Již tradičně se v závěru září na zámku v Ostravě-Zábřehu konají Svatováclavské slavnosti spojené s degustační přehlídkou minipivovarů. My jsme se této dvoudenní akce zúčastnili v sobotu. Bohatý program odstartovalo vystoupení Vladimíra Waldy Nerušila se skupinou Taurus. Poté následoval příjezd svatého Václava, který si vzal na starost nejen slavnostní zahájení, ale i křest knihy „Zámek Zábřeh | Slova a fotografie“. Dále promluvili P. ThLic. Václav Tomiczek ze zábřežské farnosti, místostarosta obvodu Ostrava-Jih Mgr. Radim Miklas, president Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň a také autoři zmíněné knihy Daniela Hradilová (slova) a Daniel Šíra (fotografie). Poté se již naplno rozběhla hudební produkce – své umění postupně předvedli Tanja se skupinou Ahard, Blue Effect a Lucie revival.

Podobně jako minulý týden ... když na vernisáž, tak rovnou na dvě. V rámci Týdne španělské kultury v Ostravě dnes v galerii Student na půdě Pedagogické fakulty Ostravské university proběhlo zahájení mezinárodní surrealistické výstavy Vůně koridy, kterou má na svědomí výtvarná skupina Stir up a její hosté. Úvodního slova se ujali vedoucí Katedry výtvarné výchovy PdF OU PhDr. Ondřej Vorel, ArtD., zástupce vystavující skupiny PhDr. Václav Pajurek a Mgr. Petra Šimčákova z Gymnasia Olgy Havlové. Součástí vernisáže bylo i hudební vystoupení dua Hana Iridiani (zpěv) a Alan Grezl (kytara). Krátce po skončení akce se uskutečnila přednáška prof. PhDr. Pavla Štěpánka, Ph.D., na téma El Greco po 400 letech.

Dnes proběhla v ostravském Multižánrovém centru současného umění Cooltour vernisáž výstavy žáků a žákyň Střední umělecké školy, Ostrava, pod názvem Sklizeň. Jak už vyplývá z názvu, jedná se o výběr toho nejlepšího, co na „SUŠce“ v poslední době vzniklo. Vernisáže se zúčastnili nejen žáci a učitelé vystavující školy, ale i široká veřejnost. Zahajovací proslovy postupně pronesli historik umění Mgr. Martin Drábek, vedoucí oboru Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu MgA. Roman Šedina a rovněž zástupce ředitele školy pro odborné vzdělávání Mgr. Martin Mikolášek. Netradiční hudební vystoupení na téma Sklizeň předvedli MgA. Lukáš Henzl a MgA. Pavel Kozubík.

Po dvou týdnech se opět vydáváme na víkendový přechod pohoří s přespáním v přírodě. Tentokrát si vybíráme Rychlebské hory a oproti Javorníkům zdvojnásobujeme počet účastníků. Předpověď počasí je sice docela nepříznivá, ale nakonec spadne jen pár kapek v noci, což některé z nás ani nedonutí si zapnout bivakovací pytel. V sobotu dopoledne nejdříve přijíždíme autem do Žulové, kde přestoupíme na autobus, který nás odveze do Bílé Vody. Spojení není zrovna ideální – buď by bylo zapotřebí vyjet z Ostravy cca v 5 hodin ráno (to se nám pochopitelně nechce), nebo se musíme smířit s tím, že budeme vycházet až téměř v poledne. Nakonec volíme druhou variantu, což znamená, že na sobotu plánujeme jen krátkou trasu.

Druhou dnešní námi navštívenou vernisáží se stává ta, která zahajuje výstavu výtvarné skupiny Nová věc v ostravské galerii Mlejn. Pod názvem Semleto vystavují grafik Jiří Neuwirt, malíř Martin Pawera, sochař Pavel Vácha, malíř a řezbář Ivo Sýkora a posmrtně také sochař Jan Gajda. Zahajovací řeč pronesl vedoucí spolku Jiří Neuwirt, vlastní verše zarecitoval novinář a básník Břetislav Uhlář a hudební vystoupení obstaral známý ostravský písničkář Václav Fajfr. Prostory galerie byly nabité k prasknutí, vernisáž si nenechala ujít celá řada známých umělců a návštěvníci ještě dlouho po zahájení rozebírali vystavená díla.

Po více než pěti měsících se vydáváme opět na vernisáž. Tentokrát se jedná o výstavu fotografií Václava Balcara, který v galerii Komorní scény Aréna vystavuje své fotografie pod názvem Návrat domů aneb Cesta legionáře Václava Balcara kolem světa. Lépe řečeno – nevystavuje on sám, neboť již bohužel není mezi živými, ale uspořádání výstavy se ujal jeho vnuk Vladimír, který zároveň výstavu zahájil. Pár slov pronesla i Vladimírova sestra a pochopitelně také kurátor galerie Martin Popelář. Vernisáže se tentokrát zúčastnilo poměrně málo lidí (kolize s vernisáží v Chagallu), což je škoda, protože fotografie rozhodně stojí za zhlédnutí.

Od našeho posledního dvoudenního přechodu nějakého pohoří uplynul necelý půlrok, od přechodu s přespáním pod širákem už roky dva. Proto se během tohoto víkendu rozhodujeme projít pohoří Javorníky. Začínáme v sobotu kolem půl desáté vystoupením z autobusu na Bumbálce. Navigace bude tentokrát velmi jednoduchá, neboť se napojíme na červenou turistickou značku a (kromě jedné krátké odbočky) ji opustíme až na závěrečných pár kilometrů. Přibližně polovina trasy navíc vede po česko-slovenské hranici, tudíž máme k disposici další orientační body. Jedná se o typickou hřebenovou trasu – tedy střídavě nahoru a dolů, přičemž do sedel (resp. ze sedel) je klesání (resp. stoupání) mnohdy výrazně prudší.

Pomalu se začíná blížit konec roku, a tak nastal nejvyšší čas pokračovat v dobývání beskydských vrcholů s výškou více než 1000 m. n. m. V tomto ohledu jsme dnes velmi úspěšní, ale vezměme to postupně. Ráno přijíždíme autem do Trojanovic k hotelu Ráztoka. Máme toho před sebou docela dost, tudíž k cestě vzhůru využíváme lanovku.

Dnes se spolu s několika dalšími známými i méně známými lidmi vydáváme na exkursi do Dolní oblasti Vítkovic (DOV). Ta tradičně začíná v multifunkční aule Gong (bývalý plynojem) a pokračuje kolem budovy U6 (VI. energetická ústředna), vysokých pecí č. 4 a 6 až k peci č. 1. Tady se vyvezeme tzv. skipovým a následně obyčejným výtahem až na samotný vrchol. Trávíme zde poměrně hodně času, neboť se nabízí nádherné výhledy nejen na areál DOV a blízkého dolu Hlubina, ale i na Ostravu či Moravskoslezské Beskydy. Když se dostatečně vynadíváme, scházíme dolů, vstupujeme do nitra pece a prohlížíme si plošinu, kde probíhaly odpichy. V závěru prohlídky ještě navštívíme velín, odkud se celá výroba řídila, a potom už jenom děkujeme průvodci (bývalému zaměstnanci) za úžasný zážitek.

Při návratu z Českého lesa se ještě stavujeme na hradě Křivoklát. Vybíráme si rovnou ten nejdelší prohlídkový okruh, který zahrnuje všechny interiéry i vstup na hradby a vyhlídkovou Velkou věž. Dále navštěvujeme aktuální výstavu cestovatelských fotografií Jana Šroubka Všude žijí lidé II v hradní galerii Lednice a rovněž exposici dřevěných soch v Purkrabství. Následuje oběd a definitivní odjezd do Ostravy.

Hlavním cílem našeho čtvrtečního výletu je rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané. Exkurse nás postupně seznamuje s celým procesem výroby – laboratoř, sladovna, varna, spilka, zrání v tancích, plnicí linka atd. Příjemným bonusem na závěr je ochutnávka místního piva, které teče přímo ze zdejší kašny. Po samotné prohlídce si nemůžeme nechat ujít oběd ve stylové restauraci Ve Skále, která je skutečně vysekaná v skalním masivu. Čeká nás tak exklusivní prostředí a neméně exklusivní jídlo. To se sice příliš neslučuje s dalšími desítkami kilometrů na kole, ale ten zážitek za to rozhodně stál.

Čtvrteční výlet začíná přímo v Labuti. Po cyklotrase č. 2207 přijíždíme do Starého Sedliště a následně pokračujeme po č. 2167 přes Tisovou, Kočov a Brod nad Tichou do Plané. Za největší zdejší lákadlo považujeme rozhlednu Bohušův kopec; dále si ještě prohlížíme náměstí, kostel Nanebevzetí Panny Marie a zámek. Po červené turistické značce se vydáváme kolem kostela sv. Anny do Chodové Plané.

V úterý ráno se nejprve autem přesouváme do Nových Domků (část Rozvadova), odkud vyjíždíme po cyklotrase č. 2238 přes Zadní Zahájí na rozcestí Pod Červeným vrchem, z něhož po č. 2170 pokračujeme přes zaniklou obec Stoupa a následně kolem Huťského rybníka, až se napojíme na č. 2171. Nejdříve si nepatrně zajíždíme, protože chceme vidět zříceninu hradu Šelmberk, a poté se již vydáváme správným směrem přes bývalý Zlatý potok.

Jak už bylo zmíněno v předchozím článku, poslední letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit v Českém lese. Pro upřesnění jenom musím dodat, že šlo o cyklodovolenou. V počtu šesti cyklistů si pronajímáme chatu v Labuti (část obce Staré Sedliště), odkud podnikáme jednotlivé výlety.

Na poslední letošní dovolenou směřujeme do Českého lesa. Cestou se zastavujeme nedaleko Berouna na dvou hradech ležících v těsné blízkosti – Točník a Žebrák. Točník stojí na kopci, je větší a zachovalejší. Mimo samotného hradu (např. Královský palác, Purkrabský palác, kaple sv. Bartoloměje či strážnice) zde naleznete dva medvědy, jedno prase a při troše štěstí třeba také svatbu nebo skupinu historického šermu. Zřícenina hradu Žebrák se nachází dole v obci (možná trochu překvapivě nikoliv v obci Žebrák, ale Točník) a zachovala se z ní především věž se zbytky palácového zdiva. Jen tak mimochodem, Žebrák se nejmenuje ani podle nepříliš vzdálené stejnojmenné obce, ani podle toho, že ve srovnání s Točníkem vypadá jako jeho chudý příbuzný, nýbrž podle skalního žebra, na kterém byl postaven.