Hlavní menu

Můj deník

 Čtvrteční výlet zahajujeme přesunem do Mělníka. Vyjíždíme od autobusového nádraží a stoupáme na náměstí Míru. U Vrázovy vyhlídky (soutok Labe s Vltavou) se napojujeme na trasu 7 (Vltavská). Na levém břehu Labe si postupně prohlížíme bývalou Hořínskou hájenku, zámecký mlýn a právě rekonstruovaný zámek, opodál potom obdivujeme historické zdymadlo. V hořínské části Vrbno nás poněkud překvapuje dřevěná socha Shreka. V Lužci nad Vltavou odbočujeme na č. 8242, kterou v Mlčechvostech (Vraňany) opouštíme, abychom se polní/lesní pěšinou dostali do Ledčic. Dále pokračujeme neznačenou cestou přes Černouček a Ctiněves (kostel sv. Matouše, minipivovar) do Krabčic. V místní části Rovné začínáme stoupat na jeden z našich nejznámějších kopců. Zprvu příjemný sklon se na konci lipové aleje stává natolik prudkým, že (když se k tomu ještě přidá nekvalitní povrch) musíme několik desítek metrů kolo tlačit. Nicméně po chvíli už jsme zase v sedle a zanedlouho se ocitáme na 461 metrů vysokém vrcholu Říp. Říká se, že každý správný Čech by měl toto místo navštívit. No ... „když to srovnám s tím naším výletem na Kokořín...“. Ale nakonec proč ne, stojí tady rotunda sv. Jiří a Vojtěcha, v chatě si dáváme jídlo a pivo ... „ale že bych to musel vidět dvakrát...“. Sjíždíme do Rovného a po 3102 pokračujeme do Roudnice nad Labem. Z nepříliš vysoké Kratochvílovy rozhledny pozorujeme město, tedy především blízký zámek s přilehlým kapucínským klášterem. Trasa 2A se drží pravého břehu Labe, my ji však v Brzánkách vyměníme za 3124A a ve Vetlé (Vrbice) za modrou turistickou značku. Ta nás nakonec přivádí na vyhlídku Labská terasa – pod námi je Labe, vpravo Říp, vlevo Štětí. Vracíme se na 2A a navzdory faktu, že na rozcestníku píší něco o MTB trase, neohroženě pokračujeme do Štětí. Po 8249 stoupáme do části Stračí, ale jsme moc rychlí ... pivovar totiž otevírá až téměř za hodinu. Tak dlouho se nám čekat nechce, tudíž s troškou smutku míříme do krásných borových lesů nad městem. Ačkoliv cedule na závoře varuje před přítomností divokých prasat, my vidíme jen srnku, která stojí sotva pět metrů od nás a nedůvěřivě si nás prohlíží. Na pomezí obcí Želízy a Liběchov se nachází množství skalních reliéfů, kaple či jeskyně – což jsou všechno díla sochaře Václava Levého. Po modré sjíždíme do Liběchova, v němž nejprve kvůli rekonstrukci vozovky hledáme správný směr, ale potom už obdivujme zámek, křížovou cestu a především kapli sv. Ducha. Za chvíli jsme opět na č. 8249, která neomylně míří zpět do Mělníka.

Podrobnosti
Zobrazeno: 32

 V úterý ráno prší ... a prší ... a prší. Jsme ovšem na cyklodovolené, pročež se deštěm nenecháváme omezovat a vyjíždíme na plánovaný cyklovýlet. Hned za Brništěm stoupáme přes louku na vrchol Kaple, na němž se nepřekvapivě nachází kaple (Schröterova). Kromě ní je zde skleněná rytina císaře Františka Josefa I. a informační tabule. Výhledy vzhledem k počasí nejsou úplně ideální, ale ani náhodou této odbočky nelitujeme. Klesáme na žlutou turistickou značku, která se ve Velkém Valtinově napojuje na cyklotrasu 3045. Silnice se sice opravuje a most přes Panenský potok neexistuje, ale to nás rozhodně nemůže zastavit. Na okraji Jablonného v Podještědí odbočujeme po zelené k zámku Nový Falkenburk (nyní dětský domov). Následně si prohlížíme náměstí Míru, bývalý kostel Narození Panny Marie s vyhlídkovou věží a dominikánský klášter s bazilikou sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Kolem Markvartického mlýna pokračuje zelená k Markvartickému rybníku, za nímž nás zaujme Zdislavina studánka se skalní kaplí. Opodál potom stojí historická vodárna a někdejší pivovarské sklepy. Po krátkém stoupání se ocitáme u zámku Lemberk. Protože máme před sebou ještě více než 40 kilometrů, vybíráme si ze čtyř nabízených prohlídkových okruhů pouze výstup na vyhlídkovou věž. V blízkém okolí bych zmínil například Bredovský letohrádek, vodárenskou věž, sýpku či šatlavu. Č. 241 (později 241M) směřuje do Heřmanic v Podještědí, kde je již z cesty dobře viditelné vznikající museum vojenské historie. Trasa Hřebenovka vede přes Mařenice a Dolní Světlou k hranicím s Německem a dále do osady Myslivny. V chatě Luž obědváme, přičemž vzpomínáme na dovolenou v Lužických horách před čtyřmi lety, kdy jsme byli ubytovaní jen o pár desítek metrů vedle. Zcela podle předpovědi přibližně ve dvě hodiny přestává pršet, což znamená, že s plnými žaludky už pokračujeme bez deště. Sjíždíme do údolí Hamerského potoka, v rychlém sledu vystřídáme 3061, neznačenou cestu a červenou značku, načež se ocitáme u zříceniny hradu Milštejn. Kromě ní zde stojí za zmínku ještě jeskyně a skalní brána. Na úbočí Milíře se napojujeme na 3007 vedoucí přes Cvikov do místních částí Lindava (změna na 3055) a Svitava (sklárna Ajeto se Sklářskou krčmou, skalní sklepy, několik bývalých zrcadloven s podzemním náhonem, jeskyně Pusté kostely II a Pekelné doly). Z Velenic nás čeká poslední krátké stoupání (č. 3045) a poté už následuje závěrečný sjezd do Brniště ... když máte dost odvahy a moc nebrzdíte, od vysílače nemusíte až na ubytování (cca 2 km) ani jednou šlápnout do pedálů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 39

 Během této naší dovolené se pohybujeme především na území Ralské pahorkatiny, nicméně první výlet směřujeme do Ještědsko-kozákovského hřbetu. Zatímco loni jsme navštívili druhou část názvu, tedy vrchol Kozákov, dnes nás čeká první polovina ... ano, hned na úvod máme před sebou to nejvyšší, co se v okolí nachází. Tento zdánlivě nelogický začátek (etapou s nejvyšším převýšením) je dán logistickými důvody, stejně jako skutečnost, že z Hodkovic nad Mohelkou vyjíždíme téměř až v jedenáct hodin. Po cyklotrase č. 3044 kolem skalní kaple a vodojemu na skále Medvědice míříme k lanovce na vrchol Javorník. Odbočujeme na neznačenou cestu, která se záhy mění na trasu 3007A. Ta nás přivádí na samotný vrchol s restaurací Obří sud. Protože toho máme ještě hodně před sebou, prohlížíme si ji jen zvenčí, načež kolem Javornické kaple klesáme polní cestou do Rašovského sedla. Opět se napojujeme na 3007A a přejíždíme k rozhledně Rašovka, která je součástí restaurace V Trnčí. A protože nefunguje restaurace, je uzavřená i rozhledna. Trasa ztrácí svůj přídomek A a pokračuje kolem kamenného stolce, památníku dělnické manifestace či chaty Pláně pod Ještědem. Na Černém kopci se nachází horní stanice lanovky, tudíž se objevuje turistický ruch, který ještě zvýrazňuje parkoviště Ještědka. To už nám chybí jen necelý kilometr na vrchol Ještěd (1012 m n. m.). Kromě ikonického vysílače (architekt Karel Hubáček, cena Augusta Perreta) se zde nachází hraniční Rohanský kámen nebo socha Dítě z Marsu od Jaroslava Róny. Slavíme úspěšný výstup a poté sjíždíme do Tetřevího sedla (Výpřež). Lidé se jako mávnutím kouzelného proutku ztrácí a na úbočí Malého Ještědu se už zase pohybujeme téměř sami. Z Křižanského sedla odbočujeme na č. 21. V Kryštofově Údolí si postupně prohlížíme barokní mostek, kostel sv. Kryštofa s márnicí a dřevěnou zvonicí, hodinovou věž se zvonkohrou a památník obětem I. světové války. Obědváme v hospodě U Kryštofa, načež odjíždíme pod zříceninu hradu Hamrštejn. Přes Lužickou Nisou se přepravujeme transbordérem na trasu 20, kterou brzy měníme za 14. V Minkovicích (Šimonovice) se napojujeme na 3036, kterou v Jeřmanicích vyměníme za 14B. Ta už neomylně směřuje zpět do Hodkovic nad Mohelkou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 37

 Podobně jako před rokem máme přibližné místo této dovolené dáno již dlouho dopředu. Ubytování oproti loňsku posouváme o pár desítek kilometrů severozápadně a za svou základnu volíme apartmány Včelín v obci Brniště (nedaleko Jablonného v Podještědí). Po příjezdu pochopitelně jdeme prozkoumat okolí. Láká nás Stezka mezi skalami (též Sochy ve skalách). Během krátké procházky návštěvníci uvidí množství dřevěných soch, ale také skalních reliéfů. A protože se nacházíme ve sklářském kraji, potkáváme i několik děl představujících toto tradiční české řemeslo. Za zmínku stojí rovněž kostel sv. Mikuláše a v neposlední řadě musím uvést, že součástí našeho ubytování je kavárna Jako doma s výbornou kávou i domácími zákusky.

Podrobnosti
Zobrazeno: 44

 Při cestě na další letošní dovolenou se zastavujeme v Chlumci nad Cidlinou. Zajímá nás totiž zdejší barokní skvost architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela a stavitele Františka Maxmiliána Kaňky. Santini je jedním z nejznámějších českých architektů (i když jeho otec pocházel z Itálie), působil v období baroka a proslavil se svým slohem zvaným barokní gotika (nebo též gotizující baroko). Oním zmíněným skvostem je pochopitelně zámek Karlova Koruna. Vydáváme se nejen na prohlídku samotného zámku s průvodcem (včetně velkolepého Mramorového sálu), ale také si samostatně procházíme konírnu, jízdárnu a kočárovnu, tedy prohlídkový okruh Kopytem sem, kopytem tam. Závěr naší návštěvy obstarává procházka zámeckým parkem, v němž se mimo jiné nachází kaple Zvěstování Panny Marie a oranžerie (nyní funguje jako kavárna). Vše zakončujeme obědem v blízké Zámecké restauraci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 45

 Na poslední výlet v průběhu naší pozděchovské dovolené opět vyrážíme ve dvou. Tentokrát začínáme v Uherském Brodě cyklotrasou 5049, z níž ve Lhotce (část Hradčovic) krátce odbočujeme ke stejnojmenné rozhledně, čímž máme úspěšně za sebou jediné dnešní větší stoupání. Když se dostatečně vynadíváme na okolí, sjíždíme do Hradčovic. Odsud míříme po č. 5052 do Veletin. Uherskohradišťská cyklotrasa nás vede přes Podolí (netradiční kaple sv. Ducha s kovovou sochou anděla) do okrajových částí Uherského Hradiště (Vésky, Sady). Neznačenými cestičkami se přesouváme do Kunovic. Pivovar Rotor má bohužel ještě zavřeno, tudíž bereme zavděk bistrem u leteckého musea. Exponáty si prohlížíme jen zvenčí, neboť jsme museum navštívili před necelými dvěma roky. Následně pokračujeme po EV4 kolem lázní do Ostrožské Nové Vsi. Opouštíme značku, přejíždíme do Ostrožské Lhoty a již podruhé se dnes ocitáme na Uherskohradišťské trase. V hlucké tvrzi obědváme a plni energie vyrážíme na další cestu. V Dolním Němčí ještě zastavujeme u památníku bitvy na Luckém poli a poté se už přes Nivnici (změna cyklotrasy na 5266) vracíme do Uherského Brodu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 113

 Na další výlet v rámci našeho pobytu v Pozděchově vyjíždím sám, tudíž jsem při plánování trochu odvážnější (tedy co se týče výškových metrů, vzdálenost se naopak mírně zkracuje). Startuji ve Lhotě u Vsetína a po napojení na cyklotrasu 46 stoupám na jeden z hřebenů Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Odbočuji na č. 6121, která míří kolem vrcholu Chléviska. Cestou míjím samoobslužný lesní bar, ovšem mám za sebou teprve pár kilometrů, pročež si nechávám zajít chuť. Klesám do Hošťálkové a postupně si prohlížím přírodní památku Pivovařiska, oboru s divokými prasaty či kamenolom. V samotné Hošťálkové potom stojí za zmínku zámek nebo dvojice kostelů. Po sjezdu obvykle následuje kopec vzhůru a nejinak je tomu i v tomto případě. Trasa 6118 vede na vrchol Bludný, z něhož krátce odbočuji k rozhledně Maruška na stejnojmenném kopci. Následně pokračuji na nejvyšší bod dnešního putování – Čečetkov (687 m n. m.) nabízí výhledy především směrem na Kelčský Javorník. Sjíždím do osady Lázy (Loučka) a cestou mě zaujme památník s nezvyklým jménem Franta Belgičan* (viz poznámka pod článkem). Po žluté turistické značce se dostávám pod vrchol Čarabovská. Tady se nachází vyhlídkové místo, kříž, několik dřevěných soch či reliéfů a v neposlední řadě samoobslužný bar. Protože už jsem za polovinou výletu, tentokrát zastavuji a kromě nádherných výhledů oceňuji i vychlazené barové zásoby. Na okraji Oznice si nemohu nechat ujít velmi netradiční rozhlednu Oznička a poté mě už 6220 vede do Mikulůvky, kde stojí evangelický kostel značně neobvyklého vzhledu. Trasa 6018 pokračuje k Vsetínské Bečvě, proti jejímuž proudu mířím po č. 50 do Semtína (Vsetín). Následuje poslední změna trasy na 6118 a za chvíli i prudké stoupání (průměr 12 %) pod Janišovský vrch. Odměnou je závěrečný sjezd do vsetínské části Rokytnice, odkud to mám už jen přibližně kilometr do cíle.

Podrobnosti
Zobrazeno: 115

 První prázdninový týden trávíme v Pozděchově (okres Vsetín) a jak už je naším dobrým zvykem, příležitostně vyrážíme na cyklistické výlety. Ten první začínáme poměrně daleko, a to až ve Veselí nad Moravou. Z náměstí Míru jedeme do zámeckého parku (zámek, paví voliéra, historický skleník, přírodní bludiště, kaple) a vzápětí obdivujeme připomínku někdejší úzkokolejky nebo sochu Davida Černého s názvem Dog in Dock in Dog. Napojujeme se na cyklotrasu Baťův kanál, která nepřekvapivě vede kolem Baťova kanálu. Udivuje nás, že navzdory víkendu a krásnému počasí téměř nikoho nepotkáváme – občas sice mineme nějakou loď, ale cyklisty aby člověk pohledal. U křížení Baťova kanálu s potokem Velička (to už jsme ve Strážnici) si dopřáváme první malé občerstvení. V Petrově pozorujeme činnost zdejší plavební komory, v Sudoměřicích si potom prohlížíme bývalý výklopník. Ten v minulosti sloužil k překládání lignitu ze železnice do lodí, nyní se v něm nachází malá exposice a funguje jako rozhledna. Pár set metrů se vracíme zpět a odbočujeme na trasu č. 46, která nás přivádí zpět do Petrova. Zastavujeme se ve vinných sklepech Plže, kde následuje další přestávka na občerstvení a pochopitelně i na ochutnávku místních produktů. Na okraji Strážnice začíná jediné dnešní výraznější stoupání. Nedaleko vodní nádrže Lučina se napojujeme na Oskerušový okruh a ten již neomylně míří pod vrchol Travičná se stejnojmennou rozhlednou. Vysílač nabízí výhledy nejen na okolní lesy a obce, ale také například na blízké Bílé Karpaty. Po krátkém odpočinku volíme ke sjezdu jeden ze zdejších trailů. Z Tvarožné Lhoty odjíždíme po červené značce do Strážnice (model majáku a židovský hřbitov se synagogou). Po Strážnické trase se přes Vnorovy vracíme zpět do Veselí nad Moravou, kde na závěr neodoláme dobrotám kavárny Kafé v kině.

Podrobnosti
Zobrazeno: 100

 Před koncem školního roku hledáme smysluplnou náplň předposledního dne, a tak se poměrně nečekaně letos již podruhé ocitám v kopřivnickém Museu nákladních automobilů Tatra. Kromě přibližně 80 aut v přízemí mohou návštěvníci v prvním patře obdivovat motocykly a aktuálně také výstavu jízdních kol či jejich komponentů pod názvem „Do pedálů... aneb na kole více než 200 let“. Vzhledem k charakteru akce, která je spíše takovým společenským setkáním než skutečnou exkursí, jsem neřešil u jednotlivých fotografovaných exponátů názvy. Dále je nutné upozornit, že na snímcích naleznete spíše detaily a různé zajímavosti, nikoliv celé vozy. Chcete-li automobily i s názvy, můžete se podívat na článek z mé předchozí návštěvy. Když si vše dostatečně prohlédneme, pokračujeme bowlingem v nedaleké restauraci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 103

 Třetí část letošních sportovních aktivit Střední umělecké školy v Ostravě (po lezecké stěně a turistické vycházce) představuje vodácký kurs. Scházíme se u Loděnice nedaleko Slezskoostravského hradu a nejdříve se seznamujeme s instruktory. Následně přebíráme vesty a pádla, načež se už rozdělujeme do jednotlivých posádek. Pro každou je k dispozici jeden raft kormidlovaný zkušeným vodákem. Po získání základních dovedností máme možnost si je otestovat během různých závodů či her. Naše posádka nakonec zkouší, zda je možné na českých klidných řekách raft převrátit ...  je, ovšem musíte se hodně snažit, samovolně to půjde jen stěží. V občerstvovací přestávce mám možnost se projet v reprezentační kánoi a jsem nadšený – je lehká, rychlá a poslouchá na slovo. Poté nás už čeká návrat do raftů, protože se vydáváme na sjezd Ostravice od Hradní lávky (resp. Loděnice) až za její soutok s Odrou v Koblově. Tady vracíme lodě a další vybavení, čímž naše vodní hrátky definitivně končí.

Podrobnosti
Zobrazeno: 111

 Tento cyklistický výlet je neobvyklý tím, že je rozdělen do dvou dní. Vzhledem k tomu, že dnešní etapa má pouze něco málo přes třicet kilometrů, začínáme na své poměry docela pozdě (téměř v jedenáct hodin). Z ostravské části Hrabůvka míříme po trasách N, B, U a EV4 na Landek. Tady v Bistropen obědváme, načež pokračujeme k soutoku Odry a Ostravice. Přejíždíme na druhý břeh a necháváme se vést místní cyklostezkou J ke Slezskoostravskému hradu, od něhož O směřuje do Radvanic. Vracíme se na J, která se v jednom úseku opravuje, ovšem nejedná se o nic, co by nás mohlo zastavit. Přes Bartovice se dostáváme na okraj Šenova, kde první úsek výletu končí. Nedělní část zahajuji už sám a zanedlouho se napojuji na trasu 6063, kterou záhy vyměním za 6064. V Havířově přejíždím na č. 56 a vzápětí se zastavuji v restauraci U Balona (resp. Slezském pivovaru) na ochutnávku zdejších dobrot. V Horních Bludovicích odbočuji na 6099, od hráze vodní nádrže Žermanice pokračuji po 6174 a z Dobré po 6004. Odsud se už vine známá trasa 59 podél Ostravice až do Hrabové (Ostrava). Místní cyklostezky E a A mě neomylně přivádí do oblíbeného pivovaru Žíznivý dromedár, v němž si dopřávám pozdní oběd.

Podrobnosti
Zobrazeno: 99

 Podobně jako před rokem trávím i letos několik dní s některými žáky a žákyněmi ostravské Střední umělecké školy, jejichž oborová výuka momentálně probíhá mimo budovu školy. Po loňské Horní Bečvě tentokrát míříme do Mikulova. Ubytováni jsme v hotelu Venuše – kromě strategické polohy nedaleko centra města oceňujeme také skutečnost, že se přímo v budově nachází vinný sklípek a naproti přes ulici minipivovar Mamut. Hlavní náplní pobytu jsou samozřejmě výtvarné aktivity, kdy se přítomní snaží zachytit pomocí kresby či malby různá zajímavá místa (náměstí, Dietrichsteinská hrobka, Svatý kopeček, židovský hřbitov či kostely). Čas vyplňujeme nejen prací, ale rovněž zábavou, návštěvou výstavy Jana Homoly nebo třeba koupáním na Riviéře. Prostě jako obvykle se jednalo o velmi povedenou akci se skvělými lidmi.

Podrobnosti
Zobrazeno: 107

 Poslední pěší výlet (když nepočítám krátkou podvečerní procházku v Lukově) jsem absolvoval před měsícem a půl. Proto si říkáme, že by to chtělo něco většího ... a co je na Moravě či ve Slezsku větší/vyšší než Hrubý Jeseník? Autobusem se přepravujeme do známého sedla Skřítek, z něhož začínáme stoupat po zelené turistické značce ke Ztraceným kamenům. Rozhlížíme se do kraje, načež pokračujeme přes Pec a Pecný k Jelení studánce. Odsud nás vede červená hřebenová trasa kolem Jeleního hřbetu a Velkého Máje přes Kamzičník na nejvyšší bod dnešního putování, kterým je Vysoká hole (1465 m n. m.). Oficiální vrchol sice leží mimo značku, nicméně vzhledem k jeho plochému charakteru jsme v podstatě ve stejné výšce. Obdivujeme historický hraniční kámen (panství Ditrichštejnů, Žerotínů a Řádu německých rytířů, ale také Moravy a Slezska), bývalou radarovou základnu, Petrovy kameny či výhled na Praděd. Sestupujeme k hotelu Figura, v jehož restauraci obědváme. Po žluté klesáme do údolí Bílé Opavy, ovšem následně volíme modrou trasu nad řekou. U Videlské silnice se napojujeme na místní modrou, která míří ke skalnímu útvaru Rolandův kámen. Scházíme do Karlovy Studánky, kde se v jedné ze zdejších cukráren odměňujeme kávou a zákuskem. Poté už nás čeká jen necelý kilometr do sedla Hvězda, odkud nám jede autobus domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 129

 Vzhledem k rannímu programu nám nezůstává čas na klasický celodenní výlet, tudíž potřebujeme něco kratšího. Když se k tomu přidá ještě nepříznivá předpověď počasí, volba celkem jednoznačně padá na DinoPark Ostrava, který jsme naposledy navštívili téměř před pěti lety. Opětovně musím upozornit na nesoulad mezi jménem atrakce a její polohou – kdybyste náhodou někdy chtěli DinoPark Ostrava navšívit, nehledejte v Ostravě, ale v Doubravě, což je obec v okrese Karviná. Jak už vyplývá z názvu, najdete zde především sochy dinosaurů, přičemž některé jsou i pohyblivé. Nejvíce se pochopitelně těšíme na změny, které se zde od naší předchozí návštěvy udály. Nejdříve si všímáme simulátoru bouře a nového 3D kina, ale největší pozornost zaslouženě budí „živý“ model mláděte Stegosaura. Návštěvu zakončujeme v orlovské restauraci Depo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 139

 Pomalu se nám blíží cyklistické dovolené, tudíž nastal nejvyšší čas něco natrénovat. Začínáme u aquaparku ve Frenštátě pod Radhoštěm a jedeme proti proudu říčky Lomná do Trojanovic (větší část trasy vede po č. 6194, nicméně kvůli probíhajícím opravám ji musíme dvakrát opustit). Nedaleko Ráztoky odbočujeme na Radhošťskou cyklotrasu (PG01) a úbočím Nořičí hory, Zmrzlého vrchu a Tanečnice stoupáme až do sedla Pustevny. Celou dobu téměř nikoho nepotkáváme, což se ale na místě zvaném „beskydský Václavák“ pochopitelně mění. V restauraci hotelu Tanečnica doplňujeme tekutiny, přičemž přemýšlíme, zda se vydat až na Radhošť. Nakonec kvůli velkému počtu lidí tuto variantu zavrhujeme a kolem zdejšího parkoviště sjíždíme na trasu č. 46, kde už jsme zase skoro sami. Kolem chaty Mír klesáme do Rožnova pod Radhoštěm, odkud neznačenými cestami míříme do sedla Pindula. Ve Zbojnické kolibě obědváme, načež Radegastovým okruhem 4 míříme do Trojanovic. Prohlížíme si Památník bratří Strnadlů a Jana Knebla. Kombinací cyklotras 6194 a 6016 se vracíme do Frenštátu pod Radhoštěm, kde se za dnešní výkon v jedné z kaváren na náměstí odměňujeme kávou a zákuskem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 131

Additional information