Hlavní menu

Můj deník

 Necelé dva týdny po pěším výletě na Lysou horu se na tento vrchol vydáváme opět, nicméně tentokrát se jedná o cyklistickou vyjížďku. Začínáme u hřbitova v Ostravici a vzápětí se u nádraží napojíme na trasu č. 6113. První zastávka nás čeká na hrázi vodní nádrže Šance. Tuto zásobárnu pitné vody pak objíždíme na začátek Masarykova údolí, jímž míříme proti vodnímu toku Řečice téměř až k rozcestí Ježánky v blízkosti známé turistické osady Visalaje. Odbočujeme na červenou značku, kterou pár set metrů za rozcestím Vyšní Mohelnice opouštíme a přesouváme se na známou cestu z Papežova. Pokračujeme ve stoupání tak dlouho, až už to výše nejde. To je znamení, že jsme se ocitli na nejvyšším bodě Moravskoslezských Beskyd. Dopřáváme si zasloužené občerstvení v Bezručově chatě, načež sjíždíme asi dva kilometry zpět na rozcestí Zimný. Krátká odbočka nás přivádí ke stejnojmennému vrcholu (1080 m n. m.), jenž se před nedávnem začal objevovat na seznamu vedlejších beskydských tisícovek. Neznačenou lesní cestou přejíždíme k památníku Ivančena a dále pokračujeme přes Malenovický kotel do údolí Satiny. Podél jejího toku (později vedeni Čapí stezkou) míříme k restauraci Ydykseb, v níž obědváme. Odsud nás čeká už jen posledních pár kilometrů podél Ostravice.

Podrobnosti
Zobrazeno: 53

 Další cyklistický výlet zahajujeme v Budišově nad Budišovkou. Po cyklotrase 6144 se dostáváme k vodní nádrži Lobník, která slouží jako vyrovnávací nádrž pro mnohem známější Kružberk. Odbočujeme na lesní cestu, jež nás podél potoka Lobník vede do obce Dvorce. Tady si postupně prohlížíme hřbitovní kapli sv. Kateřiny, kostel sv. Jiljí a památník návštěvy Jana III. Sobieského. Neznačenou cestou míříme do místní části Rejchartice, kde se napojujeme na č. 6149. Ta nás přes Červený kopec s několika větrnými elektrárnami (či snad možná přesněji turbínami) přivádí na okraj Guntramovic (opět Budišov nad Budišovkou). Zastavujeme u kaple sv. Jana Nepomuckého s pamětní deskou Mileny Jesenské a Marie Kotrba-Nickl. V blízkosti kaple se potom nachází památník bitvy u Guntramovic a Cesta česko-německého porozumění. Přibližně o kilometr dále potom stojí za pozornost bývalý čedičový lom a hlavně pozůstatek sopečné činnosti s názvem Lávový suk Červená hora. Za chvíli se napojujeme na modrou turistickou značku a stoupáme na samotný vrchol Červená hora (749 m n. m.), na němž naleznete meteorologickou stanici a pozůstatky bývalé německé navigační věže. Značka nás vede do další budišovské části Podlesí, kde bych zmínil někdejší kostel sv. Mikuláše. V blízkosti vodního mlýna se občerstvujeme v hospůdce U Šárky, načež míříme do Starých Oldřůvek. Pokračujeme po NS Břidlicová stezka kolem několika bývalých dolů, až se nakonec údolím Budišovky vracíme zpět do výchozího města.

Podrobnosti
Zobrazeno: 50

 Vila Grossmann nás po proběhnuvší rekonstrukci láká už delší dobu. A tak, když se naskytne vhodná příležitost, neváháme ani chvíli. Navíc se nejedná jen tak o obyčejnou prohlídku, ale v rámci festivalu Schlaraffia Woche se mohou návštěvníci (pochopitelně mimo řady jiných akcí) zapojit do speciálních hraných prohlídek Po stopách Schlaraffie s Komorní scénou Aréna. Jak už vyplývá z názvu, hlavními aktéry jsou herci zmíněného ostravského divadla, ovšem na pár chvil se aktivně přidávají i všichni příchozí. Dozvídáme se nejen zajímavé informace z historie, ale také se seznamujeme s každodenním životem lidí přibližně před sto lety.

Podrobnosti
Zobrazeno: 56

 Z cyklistické dovolené jsme se vrátili už téměř před dvěma týdny, tudíž mi nějak začínají cukat nohy. Jako protiklad nepříliš kopcovité přímořské krajině u Baltského moře plánuji hned tři beskydské hory s výškou přes 1000 metrů. Vyjíždím od evangelického kostela v Gutech (Třinec). Trasou č. 56 se přesouvám do Oldřichovic, za nimiž začínám stoupat po 6083 kolem někdejší chaty Kozinec k chatě Ostrý. Modrá turistická značka vede na samotný vrchol (1044 m n. m.). Vracím se k chatě, v níž doplňuji energii. Pokračuji na rozcestí Kalužný, kde odbočuji směrem k vrcholu Smrčina (1015 m). Jedná se o jednu z nejméně známých a navštěvovaných beskydských tisícovek a je přístupná jen po neznačené lesní pěšině, na níž je bohužel vidět, že zde moc lidí nechodí; některé části jsou dokonce pod vodou. Naštěstí sjezd už je podstatně lepší. U rozcestí Ropice se napojuji na červenou značku, která směřuje na stejnojmenný vrchol. Ten se s výškou 1083 metrů stává nejvyšším bodem mého dnešního putování. Klesám do sedla Šindelná, odkud se již opět nechávám vést cyklotrasou 6083. Kolem chaty Ropička se dostávám nad Řeku, kde odbočuji na č. 6150. Tu však ještě před sjezdovkou opouštím a neznačenou lesní cestou jedu postupně úbočím Příslopu, Velkého Lipového, Ropice, Šindelné a Javorového. Z Gutského sedla definitivně mířím po zelené značce do Řeky. V restauraci Grunt obědvám a poté mám před sebou už jen poslední tři kilometry.

Podrobnosti
Zobrazeno: 55

 První výlet po návratu z cyklistické dovolené plánujeme pro změnu pěší. A po víceméně rovinatém Polsku pochopitelně směřujeme do hor. Trochu nám do toho zasahují neovlivnitelné okolnosti, tudíž z vlaku v Ostravici vystupujeme až o půl jedenácté. Navzdory tomu se vzápětí zastavujeme v Beskydském pivovárku, abychom s předstihem doplnili tekutiny. Využíváme příležitosti a zároveň si dopřáváme malou svačinu. Až kolem půl dvanácté tak vycházíme po modré značce a následně červené Krkavčí stezce k hotelu Zlatý orel. U něj krátce odbočujeme k vyhlídce na lomem Mazák. Přibližně o kilometr dále se napojujeme na žlutou. Kolem vrcholů Čupel a Kobylanka směřujeme na ten nejvyšší, tedy Lysou horu. Protože jsme nahoře až po druhé hodině, hlavní turistický ruch už je pryč, tudíž si můžeme bez fronty dát v Bezručově chatě drobné občerstvení. Začínáme sestupovat po žluté, kterou na rozcestí Malchor měníme za modrou. Ta vede ke známé mohyle Ivančena, u níž se na chvíli zastavujeme. Po červené stoupáme na vrchol Kykulka, z něhož míříme dolů po zelené a následně modré. V malenovické restauraci Pod Borovou nás čeká doplnění tekutin a něco malého k jídlu, ve Frýdlantě nad Ostravicí pak nemůžeme vynechat návštěvu osvědčené kavárny Libuška.

Podrobnosti
Zobrazeno: 51

 Poslední výlet naší dovolené v Polsku je také tím jednoznačně nejdelším. Začínáme přímo z ubytování a vyjíždíme po místní cyklostezce do Swarzewa. Tady chvíli přemýšlíme, zda navštívit kukuřičné bludiště, nicméně přeci jen toho dnes máme před sebou ještě hodně, a tak si pouze prohlížíme letadla, která zde stojí. Trasa EV10 vede místo bývalé železniční tratě, což znamená, že se jedná o téměř dokonalou rovinu. První zastávka nás čeká v osadě Kłanino (část Krokowy), kde se nachází Museum obrněnců. V něm kromě tanků či děl naleznete různé předměty z II. světové války. Následně pokračujeme do samotné Krokowy. Tady stojí za zmínku kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a také zámek, v jehož restauraci doplňujeme tekutiny. Kousek se vracíme do Sławoszyna, z něhož odbočujeme na R10 do Ostrowa. Obědváme v restauraci Przystań a někteří z nás opět neodolají plodům moře. Přesouváme se do Jastrzębiej Góry, v níž je jedním z největších lákadel nejsevernější bod Polska, na což upozorňuje památník Gwiazda Północy (Hvězda severu). Na okraji města potom navštěvujeme park miniatur majáků, z nichž dva si prohlížíme „naživo“ hned v sousedním Rozewie. V Hallerowo (Władysławowo) nás zaujme neobvyklý kostel Nanebevzetí Panny Marie s relikvií Jana Pavla II. či neovitráží Poslední večeře XXI. V blízkosti kostela si nemůžeme nechat ujít Alej hvězd sportu, přičemž nejvýraznějším místem je Koruna Himálaje. V další části Władysławowa s názvem Śródmieście se ještě na chvíli zastavujeme v lunaparku Sowiński a hned poté se napojujeme na cyklostezku, kterou již máme vyzkoušenou z výletu na Helskou kosu a která nás neomylně přivádí zpět do Pucku.

Podrobnosti
Zobrazeno: 52

 Po včerejší cyklistické návštěvě známého trojměstí (Gdynia, Sopot, Gdańsk) si dnes vybíráme prvně jmenované město, ovšem směřujeme do něj vlakem. V podstatě nás čeká něco jako volný den ... ano, i my umíme na dovolené odpočívat (stalo se nám to asi podruhé). Z hlavního nádraží přecházíme na Jižní molo, kde navštěvujeme zdejší akvárium. Kromě živých ryb z různých oblastí světa se zde nachází množství exposic věnovaných především vodním živočichům, ale také například přímořským oblastem a jejich obyvatelům. Poté zkoumáme molo (kino v batyskafu Nautilus, netradiční památník Plachty (Stěžně), pomníky, sochy nebo také střelnice, kterou někteří z nás hned zkouší). Nepřehlédnutelná je dvojice lodí Dar Pomorza a Błyskawica. Zatímco Błyskawica je vojenská loď (torpédoborec), plachetnice Dar Pomorza sloužila jako cvičná loď polského námořnictva. Nyní obě fungují jako museum. Vzhledem ke skutečnosti, že vojenské (resp. válečné) artefakty jsme viděli v helském Museu obrany pobřeží i na pěším výletě, rozhodujeme se pro plachetnici. A vůbec nelitujeme – projít lze nejen palubu, ale také strojovnu, noclehárnu, kajuty důstojníků, jídelnu, kuchyň či místnost s radiostanicí. Protože je doba oběda, zaháníme hlad v jednom ze zdejších stánků s občerstvením. Jelikož se nacházíme na mořském pobřeží, volíme pochopitelně ryby. Následně kolem Musea vojenského námořnictva s řadou venkovních exponátů stoupáme na Kamennou horu, z níž lze krásně pozorovat především přístav a jeho okolí. Po sestupu dolů se chvíli zdržujeme v zábavním parku, v jedné ze zdejších cukráren ochutnáváme místní sladkosti (jsou výborné) a potom se už jen tak procházíme kolem přístavu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 55

 Ve středu nás možná poněkud překvapivě na cyklistické dovolené čeká pěší výlet. Přejíždíme do města Łeba, které lze považovat za vstup do Słowińskiego Parku Narodowego. Parkujeme v osadě Rąbka na břehu jezera Łebsko, kupujeme vstupenky a následně už vyrážíme po zelené značce (vede souběžně s červenou). I zde se objevuje námi tolik neoblíbený vláček vozící líné turisty, nicméně tady se alespoň jedná o vozidlo na elektrický pohon; navíc turistická značka vede lesem vedle cesty, tudíž se s přítomností zmíněného dopravního prostředku jakž takž smiřujeme (alespoň jsme v lese sami). Prvním zajímavým místem je někdejší zařízení na odpalování raket. Nacházíme zde malé museum, několik raket či jejich maket, další předměty související s II. světovou válkou, spoustu informací nebo pozůstatky radarů. Nesmí chybět ani stánky s občerstvením a se suvenýry. Nás by více lákala zdejší rozhledna, která je ovšem v natolik havarijním stavu, že vstup na ni už není umožněn. Pokračujeme k hlavnímu cíli naší dnešní procházky. Tím jsou písečné duny (též označované jako pohyblivé duny) s názvem Wydma Łącka. Když se dostatečně vynadíváme, odbočujeme na mořské pobřeží. Po pláži se pomalou chůzí dostáváme zpět k Łebě. Chvíli odpočíváme a koupeme se, načež kolem ruin kostela sv. Mikuláše směřujeme do lanového parku. Po otestování svých schopnosti se odměňujeme pozdním obědem v blízké restauraci Villa Sobolski. Následují poslední dva kilometry, během nichž stojí ještě za zmínku malý lesní hřbitov nebo kaplička sv. Barbory.

Podrobnosti
Zobrazeno: 54

 V neděli už vyjíždíme na první výlet. Začínáme přímo z ubytování a Puck opouštíme po cyklotrase EV10. První zastávku představuje osada lovců tuleňů v Rzucewu (museum, kaple, hrnčířská pec, vyhlídková plošina), o pár set metrů dál se potom nachází zámek. Za obcí Osłonino odbočujeme k netradiční rozhledně. Pokračujeme po červené a modré turistické značce kolem velkého lomu, načež střídavě neznačenou cestou a po obou uvedených značkách míříme do okrajových částí Redy. V jedné z nich (Ciechocino) doplňujeme energii v cukrárně a poté se napojujeme na trasu Reda–Wejherowo MTB climb. Jak už vyplývá z názvu, jedná se o terénní úsek vhodný spíše pro horská kola, což nás ovšem nemůže nijak rozhodit; navíc ji záhy vyměníme za stezku s označením WTC. Po té se dostáváme do Mechowa, v němž nás zaujme nejen neobvyklý kostel sv. Jakuba a Mikuláše, ale také malá jeskyně (Groty Mechowskie). Přes Darzlubie a Połczyno se vracíme do Pucku, na jehož okraji si dopřáváme pozdní oběd.

Podrobnosti
Zobrazeno: 59

 Na další letošní cyklistickou dovolenou směřujeme k našim severním sousedům, tedy do Polska. Naším cílem je historická oblast Kašubsko na pobřeží Baltského moře. Jak už to tak u těchto někdejších území bývá, v různých zdrojích naleznete různě zakreslené hranice, nicméně se jedná přibližně o pobřeží od nejsevernějšího bodu Polska k městu Gdynia a navazující oblast směrem do vnitrozemí. Dodnes se na některých místech objevují dvojjazyčné nápisy (kašubština, polština). K ubytování si vybíráme městečko Puck nedaleko známého trojměstí Gdynia, Sopot, Gdańsk. Po sobotním příjezdu si pochopitelně nemůžeme nechat ujít krátkou procházku centrem města (Stary Rynek, kostel sv. Petra a Pavla, přístav). Zjišťujeme tak, kde jsou obchody, pekárny či restaurace, přičemž v jedné z restaurací na náměstí nakonec večeříme. 

Podrobnosti
Zobrazeno: 56

 Při návratu z našeho pobytu v Českém ráji se zastavujeme v Pardubicích. Nejdříve absolvujeme prohlídku zámku, kdy postupně procházíme Velký gotický sál, Pernštejnský salon, Vojtěchův sál, Mázhaus, Vilémův byt, zbrojnici i vyhlídkovou věž. Poté se přemisťujeme na Pernštýnské náměstí, kde v jedné ze zdejších restaurací obědváme. Krátkou procházkou kolem Zelené brány, kostela sv. Bartoloměje se zvonicí a památníkem obětem I. světové války a přes Tyršovy sady svůj pobyt v Pardubicích definitivně zakončujeme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 88

 Ve čtvrtek už potřetí vyjíždíme na výlet přímo z „našeho“ pensionu. Čeká nás tak opět sjezd do Olešnice, z níž po vyzkoušené trase 4009 přejíždíme na okraj Březnice. Odsud pokračujeme přes Olšinu, Dneboh (památník bývalé osady Kavčina) a Zásadku do obce Boseň. Tady si nemůžeme nechat ujít prohlídku zříceniny hradu Valečov, v jehož blízkosti se nacházejí skalní světničky (byty). Neznačenou pěšinou se dostáváme na červenou turistickou značku, kterou na rozcestí Skalka měníme opět za cyklotrasu 4009. Z ní dvakrát krátce odbočujeme v Nové Vsi (Branžež) – nejdříve kvůli opravě silnice a vzápětí proto, že chceme projet skalním tunelem. Za rozcestím Chrby se vydáváme po červené k památníkům bitvy v roce 1866. To už nás čeká jen něco málo přes kilometr k hradu Kost. Spíše než samotný hrad nás ovšem zajímá podhradí s množstvím dobrot. My si samozřejmě vybíráme ty netradiční, které připomínají středověkou kuchyni. S plnými žaludky odjíždíme po trase č. 4079 s krátkou odbočkou do Vesce u Sobotky (část Libošovic), který svou přezdívkou Filmový Liptákov dává jasně najevo, že posloužil jako Liptákov ve filmu Jára Cimrmann ležící, spící. Kromě toho se objevil v několika dalších českých i zahraničních filmech. Po neznačené cestě se dostáváme k zámečku Humprecht s netradičním kruhovým tvarem. Sjíždíme na žlutou značku, která nás vede do další části Libošovic. Tato se jmenuje Nepřívěc a zaujme kostelem Nalezení sv. Kříže se samostatnou zděnou zvonicí a také blízkou budovou bývalého hostince. Klesáme do samotných Libošovic, v nichž se napojujeme na č. 14. Ta nás přivádí do Vyskeře, přičemž cestou projíždíme Pekařovou branou, což je nejkratší tunel v České republice. Ve Vyskeři nás upoutá kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie s dřevěnou zvonicí, od nějž pěšky stoupáme křížovou cestou ke kapli sv. Anny. Odsud se nabízí krásné výhledy například na Bezděz, Ještěd či Trosky. Po krátké zastávce v místní restauraci máme před sebou už jen návrat přes Kacanovy zpět.

Podrobnosti
Zobrazeno: 89

 V úterý začínáme opět přímo z ubytování a v Olešnici se napojujeme na cyklotrasu 4009, po níž ovšem míříme na opačnou stranu než včera. V Kacanovech odbočujeme na 4012 a zanedlouho si prohlížíme soukromé panství hradu Žaludštejn. U arboreta Bukovina měníme trasu na 4078 a přes krásné vyhlídky na Hruboskalské skalní město se dostáváme k hradu Valdštejn. Protože jsme tady poměrně brzy (přesněji chvíli po otevření), téměř nikoho nepotkáváme. Pokračujeme po 4089 do někdejších lázní Sedmihorky (Karlovice). Neznačenou cestou se přesouváme k bývalému pivovaru Hrubá Skála, od něhož je to přibližně kilometr ke stejnojmennému zámku. Z jeho věže pozorujeme nejen skalní město, ale také zříceninu hradu Trosky. Následně nás trasa č. 4015 vede do Věžického údolí, z nějž pokračuje 4010 pod již zmíněné Trosky. Jedná se o jediné místo celé této dovolené, kde se vyskytuje poněkud větší koncentrace lidí, což je asi hlavní důvod (spolu s faktem, že posledních několik set metrů je zakázán vjezd cyklistům), proč si zříceninu prohlížíme pouze z odstupu. Ve zdejší restauraci obědváme, načež přes Borek a Rokytnici míříme do Doubravice (vše části Hrubé Skály). Tady se vracíme na cyklotrasu č. 4015, která vede do Karlovic s kostelem sv. Jiří a následně do osady Sekerovy Loučky (Mírová pod Kozákovem). Další změna značky (4172) nás přivádí do Turnova. V něm se zastavujeme na židovském hřbitově a potom už kombinacemi tras 14 a 4012 míříme zpět k výchozímu místu (se zaslouženou odměnou v restauraci hotelu Králíček).

Podrobnosti
Zobrazeno: 87

 Termín (stejně jako přibližné místo) našeho prvního prázdninového pobytu máme v podstatě již půl roku pevně dán. Rozhodujeme se pro cyklistické výlety převážně v oblasti Českého ráje. Vybíráme si ubytování v pensionu Na Pohoři ve vesničce Pohoří, což je část Olešnice nedaleko Turnova. Odpoledne po příjezdu ještě zvládáme krátkou procházku k vyhlídce na Bezděz. V neděli nás už čeká první vyjížďka, kterou ovšem z logistických důvodů zahajujeme až v půl jedenácté v osadě Jizerka (Kořenov). Po cyklotrase 3020 vyrážíme na místo zvané Protržená přehrada, což je bývalá vodní nádrž na Bílé Desné, která po protržení hráze v roce 1916 (pouhý rok po zprovoznění) způsobila smrt 62 lidí a značné materiální škody. V blízkém lese se nachází netradiční pomník obětem tragédie. Pokračujeme po č. 3019, kterou u Pařízkova kříže měníme za č. 3022. U někdejší sklářské osady Kristiánov si prohlížíme starý hřbitov. Nachází se zde i museum, nicméně to jsme navštívili již při našem pobytu v roce 2015; navíc vzhledem k pozdnímu startu se nechceme příliš zdržovat. V loveckém zámečku Nová Louka (Šámalova chata) si dopřáváme občerstvení a po trase 3023 míříme na Hřebínek. Odbočujeme na č. 22, která kolem vyhlídky Krásná Máří a přírodní reservace Na Čihadle vede ke známému občerstvení Knajpa. Doplňujme tekutiny i energii, přičemž se kocháme výhledem na vrchol Jizera. Ten poté objíždíme z jihu a východu, načež neomylně směřujeme zpět do osady Jizerka.

Podrobnosti
Zobrazeno: 83

 Jak už bývá naším dobrým zvykem, při kratších cestách na dovolenou se obvykle zastavujeme na nějaké pamětihodnosti. Tentokrát si vybíráme hrad Kunětická hora v obci Ráby nedaleko Pardubic. Nejdříve nás docela překvapuje, že z parkoviště pod hrad jezdí turistický vláček. Délka jeho trasy je totiž pouhých 500 metrů, což musí ujít i člověk s berlemi. Navzdory tomu se našli zcela zdraví jedinci, pro něž by to byl nepředstavitelný výkon a oním vláčkem se svezli. My jdeme pochopitelně pěšky a za odměnu si můžeme popovídat s vodníkem, který se s námi nechá i vyfotit. Prohlídka hradu probíhá bez průvodce, což nám vyhovuje (a líbí se nám, že tento způsob prohlídek se objevuje stále častěji). Procházíme tak postupně rytířským sálem, palácem, zbrojnicí či sklepením s archeologickými nálezy, chybět nesmí ani výstup na vyhlídkovou věž. V neposlední řadě stojí za zmínku exposice věnovaná parforsním honům nebo největší drak českých hradů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 83

Additional information