstal čas i na krátkou procházku, večer jsme relaxovali ve zdejším bazénu či u bowlingu. Prostě nečekaně povedený začátek podzimních prázdnin...

 Počasí je pořád ještě spíše letní, tudíž dnes opět vítězí kola. Začínáme na Hlavním náměstí v Krnově a postupně si prohlížíme radnici, kostel Narození Panny Marie s minoritským klášterem, památník obětem odsunu německých obyvatel po II. světové válce a synagogu. Po cyklotrase č. 55 odjíždíme z města kolem Petrova rybníka, načež kopírujeme řeku Opavu, jejímž korytem prochází hranice s Polskem. V osadě Pustý Mlýn (Brumovice) odbočujeme na č. 6160, míjíme několik kaplí, kašnu se sochou sv. Floriána, památník obětem I. světové války, kostel Narození Panny Marie a nakonec odjíždíme do Sosnové. První dnešní náročnější stoupání (zakončené neznačenou lesní cestou) nás přivádí k rozhledně Sosnová, která nabízí nádherný kruhový výhled ... mimo jiné na Praděd. Chvíli odpočíváme a poté se vracíme do obce, na jejímž okraji rozhodně stojí za pozornost kaple sv. Anny s Anninou studánkou. Po žluté turistické značce se přesouváme do Lichnova, kde ochutnáváme zdejší kyselku. Neznačená cesta míří do Zátoru s další kyselkou. Trasa 503 vede do Brantic, kde obědváme v hospůdce Ranč u Vojty. Majitel měl pochopení pro unavené cyklisty a obsloužil nás už hodinu před otevřením. S doplněnou energií i tekutinami si prohlížíme zámek a kostel Nanebevzetí Panny Marie, načež máme před sebou posledních pár kilometrů do Krnova. Tady se ještě zastavujeme v zámeckém areálu a především v kostele sv. Martina, z jehož vyhlídkové věže pozorujeme nejen centrum města, ale také třeba blízký kopec Hradisko se známým poutním místem Cvilín a stejnojmennou rozhlednou.

 Tento víkend jsme se rozhodli strávit na Slovensku, konkrétně v pohoří Roháče, což je jedna z částí Západních Tater (i když někdy se označení Roháče nesprávně používá pro celé Západní Tatry). V pátek večer přijíždíme do Zuberce a po ubytování jdeme na krátkou procházku zakončenou večeří v restauraci Oravská izba. Ráno přejíždíme na parkoviště u skiareálu Spálená – Zverovka. Vycházíme po modré značce a Spáleným žlabem poměrně prudce stoupáme na Predný Salatín. Sklon svahu se konečně trochu narovnává a od meteorologické stanice se už jedná o klasickou hřebenovou trasu. Záhy se ocitáme na Brestové (1934 m n. m.). Zápasíme se silným větrem – svou rychlostí se vyrovnává snad jen tomu, který na Kazbeku trhal a odnášel stany. V některých okamžicích jsme vděční za trekové hole k zapření a výjimkou nejsou ani turisté dřepící u země a čekající, až přejdou nejprudší poryvy. V průběhu dalšího putování se naštěstí vítr utišuje a my se pomalu přestáváme bát, že nás smete do údolí. Po červené sestupujeme do sedla Parichvost a nad ním už překonáváme hranici dvou tisíc metrů. Přes vrcholy Salatín a Malý Salatín (2048, resp. 2046 metrů) míříme do sedla U Zvonu (nebo také Zadní Salatínské sedlo). Následuje snadný ferratový úsek a za chvíli už jsme na Spálené. Pod ní celkem logicky leží Spálené sedlo, z něhož stoupáme na Pachoľu (2167 m n. m.). Od vrcholového kříže je krásně vidět celý hřeben, kterým jsme dosud putovali, a na opačné straně i to, co nás ještě čeká. Scházíme do Baníkovského sedla a po několika stech metrech se ocitáme na nejvyšším bodě našeho výletu i celých Roháčů, tedy 2178 metrů vysokém vrcholu Baníkov. Následuje zasloužený odpočinek, návrat do sedla a odbočka na žlutou. Spálenou dolinou sestupujeme do té Roháčské, přičemž nemůžeme minout Roháčský vodopád na stejnojmenném potoce. Roháčskou dolinu poté zdoláváme neznačenou pěšinou podél Studeného potoka, abychom se vyhnuli asfaltové cestě.

 V ostravských Dolních Vítkovicích se koná každý rok celá řada akcí. Z těch sportovních můžeme jmenovat třeba beachvolejbal nebo sprint na běžkách. V posledních letech k nim musíme přiřadit také cyklokros. Tento rok probíhají závody oba víkendové dny – v sobotu HSF System Velká cena Ostravy, v neděli pak UEC Evropský pohár v cyklokrosu. My si vybíráme právě neděli, konkrétně kategorii mužů do 23 let. Podle pořadatelů se na trati nachází celkem deset různých povrchů a nejen proto je poměrně náročná. Obsahuje řadu prudkých výjezdů i sjezdů, po proběhnuvším dešti na mnoha místech klouže a jako třešinku na dortu můžeme zmínit průjezd halou vysoké pece. K tomu všemu přidejte nádherné kulisy technických památek a máte dokonalou cyklokrosovou trať. Závod je docela napínavý, ovšem nakonec s přehledem své sobotní vítězství potvrzuje Belgičan Victor van de Putte. K velké radosti domácích fanoušků ho na stupně vítězů doprovodili druhý Václav Ježek a třetí Matyáš Fiala.

 Tři poslední výlety byly pěší, tudíž nastal nejvyšší čas (dokud je ještě teplo) vyrazit zase na kolo. Tentokrát vyjíždíme přímo z ostravské části Hrabůvka a po cyklotrase A směřujeme do Polanky nad Odrou. Trasy č. 5 a 6190 nás vedou do Jistebníku, kde si prohlížíme známou Galerijní ulici, a následně pokračujeme do Velkých Albrechtic. Na okraji Bílovce odbočujeme na neznačenou cestu a jediným dnešním větším stoupáním se dostáváme do Bílova. Nejdříve zastavujeme u repliky větrného mlýna a poté už přijíždíme k rozhledně Kanihůra. Ta nabízí výhledy především na Moravskou bránu, ale také třeba na Beskydy. Klesáme do Studénky (č. 6039), pořizujeme fotografie zdejšího zámku a mezi rybníky se napojujeme na modrou turistickou značku. Na rozcestí Oderská lávka ji však opouštíme, abychom z Albrechtiček mohli pokračovat po EV4 do Košatky (Stará Ves nad Ondřejnicí). V restauraci Odra obědváme a poté testujeme kvalitu povrchu nového úseku cyklostezky. Přes Proskovice jedeme Na Honculi (známé odpočívadlo s parkovištěm na pomezí ostravských částí Stará Bělá a Polanka nad Odrou). Odsud je to posledních několik kilometrů domů.

 Na dnešní výlet míříme do zahraničí ... dokonce se budeme pohybovat na území dvou cizích států, a to Polska a Slovenska. Začínáme na okraji obce Rycerka Górna a po poněkud překvapivém setkání s vietnamskými prasaty a několika exempláři emu hnědého zahajujeme stoupání po zelené značce úbočím Bendoszky Wielke. V chatě Na Przegibku doplňujeme tekutiny i energii. Postupně si prohlížíme tři kaple a za sedlem Przegibek se napojujeme na červenou, která Pod Banią začíná kopírovat polsko-slovenskou hranici. Hřebenovou trasou se nakonec dostáváme na Veľkou Raču (Wielka Racza) – s nadmořskou výškou 1236 metrů se jedná o nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd. Po oslavách úspěšného výstupu a pořízení několika fotografií se odměňujeme v blízké chatě. Poté nás čeká už jen sestup po žluté značce na výchozí místo.

 Další zářijový pěší výlet začínáme u obecního úřadu v Dětřichově nad Bystřicí a vzápětí se lipovou alejí dostáváme ke kostelu sv. Jiří a k památníku obětem I. světové války. Napojujeme se na cyklotrasu č. 6152, kterou dočasně opouštíme, abychom si prohlédli přírodní reservaci Panské louky. Po návratu potkáváme studánku se jmenovkou Drážka (mapy.cz uvádí název Pod Slunečnou). Definitivně odbočujeme z cyklotrasy a neznačenou pěšinou přicházíme k chátrajícímu zámečku Nové Valteřice (Moravský Beroun). Kdysi elegantní rekreační středisko je ponecháno napospas svému osudu a pravděpodobně je jen otázkou času, kdy podlehne okolní přírodě. Po necelých dvou kilometrech se napojujeme na červenou turistickou značku, která stoupá na rozcestí Vysoký kámen a dále na vrchol Slunečná. Ten je s 802 metry nad mořem nejvyšším bodem Nízkého Jeseníku. U blízkého vysílače zahneme dolů ke studánce U Jelena, od níž nás vede asfaltová cesta zpět.

 Oderská galerie PAPE je místem, kde navštěvujeme jednoznačně nejvíce vernisáží. A nejinak je tomu i dnes, kdy se vydáváme na zahájení výstavy malířky Elizabeth Emilie Ulman. Pod názvem Z natury představuje svá díla, která jako klasické malby rozhodně nevypadají. Jak řekl při zahájení malíř Aleš Hudeček, každý si nakonec svou cestu najde. A tak si příchozí mohou prohlédnout nejen dvojrozměrné výtvory balancující na hraně mezi kresbou, malbou a grafikou, ale například i prostorové objekty. Výstavu svými projevy zahájili kromě již zmiňovaného Aleše Hudečka také malířka Katarína Szanyi a pochopitelně galerista Pavel Kozubík. Kulturní vystoupení tentokrát obstarala mladá flétnistka Zuzana Konrádová.

 Po několika cyklistických výletech dnes pro změnu vyrážíme na pěší. Začínáme na Masarykově náměstí v Odrách a přes zámecký park se brzy dostáváme na červenou turistickou značku. V místní části Pohoř si postupně prohlížíme Ondrův pramen, kapli s křížem a Hraniční studánku. Stoupáme k přírodní památce Stříbrné jezírko (zatopený bývalý galenitový důl). Pokračujeme přes Jestřabí (Fulnek) na rozcestí Stachovický vrch, na němž měníme značku za modrou. Ta nás přivádí do Kletného (Suchdol nad Odrou). Zdejší Western klub je neplánovaně otevřen, čehož využíváme k občerstvení ... podává se výborný guláš ze včerejšího Gulášfestu. Následuje poslední výrazné stoupání k rozhledně Olšová na stejnojmenném vrcholu. Po naučné stezce Stříbrný chodník scházíme kolem několika bývalých dolů či štol k rybníkům (Emauzský, Trávný a Trněný). To už jsme na okraji Oder, tudíž se vracíme na náměstí, kde výlet zakončujeme v osvědčené pizzerii Toscana. 

 V ostravských Dolních Vítkovicích jsme byli již mnohokrát, ale dnes poprvé navštěvujeme budovu Národního zemědělského musea. Koná se zde totiž akce Fajne léto, což je souhrnný název pro několik událostí probíhajících na různých místech Technotrasy. Konkrétně v tomto museu (pochopitelně kromě stálé exposice zemědělské techniky) návštěvníci mohou sledovat práci kovářů, poslechnout si vystoupení trombitášů (trombita je druh fujary), vyzkoušet své dovednosti v dřevěné dílně, podívat se na ukázky zpracování ovčí vlny a v neposlední řadě zakoupit něco na Trzích, co se hledají. Především pro menší příchozí je určen skákací hrad, dočasné tetování, jízda na vlečce a živé ovce.