Hlavní menu

Můj deník

 Po pár dnech od své letošní premiéry na kole opět využívám tento dopravní prostředek. Tentokrát začínám u vlakového nádraží v Ostravici po cyklotrase 46, která mě přivádí do Malenovic. V části Borová nelze minout kostel sv. Ignáce z Loyoly ani blízkou vyhlídkovou plošinu, z níž lze pozorovat především masiv Ondřejník, ale i některé další beskydské vrcholy. Přes Lubno (Frýdlant nad Ostravicí) mířím na okraj Raškovic, odkud se po červené značce přesouvám na silnici v údolí říčky Mohelnice. V Krásné obdivuji Tošanovský vodopád na stejnojmenném potoce, načež kolem skiareálu Zlatník pokračuji na známé východiště turistických tras Visalaje. Z rozcestí Ježánky stoupám po modré značce do osady Bílý Kříž. Cyklotrasa 6181 vede přes Švarnou Hanku na Gruň (dřevěný kostel Panny Marie s památníkem obětem hor). Po zelené značce sjíždím do údolí Řečice, odkud je to pár stovek metrů k vodní nádrži Šance. Kolem ní směřuje cyklotrasa 6113 k hrázi a dále zpátky do Ostravice, kde si nemůžu nechat ujít oběd v Beskydském pivovárku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 5

 První cyklistický výlet v tomto roce plánuji ve Vítkovské vrchovině. Začínám na náměstí v Odrách a za chvíli se přesouvám na červenou turistickou značku. Ta přes oderskou část Vítovka stoupá k Mořskému oku, což je někdejší lom ... nyní zatopený. To už jsem na okraji Heřmanic u Oder, přes něž se vzápětí dostávám do Vésky. Tady stojí za zmínku kostel Navštívení Panny Marie, několik kaplí, strom Jana Pavla II. nebo boží muka. Ve vsi Kamenka, za níž leží malé rašeliniště, se opět ocitám na území Oder. Přejíždím do Vítkova, kde je už z dálky viditelný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na blízkém hřbitově mě zaujme socha Ježíše Krista a hlavně hrob Jana Zajíce (od akademického sochaře Olbrama Zoubka), u vlakového nádraží potom model hradu. Po cyklotrase 6133 mířím do Čermné ve Slezsku, odkud mě vede žlutá značka (souběžně s NS Břidlicová stezka) kolem několika bývalých břidlicových dolů na rozcestí Čermenský Mlýn v blízkosti stejnojmenné chatové osady. Po pár stech metrech zjišťuji, že most přes Budišovku je po podzimních povodních stále mimo svou původní pozici, tudíž se po chvíli hledání rozhoduji pro alternativní cestu nad údolím. U rekreačního střediska Hadinka se napojuji na původně plánovanou trasu a po modré tak pokračuji podél Budišovky, která se zanedlouho vlévá do Odry. Na okraji Spálova si nemůžu nechat ujít známé poutní místo Panna Maria ve skále, načež mířím kolem přírodní památky Vrásový soubor u Klokočůvku (zelená značka) k cyklostezce č. 503. Přes Heřmánky se dostávám do Jakubčovic nad Odrou (Schroschova kaple, několik křížů, dřevěná zvonice, památník obětem I. světové války). Poté se už neomylně vracím do Oder – v části Loučky si prohlížím vodní mlýn Wesselsky, u hřbitova kapli sv. Rodiny a na Masarykově náměstí pak vše zakončuji pozdním obědem v osvědčené pizzerii Toscana.

Podrobnosti
Zobrazeno: 6

 Jako každý rok nás láká výstava ledových soch na Pustevnách. Bohužel přes víkend se zde nachází tolik lidí, že se stojí fronty několik desítek minut (někdy i hodinu). Když se objeví volné pondělí, neváháme proto ani chvíli. Kvůli práci můžeme vyjet až odpoledne, což je jeden z důvodů, proč k cestě do nejznámějšího beskydského sedla volíme lanovku. Tím druhým je skutečnost, že jízdenka z lanovky zároveň slouží jako vstupenka na výstavu. Letos se pod názvem Ledové peklo můžete setkat s Luciferem, dalšími čerty nebo třeba knihou hříchů. V druhém stanu se potom jako protipól nachází betlém. Vysoké teploty v posledních dnech si vyžádaly svou daň a některé sochy tak začínají podléhat postupnému rozkladu. Když si vše prohlédneme, pokračujeme (vedeni modrou značkou) známou hřebenovou trasou kolem sochy Radegasta na vrchol Radhošť s kaplí a sousoším sv. Cyrila a Metoděje. Doprovázeni zapadajícím sluncem scházíme po zelené zpět na parkoviště u hotelu Ráztoka.

Podrobnosti
Zobrazeno: 33

 Vycházíme z parkoviště u koupaliště v Kopřivnici po naučné stezce Lašská – Kopřivnice. Postupně nás čeká Husova lípa, Jasníkova studánka, památník Petra Bezruče a rozhledna Bezručova vyhlídka. Ta je bohužel po 13 letech své existence v natolik havarijním stavu, že byly odstraněny schody do prvního patra, což znamená, že – nechcete-li šplhat po trámech a porušit tak zákaz vstupu – se na ni nedostanete. Pokračujeme kolem hory Pískovna, na jejímž úbočí stojí skalní útvar Raškův kámen (Raškova vyhlídka). Ze zde vybudované plošiny se nabízí výhled především na Kopřivnici, Štramberk a lom Kotouč, ale také na nejvyšší bod našeho výletu, tedy na Červený kámen. Scházíme do Janíkova sedla, z něhož stoupáme vzhůru na již zmíněný Červený kámen. Nedaleko vrcholu se nachází vyhlídkové místo a opodál pak základní kámen rozhledny Masarykova volebního kraje. U místního skiareálu se napojujeme na cyklotrasu, kterou v sedle měníme za žlutou turistickou značku. Ta nás zanedlouho přivádí ke zřícenině hradu Šostýn. Od ní je to již jen kousek k výchozímu místu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 38

 Protože jsem byl celý minulý rok hodný, Ježíšek mi přinesl nějaké dárky. A jedním z nich byl poukaz na zážitkový večer v ostravské restauraci Nha Cretcheu. Pod názvem Procestujte Portugalsko se ukrývají přibližně tři hodiny vaření přímo před hosty, pětichodové degustační menu a vinné párování, kdy ke každému jídlu obdržíte odpovídající víno. A nutno uznat, že kuchař Jamie Santos předvedl úžasný výkon. Příchozí postupně ochutnali ceviche de camarão, lilkovou rolku plněnou směsí sýrů a zdobenou bacon chips, dýňové rizoto s kousky rib eye, chobotnici na grilu a vše zakončil mousse de chocolate. Vína potom šla v pořadí Vinho Verde QG Loureiro, Marquês de Borba Colheita, Terras do Sado, Altitude a Barbeito Island Dry Reserva 5 Anos. Konzumaci návštěvníkům zpestřil svou hudební produkcí kytarista Miguel Meneses, jeho manželka mezi písněmi seznamovala hosty s víny. Večer jsme jednoznačně vyhodnotili jako velmi vydařený – a i když se nejedná o úplně levnou záležitost (zvláště, pokud si každou skleničku vína dáváte dvakrát a navíc si s sebou odneste několik lahví domů), rozhodně můžeme tuto akci vřele doporučit.

Podrobnosti
Zobrazeno: 65

 Dnešní výlet začínáme v Hrčavě, která je mnohdy mylně považována za nejvýchodnější obec v České republice (nejvýchodnější bod naší země leží na území Bukovce). V blízkosti parkoviště se nachází Lurdská jeskyně, o pár set metrů dále potom obecní úřad a dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Chvíli se necháváme vést žlutou značkou, kterou u osady Durajka vyměníme za cyklotrasu 253Z. Ta míří do Polska a záhy nás přivádí do údolí říčky Olecka, odkud stoupáme opět po žluté do obce Jaworzynka. Odbočujeme na zelenou, již krátce před hranicemi se Slovenskem měníme za modrou. Na hřebeni vrcholu Valy si prohlížíme pozůstatky někdejšího opevnění Malé Šance. To už nemáme daleko k Trojmezí, což je místo, kde se stýkají hranice tří námi dnes navštívených zemí. Samotný významný bod se nachází na špatně přístupném místě v potoce, proto si každá země na svém území postavila symbolický hraniční kámen (obelisk). Navzdory nádhernému počasí zde naštěstí není moc lidí, nicméně v posledních letech tady přibylo několik stánků s občerstvením, buduje se hotel s restaurací, byla postavena nová kaplička nebo kýčovitý nápis. Prostě se z toho stává něco, co nemáme moc rádi. Náladu si spravujeme medovinou, sýry a klobásami v sýrárně Grunt na Trojmezí a zanedlouho také kávou a zákuskem v kavárně Pražírnička u Chalupky.

Podrobnosti
Zobrazeno: 56

 Další nenáročný výlet směřujeme do Kopřivnice, konkrétně do Musea nákladních automobilů Tatra. To se od roku 2021 nachází v budově někdejší slévárny a z názvu je více než jasné, co v něm návštěvníci najdou. Nicméně kromě téměř 80 nákladních vozů z produkce naší slavné automobilky zde objevíte také motory, modely aut a další doplňující předměty. Základem exposice je sbírka Jiřího Hlacha. Exponáty jsou rozděleny do 14 tematických celků a u všech se nacházejí podrobné informace většinou doplněné virtuální realitou. Poněkud stranou zájmu mnohých příchozích zůstávají motocykly v 1. patře. Malé návštěvníky (a hravé dospělé) potom zaujme aktuální interaktivní výstava Technická herna na cestách aneb Fyzika hrou. Pokud chcete vše podrobně prozkoumat (včetně již zmíněné virtuální reality), určitě je zapotřebí si vyhradit minimálně dvě nebo tři hodiny. Odměnit se pak můžete nějakým suvenýrem ve zdejším obchůdku nebo obědem v sousední restauraci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 54

 Spojujeme příjemné s užitečným a při návštěvě Zlína se zastavujeme v zoologické zahradě Zlín-Lešná. Ta se nachází v zlínské části Štípa (i když nově budovaná část už zasahuje na území obce Lukov) a jak to tak v podobných zařízeních bývá, najdete zde především množství různých živočichů. V zimním období se návštěvníci pochopitelně musí smířit s tím, že ne všechna zvířata uvidí, ale na druhou stranu je tady zase velmi málo lidí. Největší atrakci bezpochyby představuje Zátoka rejnoků, kde si příchozí mohou rejnoky (konkrétně siby ománské) nejen nakrmit, ale zcela legálně také pohladit. A tak není divu, že se jedná o jediné místo v celé zoo, kde potkáváme větší množství lidí. Z dalších živočichů nás potom zaujme třeba tygr ussurijský, lev konžský, bílá forma klokana rudokrkého nebo černý jaguár americký. Za zmínku stojí i velká průchozí voliéra se supy.

Podrobnosti
Zobrazeno: 76

 Začátek ledna je vhodnou příležitostí k ohlédnutí za počasím v průběhu minulého roku. Všechny uvedené údaje jsem získal ze stanice Eurochron EFWS 2900, která naměřené hodnoty průběžně ukládá na meteorologických serverech. Díky tomu lze poměrně snadno vytvořit různé statistiky. Nejdůležitější údaje (teplota, tlak, srážky a rychlost větru) jsou rovněž zobrazeny graficky. Ve srovnání s předešlým rokem byl ten loňský v průměru o 0,7 °C teplejší a stal se tak s průměrnou teplotou 12,2 °C nejteplejším rokem v historii měření (od roku 2019). Na druhou stranu došlo v předchozím roce také k zaznamenání nejnižší teploty (–16,8 °C). Rekordem, který jednoznačně zaslouží největší pozornost, je denní úhrn srážek ve výši 217,6 mm ze soboty 14. září, což představuje zhruba třetinu celoročních srážek v letech 2021–2023. Spolu s pátečními 30,5 mm a nedělními 47 mm se jedná o téměř 300 mm deště – důsledky tohoto nepovedeného víkendu jsou na některých místech bohužel patrné dodnes.

Podrobnosti
Zobrazeno: 75

 První (jakož i poslední) dny v roce máme už několik let velmi podobné. Pravidelní návštěvníci těchto stránek tak určitě tuší, že nás dnes čeká obvyklý novoroční výstup na haldu Ema, která je někdy mylně považována za nejvyšší ostravský vrchol. Oproti předchozím rokům měníme složení expediční skupiny a ta tak čítá pět osob. Začínáme tradičně u Slezskoostravského hradu a po žluté značce stoupáme vzhůru. Záhy si prohlížíme betlém v kostele sv. Josefa, načež kolem ústředního hřbitova, jehož součástí je i židovský hřbitov s obřadní síní, pokračujeme až na přibližně 314 metrů vysokou haldu. I když například na serveru mapy.cz naleznete údaj 324 m n. m., Ema vlivem prohořívání a usazování už této výšky nedosahuje. Sestupujeme oblíbenou trasou kolem galerie v přírodě Gengur, na níž je bohužel vidět, že už má svá nejlepší léta za sebou. Klesáme k Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava, od kterého to máme už jen kousek k hradu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 87

 Poslední den v roce opět znamená výstup na Smrk. Tentokrát ovšem začínáme na opačné straně hory, než je u nás obvyklé. Parkujeme na okraji Čeladné u zastávky Podolánky, škola. Vycházíme po zelené značce, kterou však záhy opouštíme, abychom se neznačenou lesní cestou dostali k osadě Podolánky. Tady se napojujeme na modrou, která nás přivádí na rozcestí Polana. Měníme značku za červenou a pokračujeme ve stoupání. U chaty Hubertka chvíli odpočíváme a svačíme, načež se přes vedlejší vrchol Smrk J a kolem Psí skály s pamětní deskou Pavla Vyroubala dostáváme na druhý nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd (1276 m n. m.). Tady probíhá již 13. charitativní silvestrovský svařák. Pravidelní návštěvníci těchto stránek o akci už několikrát slyšeli, ale pro náhodné kolemjdoucí jen ve zkratce uvedu, že všichni příchozí dostanou svařené víno, za něž vhodí příspěvek dle svého uvážení do kasičky. Ten pak organizátoři použijí na bohulibé účely (mobilní hospic, canisterapii apod.). Oficiální stránky tohoto ročníku akce najdete zde a dočtete se například, že letos se vybrala rekordní částka téměř 50.000 Kč. Za nás – obyčejné turisty – bych chtěl moc poděkovat všem zvířátkům (včetně Jacka Sparrowa), která se každý rok podílejí na vynesení, svaření a distribuci vína. A i když to možná bude znít trochu divně, vždycky se velmi těším, až mě na vrcholu osloví kráva.

Podrobnosti
Zobrazeno: 79

 Již tradičně v tomto ročním období probíhá na Slezskoostravském hradě výstava betlémů, tentokrát pod názvem Betlémy z Valašska, což jednoznačně označuje místo původu většiny exponátů (další pak pocházejí například z Lašska či Slovácka). Těch je k vidění několik desítek a kromě klasických figurkových jesliček zde najdete i betlémy reliéfní nebo malované, stejně jako třeba církevní ikony. Dále ještě mohou příchozí zhlédnout výstavu Země na obzoru!!! aneb Jak slezskoostravské uhlí dobývalo Arktidu. Kurátorka Krista Balcar s dalšími spolupracovníky tím připomínají, že uplynulo 150 let od návratu rakousko-uherské polární výpravy, která na lodi Admiral Tegetthoff pod vedením Carla Weyprechta a Julia Payera objevila souostroví Země Františka Josefa. Tuto výpravu sponzoroval především hrabě Johann Nepomuk Wilczek, po němž byl pojmenován jeden z ostrovů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 84

 Naše lyžování v posledních letech mělo podobu několikahodinových výjezdů na sjezdovky v okolí Ostravy (Skalka, Vaňkův kopec, Opálená, Malenovice), v mém případě se pak ještě jednalo o vícedenní lyžařské kursy (Severka v Dolní Lomné či Žďárský Potok ve Staré Vsi). Jednoznačně se proto rozhodujeme, že nastal nejvyšší čas naplánovat něco většího. Hned po Štědrém dnu tedy odjíždíme do Rakouska, konkrétně do obce Kals am Großglockner. Jak je patrné z názvu, místo se nachází na dohled nejvyšší rakouské hory a spolu s obcí Matrei in Osttirol tvoří Großglockner Resort Kals–Matrei, který je se 47 km sjezdovek největším lyžařským areálem ve východním Tyrolsku. Ubytováni jsme v části Großdorf, konkrétně v jedné z budov SCOL Sporthotel Großglockner. Nejbližší lanovku tak máme jen přes parkoviště, což znamená, že vyjdeme z hotelu a za pár minut jedeme vzhůru – nemusíme řešit žádné skibusy, odjezdy, návraty apod. Jako výborný nápad se ukazuje polední polévka s pečivem, kterou hotel svým hostům poskytuje – člověk se nají, ale nepřecpe se, a za chvíli může opět na sjezdovku. A komu přeci jen v průběhu odpoledního lyžování vyhládne natolik, že by nepřežil do večeře, má po návratu ze svahu k dispozici studené občerstvení včetně výborných místních uzenin, sýrů, sladkostí a dalších specialit. Snídaně a večeře pak probíhají formou bufetu (včetně alkoholických i nealkoholických nápojů), což je pro ty, kteří dbají na svou postavu, vražedná kombinace ... nicméně my normální si to velmi užíváme. Když se k tomu všemu ještě přidají perfektně upravené sjezdovky, nádherné počasí a minimální počet lyžařů, vážně uvažujeme o tom, že si akci příští rok zopakujeme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 88

 Včera jsme absolvovali „velký“ výlet, tudíž na dnešek plánujeme něco krátkého blízko Ostravy ... abychom třeba nepropásli Ježíška. Parkujeme u fotbalového hřiště v Šilheřovicích a tuto obec celou dobu neopustíme. Po naučné stezce Šilheřovice vcházíme do zámeckého parku a první pamětihodností se tak stává zdejší zámek. Opodál potom stojí kašna a lovecký zámeček s psincem. Procházíme golfovým hřištěm, kolem kříže míříme k osadě Paseky, kde odbočujeme na zelenou značku. Na rozcestí Bažantnice se vracíme na naučnou stezku, která kolem několika pěchotních srubů pokračuje k vyhlídkové věži Juliánka. Odsud je to již jen kousek k výchozímu místu, ale i tak ještě stihneme nasbírat nějaké jmelí.

Podrobnosti
Zobrazeno: 96

 Přesně po měsíci se opět vydáváme na Lysou horu. V tomto roce se jedná již o moje páté úspěšné dobytí tohoto vrcholu, což je jednoznačně rekord mé turistické kariéry. Vím, že jsou lidé, kteří nasbírají za rok několik stovek návštěv nejvyššího bodu Moravskoslezských Beskyd, ale moje dosavadní maximum byly dva výstupy. Poměrně neobvykle začínáme v Krásné u hasičské zbrojnice. Z této strany moc lidí nechodí a když navíc připočteme nepříliš hezké počasí, za celou dobu potkáváme pouze pár turistů. Míříme vzhůru po žluté značce, která nás přivádí až na vrchol. Obědváme v Bezručově chatě, načež začínáme sestupovat. Ze žluté ještě krátce odbočujeme k památníku letecké havárie Vlastimila Zaydlara a také na vrchol Malchor. Poté se už stejnou trasou vracíme dolů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 92

Additional information