Po mnoha dlouhých letech konečně nastává vhodná příležitost vyrazit na „velkou“ dovolenou. Vybíráme si pohoří Kavkaz, konkrétně jeho gruzínskou část. Zpočátku zvažujeme možnost cestovat pouze ve dvojici, nicméně vzhledem k faktu, že se chystáme do hor (a to poměrně vysokých), prohlašujeme náš počet na takovou akci za nedostatečný. Svěřujeme se tedy do rukou vyzkoušené a osvědčené brněnské cestovní kanceláře Alpina. Scházíme se v pátek třináctého na ruzyňském letišti Václava Havla v počtu devíti účastníků, z čehož jsou překvapivě dva průvodci (jeden se zaučuje).

 Nejdříve nás čeká téměř čtyřhodinový přelet z Prahy do hlavního gruzínského města Tbilisi. Po jednodenní prohlídce této metropole a dokoupení plynových kartuší se přesouváme do oblasti Tusheti (Tušetie). Poměrně dlouhá cesta zahrnuje zastávku u kláštera Alaverdi, následný přestup do terénních vozů a poté silnici, která se kvalitou téměř neliší od indické National Highway 1D. Nicméně nakonec se přes téměř třítisícové sedlo Abano dostáváme do Omala. Odsud již vyrážíme po svých do horní části Omala, kde se setkáváme se svou první gruzínskou středověkou pevností. Těmi je sice mnohem známější Svanetie (oblast ležící více na západ), ale i během našeho treku se těchto staveb objevuje dostatek. Když si vše dostatečně prohlédneme a vyzkoušíme místní nejběžnější pivo Natakhtari, sestupujeme o něco níže na tábořiště. Přesně s naším příchodem se spouští prudký déšť, který prověřuje schopnost účastníků postavit stan za velmi nepříznivých podmínek. Všichni obstojíme, ovšem vzhledem k tomu, že se počasí nijak nelepší, vaříme večeři uvnitř a vzápětí jdeme spát.

 Ráno se probouzíme do poměrně slunečného dne. Po snídani začínáme pozvolna nabírat výšku až do sedla pod horou Sakkhevi, odkud následuje klesání do Dartla. Celá dnešní zahřívací trasa měří pouhých 12 km a není tak divu, že již v poledne jsme v cíli. Máme tedy dostatek času na oběd a utáboření. Většina z nás se ještě vydává na prudší stoupání do osady Kvavlo s další pevností. Po návratu se (k pobavení místních) umýváme v horském potoce, večeříme a doplňujeme tekutiny.

 V úterý sice zpočátku prší, ale pod pláštěnkami ukrýváme pouze batohy. U nás to hravě vyřeší bundy, které navíc déšť po chvíli spolehlivě zaženou. Stoupáme údolím řeky Pirikiti Alazani přes vesnice Chesho (svačina) a Parsma (větší svačina či oběd) až do Girevi. Tady se musíme nejdříve zaregistrovat na místní vojenské stanici – přeci jen se nacházíme téměř na hranicích s Ruskem a armáda chce mít přehled. Po postavení stanů a hygieně se tentokrát vydáváme na večeři do jedné ze zdejších restaurací. A děláme dobře, neboť za pár lari (gruzínská měna) ochutnáváme boršč, šašlik, salát, desert, pivo i víno.

 Středa přináší nejdelší a nejnáročnější (čti s největším převýšením) trasu. Většinu dne směřujeme proti proudu řeky Kvakhidistskali. Na rozdíl od včerejška je cesta mnohem kopcovitější, kdy často stoupá několik desítek výškových metrů vzhůru a vzápětí zase klesá k řece. Odpoledne objevujeme restauraci (tedy spíše stánek s občerstvením) a vybíráme si zaslouženou odměnu. Poté nejdříve přecházíme přes řeku po sněhovém mostě a zanedlouho nás čeká brodění. Ačkoliv již za sebou nějaké zkušenosti máme (například z indického Ladakhu), tato řeka je jednoznačně nejprudší, přes kterou jsme se kdy potřebovali dostat. Brodění je dokonce tak složité, že za celou dobu nestíhám pořídit jedinou fotku. Řeka nakonec vítězí 2:0 (skupina přichází o jednu botu a jednu hůlku), ale všichni se zdárně dostáváme na druhou stranu. Následuje velmi strmé stoupání na naše dnešní tábořiště. Místo není úplně ideální, a tak máme na výběr ze dvou možností – buď budeme spát na kamenech, nebo z kopce. Náš stan volí druhou možnost, která nám přijde přijatelnější. Vzhledem k teplotě 10 °C (spíme přibližně ve výšce 2900 m n. m.) poprvé zkoušíme lehké péřové bundy ... obstojí na výbornou. Uvaříme večeři a jdeme do stanu bojovat se zemskou přitažlivostí, což zvládáme překvapivě dobře a navzdory našim obavám v noci ani příliš nepadáme.

 

Letiště Václava Havla, vpředu „naše“ letadlo – Praha

 

Klášter Alaverdi

 

Vodopád pod sedlem Abano

 

Omalo (horní část)

 

Středověká pevnost – Omalo

 

Ráno na prvním tábořišti – Omalo

 

Téměř maskovaný kůň

 

Kvavlo

 

Údolí za vesnicí Chesho

 

Most – Parsma

 

Údolí řeky Pirikiti Alazani, v pozadí vesnice Girevi

 

Údolí řeky Kvakhidistskali

 

Strážní věž – Chontio

 

Pevnost – Chontio

 

Stádo se svým hlídačem

 

Údolí řeky Kvakhidistskali

 

Občerstvení

 

Někdy je člověk rád i za takový most

 

Sněhový most

 

(Velký) Kavkaz