Halda Ema (1. 1. 2024)

Po včerejším tradičním silvestrovském výstupu na Smrk nás dnes čeká neméně tradiční novoroční procházka na ostravskou haldu Ema. Jednu drobnou změnu ale přeci jen děláme – kvůli rannímu deštivému počasí vyrážíme až odpoledne. Parkujeme u Slezskoostravského hradu a hned na startu se náš počet neočekávaně téměř zdvojnásobuje. U kostela sv. Josefa se napojujeme na žlutou značku, která nás kolem největšího ostravského hřbitova pozvolným stoupáním přivádí pod nejznámější ostravskou haldu. Následuje posledních pár výškových metrů a ocitáme se na vyhlídkovém vrcholu. Jak už to tak bývá, náš pozdní příchod má jednu nevýhodu a jednu výhodu. Nevýhoda spočívá v tom, že už zde není nikdo, kdo by rozdával pamětní pohlednice. Výhodu pak spatřuji v jiné poloze slunce, jehož protisvětlo umožňuje poněkud odlišné vyznění fotografií než v minulých letech ... i když je na nich pochopitelně to samé ... taky co chcete pořád fotit, že... Sestupujeme kolem galerie v přírodě Gengur, pozorovatelny (Einmannbunker) na Františkově a Keltičkovy kovárny ke slezskoostravské radnici, odkud je to už jen kousek na výchozí místo.