Kašubsko – Polsko (13.–21. 7. 2024); 1. díl

V neděli už vyjíždíme na první výlet. Začínáme přímo z ubytování a Puck opouštíme po cyklotrase EV10. První zastávku představuje osada lovců tuleňů v Rzucewu (museum, kaple, hrnčířská pec, vyhlídková plošina), o pár set metrů dál se potom nachází zámek. Za obcí Osłonino odbočujeme k netradiční rozhledně. Pokračujeme po červené a modré turistické značce kolem velkého lomu, načež střídavě neznačenou cestou a po obou uvedených značkách míříme do okrajových částí Redy. V jedné z nich (Ciechocino) doplňujeme energii v cukrárně a poté se napojujeme na trasu Reda–Wejherowo MTB climb. Jak už vyplývá z názvu, jedná se o terénní úsek vhodný spíše pro horská kola, což nás ovšem nemůže nijak rozhodit; navíc ji záhy vyměníme za stezku s označením WTC. Po té se dostáváme do Mechowa, v němž nás zaujme nejen neobvyklý kostel sv. Jakuba a Mikuláše, ale také malá jeskyně (Groty Mechowskie). Přes Darzlubie a Połczyno se vracíme do Pucku, na jehož okraji si dopřáváme pozdní oběd.

Pondělí zahajujeme přejezdem do Wierzchucina (Krokowa). Parkujeme u kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a sv. Rozálie, v jehož blízkosti na nás čeká cyklotrasa s názvem Turistická stezka severního Kašubska. Ta nás brzy přivádí k Żarnowieckiemu jezeru, načež pokračujeme po jeho břehu. V Czymanowu (Gniewino) odbočujeme na jediné dnešní výraznější stoupání, které končí v areálu Kaszubskie Oko. Jeho hlavní dominantu tvoří nádherná rozhledna Jana Pavla II., ale naleznete zde rovněž pohádkové postavy, dinosaury nebo třeba minigolf. Sjíždíme do samotného Gniewina (kostel sv. Josefa Dělníka či Řemeslníka). Trasa Idylické krajiny míří mezi poli přes několik osad do Starbienina. Neznačenou cestou se dostáváme k Choczewskiemu jezeru, kde se napojujeme na místní cyklistickou stezku do Choczewa. Zřejmě musíme vypadat hodně hladově, neboť v restauraci Pestka nás pohostí skvělými borůvkovými knedlíky, přestože mají v pondělí zavírací den. Odjíždíme trasou Choczewo–Lubiatowo, která se ve své další části mění v lesní cestu. Ta vede krásným borovým lesem, což ovšem znamená nepříliš pohodlný písčitý povrch. V osadě Szklana Huta měníme značku za EV10, po níž kolem několika táborů směřujeme do Białogóry. Doplňujeme tekutiny a následně se jedeme podívat na místní mořskou pláž. Potom nás už Turistická stezka severního Kašubska neomylně vede zpět k výchozímu místu.

Úterní vyjížďku začínáme krátkým přesunem na nádraží v Pucku. Jedeme totiž vlakem do Helu, který dal jméno Helská kosa (Mierzeja Helska) výběžku, po němž se budeme na kolech vracet. Nejdříve si ovšem prohlížíme samotný Hel. Bohužel je tady toho tolik, že se to určitě nedá stihnout jako součást cyklistického výletu. My si vybíráme vyhlídkový maják, krátké koupání v moři, Museum obrany pobřeží a železniční museum. Musíme tak oželet například museum rybářství, motýlí dům nebo tulení zoo. I tak nám Museum obrany pobřeží s venkovní i vnitřní exposicí a následným přejezdem vláčkem do musea železnice zabírá poměrně hodně času, a proto z Helu odjíždíme až po poledni. Navigačně je trasa velmi jednoduchá, protože ze stezky R10 v podstatě není kam odbočit (na některých místech má kosa šířku méně než 200 metrů). A rovinatější profil jsme nezažili ani na jižní Moravě nebo ve Středolabské tabuli. Protože už je poměrně pozdě, zastavujeme v Jastarnii na oběd. A kde jinde než u moře si dát plody moře, že? Pokračujeme několika dalšími obcemi, projíždíme kolem mnoha pozůstatků válečných bojů a v neposlední řadě obdivujeme kiteboardery. V městě Władysławowo kosa končí a přes Swarzewo je to do Pucku posledních přibližně deset kilometrů převážně po krásné cyklostezce vedoucí mimo silnici. Proto nám ani příliš nevadí, že přichází bouřka; jenom některé z nás trochu vyleká „rána jak sviňa“ ... tedy blízký hrom. Závěr dojíždíme už za silného deště, a tak se v jedné z restaurací na náměstí odměňujeme výbornými palačinkami.

Museum v osadě lovců tuleňů – Rzucewo