Poslední den tohoto roku probíhá na Smrku již 14. charitativní silvestrovský svařák. Jedná se o tradiční akci, při níž dobrovolníci vynesou na vrchol druhé nejvyšší beskydské hory spoustu vína, které potom rozdávají všem příchozím (do vyčerpání zásob). A ti poté libovolným obnosem do připravené kasičky (nebo na účet) přispějí na bohulibé účely. Jde o dlouhodobou podporu mobilního hospice Ondrášek, ZŠ a MŠ Naděje a společnosti Podané ruce, která se zabývá canisterapií. My vycházíme z parkoviště u autobusové zastávky Podolánky, škola (Čeladná). Chvíli nás vede zelená, ale brzy se napojujeme na modrou, kterou na rozcestí Polana měníme za červenou. Pravidelným stoupáním se dostáváme až na Smrk. Při našem příchodu tady postává asi 30 turistů, postupně se jejich počet zvyšuje. Pochopitelně ochutnáváme víno, pochopitelně přispíváme a pochopitelně si to celé užíváme. Nakonec se stejnou trasou vydáváme na sestup.

 V minulosti jsme několikrát navštívili výstavu betlémů na Slezskoostravském hradě, jedenkrát krakovské jesličky ve vile Hanse Ulricha. Letos děláme změnu a za těmito tradičními vánočními stavbami vyjíždíme do bohumínské části Skřečoň. Ve zdejším domě PZKO (Polský kulturně-osvětový svaz) vystavuje svou sbírku Česlav Gałuszka. Najdete zde několik desítek betlémů z různých zemí. Nechybí samozřejmě Česká republika, další pocházejí z evropských zemí (Polsko, Itálie), ale nejvíce pochopitelně zaujmou ty exotické (Zambie, Keňa, Niger, Kolumbie, Kazachstán, Tibet). Co se týče materiálů, mohu jmenovat (ba)vlnu, ořechy, korkové zátky, filc, dřevo, sklo, keramiku, sušenou trávu, kukuřičné šustí nebo sopečný kámen. Prostě další malá akce, která potěší i velké.

 Vila Hanse Ulricha v Ostravě nabízí výstavu Kumštkabinet Divadla bratří Formanů. Jedná se o přehlídku různých loutek, hraček, artefaktů či divadelních scén. Spousta exponátů je interaktivních, příchozí si mnoho věcí mohou osahat nebo vyzkoušet. Vypadá to, že si užijí hlavně děti, ale dle našeho názoru si minimálně stejnou měrou přijdou na své i dospělí. Zážitek z návštěvy se těžko popisuje, není nad vlastní zkušenost. Součástí výstavy je rovněž Betlémská jurta, což je exposice o narození Ježíše. Jde prostě o jednu z těch neprávem opomíjených akcí, na které nakonec trávíme mnohem více času, než jsme původně plánovali.

 Vánoční cukroví je zapotřebí nějak vytrávit a nás nenapadá nic lepšího než výlet. A protože má přes dvacet kilometrů, začínáme lanovkou. Z třinecké části Oldřichovice se necháváme vyvézt pod Malý Javorový a vzápětí se ocitáme nad údolní oblačností. Zatímco dole je neustále mlhavo a zataženo, my během dne opakovaně obdivujeme krásné a nepříliš obvyklé výhledy. V chatě Javorový vrch si dopřáváme malé občerstvení, načež stoupáme po modré značce na vrchol Javorový (1032 m n. m.). O něco níže se potom nachází mnohem méně známá beskydská tisícovka – Šindelná. Pod vrcholem Ropice měníme značku za červenou, abychom se na rozcestí Kalužný opět napojili na modrou. Ta nás přivádí k chatě Ostrý, ovšem naše představa o obědě – vzhledem k netekoucí vodě – dostává vážné trhliny. Nakonec něco málo obdržíme a můžeme pokračovat úbočím Ostrého na Velký Kozinec se samoobslužným barem. Sestupujeme do údolí Tyry, odkud se kombinací zelené značky a neznačené cesty vracíme do Oldřichovic.

 Po loňské pauze (pobyt mimo území republiky) se letos vracíme k vánočním prohlídkám zámků. V minulých letech jsme navštívili Raduň a Štáblovice, tentokrát vybíráme Hradec nad Moravicí. Pod názvem Vánoce u knížete Lichnovského nás čeká exkurse zpestřená vánoční výzdobou a různými zajímavostmi o (před)vánočním životě na zámku i v jeho okolí přibližně před sto dvaceti lety. Jako obvykle se nám tento typ prohlídky líbí, neboť průvodci při výkladech omezují historická fakta a zaměřují se spíše na to, co zajímá běžné příchozí.

 Naše tradiční štědrodenní procházka letos začíná u nádraží ve Frýdlantě nad Ostravicí, odkud stoupáme po modré turistické značce. Po necelých třech kilometrech se nám do cesty staví známý samoobslužný bar, který nemůžeme minout – zvlášť, když u něj stojí nazdobený vánoční strom. Utrácíme nějaké peníze a děláme tak radost sobě i majitelům. Po pár stech metrech míjíme roubenku Ondřejníček a pokračujeme do sedla Ondřejník (resp. Ondřejnického sedla). Z něj nás čeká poslední výrazné stoupání po neznačené pěšině na samotný vrchol (890 m n. m.). Chvíli diskutujeme nad kontroverzním křížem, chvíli vzpomínáme na nádhernou inverzi před třemi lety a nakonec sestupujeme na rozcestí Kubalánky. Asi kilometr jdeme po žluté, ale zanedlouho odbočujeme na neznačenou cestu a postupně klesáme k výchozímu místu.

 Předvánoční výlet na Lysou horu zahajujeme na parkovišti v osadě Visalaje (Krásná). Vycházíme po červené značce a jednou z nejznámějších beskydských turistických tras míříme vzhůru. Je poslední neděle před Štědrým dnem a pravděpodobně všichni uklízejí nebo nakupují, pročež téměř nikoho nepotkáváme. Na úbočí Zimného nás překvapuje pán, který zde zdobí vánoční stromeček. Na vrcholu pak ohromí krásné výhledy na Malou Fatru a Vysoké Tatry. Po nezbytných oslavách doplňujeme energii v jedné ze zdejších chat, načež se stejnou cestou vydáváme na sestup.

 Loňský Krasohled byl velmi úspěšný a pozitivní ohlasy mezi širokou veřejností vedly k tomu, že i letos se žákyně a žáci Střední umělecké školy v Ostravě rozhodli tuto módní přehlídku uspořádat. Akce se přesunula z galerie Plato do uměleckého prostoru Na Fráni Šrámka 5. Oficiální zahájení proběhlo již chvíli po poledni a vše trvalo až do pozdních nočních hodin. První bod programu obstarala Liliana Agnes Mikulová se svou přednáškou Sedmero pozastavení nad naším šatníkem, následovalo hudební vystoupení Lit Me Up. Své místo si našla i dekadentní poezie; ostatně dekadence byla hlavním tématem této akce. Další přednášku měl na svědomí ostravský sochař Lukáš Dvorský, o hudební zážitky se podělili Fusarifusari, Jaysover či Čajové lístky. V průběhu odpoledne proběhlo také několik workshopů (kresba, kaligrafie, úpravy oblečení), nechybělo ani množství stánků s různými vlastnoručně vyrobenými předměty. A pochopitelně největší ohlas vzbudila módní přehlídka, která nabídla celou řadu netradičních oděvů.

 Po včerejším mikulášském jarmarku ve Valašských Kloboukách se dnes vydáváme na prohlídku asi momentálně nejznámější ostravské vily. Pod názvem Adventní čas ve vile Grossmann se příchozí seznámí nejen s někdejším obydlím stavitele a architekta Františka Grossmanna, ale také s dobovými vánočními zvyky. Oproti naší předchozí návštěvě zde přibylo pár věcí a pochopitelně se objevily i tradiční vánoční předměty. Velký dík tak patří nejen průvodci, ale rovněž všem lidem, kteří se o vilu starají.

 Účast na této akci zvažujeme již delší dobu, ale až letos se naskytla vhodná příležitost. Jedeme do Valašských Klobouk, kde probíhá tradiční akce s názvem Valašský mikulášský jarmek. Program začíná už v pátek, ale to hlavní se odehrává až v sobotu. Od 9 hodin se na náměstí a v jeho blízkém okolí pohybuje Mikuláš s anděly a rovněž velký počet různých čertů. Jarmark zahájil starosta Josef Bělaška a po něm se na pódiu střídají hudební soubory. Ve stáncích lze koupit nejen spoustu dobrot na jídlo i pití, ale také různé řemeslné výrobky, přičemž některé zde přímo vznikají. Bohatý program probíhá v mnoha dalších budovách. My navštěvujeme peklo, skáčeme do sena, sledujeme některá pozapomenutá řemesla (některá si sami zkoušíme) a rovněž si prohlížíme výstavu večerníčků či jiných pohádek. Na závěr kupujeme nějaké dobroty domů a jsme moc rádi, že jsme se i přes velkou vzdálenost od bydliště rozhodli akci navštívit.

 V noci ze 4. na 5. prosince je na noční obloze k vidění úplněk. To by nebylo zas až nic tak zvláštního, tento astronomický jev nastává poměrně často, ale ten dnešní je označován jako superúplněk, což znamená, že Měsíc se na své oběžné dráze ocitá Zemi blíže, než je obvyklé. Kdy jindy bych tedy měl vyzkoušet fotoaparát svého mobilního telefonu? Na prvním snímku je zoom po přepočtu 800 mm (oříznutý), na druhém 1600 mm. Při detailním zkoumání (přiblížení 1:1) je především druhý snímek již lehce rozostřen, ale na to, že se jedná o mobilní fotografii pořízenou bez stativu uprostřed města... 

 Podobně jako v předchozích letech se i letos vydáváme na ostravské vánoční trhy. Ty se konají v centru Ostravy pod názvem Ostravské Vánoce a na náměstí Ostrava-Jih jako Vánoce na Jihu. Sérii několika návštěv zahajujeme hned první prosincový den na těch v blízkosti našeho bydliště, nicméně v průběhu prosince na obě uvedené akce přicházíme vícekrát. Na obou místech oceňujeme množství stánků s občerstvením i tradičními zimními nápoji, bohatý kulturní program a především setkání s blízkými lidmi. Jako obvykle si tak společně užíváme pohodovou předvánoční atmosféru.

 První „sněhový“ výlet této zimní sezony zahajujeme na parkovišti u BoboParku v Čeladné a na území této známé beskydské obce se budeme pohybovat celou dobu. Pár set metrů po modré značce nás přivádí ke kapli sv. Cyrila a Metoděje s pramenem Cyrilka. Pokračujeme po červené údolím Korabského potoka, z něhož zanedlouho odbočujeme k prameni toho Huťského. Otevírají se nám první výhledy na Lysou horu, Smrk či Ondřejník. Neznačenou pěšinou stoupáme na Malou Stolovou (1009 m n. m.). Scházíme do sedla, v němž se na chvíli opět napojíme na červenou, abychom ji brzy opustili a zamířili na Folvark. Ten je s výškou 1060 metrů nejvyšším bodem našeho dnešního putování, nicméně v seznamu beskydský tisícovek ho nenajdete, neboť mu (od Kněhyně) chybí potřebná prominence. Oficiálním nejvyšším vrcholem se tak stává dvojvrchol Velká Stolová, přičemž vrcholová cedule je paradoxně umístěna na tom menším (1046 metrů), zatímco o 10 metrů vyšší bod je jen místo v lese bez jakéhokoliv označení. Odpočíváme a svačíme, načež začínáme sestupovat zpět do sedla mezi Folvarkem a Malou Stolovou. Cestou se opět nabízejí výhledy na některé okolní kopce nebo do údolí Ostravice, které je schováno pod nízkou oblačností. Žlutá značka klesá kolem chaty Leopoldka se stejnojmennou studánkou na Radegastův okruh 5. Ten nás nakonec neomylně přivádí do BoboParku, v němž testujeme zdejší bobovou dráhu.

 Také letos v Ostravě probíhá mezinárodní festival designu pod názvem Meat Design. Tentokrát se koná v Dolních Vítkovicích, konkrétně v budovách Národního zemědělského musea a Futureum. Podobně jako v minulých letech zde můžete najít výrobky z betonu, skla, keramiky, plastu, kovu, dřeva a dalších materiálů. Některé předměty plní funkci užitnou (nábytek, světla, věšáky, vázy, umyvadla, nádoby), jiné okrasnou (šperky, sošky). Součástí akce jsou i presentace uměleckých oborů středních a vysokých škol, chybět nesmí ani řada workshopů či přednášek (ty se konají především v bývalém hotelu Palace). Z rozhovorů s některými vystavujícími vyplývá, že oproti loňskému roku došlo ke znatelnému poklesu počtu návštěvníků, nicméně to atraktivitě akce rozhodně nijak neubírá.

 Po včerejším pohodovém výletě spojeném se svatomartinskou husou čeká některé z nás výrazně aktivnější pohyb. Konkrétně se jedná o 11. ročník běžeckého závodu Starobělské Lurdy. Jak už plyne z názvu, akce probíhá v ostravském obvodu Stará Bělá, přesněji v Bělském lese. Vzdálenost organizátoři naplánovali na 3,2 km – to je pro ty nejrychlejší záležitost jedenácti až dvanácti minut. Startuje se po dvojicích či trojicích, nikoliv všichni najednou, tudíž výsledky se postupně mění podle toho, jak dobíhají další závodníci. Na všechny v cíli čeká medaile a kobliha, což je pro některé dostatečný důvod k účasti. Když se k tomu přidá ještě možnost získání účastnického trička, máme na startu přes šest set závodníků.