Julské Alpy – Slovinsko (28. 6. – 9. 7. 2023); 4. díl

Ve čtvrtek nás zase čeká nějaký déšť, tudíž zařazujeme plánovanou návštěvu Postojenské jeskyně (Postojnska jama). Ta se nepřekvapivě nachází ve městě Postojna a ještě donedávna byla označována za největší slovinskou jeskyni (resp. jeskynní systém). Před přibližně deseti lety se propadla „až“ na druhé místo, což jí však na atraktivitě rozhodně nijak neubírá. Prohlídka začíná cestou vláčkem, který projíždí mnoha nádherně nasvícenými dómy. Vystupujeme v tom s názvem Velká hora (Kalvárie) a dále postupně procházíme např. Dóm brček, Bílý a Červený dóm. Končíme v Koncertním sále, v němž najdete obchod se suvenýry. Za zmínku rovněž stojí nádrž s endemickým obojživelníkem macarátem jeskynním, kterého si můžete prohlédnout i v samostatné exposici.

Pátek už zase nabízí počasí vhodné k výletům. Vycházíme přímo z našeho ubytování a zanedlouho si prohlížíme kapli Dobrého pastýře. Podél lanovky nás vede Alpe Adria Trail do osady Plužna. Tady se nachází kostel sv. Mikuláše, památník obětem II. světové války a především vodopád Virje s malým jezírkem, které láká ke koupání, což však tabule důrazně zakazují. Pokračujeme k Pluženskému jezeru, jež je vlastně akumulační nádrží vodní elektrárny (pročež by nás koupání ani nenapadlo). Stoupáme lesem, kde podle stavu pěšiny asi moc turistů nechodí. Míjíme zbytky různých staveb a nakonec i jedno fungující obydlí. Klesáme k velkému kempu, v němž se osvěžujeme a chvíli odpočíváme. Přes osadu Podčela přicházíme k soutoku řek Soča a Boka. Proti proudu druhé jmenované míříme ke stejnojmennému vodopádu. Trasa je poměrně náročná (převýšení i terén), což je důvodem, proč většina kolemjdoucích dorazí k první (maximálně druhé) vyhlídce. Pouze několik málo jedinců se odhodlá jít až úplně nahoru, kde si vychutnají nejen pohled na vodopád s duhou, ale také na údolí Soči. Sestupujeme dolů a nemůžeme si odpustit koupel v Boce, i když teplota vody je podle našich pocitů ještě o stupínek nižší než ve středu v Soči. V nedaleké restauraci Zvikar obědváme. Poté už míříme zpět, přičemž vidíme například již zmíněnou vodní elektrárnu nebo golfové hřiště.

Sobota je naším posledním pobytovým dnem. Ráno jdeme kousek ke stanici lanovky, která nás vyváží do výšky 2200 metrů. Poté vycházíme kolem skalního útvaru Prestreljeniško okno a pokračujeme pod hřebenem tvořícím slovinsko-italskou hranici. Trasa vede většinou suťovým polem, vzhledem k nadmořské výšce nejsou výjimkou ani sněhové plochy. Před Kaninskim Vršičem je zapotřebí vystoupat na samotný hřeben, což usnadňují ocelová lana a další pomůcky. Za sedlem Kaninska škrbina se z italské strany připojuje ferrata Brigata Julia a za ní už čeká vrchol Kanin (2587 m n. m.). Po nezbytných výhledech, oslavách a odpočinku následuje zpáteční cesta, která (kromě závěrečné odbočky přes Vrh Osojnic a chatu Petra Skalara) kopíruje ranní trasu. Ve Ski Bum Baru oslavujeme úspěšný výstup i návrat a nakonec jedeme lanovkou dolů. K její horní stanici se s námi ještě přijdou – dnes již podruhé – rozloučit mláďata kozorožce alpského. Odpoledne se naposledy procházíme centrem Bovce, obědváme a velmi vydařený pobyt ve Slovinsku zakončujeme v pivovaru Thirsty River.

Dóm Velká hora (Kalvárie) – Postojenská jeskyně