V rámci silvestrovských oslav, které vás patrně nijak zvlášť nezajímají, se před půlnocí vydáváme do ostravského obvodu Martinov na místo zvané U Hůry, odkud máme silvestrovskou Ostravu s množstvím ohňostrojů doslova jako na dlani. Proto přináším pár fotek, které velkolepé oslavy začátku nového roku zachycují.

Letos se vracíme k tradici silvestrovského výstupu na Smrk, tentokrát v počtu šesti turistů (plus pes). Protože nás večer čeká další program, nevymýšlíme nic náročného a volíme tradiční trasu po červené turistické značce z Ostravice přes rozcestí Nad Holubčankou a sedlo Smrk. Na samotném vrcholu se vzhledem k nádhernému počasí nachází docela velké množství lidí. Příjemně nás překvapuje skupinka dobrovolníků (především z Metylovic), kteří všem příchozím nabízejí z vlastních zdrojů svařené víno (celkem ho prý mají 90 litrů). Odměnou je jim pouze dobrý pocit, což si rozhodně zaslouží obdiv. Když si dostatečně užijeme zdejší atmosféru, sestupujeme zpět do sedla a následně po žluté nad přehradu Šance, odkud se neznačenou cestou a znovu po červené vracíme na nádraží v Ostravici.

Využíváme pokračujícího volna a po včerejším výletě se hned dnes vydáváme na další. Počasí sice tentokrát není tak úžasné jako včera, ale to nás nemůže odradit. Zvyšujeme počet účastníků na pět (další dva se přidávají cestou) a jedeme vlakem do Čeladné. Dnešní akci bereme spíše jako povánoční setkání, tudíž plánujeme pouze nenáročnou procházku.

Další volný den v období kolem vánočních svátků opět využíváme k výletu. Protože se blíží konec roku, nastal nejvyšší čas dokončit náš letošní projekt, a proto nás tento rok již podruhé čeká Smrk, tentokrát i s dalšími jeho vrcholy. Konečně přišla zima – nejenže napadl sníh, ale teplota v Čeladné (odkud vyrážíme) dosahuje k –10 °C a na vrcholu se pohybuje ještě o pár stupňů níže.

Jak už to tak bývá, v závěru roku se obvykle nahromadí spousta příjemných i méně příjemných povinností – na další výlet se proto vydáváme až téměř po měsíci. Navzdory faktu, že je Štědrý den, se teploty pohybují kolem 12 °C a počasí vypadá vyloženě podzimně. Rozhodujeme se proto pro krátkou procházku v Oderských vrších.

Dnes proběhla tradiční vánoční besídka Střední umělecké školy v Ostravě. Poprvé v historii neúčinkuji, a proto mi zůstává dostatek času na fotografování. Tématem letošního ročníku jsou „Seriály“. Jako obvykle se akce díky ochotě vedení školy uskutečnila v budově Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia. Všechny předvedené výkony lze bez nadsázky označit za velmi hodnotné a každá třída si nakonec po zásluze odnesla jednu z cen. Po skončení ještě následuje nezbytné předvánoční posezení některých protagonistů.

Po sérii večírků, koncertů a plesů nám zase vychází volno na výlet, a tak pokračujeme v našem letošním projektu. Vystupujeme z autobusu u lesní správy v obci Krásná a nejdříve se vydáváme k nedalekému Tošenovskému vodopádu. Množství vody sice není nijak velké, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. Poté již vytrvale stoupáme po žluté turistické značce přes rozcestí Pod Šebestýnou na rozcestí Malchor. Odsud odbočujeme na stejnojmenný vrchol (1219 m. n. m.), který se tak stává naším čtvrtým z pěti vedlejších beskydských vrcholů s výškou přes tisíc metrů. Lysá hora je odsud jen něco málo přes kilometr, tudíž si ji nemůžeme nechat ujít, i když jsme ji letos už navštívili. Čeká nás zdejší tradiční mlhavé počasí, proto se musíme obejít bez výhledů. V jedné ze dvou momentálně fungujících restaurací si dáváme polévku (resp. klobásu) s pivem a opět po žluté sestupujeme kolem Kobylanky a Čupelu k vodní nádrži Šance, odkud po cyklotrase č. 461 přicházíme na nádraží v Ostravici.

Pondělní volno přijde vždycky vhod, a tak se vydáváme na výlet do Vítkovské vrchoviny. Vystupujeme v železniční stanici Budišov nad Budišovkou a vyrážíme po modré turistické značce, které se budeme držet téměř celý den. Nejprve procházíme samotným městem, v němž nás zaujme kostel Nanebevzetí Panny Marie, kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého a bývalý vodní mlýn (nyní museum břidlice). Pokračujeme údolím řeky Budišovky k dolům Woodboys (přístupný, mimo provoz) a Radim (nepřístupný, nedávno obnovená těžba). Dále směřujeme přes osadu Čermenský mlýn a rekreační středisko Hadinka (soutok Budišovky s Odrou) do Klokočůvku (část města Odry). Tady stojí za zmínku známé poutní místo Panna Maria ve skále a rovněž přírodní památka Vrásový soubor u Klokočůvku. Po zelené pokračujeme na nádraží Heřmánky, přičemž se ještě stihneme zastavit na zasloužený oběd v restauraci Švamlův mlýn.

Hlavním dnešním cílem je svatomartinská husa, nicméně kvůli dobrému pocitu se rozhodujeme i pro krátký výlet. Po dlouhé době se scházíme ve větším počtu turistů (konkrétně devět plus pes). Vyrážíme ze železniční stanice Kunčice pod Ondřejníkem po žluté turistické značce na rozcestí Malá Stolová. Odsud pokračujeme neznačenou cestou na vrchol Velká Stolová a přes Folvark scházíme pod Kněhyni. Poté už jen klesáme úbočím Kněhyně, Čertova mlýna, Skalky, Tanečnice, Zmrzlého vrchu a Nořičí hory až do Trojanovic. Tady se zastavujeme v restauraci hotelu Troyer (bývalý Optimit), kde nás čeká zasloužená odměna v podobě výborné husy (pro některé po staročesku, pro ostatní po starofrancouzsku). Nakonec odjíždíme autobusem do Frenštátu pod Radhoštěm a následně vlakem zpět do Ostravy.

V pondělí nás čeká výlet, o kterém přemýšlíme již delší dobu ... výlet, který nám přinesl Ježíšek ... výlet, který je možný jen s horským vůdcem ... výlet, který nás má dovést na nejvyšší vrchol Vysokých Tater i celých Karpat ... výlet na Gerlachovský štít. Původně jsme tuto trasu měli naplánovanou hned na sobotu, ale protože den před naším příjezdem napadlo místy i půl metru sněhu, čekáme, až se trochu usadí. Panující zimní podmínky mají jednu výhodu a jednu nevýhodu – sice musíme nahoru i dolů stejnou (tzv. zimní) trasou, ale na druhou stranu si pořádně vyzkoušíme chůzi v mačkách i práci s cepínem.

Díky státnímu svátku nás čeká o něco delší víkend než obvykle. Rozhodujeme se pro již čtvrtou letošní cestu na Slovensko, tentokrát do Vysokých Tater. Ubytování máme zamluveno v obci Nová Lesná, konkrétně v pensionu Villa Gold, se kterým jsme velmi spokojeni. Přijíždíme v pátek večer, tudíž nám zůstává čas pouze na vybalení věcí a večeři v nedaleké pizzerii.

Náš projekt „Beskydské tisícovky 2014“ se pomalu blíží ke zdárnému konci. Dnes dobýváme další tři (plus jednu vedlejší) a chybí nám tak už jen jedna hlavní a dvě vedlejší. Vycházíme z obce Košařiska po modré turistické značce. Po poměrně prudkém stoupání se ocitáme na rozcestí Ostrý – salaš (sedlo), odkud pokračujeme po žluté k turistické chatě Ostrý. Z ní se vydáváme nejprve po modré a následně lesní cestou na samotný vrchol Ostrý (1044 m. n. m.). Po návratu k chatě nás vede opět modrá na rozcestí Kalužný. Odbočujeme po červené a poté neznačenou pěšinou na poměrně neznámý vrchol Smrčina (1015 m. n. m.), kde se setkává několik lesních cest, ale nenaleznete zde ani triangulační bod. Vracíme se na Kalužný a po červené pokračujeme ke známé turistické chatě Slavíč. Dnes do třetice využíváme neznačenou cestu a přes vedlejší vrchol Slavíč JV (1011 m. n. m.) se dostáváme na Slavíč (1055 m. n. m.). Přes chatu Slavíč se vrátíme na rozcestí Babí vrch, z něhož jdeme po žluté k chatě Kamenitý. Tady se naposledy napojíme na modrou a pomalu scházíme zpět do Košařisek.

Když se zamlada dobře učíte, má to jednu velkou výhodu – můžete potom dělat práci, která vás baví. A když ji děláte dobře, občas dostanete odměnu v podobě nějakého dárku. Mně se tímto způsobem podařilo získat poukaz na dvacetiminutový vyhlídkový let z letiště Mošnov nedaleko Ostravy. Celou akci má na starosti společnost Piloťák.cz a vše probíhá naprosto dokonale.

Poslední dva víkendy jsme nestrávili příliš aktivně, tudíž nastal čas vyrazit na výlet. Pokud čtete tyto stránky pravidelně, víte, že poměrně hodně času letos věnujeme dobývání nejvyšších vrcholů Moravskoslezských Beskyd. Dnes vystupujeme z autobusu u hotelu Visalaje, což je známé východiště turistických tras.

Tento víkend nás čeká cesta na Slovensko, konkrétně do Liptovského Mikuláše a nedaleké obce Žiar. Důvodem je velká akce, která se koná v sobotu odpoledne v Liptovskej galérii Petra Michala Bohúňa a následně pokračuje na chatě Třinec. A protože se jedná o akci jen pro zvané, budete se muset spokojit s pár nicneříkajícími fotkami. Ale věřte, že všech cca 120 účastníků bylo nadmíru spokojených. Někteří z nich dokonce prohlásili, že šlo o nejlepší akci svého druhu, které se kdy zúčastnili.